Antonín Dvořák
| Autor: Tomáš Dvořák | Škola: ZŠ Rakovského |
| Strany: 1 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 1009x | Náhled zobrazen: 3047x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Antonín Dvořák * 8.9. 1841 v Nelahozevsi nad Vltavou, + 1.5. 1904 Dvořák vyrostl v těžkých poměrech. Hudbě se učil u učitele Liehmana ve Zlomnicích. Roku 1857 studoval v Praze varhanickou školu, stal se violistou Kozákovy kapely a s ní přišel do orchestru Prozatímního divadla. R. 1874 se stal varhaníkem u sv. Vojtěcha. Jeho "Moravské dvojzpěvy" zaujaly Joh. Brahmse tak, že mu vymohl státní stipendium a doporučil ho nakladateli Simrockovi, který jeho skladby vydával. Vzbudily ve světě ohlas, a i tím pozvání na newyourskou konzervatoř. Pak byl profesorem kompozice na pražské konzervatoři, dostalo se mu mnoha vyznamenání a světových poct. Konec života prožil jako ředitel pražské konzervatoře a pracoval výlučně pro domácí prostředí. Po Bedřichu Smetanovi je Antonín Dvořák nejvýraznější osobností české hudby v 19. století. Těžiště jeho díla je nesporně v tvorbě instrumentální, kde devět symfonií, dvě siuty, dvě serenády, cykly "Slovanských tanců", "Slovanských rapsodií", "Legend", řada symfonických básní na Erbenovy náměty, koncertní předehry atd. vytvářejí základ českého koncertního repertoáru vůbec. Rovněž v oblasti komorní hudby, v řadě kvartetů i jiných nástrojových souborů, ve třech koncertech a drobnějších skladbách pro housle, klavír i violoncello vytvořil Dvořák díla vrcholného mistrovství. V tvorbě vokální kromě velmi výrazných cyklů písní (zejména "Biblických písní") komponoval Dvořák pro větší ansámbl řady souborů. Rovněž v oboru kantáty vytvořil řadu prací : hymnus "Dědicové Bílé hory", "Stabat Mater", "Svatební košile", "Requiem", "Svatá Ludmila". V operní tvorbě začal Dvořák operou "Alfréd" (1870) na německý text básníka Kornera. Další operní kompozice pak pocházejí z let 1873 až 1904. Dvořákovu tvorbu vyznačuje úžasně bohatá nápaditost, která neměla ve své době vůbec srovnání. Jí také Dvořák strhl k sobě pozornost nejen hudebního obecenstva celého světa, nýbrž i velkých současníků - skladatelů. Mezi své přátele počítal vedle J. Bhramse i P. I. Čajkovského a C. Saint – Saënse, nemluvně ani o velkých dirigentech, kteří se ucházeli o čest dirigovat jeho díla. Hluboký vliv, který Dvořákovo dílo i celá jeho osobnost měly na mladou českou generaci, lze nejlépe pozorovat na Dvořákových žácích, zejména u V. Nováka a J. Suka.- Ačkoli takřka celé Dvořákovo dílo prošlo světem, jeho operní tvorba zůstala za skladatelova života až na malé vyjímky vyhrazena pouze českému jevišti. Dvořákovo dramatické dílo je mnohostranné. Vedle skladeb velkého patosu se objevují dramatické obrazy z prostého života. Každé Dvořákovo operní dílo je koncepcí samostatnou, svéráznou a každý záběr do různých slohových oblastí dovedl vytvořit Dvořák nově, po svém. Proto je jeho dílo významnou etapou v oblasti české operní tvorby. Většina jeho operních děl patří k základním složkám českého repertoáru. U "Rusalky", "Čerta a Káči", "Jakobína" lze mluvit přímo o zlidovění. Dílo: Těžiště díla symfonické básně. Nejznámější 9. Z nového světa. Symfonické báně: Zlatý kolovrat, Vodník, Polednice, Slovanské tance… Opery: Rusalka, Čert a káča, Admira, Jakobín, Král a uhlíř, Tvrdé palice… Oratoria: Svatá Ludmila, Stabat Mater, Requiem Zpracoval jsem z „Průvodce operní hudbou" – Anna Hostomská | |