Buddhismus

Autor: Lenka Doubková Škola: UJEP
Strany: 6 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 1958x Náhled zobrazen: 13053x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

Základní charakteristika buddhismu

Se svými zhruba 300 miliony vyznavačů rozptýlených v 86 zemích prakticky na všech kontinentech představuje buddhismus čtvrté největší světové náboženství, ovlivňující životy 6% populace naší planety. Buddhismus je většinovým náboženstvím Srí Lanky, Barmy, Thajska, Laosu, Kambodže, Vietnamu, Tibetu, Bhútánu a Japonska.

Buddhismus se odvíjí od základní zkušenosti, kterou učinil princ Siddharta Gótama. Ve 29 letech při setkání s krajní lidskou nouzí a utrpením odešel do samoty hledat řešení lidské bídy. Odpověď našel ve chvíli vnitřního osvícení (v sanskrtu znamená Buddha osvícený, takže odtud získává jméno Buddha). Svou zkušenost začal sdělovat, získával si následovníky a nakonec vyvolal celé hnutí.

Dharma (nebo také Dhamma) je etické a filozofické učení Buddhovo o vesmírném a mravním řádu ovládajícím tento svět a náš život, jak jej poznal Buddha a jak jej odhalil svým žákům. Buddhovo ústní podání bylo sepsáno do skupin textů obdobné délky a s příbuznými náměty. Tyto skupiny větších knižních celků byly nazvány „Pitaky“ a celý soubor těchto sbírek dostal jméno „Tři sbírky písem“, čili „Tripitaka“. Jednotlivé sbírky nesou názvy VINAJA, tj. sbírka pravidel a ustanovení řídících život mnišské obce, SUTTA čili sbírka rozprav o dharmě a ABHIDHARMA neboli filozofie,doslova vyšší učení.

Základ Buddhova učení lze nalézt ve ČTYŘECH UŠLECHTILÝCH PRAVDÁCH, do nichž Buddha vtělil svou zkušenost.

Tyto pravdy zní takto:
1.Vše v životě je strast
2.Příčinou strasti je touha, žízeň po životě
3.Zánik žízně, dosažení svobody od vášní, neulpívání, značí též zánik strasti
4.Cestou k zániku strasti je OSMIDÍLNÁ STEZKA, kterou lze shrnout na: mravný život, kultivaci mysli a moudrost.
Mravný život se řídí 5-ti přikázáními: upustit od zabíjení a ubližování živým cítícím bytostem ; nekrást a nebrat co mi nikdo nedává ; nezneužívat sexuality ; nelhat a neužívat opojné nápoje a látky.

Závěr osmidílné stezky tvoří pravá bdělost a pravé soustředění, což souvisí s propracovanými metodami BUDDHISTICKÉ MEDITACE. Ta předpokládá mravný život, ovládání smyslů, soustředěnost mysli a bdělost.Člověk začíná postupně vnikat do hlubokého poznání skutečnosti a jeho osobnost se proměňuje, mizí negativa a probouzí se láska a svoboda. Tak se člověk zbavuje nevědomosti a klamu, osvobozuje se od tužeb a chtivosti a směřuje k osvícení. Tento stav vrcholí dosažením NIRVÁNY, což je stav nejvyššího a nejzazšího uvědomění a absolutního bytí. Uskutečnění či dosažení tohoto stavu je konečným cílem veškerého snažení opravdového buddhisty. Někteří doufají, že dosáhnou cíle osvobození už v tomto životě ; jiní pevně věří, že tento cíl uskuteční v příštím životě nebo v jednom ze životů, které jsou před nimi.

K Buddhově filozofii patří také učení o NE-JÁ (o neexistenci „já“).Člověk je tvořen 5-ti elementy: tělesností, cítěním, vnímáním, charakterem a myšlením. Každý z nich je nestálý, podrobený změnám a o žádném z nich člověk nemůže říci: toto je mé já. Učení o ne-já vede zejména v etice k odvrácení egoismu, soběstřednosti a umožňuje rozvíjet pokorný láskyplný soucit k lidem i přírodě, rozvíjí toleranci.

Buddhistické myšlení se rozvíjelo v několika směrech. THÉRAVÁDA, učení starších (nebo také HÍNÁJÁNA – malý vůz) je časově bližší zakladateli. V četných školách se rozpracovávaly myšlenky o neexistenci já a o tom, že nic nemá neměnnou podstatu, není ani bůh, ani věčná hmota, existují jen jakési základní elementy – které se spojují a zanikají, jsou okamžikové. Důležité je vědomí, nikoli vnější realita. Osvobození, o něž člověk usiluje, je individuální záležitostí.

Kolem přelomu letopočtu se vydělila MAHÁJÁNA (velký vůz). Obsahuje mnoho náboženských prvků včetně toho, že Buddha není jen historickou, ale také božskou postavou. Rozvinuté jsou obřady, mystika, slavnosti, ale také sociální cítění, myšlenka nenásilí a soucitu s tvorstvem.

Existuje také ještě třetí proud – TANTRAJÁNA. Tantry jsou tajné nauky, slova či znaky, které mají duchovní energii a význam. Důležité místo zaujímá nauka o převtělování (reinkarnaci), zachycená v „Tibetské knize mrtvých“. Tantrajána se rozvíjela od 6.století našeho letopočtu zejména v Tibetu. Je to syntéza mahajány a domácích tibetských tradic.
Dnešní tibetský buddhismus se nazývá také LAMAISMUS. Lámové jsou mniši a duchovní. Duchovními a politickými vůdci Tibetu jsou „velcí lámové“ – pančenláma a dalajláma.

BUDDHISTICKÁ OBEC

OBEC (samghó)

Buddha vybízel krátce před svou smrtí mnichy, aby světlo a útočiště nehledali nikde jinde než v sobě a v jeho učení. Toto učení, tento zákon je měl sloučit v sdružení, kterému se říkalo obec (zvaná samgó). Každá obec dostávala jméno podle kraje či města.

K obci náleželi mniši a mnišky. Laikové byli s obcí spojeni jen volně.
Buddhovi stoupenci měli zachovávat 5 přikázání (nezabíjet živé tvory; nebrat to, co mi nikdo nedává; nepěstovat nepovolený pohlavní styk; nemluvit křivě a nepít opojné nápoje ani nepožívat omamné látky).

Laici měli pak také dávat mnichům almužnu, a tak jim tím usnadňovat žebrotu. Někteří také zakládali kláštery. Doporučovala se také účast při slavnosti, které se říkalo „lepósatho“.

Příslušníci obce byli oslovováni Buddhou jako BHIKKHAVÉ, což znamená „žebráci“. Od ostatních byli nazýváni SAKJAPUTTIJASAMANÁ, což znamená „asketi syna z rodu Sakjú“.

Označení buddhisté bylo stoupencům dáno až později. Mnichové se mezi sebou oslovovali ávusó, což znamená „bratře“.
V obci nebyli žádné ústřední autority. V každé obci byl ale nějaký starší mnich, kterého si všichni mniši vážili a s důvěrou se na něj obraceli (byl něco jako „prototyp“ pozdějšího opata ).

MNICHOVÉ

Mnichové se dělili na dvě třídy asketů. První z nich byli tzv.kajícníci. Bydleli po větší část roku v horách a jen v době dešťů se uchylovali k lidským obydlím. Nikdy nežebrali, živili se kořínky a lesními plody. Druhou třídu tvořili asketi a myslitelé. Bydleli též stranou lidských obydlí, ale procházeli krajem a poučovali lid. Holili si vlasy i vousy a nosili nádobu na almužnu, do které žebrali.

Soukromý majetek mnichové neměli. V obci měla panovat zásada úplné rovnosti a společného majetku. Všichni mnichové měli stejná práva i povinnosti. Jediným rozdílem mezi nimi byl stupeň stáří a stupeň svatosti, který se určoval podle toho, jak daleko kdo ušel na cestě vedoucí k spasení.

Přijetí do mnišské obce bylo původně velmi jednoduché. Buddha zpočátku přijímal nové členy sám prostými slovy : „Pojď mnichu, dobře bylo zvěstováno učení, žij svatým životem, abys úplně ukončil utrpení“. Později se přijímací proces stal složitějším.

MNIŠKY

Buddhismus připustil do řádu též ženy. Nazývali se mnišky. Byli závislé na mniších, kteří je v učení utvrzovali a rovněž přijímali do řádu.

Ženy musely vedle příkazů pro mnichy zachovávat ještě OSM těžkých PRAVIDEL, které upravovali poměr mnišek k mnichům a stanovovali tak postavení mnišek v obci. Například i kdyby bylo mnišce sto let, musela povstat a uctivě pozdravit mnicha. Nesměla mnicha tupit ani mu spílat a také nesměla trávit dobu dešťů v kraji, kde nebylo mnichů.
Mnišky měli svou představenou, ale spory urovnávali mniši. Podobně jako mniši byli i ony ostříhány dohola.

ŽIVOT BUDDHY

PRINCOVO MLÁDÍ

U mnoha velkých historických osobností starověku nelze jejich příběh rekonstruovat jinak než z některých legend, básnických děl či pozdějších dokladů. Tak tomu je i v životním příběhu prince SIDDHARTY GÓTAMY.

Uprostřed 6.století př.n.l. leželo na úpatí himalájského pohoří knížectví s milionem obyvatel. Hlavním městem bylo Kapitalavattho. Nedaleko se nacházel královský park Lumbini. V roce 564 př.n.l. (podle nejnovějších výzkumů je však možné, že v roce 624 př.n.l.) se královna vydala do rodného města, aby porodila svého prvního syna. Cestou se však zastavila v tomto háji, kde se jí syn narodil.

Princi se dostalo veškerého vzdělání a výcviku. Jeho první zkušenost byla pod džámbuovým keřem. Během obřadu první orly (jeden z obřadů vladaře, který měl zabezpečit úrodu) nechali prince samotného. „Když malý princ odpoutal svou mysl od živého ruchu kolem, dosáhl extáze čiré blaženosti, která ho vyzdvihla vysoko nad úroveň smyslových zážitků“. Vzpomínka na tuto chvíli ho později inspirovala, aby cvičil svou mysl v tomto směru dále. Přestože byl ve svém věku 29 let ženat, žil v přepychu, uchvátil ho žebravý život a jeho možnosti natolik, že vše opustil. A tak se stal z prince, kterého si představovali jako „rodícího se vládce světa“, filozof a mystik.

PRINCOVA PROMĚNA

Princ Siddharta, nyní mnich Gótama odjel na jiné území, kde změnil i svou vizáž. Cestou se učil od slavných vůdců škol meditaci, józe, mystiky a poznání „které vede k osvobození a mystické jednotě“ s předpokládaným vesmírným absolutním ATMANER (-brána).

Několik let strávil napodobováním jiných myslitelů, a když už z jeho těla zbyla jenom kostra a jeho mysl byla stále neuspokojena, rozpomněl si na svou zkušenost z mládí. Usedl pod strom a uprostřed květnové úplňkové půlnoci se vyprostil ze sítě klamu a stal se NEJVYŠŠÍM BUDDHOU. Po dosažení tohoto „titulu“ začal přemýšlet, koho by tak zasvětil do svého učení. Jelikož jeho dva učitelé byli již mrtvy, vydal se na cesty. Cestou do svého učení zasvětil 5 asketů, kteří byli dříve jeho druhy. Posléze přicházely zástupy dalších stoupenců, aby naslouchaly zákonům Nejvyššího. Když Mistr věděl, že přijde jeho konec, uspořádal rozpravu na rozloučenou. Poté utekl pod „svůj“ strom a zde také zesnul. Po kremaci tělesných ostatků byl popel rozdělen mezi vládce, aby je s úctou uložili do schránek památníků.

POZNÁMKY K TEXTU :

1.
2.V.Lesný – Buddhismus, Praha 1948, Samsovo nakladatelství
3.
Atman – pojetí duše tíhnoucí ke spojení s Bráhmou
Bráhma – (posvátné slovo) nejvyšší bytí, světový princip

NASTUDOVANÁ LITERATURA :

Vincenc Lesný - Buddhismus, Praha 1948, Samsovo nakladatelství
Gavin Harrison – V náručí Buddhy, Olomouc 1996, Votobia
Nyanasatta Thera – Základy Buddhismu
Vladimír Mietmer – Malá encyklopedie buddhismu, Vydavatelství a nakladatelství Práce, 1997
C. Scott Littleton – Moudrost Východu, Knižní klub a Balios, 1996