Bídníci

Autor: Veronika Žáková Škola: G Jablonec
Strany: 5 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 1273x Náhled zobrazen: 2407x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

Bídníci

Bídníci (neboli ubožáci) je dvoudílný film natočený na motivy proslulého
románu Victora Huga. Zhlédla jsem několik zpracování. Nejvíce mne zaujalo
zpracování s Jeanem Gabinem, který si zahrál hlavní roli trestance Jeana
Valjeana. Myslím, že ho v této roli nemůže překonat nikdo. Z mého pohledu
snad jen představa této postavy každého v mysli, při čtení knihy. Já jsem
bohužel nejdříve viděla filmové zpracování a tak při čtení knihy jsem již
představu Jeana Valjeana měla ucelenou. Samozřejmě také, že různá zpracování
se různě liší od původního Hugova románu, žádné filmové zpracování se však
neztotožňuje s Hugovým dílem.
Příběh začal propuštěním trestance Jeana Valjeana z galejí. Byl
galejníkem po devatenáct let jen za to, že ukradl chléb pro hladové děti. Jean
Valjean se vydal na cestu do Dijonu, kde se měl hlásit se svými doklady. Chtěl
přenocovat v jednom městě, ale nikdo ho do svého domu nepustil. Jediný kdo ho
uvítal ve svém obydlí byl biskup. Jean Valjean se však odvděčil tím, že mu
ukradl stříbrné příbory. Biskup se na něj nezlobil. Dokonce když Valjeana
přivedla ještě téhož dne policie za krádež příborů, biskup prohlásil, že mu je dal.
Daroval mu i svícny, které tam Valjean měl zapomenout. Valjean poděkoval,
ale nechápal. Proč se k němu biskup tak zachoval? Veljean se rozhodl, že začne
nový život a tak se vydal opět na cestu. Dostal se do Přímořského Montreuilu,
kde začínal jako dělník. Postupem času se však stal uznávaným měšťanem
a díky svým činům, jako bylo založení dívčí, chlapecké školy, nemocnice
a cihlárny, se stal starostou. Nikdo ve městě, ale netušil kdo doopravdy je. Jean
Valjean se totiž vydával za pana Madeleina. Další důležitou postavou
ve Valjeanově životě byla Fantina. Byla to chudá, svobodná matka zaměstnaná
v Madeleinově cihlárně. Svou dceru nechala před léty u Thénadierových
v Montfermeil. Myslela, že to bude jen na čas než zajistí bydlení a sežene práci.
Bohužel práce v cihlárně jí sotva uživila a tak její dcera Cosetka byla
u Thénadierových několik let. Ti ji měli jako svou služebnou, ale to Fantina
nevěděla. Protože v cihlárně přišli na to, že je svobodná matka, vyhodili ji. Pan
Madelein s tím souhlasil bez jakéhokoli bližšího zájmu. Do města totiž zrovna
přijel nový komisař a proto měl pan starosta mnoho starostí. Nový komisař byl
Javert. Když ho starosta uviděl málem se zhroutil, protože Javert byl synem
dozorce z galejí, který Valjeana dobře znal. Bylo tu riziko, že si na něj Javert
také vzpomene, protože ho otec často vodil mezi galejníky jako malého chlapce.
Javert si vzpomněl na galejníka Valjeana jednou, když ve městě došlo k nehodě.
Na starého pana Fauchelevanta spadl vůz a drtil mu tělo. Starosta přiběhl a sám
vůz nadzdvihl. V tu chvíli si Javert vzpomněl na galejníka, který před léty
zachránil život jednomu vězni, který se zaklínil pod kamenem. Valjean tenkrát
balvan nadzvedl a tím mu zachránil život, protože mělo dojít k odpálení skály
a nešťastníka by to jistě zavalilo. Javert se proto začal blíže o starostu zajímat
a podal oznámení do Paříže. Fantina neměla na jídlo, natož na to, aby každý
měsíc zaplatila Thénadierovým 20 franků na výživu své dcery, která byla údajně
nemocná.. Když nemohla dlouho sehnat žádnou práci, rozhodla se, že prodá
všechen nábytek, potom prodala své vlasy a nakonec začala prodávat i sebe.
Jednou v noci ji začali obtěžovat nějací mladí páni. Stále ji uráželi.
Potom Fantina jednoho z nich udeřila a v tu chvíli zakročil komisař Javert,
který je již hodnou chvíli pozoroval z povzdálí. Místo, aby zatkl mladé pány,
zatkl Fantinu za prostituci a obtěžování. Fantina ho prosila, aby ji pustil,
protože se musí starat o svou malou dcerku, která je teď nemocná. Javert ji
vyslechl, ale nevěnoval tomu, co mu řekla žádnou pozornost. Uložil Fantině půl
roku vězení. Všechno se doneslo starostovi a ten šel ihned na stanici a dal příkaz
k propuštění Fantiny. Ta ho nejdříve obviňovala, že za její neštěstí může on,
ale po vysvětlení a omluvě mu děkovala za vysvobození z vězení. Pan Madelein
ji odvedl do nemocnice, protože byla moc nemocná. Ona mu řekla svůj příběh
a on jí slíbil, že jí nechá Cosetku co nejdříve přivézt. Thénadierovi však Cosetku
poslovi nevydali, ale chtěli stále více peněz, protože Cosetka byla prý velmi
nemocná. Téhož dne večer přišel Javert za Madeleinem a omlouval se mu, že ho
podezříval z toho, že je bývalým galejníkem. Madelein nechápal proč se mu
Javert omlouval, ale ten mu to v zápětí vysvětlil. Onoho muže za kterého ho
Javert pokládal prý chytli při krádeži jablek. Valjean to nemohl vydržet a tak
se rozjel na soud s domnělým Jeanem Valjeanem. Obžalovaný popíral, že by
se jmenoval Valjean, ale usvědčili ho jeho bývalí spoluvězni. Valjean líčení
přerušil a šel ke svým bývalým spoluvězňům. Ti ho poznali a on se také přiznal,
že je Jean Valjean. Potom ze soudní síně odešel. Vrátil se do Montreuilu a šel
za Fantinou. Tvrdil jí, že přivezl Cosetku, ale lékař ji k ní nechce pustit. Chtěl jí
udělat radost. Fantina se rozrušila a po příchodu Javerta zemřela. Valjean žádal
Javerta, aby s ní mohl ještě chvíli zůstat, ale Javert mu to nechtěl dovolit.
Valjean utekl z nemocnice, běžel do svého domu, sbalil si nejpotřebnější věci
a vydal se směrem k Montfermeil. Tam bydleli Thénadierovi a Valjean chtěl
u nich vyzvednout Cosetku. Byl štědrý den a té noci mohli lidé vidět muže jak
v lese nedaleko Montfermeil zakopává poklad. Potom potkal Valjean v lese
u studánky malé děvčátko, které nabíralo vodu do vědra. Děvče se ho leklo,
ale on jí pomohl a šli společně zpět do vesnice. Cosetka ho zavedla do hostince
k Thénadierovým. Jakmile přišla dostala vynadáno, kde byla tak dlouho. Hned
musela jít zpravovat ponožky. Valjean si objednal jídlo a pak se ptal proč
si děvčátko nehraje se svými sestřičkami. Thénadierka mu řekla, že dívka není
její dcerou a proto si musí vydělávat na živobytí. Valjean se jí zeptal jak
se jmenuje. Odpověděla „Cosetka". Valjean se pak zeptal kolik stojí ty ponožky.
Koupil je a poslal Cosetku hrát si. Půjčila si panenku od dcerek Thénadierky.
Ty začali okamžitě křičet a ona musela pannu vrátit. Valjean šel tedy ven před
hostinec a koupil u stánku tu nejdražší pannu. Potom ji daroval malé Cosetce.
Zeptal se hostinského zda by si ji nemohl odvést s sebou do Paříže, že by se o ni
rád staral. Thénadiér se nejdříve chtěl Cosetky zbavit, ale když vyděl,
že podezřelý host je bohatý, chtěl po něm nekřesťanské peníze. Když se Valjean
zdráhal, Thénadier řekl, že si to rozmyslel. Proto také Valjean vyndal dopis
ve kterém stálo, že Fantina chce aby Cosetku dali do péče muži, který bude mít
tento dopis. Thénadier mu však ani přesto Cosetku nevydal. V noci proto
Valjean vzbudil Cosetku a utekli spolu. Dole na dvoře už však byl Javert.
Valjean se musel vrátit pro panenku, kterou koupil Cosetce. Potom utekli přes
střechu a vydali se do Paříže. Šli do kláštera, který Valjeanovi doporučila
jeptiška, která se starala o Fantinu. Valjean tu dělal zahradníka a Cosetka
chodila do klášterní školy. Když trochu vyrostla, matka představená navrhovala
Valjeanovi, jako jejímu otci, aby zůstala Coseta v klášteře a stala se jeptiškou.
Potom se z kláštera přestěhovali do domu v Paříži a žili tu spolu jako otec
a dcera. Coseta ani nevěděla, že není Valjeanovou dcerou. Druhou důležitou
postavou v Cosetčině životě byl Marius Pontmercy. Byl to chudý student,
který bydlel v polorozpadlém domě na okraji Paříže. Ještě před nedávnem bydlel
u svého dědečka pana Gillenormanda, ale pro názory o republice ho dědeček z
domu vyhodil. Byl revoluční rok a Marius se přidal ke skupině mladých lidí
připravujících revoluci. Marius poznal Cosetku již jako malé děvčátko, ale
nevšímal si jí, ani mu nepřipadala pěkná. Vídával jí denně s jejím otcem
v Lucemburské zahradě. Jednou když šel kolem lavičky, kde seděla, oba jejich
pohledy se setkaly. Od té doby se Marius na své procházky oblékal slavnostně a
také si den ode dne sedal na bližší lavičku a pozoroval dívku, do které se tak
zamiloval. Doufal, že on jí také není lhostejný. Později sledoval Cosetu a pana
Faucheleventa při cestě domů. Jean Valjean si říkal pan Fauchelevent od té doby
co přišli do kláštera. Jednou se stalo, že Coseta se svým otcem do Lucemburské
zahrady nepřišla. Marius z toho byl zničený a chodil sem i dále den co den , ale
oni již nepřišli. V domě kde bydlel Marius, bydleli i Thénadierovi. Pan
Thénadier měl dvě dcery a syna Gavroche. Ten nebyl stále doma, jen se toulal
po ulicích. Pan Thénadier psal dopisy, které byly určeny bohatým lidem. Žádal
je v nich o almužnu a vždy pod jiným jménem. Tyto dopisy roznášela jeho
mladší dcera. Jednou donesla dopis také panu Faucheleventovi. Ten se ještě
téhož dne nečekaně rozjel k nim domů. Dovezl jim se svou dcerou jídlo a nějaké
oblečení. Pana Thénadiera nepoznal, ale on poznal jeho. Proto ho také pod
záminkou vylákal, aby se tam vrátil ve večerních hodinách. Potom se domluvil
se svými kumpány, že až přijde tak ho přepadnou a okradou. Naštěstí ten
rozhovor slyšel Marius, který měl pokoj hned vedle. Vydal se s tím na policii.
Dostal se ke komisaři Javertovi, který sem byl před lety přeložen. Ten dal
Mariovi zbraň a domluvili si plán, jak zadržet Thénadiera i jeho kumpány při
činu. Odpoledne Marius neviděl, kdo byl u Thénadierů, ale večer se podíval
škvírou u stropu a byl velice překvapen, když uviděl otce své milované.
Zapomněl dát i smluvené znamení policii. Když policie vpadla k Thénadierům
měl pan Fauchelevent již na mále, ale jakmile uviděl Javerta vyskočil z okna a
utekl. K jeho smůle však Javert stejně pojal podezření. Marius chtěl vědět co
měl pan Fauchelevent společného s jeho strašnými sousedy Thénadierovými.
Proto díky Gavrochovi vypátral kde bydlí a šel ho navštívit. Té noci však
vypukla revoluce a tak šel pan Fauchelevent s Mariem na barikády. Tady došlo
ke střetu vojáků s revolucionáři a Marius byl zraněn. Protože vojáci se již dostali
přes barikády, vzal pan Fauchelevent Maria na záda a utekl s ním pařížskými
kanály. Ke své smůle tady potkal Thénadiera, který utekl z vězení. Ten si
myslel, že někoho zabil a okradl. Fauchelevent odnesl zraněného Maria k jeho
dědečkovi Gillenormanovi, který ho již před léty přestal hledat. Po této události
se Fauchelevent udal Javertovi, jako galejník Jean Valjean. Chtěl se jen zastavit
doma a rozloučit se se svou dcerou. Javert na něho měl čekat před domem. Když
Valjean vyšel Javert tam nebyl. Potom ho našli utopeného v řece. Javert neunesl
tíhu svého svědomí a utopil se. Po uzdravení Maria začaly vzájemné navštěvy
Cosety se svým otcem u Maria a Marius chodil navštěvovat Cosetu. Už byla
přichystána svatba a den před očekávaným dnem se Vajean zranil a to své
zranění také udal jako důvod své nepřítomnosti na svatbě. Mariovi se to zdálo
divné a tak s ním šel promluvit. Valjean mu řekl celou svou minulost a také to,
že chce odjet do Anglie, aby Cosetě svou minulostí nijak neublížil. Také žádal
Maria, aby jí to neřekl. Rozloučil se s ní pouze tím, že navždy odjíždí do Anglie.
Valjean však do Anglie nikdy neodjel. Odstěhoval se do malého bytu. Od té
doby mohl každý pozorovat starého muže, jak každý den chodí na procházky.
Tento člověk však byl den ode dne slabší a starší. Potom přestal vycházet úplně.
Paní domácí k Valjeanovi zavolala lékaře a ten pouze konstatoval, že není
nemocný, ale velice smutný a osamělý. V té době měl Marius zajímavou
návštěvu. Navštívil ho starý Thénadier. Chtěl udat Mariova nevlastního tchána a
vydělat tak nějaké peníze. Samozřejmě, že se představil pod falešným jménem a
doufal, že ho Marius nepozná. Ten ho naštěstí poznal. Thénadier však nemohl
po Mariovi chtít žádné peníze, protože mu neřekl nic nového. Marius znal celou
minulost Jeana Valjeana. Jediné co mu řekl Thénadier nového bylo, že oné
revoluční noci potkal Valjeana jak nese muže, kterého zavraždil, kanály. V tu
chvíli se Mariovi vybavilo to jediné co si z oné osudné noci pamatoval. Bylo to
to, že ho nějaký muž zachránil tím, že ho odnesl na zádech z barikády. Došlo
mu, že to byl Jean Valjean, který mu tím zachránil život. Řekl vše Cosetě
a když našli Jeana Valjeana, byl neskonale šťastný stejně jako Coseta, která si
myslela, že svého otce již nikdy neuvidí. Milovala ho stále stejně i když teď
věděla celou pravdu i to, že není pravou dcerou Jeana Valjeana. V tu chvíli jako
by starému muži spadl těžký kámen a on mohl spokojeně zemřít.
Toto dílo je výkřikem a protestem proti lidskému utrpení a ubožáctví. Je
to skvěle zpracovaný námět, který nutí snad úplně každého k zamyšlení
nad sebou i nad svým okolí
m.