BIOS
| Autor: - | Škola: - |
| Strany: 24 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 2523x | Náhled zobrazen: 6619x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: BIOS BIOS - basic input output systém - je základní programové vybavení počítače. BIOS je prostředník mezi hardware a softwarovým vybavením počítače. BIOS slouží k nastavení a ovládání hardware. Pomocí správného nastavení lze podstatně zlepšit výkon počítače. Použití Biosu Co je to BIOS Slovo BIOS je zkratka z angličtiny (Basic Input Ouput Systém) a znamená to: Základní vstupně výstupní systém. Jinými slovy tvoří rozhraní mezi hardwarem a vyššími vrstvami programového vybavení. Struktura softwarového vybavení na počítači by se pak dala z obrazit tak to: HW BIOS MS DOS Programy kde každá vrstva má kontakt s dalšími podvrstvami. Programy které však přímo kontaktují hardware jsou nepřenositelné a málo univerzální vůči typu počítače. BIOS je pak programová část počítače velice závislá na typu počítače a jeho technickém uspořádání. Kvůli tomu je pak pro každý typ a složení třeba jiný BIOS. A tudíž je z toho jasné že je součástí každého počítače typu PC. Jeho velkou výhodou je , že představuje standardizované programové rozhraní. jelikož vstupní body a parametry procedur jsou jednoznačně definovány, tedy nezávisí na typu obsluhované periférie, nebo na vývoji počítače ani na vývoji Biosu samotného. Tento standart ze strany vyšších vrstev je dána tím, že pro přístup k Biosu je vyhrazená část přerušovacích vektorů, (programové přerušení, realizované instrukcí INT). přičemž jsou pro BIOS vyhrazeny vektory přerušení: 5H,10H-1FH a 40H-5FH, z nichž část je určena pro přístup k datovým strukturám. Toto pak umožňuje daný podprogram úplně změnit pouhým přesměrováním vektorů přerušení. Při čemž BIOS musí plnit i jiné funkce: - provádí úvodní text po spuštění počítače - umožňuje nastavit základní parametry počítače - zavádí operační systém - poskytuje operačnímu sytému prostředky pro realizaci víceúrovňového prostředí Aby se činnost Biosu a počítače vůbec spustila musí být BIOS umístěn do pevné paměti počítače v oblasti v níž mikroprocesor začíná svou činnost po přivedení napájení. Po zapnutí provádí BIOS šest základních kroků: nastaví konfiguraci počítače z CMOS paměti, provede autonomní test počítače, inicializace periférie, nainstaluje obslužné rutiny přerušení Biosu, vyhledá svoje rozšíření na přídavných deskách a provádí instalaci těchto rozšiřujících rutin a konečně spustí zavádění operačního systému. Nastavení konfigurace z CMOS Tato paměť nahrazuje konfigurační přepínače u starších modelů PC a ukládá se do ní základní konfigurace počítače. Jelikož je spolu s obvodem reálných hodin zálohovaná z baterie, je tudíž nezávislá na napájení počítače. Je dostupná pomocí svého řadiče jako dvojce portů s adresami 70h (zde se zapisuje adresa) a 71h (odtud se čtou nebo zapisují data) a má obsah 64 bajtů. Pokud se tedy provádí zápis nebo čtení musí se nejprve poslat adresa paměťové buňky na port 70h a pak se zapíšou nebo čtou data na portu 71h. Autonomní test systému(POST) Provádí se jako následující krok po startu počítače. Tento test ověřuje provozu schopnost celého systému. Nejdřív se kontroluje mikroprocesor, dále ROM Biosu, následuje kontrola prvních 64kB paměti (tu pak používá jako pracovní oblast), kontroluje funkci systémového řadiče, řadiče paměti a řadiče I/O obvodů. Pokračuje se kontrolou ostatních periferních obvodů na základní desce a pak desku grafického adaptéru. Po dubu těch to testů neprovádí žádné hlášení. Pokud se vyskytne chyba ječ uživatel informování o ní pípnutím. Následuje zobrazení hlášení o verzi Biosu a autorských právech. Pak testuje a zjišťuje velikost paměti, kterou pak zobrazí v hlášení. Testují se jednotlivé periférie připojené k počítači v tomto pořadí: Klávesnice, sériové porty, paralelní porty, řadič FD a HD. Pokud odhalí chybu při těchto testech zobrazí odpovídající hlášení. Následující kroky Po POSTu následuje inicializace periferních zařízení. Samotný inicializační program bývá však umístěn v Biosu těchto přídavných desek. Instalace rutin Biosu je následující krokem při startu. Bios zde provádí inicializaci svých obslužných rutin. To se provádí tak, že do tabulky vektorů přerušení umístí adresy obslužných rutin. Je jich přehled a popis některých je zde umístěn. Po instalaci rutin ROM Biosu jsou prohledány připojené desky zda neobsahují vlastní Bios a jestli ano předá mu řízení, aby mohl provést inicializaci a přesměrovat vektory přerušení (jako např. INT 10h ,INT 13h). Posledním krokem je volání přerušení INT 19h, které natáhne a spustí zaváděč operačního systému z diskety nebo pevného disku. A to tak že prohledává všechny na instalované disky. Nenajde-li ho, pokusí se spustit GW BASIC a pokud se to nepodaří, vypíše chybové hlášení a zastaví procesor. BIOS též předává operačnímu systému informace o tom, který proces žádá o zpřístupnění nebo uvolnění některého zařízení. BIOSem jsou vybaveny všechny matherboardy, videokarty, PCI sběrnice a SCSI řadiče. BIOS vyrábí pro tyto komponenty několik firem(AMI, Phoenix) a lze tyto programy omezeně upgradeovat. BIOS má na starosti Operační paměť (včetně přístupů k ní), diskové paměti, přerušení, DMA, Cahe,shadow paměti, PnP, power managment, post, natažení OS, atd. Základní BIOS je uložen na adrese 0F0000H a je dlouhý 64kB. Dnešní rozšířené BIOSy mají délku 128kB. Některé přídavné desky (diskové řadiče, grafické karty, síťové karty) a sběrnice mají také svůj BIOS.. Instalace BIOSu spočívá v přepsání tabulky přerušení adresami jednotlivých rutin. Instalaci provádí POST. Po instalaci BIOSu základní desky probíhá instalace rozšíření BIOSu pro který je vyhrazen prostor 0C8000H až 0DFFFFH po 2kB. Přítomnost rozšíření je charakteristická tím, že na začátku se nachází hodnota 0AA55H. Následující byte udává jeho délku v 512B. Končí kontrolním součtem. Do tabulky přerušení se tedy zapisuje adresa s ofsetem 3. Zvláštním případem je BIOS grafických karet. Je na adrese 0C0000H a může být dlouhý 32kB (do adresy 0C7FFFH). Je instalován bezprostředně po zjištění funkčnosti základové desky POSTem. Pokud je grafický adaptér instalován na základní desce je na adrese 0E0000H, Což umožňuje instalovat dva adaptéry (ale jeden z nich musí být deaktivován). K BIOSu se také počítá i skoky na základní programy OS. U DOSu to jsou IO.SYS a MSDOS.SYS. Nastavení BIOSU se provádí pomocí BIOS Setupu uloženého v CMOS paměti pomocí tlačítka DEL resp. ESC, Ctrl-Alt-S nebo F1, F2, F10, ALT-F1. Některé parametry se nastavují automaticky při spuštění, jako velikost OP, PnP přerušení, DMA a adresy. Nejrozšířenější BIOS základové desky je AMI Bios. Upgrade BIOSu je výměnou ROM nebo u Flash pamětí jejich přehráním novým, pro danou desku určeným programem. U Flash je nutné provést jumprem povolení přepisu. U nových serverů BIOS nabízí tři druhy konfigurace: * User password * Administrator password * Hardware protection - zakazuje bootování z disket a CD ROM nebo harddisku, zamyká sériové a paralelní porty, případně znemožňuje zápis na pevný disk. BIOS mají i některé jiné karty, jako např. * grafická karta * SCSI karta * Funkce BIOSu 128kB BIOS uložený obvykle v flash ROM podporuje tyto funkce * provede úvodní test po spuštění * advance Power Manangement * Plug and Play * Bootování z CD ROM * 4 EIDE zařízení * Master IDE včetně modu 5 * ECP/EEP protokoly paralelního portu * PCI * Bezpečnost podle normy C2 * External start a power off a start key (mezerníkem) * DMI management z Win 95, OS2 * DDC1 (Display Data Channel) * Spolupráce s Antivirovou ochranou * Spolupráce pro diagnostiku disků * 2 úrovně hesla AMIBIOS 97 firmy American Megatrends Inc. Podporuje * LS-120 diskety * 120MB ATAPI * kompletní boot z disket * je zpětně kompatibilní Plug and Play Plná funkčnost PnP vyžaduje * PnP BIOS * PnP zařízení a * PnP operační systém. BIOS nejdříve zařazuje z tabulky ESCD statická zařízení, to je s pevnými adresami, IRQ a DMA, pak teprve začne vyhledávat dynamická zařízení. Jejich parametry dočasně uloží opět do tabulky ESCD. BIOS nemusí být úspěšný v konfiguraci PnP (dynamických zařízeních), prot může požádat o pomoc uživatele dotazy, respektive zařízení nenakonfiguruje. Pak konfigurace je nutná provést pomocí Configuration Managera CM, který se spouští v configu.sys (device= C:DWCFGMG.SYS) a zůstává residentem. Postup 1. Zákaz konfigurace 2. vytvoření přehledu přidělených zdrojů 3. povolení I/O zařízení (např VGA karta), 4. Prohledání ISA ROM, 5. Konfigurace IPL (initial Program Load) zařízení - zařízení pro načtení systému, 6. povolení PnP, 7. start zaváděcího systému z IPL. Potom OS PnP provede 1. spuštění CM - Configuration Manager pro identifikaci zbývajících zařízení 2. řeší konflikty Informace o systémech BIOS na Internetu Firmware BIOS www.firmware.de AMI-BIOS www.megatrends.com Asus www.asus.com.tw MR-BIOS www.mrbios.com Award Bios www.award.com Intel www.intel.com Vobis www.vobis.de Soyo www.soyo.com Gateway 2000 www.gtw2k.com Compaq www.compaq.com K čemu to je I když bývá počítač nastaven přímo od výrobce je dobré vědět jak a kde toto nastavení měnit. A obzvlášť v okamžiku kdy PC zatvrzele odmítá nastartovat, jednotlivé komponenty přestanou pracovat spolehlivě nebo je-li třeba rozšířit počítač o další části. V tom to okamžiku je třeba vzít nevědomí přítomnost programu SETUP pro nastavení počítače. Z výroby bývá většina počítačů všelijak. kdo v takovém případě nasadí ty správné páky, může ze systému ještě vyždímat trochu výkonu navíc. Krásný příklad toho, jak osudový účinek mohou mít nastavení systému BIOS, předvádí instalace systému Windows 95. pokud se instalace opakovaně hroutí bez jakéhokoliv zjevného důvodu, hledáme zpočátku chybu téměř vždy úplně někde jinde. A přitom příčinou všeho trápení bývá ochrana proti virům, aktivovaná v nastavení systému BIOS. Proto se vždy vyplatí podrobněji se seznámit se všemi potřebnými funkcemi. BIOS obsahuje program SETUP pro nastavení systému BIOS, je to malý program, který je součástí systému BIOS a pomocí něho pak lze sytém konfigurovat. Tímto způsobem počítači sdělujeme, jaký je jeho vlastně obsah. Jsou zde také uložený i tak triviální informace, jako je například datum čas. Čertovo kopýtko tkví v tom , že v principu je každý druh základní desky vybaven vlastní variantou systému BIOS, která je speciálně vyvinuta pro tuto desku. Proto se není co divit, jestliže ve vašem setupu pro nastavení systému BIOS některé hodnoty, zde popisované, nevyskytují, nebo se nacházejí na jiném místě a pod odlišným označením. Na počítačích se setkáváme s programy SETUP pro nastavení počítačů od následujících výrobců: American Megatrends (AMI) Award nebo Phoenix. Velmi snadno zjistíte, který se používá ve vašem počítači. Při každém startu počítače se tento program ohlásí krátkou správou na obrazovce, která říká jak se do programu Setup dostat. Jakkoliv je volání programu odlišné, po jeho spuštění zavládne většinou jednota. Většina zástupců systému BIOS obvykle nabízí standardní nastavení CMOS a rozšířené nastavení. Standardní nastavení CMOS V této nabídce programu se vždy nachází základní informace o datu, času a dále o počtu a typu disketových mechanik a disků. konfigurace pracovní paměti už dávno nezpůsobuje problémy. Pokud obsadíme desku větší kapacitou RAM, všechny moderní desky automaticky poznají její přírůstek. Udané hodnoty vždy proto odpovídají nenovějšímu stavu. Zcela jinak se program chová při zadávaní údajů o použitém disku, jež jsou rovněž uvedeny ve standardním nastavením CMOS. Zde do značné míry záleží na tom jaký disk a jaký řadič používáme. U disků IDE a EIDE se však zadávají o počtu cylindrů, záznamových hlaviček, klidové poloze hlaviček a počtu sektorů, které disk obsahuje. výjimkou jsou disky SCSI, které se ovládají pomocí systému BIOS řidiče SCSI. Tato nastavení disků se obvykle měnit nebude. V případě špatného startu počítače je toto první podezřelé místo kde se nachází chyba. Systém musíme nově nakonfigurovat i v případě, že vyměňujeme nebo přidáváme disk IDE. U starších počítačů musí uživatel zadat osobně. Dnes je tato náročná procedura zbytečná. Moderní externí paměti EIDE a některé disky IDE lze přihlásit automaticky. Vlastní procedura pak probíhá následovně. V programu SETUP se vybereme funkci IDE HDD Auto Detection. Krátce poté se objeví výběrových kritérií, jakým způsobem se má oslovovat externí paměť. Základním předpokladem je, že pomocný program disk poznal. Vlastníci disků EIDE jsou na tom lépe, protože ty se rozpoznají vždy. Pokud program disk nepoznal, je třeba hodnoty nastavit ručně. Jestliže disk byl identifikován, je třeba zadat velice důležité hodnoty. Ve většině případu jsou k dispozici na výběr tři různé režimy: v normálním (NORMAL) režimu, režimu LBA nebo LARGE. Výběr správného režimu závisí v první řadě na operačním systému, který se bude na disku provozovat. Kdo dává přednost systému MS-DOS by rozhodně neměl zapomenout na omezení programu FDISK pro nastavení diskových úseků (partitions). Tento program není schopen rozpoznat zařízení o větším počtu válců než 1024. V normálním režimu musíme nastavit správně všechny hodnoty, které používají starší disky IDE a řadiče IDE. Uvedenou volbu můžeme vybrat vždy, kdy se má používat disk, který nepřekračuje výše uvedená omezení. Pokud se použije disk o větší kapacitě než 504 MB, musí se (aby jej MS-DOS mohl ovládat) nastavit jeden ze zbývajících dvou režimů. Toto rozhodnutí není nijak těžké: program Autodetect ukazuje automaticky počet válců. Překročili počet válců hodnotu 1024, je třeba zvolit režim LBA. Přihlášení druhého disku Programy Setup moderních počítačů PCI rozlišují takzvané primární a sekundární disky. K řadiči EIDE lze připojit dva kabelové svazky. Každý s kabelových svazků je schopen ovládat dvě mechaniky. V bodu nabídky Autodetection musí být disk, z něhož se načítá operační systém, označen pro BIOS jako "master". Při konfigurování druhé disketové jednotky záleží pouze na tom, který kabel použijeme. Pokud je druhá externí paměť připojena ke stejnému kabelu jako její předchůdce, je třeba disku, z něhož se načítá systém, sdělit, že v systému pracuje i jeho partner, označovaný jako "slave". Jak se mají nastavit propojky je už určeno v manuálu disku. Vyrovnávací paměť Ve všech nových verzích programu Setup systému BIOS lze aktivovat nebo odpojit vyrovnávací paměť, instalovanou na počítači. Tato vyrovnávací paměť má kratší přístupovou dobu a mikroprocesor nemusí čekat několik taktů než mu paměť poskytne požadovaná data. V těchto pamětech bývají uložena často používaná data nebo malé úseky programu, k nimž musí mikroprocesor často přistupovat. . Zde platí pravidlo nastavit uvedené hodnoty na "eneble". Lze modifikovat nastavení L1 Cache Update Mode a L2 Cache Update Mode. Druhý z parametrů aktivuje takzvanou Second Level Cache, zatím co L1 zapíná vnitřní vyrovnávací paměť procesoru. Zde je třeba rozlišovat mezi dvěma principiálně odlišnými strategiemi vyrovnávací paměti: takzvanou vyrovnávací pamětí jen pro čtení a pamětí zpomaleným zápisem. Jak už z označení první paměti plyne, ukládají se do ní jen data určená ke čtení. Druhá metoda krátkodobě ukládá informace, které se mají později zapsat na disk. Award-BIOS poskytuje na výběr dvě možnosti nastavení, označované zkratkami WT ("Write Thurgh") a WB("Write Back"). Pokud se nastaví WT data se budou zapisovat přímo a nejsou ukládaná v vyrovnávací paměti. WB naproti tomu provádí efektivnější metodu, při níž se data ukládají do vyrovnávací paměti a na disk se ukládají, až systém je méně vytížen. Ve stejném okně nabídek lze provést další efektivní vyladění systému. Hodnoty uvedené pod položkou Soustem Bios Cacheable rozhodně nastavíme na "enebled". Pak se totiž velmi pomalý systém BIOS překopíruje do mnohem rychlejší pracovní paměti. Pokud se však po tom to pokusu o vyladění systému začne systém chovat nestabilně a odpírá poslušnost u aplikací využívající intenzívně grafiku, doporučuje se nastavit v Setupu v podnabídce System Bios Cacheable na hodnotu WT. Aktivace stínové ROM Každý počítač disponuje nejméně dvěma paměti ROM. Za prvé pamětí se systémem BIOS, která obsahuje kódy pro start systému a základní vstupní, výstupní funkce. Za druhé pamětí se systémem Video-BIOS. Tato paměť obsahuje pomocné programy systému grafické karty. V novějších počítačích PCI bývá často ještě třetí ROM se systémem BIOS řadiče SCSI. Jelikož přístup k paměti ROM bývá deseti násobně pomalejší než k pracovní paměti RAM, snažíme se proto přenést BIOS do pracovní paměti. Tuto možnost přenosu předpokládají všechny Setupy. Kdo chce počítač pořádně rozjet, měl by zkopírovat obsah paměti ROM do podstatně rychlejší pracovní paměti. Příslušné body nabídky mají ve všech variantách setupu podobná označení jako Video Bios Shadow a System Bios Shadow, ty pak nastavíme ne "enebled". Pokud chceme doladit ROM řadiče SCSI, musíme si nejprve zjistit adresu řadiče. A to buď v příručce nebo při startu systému se vypisuje na obrazovku. Obvykle to bývá adresní oblast paměti C8000 až CBFFF. V některých Setupech bývá oblast označena pouze C800 až CBFF. Příslušné hodnoty nastavíme na "enebled". Výkon lze ještě zvýšit uvolníme-li tuto paměťovou oblast v položce "Cacheable" pro vyrovnávací paměť. Ale některé karty (jako např. síťová karta) toto nastavení nedovolují, proto je třeba zabránit použití vyrovnávací pamětí pro tuto oblast nastavením na disabled nebo aktivovat funkci Non Cacheable Block. Režim burst modus, delays a Waitstatest U nastavení v nabídce Advanced Setup, označených jako režim burst modus, delays a Waitstatest, jde o to jak dlouhou pauzu CPU má systém vložit mezi určité akce (například mezi čtení a zápis). Zkratky 1t, 2t znamenají přestávku v délce 1 nebo 2 taktů. Tato hodnota se může snížit, ale zvýšení rychlosti je malé a tím pádem se ani neprojeví. A navíc se sytém pravděpodobně stane nestabilním. novější Setupy navíc umožňují automatickou konfiguraci, která zjišťuje optimální nastavení. Plug-and-play Karty tohoto typu se jednoduše zasunou do systému a počítač je automaticky rozpozná. konfiguraci zásuvných míst PCI lze nastavit v nabídce PCI-Setup. Zde se musí dávat pozor na rozdělení přerušení. U karet ISA se příslušné přerušení nastavuje pomocí propojek na kartě, na proti tomu karta PCI neví které přerušení obsazuje. Každá karta pak dostane číslo příslušného přerušení až při startu Biosu. Karta PCI proto často používá signálové vedení (jenž obsadí jeden kontakt sběrnice) s označením INTA. Příslušná nastaví se najdou i v programu Setup. Pokud chceme najít optimální variantu použije se nastavení AUTO, Setup najde příslušnou hodnotu sám. Volná přerušení (neobsazena kartami ISA) se zanesou pomocí voleb jako 1st Available IRQ nebo podobně. V některých případech se uvádí obsazená čísla přerušení kartami ISA. Power management Novější počítače v případě uživatelovy nečinnosti odpojí disk, sníží taktovací frekvenci procesoru a ukolébají obrazovku do hlubokého spánku. Velikost této nečinnosti lze přesně nastavit. Např. u monitoru se při prvním stupni nečinnosti zmizí obraz, pří druhém stupni se obrazovka odpojí od zdroje. Samozřejmě pak probuzení z druhého stupně trvá déle. K nastavení jednotlivých stupňů se požívá nabídka Power management, s režimy úspory např. doze, standby mode nebo suspend mode. V setupu lze i definovat události PM Events. Ty pak udávají za jakých okolností se má příslušné zařízení probudit. Uživatel pak stanoví která vedení, zařízení a přerušení je třeba sledovat. Např. při příjmu faxů plných 24 hodin se musí nastavit počítač tak, aby se rozběhl při událostech na sériovém portu, to znamená nastavit sledování přerušení od příslušného portu. Řízení PM pomocí APM APM (Advanced Power Management) je programové rozhraní k systému Windows a Windows 95, jenž usnadňuje zlepšuje konfiguraci mechanismů řízení spotřeby. Kde se uvažuje, že samy Windousy nejlépe vědí kdy počítač nemá co dělat. APM je přitom velice výkonný, jelikož snižuje taktovací frekvenci i mezi zadáním jednotlivých písmen s klávesnice, což pro rychlé Pentium je velká doba. Uvedené instrukce jsou pod zkratkami jako DOZE Speed (div by) nebo stdby. V případě že instalační programy kolidují s funkcemi úspory, je vhodné tyto mechanizmy vyřadit s provozu, jinak tyto instalace bývají dost často nestabilní. BIOS bez tajemství Ani v případě kdy počítač neobsahuje Flash-EPROM, není vše ztraceno. Pokud PC pracuje se systémem AMI-BIOS, ale program pro jeho nastavení má omezený výběr možností, pak se pomocí užitečného programu (např. Amisetup Roberta Muschela) dostaneme ke skrytým pokladům. Pomocí tohoto programu se může měnit parametry systému BIOS i když to Setup neumožňuje. Ale tady musíme dávat pozor aby se nezměnily ty parametry, jenž by vedly k havárii počítače. Nové koště dobře mete U většina moderních základních desek má BIOS uložený v programovatelné paměti (Flash-EPROM), již lze libovolně mazat a měnit. Toto je použito u základních desek výrobců Asus, Elitegroup nebo Intel. Potom za cenu poměrně nízkých nákladů lze systém BIOS nahradit novou verzí systému. Od nové verze systému sice nemůžeme očekávat výrazné zlepšení výkonu. Ale pokud systém odmítá přijmout novější druh přídavných karet, pak lze toto napravit výměnou systému za novější verzi. K zápisu systému Bios do paměti je potřeba speciální program zvaný FLASH.EXE. Naleznete jej na disketě kterou výrobce přikládá. Tyto aktualizace jsou buď přístupny na Internetu nebo pro desky Asus jsou ve schránce společnosti Asus (SRN:0049-2102-48690). Majitele desek společnosti Intel a mající přístup k síti Compuserve, mohou si načíst aktuální verzi z vývojového fóra společnosti Intel (GO INTEL). Přehled přerušení Číslo přerušení Funkce 00 Interní HW-dělení nulou 01 Interní HW-krokování 02 Externí HW-NMI 03 Interní HW-trasování 04 Interní HW-přetečení 05 BIOS-printscreen 06 Interní HW-neznámá instrukce 07 Interní HW-NPU nenalezeno 08 Interní HW-timer 09 IRQ1-klávesnice 0A IRQ2/IRQ9-videoadaptér 0B IRQ3-Com2 0C IRQ4-Com1 0D IRQ5-LPT2 0E IRQ6-FDD 0F IRQ7-LPT1 10 BIOS-služby videoadaptéru 11 BIOS-konfigurace systému 12 BIOS-velikost paměti 13 BIOS-služby HDD 14 BIOS-služby AUX/USART 15 BIOS-doplňkové služby 16 BIOS-rozšířené služby klávesnice 17 BIOS-obsluha tiskárny 18 ROM BASIC-start 19 ROM BIOS-zavedení systému 1A BIOS-obsluha hodin (RTC) 1B BIOS-Ctrl+Break 1C ROM BIOS-systémové hodiny 1D DATA-tabulka inicializace videoadaptéru 1E DATA-tabulka disketových mechanik 1F DATA-Tabulka grafických znaků 20 DOS-ukončení programu 21 DOS-služby DOS 22 DOS-Ukončovací adresa procesu 23 DOS-Ctrl+C výstup 24 DOS-obsluha neopravitelných chyb I/O 25 DOS-absolutní čtení disku 26 DOS-absolutní zápis na disk 27 DOS-TSR výstup 28 Interní BIOS-klávesnice 29 Interní BIOS-videoadaptér 2A NET-služby NETBIOS (MS) 2B Interní DOS 2C Interní DOS 2D Interní DOS 2E Interní DOS 2F TSR-PRINT(multiplex) 30 DATA-CP/M kompatibilita 31 TSR-DPMI služby pro ovládač paměti v chráněném režimu 32 Rezervováno 33 TSR-MS MOUSE NPU 34 NPU D8h-emulace NPU 35 NPU D9h-emulace NPU 36 NPU DAh-emulace NPU 37 NPU DBh-emulace NPU 38 NPU DCh-emulace NPU 39 NPU DDh-emulace NPU 3A NPU DEh-emulace NPU 3B NPU DFh-emulace NPU 3C NPU-emulace NPU 3D NPU-emulace NPU 3E NPU-emulace NPU 3F MS DLL-DLL manažer paměti 40 TSR-Relokace FDD na HDD 41 DATA-Tabulka HDD parametrů 42 TSR-relokace služeb videoadaptéru 43 DATA-EGA+uživatelská tabulka znaků 44 DATA-EGA+uživatelská tabulka znaků 45 HW-rezervováno 46 BIOS-tabulka parametrů druhého HDD 47 HW-rezervováno 48 HW-rezervováno 49 HW-rezervováno 4A BIOS-budík 4B VDS-virtuální DMA systém 4C-4F HW-rezervováno 50-5A Definováno uživatelem 5B MS NET-NTLI 5C NET-BIOS 5D-5F Definováno uživatelem 60-66 Uživatelská obsluha 67 LIM/EMS-základní služby 68 Definováno uživatelem 69 DECNET-Základní služby 6A DECNET-rozšířené služby 6B NOVELL-základní služby 6C DOS 3,2-RTC 6D Interní VGABIOS 6E DECNET-DOS interface 6F Definováno uživatelem 70 IRQ8-RTC 71 IRQ9-LAN adaptér 1 72 IRQ10-rezervováno 73 IRQ11-rezervováno 74 IRQ12-rezervováno 75 IRQ13-chyba 80287 76 IRQ14-HDD 77 IRQ15-rezervováno 78 Uživatelská obsluha 79 NOVELL-rozšířené funkce 7B-7F Uživatelská obsluha 80-F0 ROM BASIC F1-FD Definováno uživatelem FE Interní HW-rezervováno FF Interní HW-rezervováno HW Přerušení Tyto přerušení (služby Biosu) jsou volána vždy, když dojde v hardwaru počítače k události, kterou je třeba obsloužit programem na vektoru tohoto přerušení. Přeplnění při dělení-INT 00h Toto přerušení je rezervované pro mikroprocesor. Je volané vždy, pokud se při provádění instrukcí div nebo idiv výsledek nevejde (dojde k přeplnění) do prostoru (registru) pro uložení výsledku nebo nastalo dělení nulou. Obslužná rutina provede výpis hlášení DIVISION OVERFLOW s následným zastavením činnosti počítače. Přerušení při krokování-INT 01h Zase se jedná o přerušení rezervované pro mikroprocesor. K jeho volání dojde po každé provedené instrukci pokud je nastaven příznak TF v registru příznaků. Při provádění obslužné rutiny je příznak TF nulován a po jejím ukončení je nastaven na původní hodnotu. Standardně obsahuje obsluha přerušení pouze instrukci IRET. Přerušení je výhodné použit k ladicím účelům, kde obslužnou rutinou je monitor zobrazující hodnoty registrů a zajímavých oblastí paměti, ale je třeba nejprve nastavit na tento monitor vektor přerušení. Nemaskovatelné přerušení-INT 02h Pokud je toto přerušení volané hardwarově pomocí signálu NMI na mikroprocesoru nelze jej maskovat instrukcí CLI. Z tohoto důvodu je používáno k obsluze událostí, které vyžadují obsluhu okamžitě a vždy (např. výpadek napětí). Obvykle se používá jako obslužná rutina chyby parity paměti (provede se pokus o opakovaný přístup a při opakované chybě dojde k zastavení systému) nebo pokud je připojen numerický koprocesor, je přerušení využito k obsluze jeho chyb. Přerušení BREAKPOINTU-INT 03h Toto přerušení je voláno jednak dvoubajtovou instrukcí INT a jednak jednobytovou instrukcí INT. Toho se využívá k ladění programů, kde se na kontrolní místo v paměti umístí tzv. BREAKPOINT (jednobytové INT). Pokud má být toto přerušení použiti v ladicím monitoru, je třeba nastavit vektor tohoto přerušení na adresu ladicího monitoru, protože standardně rutina obsluhy přerušení obsahuje instrukci IRET. Přerušení při plnění-INT 04h Pokud je příznak OF v registru příznaků nastaven, je možné přerušení volat instrukcí INTO. Toho lze použít v uživatelských programech a testovat zda došlo k přetečení při provádění aritmetických instrukcí a provést příslušnou odezvu. Standardně obsahuje obslužná rutina pouze instrukci IRET. Tisk obrazovky (PRINT SCREEN)-INT 05h Pokud je na klávesnici stisknuto tlačítko Print Screen dojde k volání tohoto přerušení, které slouží k vytisknutí kopie obrazovky na tiskárně. Přerušení lze samozřejmě volat i programově instrukcí INT 05. Využití přerušení může přinášet problémy na počítačích AT, protože toto přerušení je generováno instrukcí BOUND a podle doporučení Intelu jde tedy o přerušení rezervované a jakékoli jeho jiné použití pak předpokládá, že v uživatelském sowtvaru není instrukce BOUND použita. Přerušení časovače-INT 08h Hardwarový požadavek o obsluhu přerušení IRQ0 volá toto přerušení. Požadavek je generován obvodem čítače-časovače, kanálem 0, pravidelně co 55 ms, neboli s frekvecí18,2 Hz a slouží jako hodiny reálného času. Bios této obslužné rutiny nastavuje hodnotu hodin reálného času na adrese 46Ch a modifikuje hodnotu na adrese 440h, tak to je zabezpečeno vypnutí motoru disketové mechaniky po skončení I/O operace. Pokud se toto přerušení přesměruje, je třeba zabezpečit aby řadič přerušení byl informován o tom že rutina přerušení skončila. To se zajistí instrukcemi: MOV AL,20h OUT 20h,AL Takto se zašle příkaz nazvaný EOI (End Of Interrupt). Přerušení stímto kódem je také generováno při detekci výpadku mikroprocesoru INTEL 80286 v módu virtuální paměti, ale v tomto případě se používá definované tabulky vektorů přerušení, která je umístěná na libovolné místo v paměti a ne standardní tabulky umístěné na adrese paměti 0, kterou používá Bios. Přerušení klávesnice-INT 09h Zase se jedná o přerušení generované hardwarem při požadavku o obsluhu přerušení IRQ1, které signalizuje že buffer klávesnice obsahuje znak. Obslužná rutina v Biosu tento znak jenž je uložen v tzv. IBM SCAN kódu převede do jejího ASCII vyjádření a uloží do kruhového bufferu klávesnice na adrese 41Eh v paměti. Opět pokud dojde k přesměrování tohoto vektoru přerušení je třeba zajistit opětovné regulérní nastavení portu klávesnice. K tomu může sloužit např. tento sled instrukcí : IN AL,61h ;Zjisti hodnotu řídící linky MOV AH,AL ;a uschovej ji OR AL,80h ;nastav příznak povolení klávesnice OUT 61h,AL ;a zapiš jej na řídící linku klávesnice MOV AL,AH ;obnov původní hodnotu řídící linky klávesnice OUT 61h,AL ;a zapiš ji pět MOV AL,20h ;Nastav signál EOI řadiče přerušení OUT 20h,AL ; Znak z bufferu klávesnice se čte na portu 60h. Přerušení s tímto číslem je také generováno při chybě ochrany numerického koprocesoru INTEL80287 mikroprocesorem INTEL 80286 v módu chráněné virtuální paměti. Ale jako u předešlého přerušení se používá definované tabulky vektorů přerušení umístěné na libovolné místo v paměti. Přerušení od portů(IRQ3-5,7) INT0Bh-0Dh,0Fh Tato přerušení jsou generována jednotlivými vstupně výstupovími porty počítače jako požadavek na obsluhu vzniklé události na nich. Přerušení řadiče disket(IRQ6)-INT 0Eh Přerušení je generováno řadičem disket při dokončení každé diskové operace. Obslužná rutina nastavuje v případě potřeby příslušný bit proměnné Biosu na adrese 43Eh, který je užit rutinou INT 13h k určení toho, zda disková jednotka potřebuje před provedením požadované činnosti rekalibraci. Služby Biosu Služby video-INT 10h Toto přerušení je používáno k obsluze požadavků VIDEO. Obsahuje řadu různých funkcí, jejíž volání se provádí přiřazením čísla funkce do registru AH.Tyto služby jsou prováděny jak ROM Biosem tak i Biosem na video kartě. Nastav VIDEO mód vstup AH=00h AL=Číslo video módu Provede nastavení VIDEO módu karty, přičemž vymaže obrazovku a nastaví příslušné proměnné BIOSu. Tabulka módu: AL-mód Typ módu Formát obrazu Počet barev Adaptér Bázová adresa Použitelný monitor 00h Textový 40*25 znaků 16/8 (šedá) CGA,EGA B800h Kompozitní 01h Textový 40*25 znaků 16/8 CGA,EGA B800h Kompozitní,CGA,EGA 02h Textový 80*25 znaků 16/8 (šedá) CGA,EGA B800h CGA 03h Textový 80*25 znaků 16/8 CGA,EGA B800h Kompozitní,CGA,EGA 04h Grafický 320*200 bodů 4 CGA,EGA B800h Kompozitní,CGA,EGA 05h Grafický 320*200 bodů 4(šedá) CGA,EGA B800h Kompozitní 06h Grafický 640*200 bodů 2 CGA,EGA B800h Kompozitní,CGA,EGA 07h Textový 80*25 znaků černá, bílá, jas MGA,EGA B800h MGA 0Dh Grafický 320*200 bodů 16 EGA A000h CGA 0Eh Grafický 640*200 bodů 16 EGA A000h CGA 0Fh Grafický 640*350 bodů černá, bílá, jas EGA A800h MGA,EGA 10h Grafický 640*350 bodů 4 nebo 16 EGA A800h EGA 13h Grafický 320*200 bodů 16 ze 64 EGA A000h EGA 14h Grafický 640*200 bodů černá, bílá, jas EGA A000h EGA 15h Grafický 640*350 bodů černá, bílá, jas EGA A000h EGA 16h Grafický 640*350 bodů 16 ze 64 EGA A000h EGA 18h Grafický 640*480 bodů 16 z 262144 VGA A000h VGA 19h Grafický 320*200 bodů 256 z 262144 VGA A000h VGA Nastav velikost kurzoru vstup AH=01h CH=Bity 0-4-číslo počáteční linky Bity 5,6-zobrazení kurzoru CL=Koncová linka Nataví velikost kurzoru v textovém módu. Jako parametr vstupují 2 hodnoty. V registru CH v bitech 0-4 je číslo linky řádku na které kurzor začíná. Bity 5,6 určují chování kurzoru. Při hodnotě 00b kurzor nebliká, 01b kurzor se nezobrazí, 10b kurzor bliká pomalu a při hodnotě 11b kurzor bliká rychle. Druhý parametr v CH pak určuje číslo koncové linky. Nastav pozici kurzoru vstup AH=02h BH=číslo videostránky DH=Řádek DL=Sloupec Funkce provede nastavení pozice kurzoru na obrazovce v textovém módu. Do registru BH se ukládá specifikující číslo videostránky, v níž se provede nastavení pozice kurzoru. Registr DH určuje řádek nastavované pozice, pokud je nastaven na 25 kurzor se nezobrazí. Registr DL určuje sloupec nastavované pozice. Čti pozici kurzoru vstup AH=03h BH=Číslo videostránky výstup DH=Řádek pozice DL=Sloupec pozice CH=Počáteční linka CL=Koncová linka Tato funkce zjistí pozici a velikost kurzoru na obrazovce. Vstupem přitom je číslo video stránky v BH. Na výstupu z funkce je v registru DH řádek a registru DL sloupec pozice kurzoru. A v registru CH počáteční a v registru CL koncová linka kurzoru uvnitř znaku. Čti stav světelného pera vstup AH=04h výstup AH=Aktivita pera DH=Řádek aktivace DL=Sloupec aktivace BX=X-ová souřadnice bodu CX=Y-ová souřadnice bodu Výsledkem této funkce je určená pozice a stav světelného pera. Je bez vstupních parametrů, ale zato má pět výstupních parametrů. A to v registru AH vystupuje Aktivace pera,0-není aktivováno a ostatní parametry nemají význam,1-je aktivováno. V registru DH se vrací řádek a v registru DL sloupec aktivace světelného pera, tyto registry jsou použity v textových režimech zobrazení, jinak vracejí nulu. Jeli pero aktivní v grafickém módu, pak v registrech BX, CX se vrací XY-ová souřadnice bodu aktivace pera. Vyber aktivní stránku vstup AH=05h AL=Číslo stránky Aktivuje se videostránka, jejíž číslo je v registru AL. Posuň okno na horu vstup AH=06h AL=Velikost posuvu CH=Řádek levého horního okraje okna CL=Sloupec levého horního okraje okna DH=Řádek pravého dolního okraje okna DL=Sloupec pravého dolního okraje okna BH=Atribut Provede se posuv okna na horu o počet řádků v registru AL, jehož X,Y-ová souřadnice levého horního rohu posouvaného okna je v registrech CH,CL a X,Y-ová souřadnice pravého dolního rohu posouvaného okna je v registrech DH,DL. V registru BX pak je VIDEO atribut pro použité prázdné řádky. Při posuvu se horní řádky okna ztrácejí a dolní jsou nahrazovány prázdnými řádky. Posuň okno dolů vstup AH=07h AL=Velikost posuvu CH=Řádek levého horního okraje okna CL=Sloupec levého horního okraje okna DH=Řádek pravého dolního okraje okna DL=Sloupec pravého dolního okraje okna BH=Atribut Tato funkce funguje naprosto stejně jako předešlá funkce, ale posuv se provádí směrem dolů o zadaný počet řádků V registru AL. Přičemž se při posuvu dolní řádky okna ztrácejí a horní jsou nahrazovány prázdnými řádky. Čti znak a jeho atribut vstup AH=08h BH=Videostránka výstup AL=Kód znaku AH=Atribut znaku Výstupem funkce je kód znaku v registru AL a atribut znaku v registru AH ze specifikované videostránky v registru BH na aktuální pozici kurzoru. Zapiš znak a jeho atribut vstup AH=09h AL=Kód znaku BL=Atribut znaku BH=Videostránka CX=Počet opakování Funkce provede výtisk znaku s kódem ve registru AL a s atributem v registru BL na aktuální pozici kurzoru, ve videostránce uvedené v registru BH. Znak se opakovaně vytiskne vedle sebe v počtu udaném registrem CX. Zapiš znak vstup AH=0Ah AL=Kód znaku BH=Videostránka CX=Počet opakování Zapíše se znak s kódem v registru AL na aktuální pozici kurzoru ve videostránce udané registrem BH. Přičemž ponechává původní atribut této pozice. V registru CX pak je počet opakování tisku znaku vedle sebe. Nastav paletu barev nebo pozadí vstup AH=0Bh Funkce provede nastavení barvy pozadí nebo palety barev. Je ale použitelná jen u adaptéru CGA. Potřebuje dva vstupní parametry v registrech BH, BL, jejich hodnoty jsou uvedeny v tabulce. BH Mód BL 00h Grafika 320*200 D4-Jas zobrazených bodů D3-Jas pozadí D2-D0-RGB složky barvy pozdí Textový mód D4-Jas barvy pozadí D3-Jas pozadí D2-D1-RGB složky barvy pozadí 01h Grafika 320*200 Výběr palety barev-0-pozadí,červená, zelená, hnědá 1-pozadí,CYAN,MAGENTA,bílá Zapiš bod grafiky vstup AH=0Ch AL=Atribut bodu BH=Videostránka CX=Vodorovná souřadnice DX=Svislá souřadnice Zapíše grafický atribut bodu. Jejím vstupem je číslo videostránky v registru BH, XY-ová souřadnice bodu v registrech CX,DX a hodnota atributu v registru AL. Jeli u něho nastaven bit D7, pak je prováděn XOR původních hodnot s požadovanými hodnotami. Čti hodnotu budu grafiky vstup AH=0Dh BH=Videostránka CX=Vodorovná souřadnice DX=Svislá souřadnice výstup AL=Hodnota atributu Pokud této funkci se vloží do registrů BH číslo videostránky a do CX,DX souřadnice X,Y bodu, v registru AL vrátí grafické atributy specifikovaného bodu. Zapiš znak do aktivní videostránky s posuvem kurzoru vstup AH=0Eh AL=Kód znaku BL=Barva tisknutého znaku Funkce zapíše do aktuální stránky na aktuální pozici kurzoru znak s kódem v AL a barvou tištěného znaku v BL. Kurzor se pak posune o jednu pozici. Pokud je na konci řádky přejde na další, na konci obrazovky posune obrazovky o řádek nahoru a zapisuje na začátek spodní řádky. Znaky s kódy 7,8,10,12 nejsou zobrazovány ale přímo prováděny. Čti video mód vstup AH=0Fh vystup AL=Číslo módu AH=Počet znaku na řádce BH=Videostránka Tato funkce má na výstupu tři parametry, a to v AL číslo aktuálního video módu, v AH počet znaků na řádce v textovém režimu, v BH je číslo aktuální videostránky. Nastav paletu EGA vstup AH=10h AL=Číslo podslužby Tato funkce není implementovaná v ROM Biosu ale v rozšíření grafického adaptéru EGA. Tato funkce obsahuje čtyři subfunkce, k jejichž specifikaci se používá registr AL. V tabulce je uveden význam těchto podfunkcí. AL Význam 00h Nastav hodnotu jednoho z registrů atributů palety barev. Vstupní parametry: BL-číslo registru atributů, do něhož se má zapsat hodnota atributů barev (nejnižší čtyři bity,ostatní bity nevyužity). BH-zapisovaná hodnota ve tvaru D7-D6-nevyužity D5-D0-rgb,RGB atributy nastavované barvy 01h Nastavení barvy registru pozadí. Používá se registr BH obsahující zapisovanou hodnotu ve tvaru jako u subfunkce 00h 02h Nastavení všech registrů palety barev a registrů pozadí. Vstupním parametrem je ukazatel v registru ES:DX na adresu sedmnácti bajtů v paměti obsahující atributy jednotlivých barev z palety a barvy pozadí ve tvaru jako u subfunkce 00h. 03h Povolení vyššího jasu nebo blikání znaků.Vstupní parametr je v BL. BL-0-povolení vyšší intenzity jasu pozadí (barva pozadí může být zvolena jako jedna ze šestnácti) 1-povolení blikání znaků (barva pozadí může být volena jako jedna z osmi,zobrazované znaky mohou být blikající). Doplňkové funkce vstup AH=12h BL=Specifikace subfunkce Tato funkce je implementovaná ve video Biosu grafického adaptéru EGA. Jeli v registru BL hodnota 10h, pak v registru BH vrací mód činnosti (0-barevný,1-monochromatický), v registru BL pak vrací kód velikosti paměti VIDEORAM (0-64 kB,1-128 kB,3-256 kB), v registru CH vrací hodnotu z parametrického konektoru a v registru CL nastavení přepínačů adaptéru. Pokud je při vstupu v registru BL hodnota 20h, pak tato funkce provede výběr alternativní tiskové rutiny pro obsluhu PRINT SCREEN. Zapiš řetězec vstup AH=13h ES:BP=Ukazatel na řetězec BT CX=Délka řetězce DH=Řádek počáteční pozice tisku DL=Sloupec počáteční pozice tisku BH=Videostránka AL=Způsob zápisu Další funkce která je obsažené pouze v grafickém adaptéru EGA. Zapíše řetězec znaků na nějž ukazují registry ES:BP, jenž je dlouhý CX, od pozice na obrazovce danou registry DH,DL, do videostránky v BH. Registr AL pak určuje jakým způsobem má být zapsán. Přičemž bity D7-D2 tohoto registru musí být nulové.Pokud D1=0, pak je řetězec složen ze znaků a tributy jsou dány obsahem registru BL. Jinak při D1=1 je řetězec složen s posloupnosti znak,atribut,znak,atribut atd. Bit D0=1 kurzor se přesune nakonec tištěného řetězce, D0=0 pak kurzor zůstane na původní pozici. Hardwarová konfigurace-INT 11h V registru AX vrací hodnotu informující o konfiguraci hardwaru systému. Tato hodnota je shodná s hodnotou v datové oblasti Biosu. Velikost použitelné paměti-INT 10h V registru AX vrací počet kilobajtů základní paměti počítače. BIOS 20.8.2002 | |