Cisterciácký klášter v Oseku

Autor: Lenka Doubková Škola: UJEP
Strany: 9 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 1765x Náhled zobrazen: 9716x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

CISTERCIÁCKÝ KLÁŠTER V OSEKU

CISTERCIÁCI

Řeholní pravidla cisterciáků zahrnují pod heslem Modli se a pracuj! (Ora et labora!) duchovní činnosti i fyzickou práci, konané v mlčenlivosti a odloučenosti od společnosti. Cisterciáci v historii vynikali nad ostatní řády objemem praktických činností – zemědělství, hospodářství, stavitelství...

Mniši zpočátku vykonávali sami těžkou fyzickou práci, ale později zaměstnávali bratry laiky (konvrše) a světský personál. V Oseku bývala už v předhusitské době početná komunita konvršů. Konvrši truhláři, řezbáři, krejčí, knihvazači a kováři jsou zde doloženi rovněž od 2.poloviny 17.století.

Ve středověku cisterciáci kolonizovali zalesněná, pustá území v pohraničí. Jméno Osek je odvozeno od sekání, mýcení lesa. Také barokní legenda o založení kláštera připomíná tento původ : Píše se o staletém dubu, který překážel lokátorům v místech, která vyměřili pro stavbu kláštera. Mniši nepokáceli tento strom z posvátné úcty ke Stvořiteli a Panně Marii. Lokace kláštera se posunula, poutníci uctívali posvátný dub při procesích a zbytky jeho kmene jsou navštěvovány dodnes.

Řád byl založen roku 1098 ve Francii. Zakladatelem byl francouz Robert Molesmenský (1027 – 1110). Pocházel z urozené rodiny v kraji Champagne. Roku 1044 vstoupil do kláštera benediktýnů v Montier – la – Celle. V roce 1075 založil v Molesme v Burgundsku nový mnišský řád reformou benediktýnů. Nebyl spokojen s dodržováním nové řehole, odešel odtamtud s dvaceti mnichy do pustiny v Citeaux, kde založili klášter, z jehož latinského názvu Cistercium bylo odvozeno označení řádu cisterciáků.

Centrální řízení klášterů směřovalo od Citeaux a čtyř mateřských konventů v Burgundsku (La Ferté) a v Champagni (Pontigny; Clairvaux a Morimond) k dceřinným konventům, jež zakládali mniši z předchozí komunity – tomuto systému se říkalo filiační. Zakladateli dceřinného kláštera bylo vždy dvanáct mnichů.

V českých zemích byly cisterciácké kláštery v Sedlci u Kutné hory (1142), Plasích (1144), Nepomuku (1144), Velehradě (1204), Oseku (1196), Žďáru na Moravě (1251), Zlaté Koruně (1263), Zbraslavi (1292), Vyšším Brodě (1259) aj.

Cisterciáci nosili roucho z bílé vlny s kapucí, široký černý škapulíř (část řeholního roucha kryjící ramena), černé cingulum (pás používaný při odění řeholníků), bílý chórový plášť (cuculla) a černý biret (pokrývka hlavy).

DĚJINY KLÁŠTERA

V roce 1191 velmož Milhost založil cisterciácký klášter v Mašťově u Kadaně. Klášter byl osazen mnichy z Waldsas v Horním Falci. Za sporů Milhosta s mašťovským konventem v letech 1197 – 1199 se cisterciáci přestěhovali do Oseka na panství Slavka Hrabišice ke staršímu kostelu, který se stal rodovou nekropolí (pohřebištěm) pánů z Riesenburka.
Roku 1248 byl klášter vypleněn vojskem za bojů kralevice Přemysla Otakara II. proti otci, králi Václavu I. Roku 1250 Václav I. klášter odškodnil za válečné škody. Po bitvě na Moravském poli (1278) byl vojsky Rudolfa Habsburského opět poškozen. Tehdy utekli mnichové do sousední Míšně.

V době bezvládí po Přemyslově smrti odkoupil klášter od teplických benediktýnek dvě dosud bezvýznamné vesnice – Vernéřice a Hrob. Historici předpokládají, že od té doby se datuje těžba stříbra v okolí Hrobu, ačkoliv první zmínka o dolování pochází až z roku 1302.

Ve 14.století osečtí cisterciáci vládli svým poddaným neomezeně, vykonávali vlastní soudní pravomoc nezávisle na zemských úřadech. Také snaha Oseka osamostatnit se vůči pravomoci církve v zemi je pro toto období charakteristická. Mniši vykonávali od roku 1322 duchovní službu na okolních farách a nepodléhali pravomoci biskupa.

Vláda Jana Lucemburského znamenala pro klášter velké finanční zatížení. Odtud čerpal král obnosy na splácení dluhů a klášteru byla ukládána zemská berně, od které jej osvobodili Přemyslovci. Obdobným požadavkům byl klášter vystaven i ze strany Riesenburků. Proto cisterciáci přikročili k vysazování nových vsí podle nového německého zákupního práva, které osadníkům ukládalo povinnost zaplatit ihned zákupní obnos. Zároveň půda podléhala dědičnému nájmu a osadník tedy nesměl být vyhnán a půdu užívali dědičně i jeho potomci. To znamenalo zájem osadníků a zvyšování příjmů kláštera.

Cisterciáci byli odpůrci husitského revolučního hnutí. Proto husité klášter dvakrát napadli ( v roce 1421 a 1429), vyplenili a spálili. V roce 1421 mniši utekli před husity jednak do Bíliny a dále do hornosaského kláštera Altzelle, kam odvezli klášterní poklad, v nouzi jej dali do zástavy a část prodali. Odtud vedl pohyb inventáře jak do filiálního kláštera v Neuzelle v Braniborské marce, tak do dvou ženských klášterů v Horní Lužici.

Mniši se vrátili do zpustošeného kláštera mezi léty 1463 – 1470. Klášter však neměl finance, aby koupilsvé věci zpět. Naopak pokračovaly zástavy a pronájmy nemovitostí. Klášter a kostel byly nově vybavovány až od konce 15.století.

V 16.století čeští utrakvisté byli velice přístupni ideám protestantského hnutí. Od katolické víry odpadali i někteří mniši a osecký klášter měl nedostatek zájemců o řádový život – noviců. Navíc dále chudl a musel si vydělávat prodejem majetku. V roce 1580 byl císařem Rudolfem II. konvent dočasně zrušen. Mniši se rozešli do zbývajících řádových klášterů a správu Oseka vedli úředníci arcibiskupské komory až do roku 1626.

V 17.století bylo osecké panství dějištěm vyhrocení zápasu mezi protestantstvím a katolismem v českých zemích. Roku 1626 byl Osek z příkazu císaře Ferdinanda II. Habsburského za úhradu předán nazpět cisterciákům. Roku 1650 získal konvent samostatnost a roku 1654 čítal při vizitaci 32 profesů, jednoho novice a jednoho laika.

V roce 1697 byla zřízena 1.průmyslová manufaktura a bylo zakoupeno 9 tkalcovských stavů. V roce 1707 byla zřízena 2.tkalcovská manufaktura na bavlněné zboží.V roce 1720 byla zbudována klášterní nemocnice s kaplí a v roce 1726 – 1728 opatská zahrada.

Za Sedmileté války (1756 – 1761) Osek postihla trojí okupace pruským vojskem a v roce 1778 následovala čtvrtá. Sedmiletá válka přinesla plenění kláštera s odvozem zlata a stříbra. Ztráty uměleckých děl byly jen málo vyváženy novou tvorbou.
V letech 1809 – 1813 zdecimovaly klášterní pokladnici rekvizice stříbra a zlata do státní mincovny a odvod naturálií Napoleonově armádě.

Roku 1943 v Oseku našly asyl sestry z Mariensternu a z Marienthalu. V únoru 1945 došlo k bombardování kláštera, při němž byl zasažen kostel a zahradní plastiky. Na podzim roku 1945 byli němečtí mniši s opatem uvězněni a rok na to odsunuti do Rakouska. Až do roku 1950 v klášteře salesiáni usídlili své středisko pro mládež. Po zrušení řeholních řádů se budovy staly internačním střediskem českých kněží. Od roku 1954 zde řeholnice čtyř zrušených řádů vedly ústav pro mentálně postižené děti a charitní domov. V roce 1991 se cisterciáci navrátili do Oseka. V roce 1996 se slavilo 800 let trvání kláštera a v současné době se rekonstruuje.

VÝSTAVBA KLÁŠTERA

Pro Osek platí charakteristika burgundsko – cisterciáckého stavitelství. Byl to smysl pro sice monumentální stavby, ale zároveň prostou architekturu s hladkými průčelími, nezdobenými sochami a malbami. Chrámy cisterciáků byly bez věží, jejich obvodové zdivo bylo značně hmotné a vnější opěrný systém prozrazoval klenutí a vnitřní členění stavby. Burgundského původu jsou i další architektonické a zdobné prvky.

Gotický sloh v cisterciáckém pojetí byl blízký románskému stavitelství u nás. Dnes je klášter v podobě barokního slohu.
Výstavba opatství začala roku 1207 a začala klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je trojlodní původně románská bazilika, s příčnou lodí, protáhlým, přímo uzavřeným presbytářem s 2 nižšími bočními loďmi po stranách a 2 válcovými věžemi a pravoúhlou kaplí sv. Kříže na jižní straně. V přilehlých prostorách sakristie se ukládalo liturgické náčiní, mešní ornáty a knihy. Vnitřek je sklenut valenými klenbami oddělenými klenebními pasy, v příčné lodi je sklenut plackami, nad křížením a v kapli sv. Kříže kupolí. Oblouky arkád, které oddělovaly hlavní loď od lodí bočních byly již lomené. Stavba byla v této fázi dokončena roku 1220. Z uvedeného období se zachoval románský portál v jižní obvodové zdi kostela, dnes přístupný z křížové chodby konventu.

V následující době byly vystavěny obytné budovy kláštera a jeho kapitulní síň, do níž vstupujeme z křížové chodby sloupkovým portálem s lomeným záklenkem vyplněným jetelovým obloukem v místě tympanonu. Kapitulní síň sloužila k shromažďování řádových představitelů. Je dvoulodní a je zaklenuta křížovými žebrovými klenbami, které nesou prosté nebo svazkové přípory v obvodovém zdivu a dvojice sloupů. Hlavice sloupů a přípor mají kalichovitý tvar a zdobí je bobulové, palmetové či trojlaločné listy vyrůstající z dlouhých stonků (to značí obdiv cisterciáků k výtvorům přírody). Kromě portálu se kapitulní síň otevírá do křížové chodby trojdílným oknem členěným zdvojenými sloupky. Badatelé odvozují původ slohových prvků v kapitulní síni ze sousedního Saska a Durynska (zde působily cisterciácké stavební hutě z Francie).

Uprostřed kapitulní síně je umístěn čtenářský pult (pulpit). Vznikl kolem let 1230 – 1240. Pult je tesaný z pískovce. Je 160 cm vysoký a otočný. Stojí na dvou uzlovitě spojených sloupcích s palmetovými hlavicemi. Uzel má magickou funkci – slouží jako ochrana před zlem a často se vyskytuje v cisterciácké plastice a malbě (zde má uzel hlavní význam závazku řeholníků, kteří se trvale zaslíbili bohu). Na čelní straně je motiv vítězného Beránka božího a na boční stěně pultu je pěticípá hvězda – Kristův pentagram.

V 16.století byla ke kapitulní síni přistavěna drobná pětiboce uzavřená kaplička s pozdně gotickou síťovou klenbou a s pětibokým závěrem.

Kolem roku 1300 začala třetí fáze výstavby oseckého kláštera. Předně vznikl jeho refektář s pěti poli křížových kleneb s původními žebry. Zachoval se nám portál této klášterní jídelny. Má pravoúhlé odstupnění ostění zdobené pruty hruškovcového a oblounového profilu.

Podle stejného plánu vznikla také křížová chodba kláštera, nasvědčuje tomu jednotný hruškovcový profil jejích žebrových křížových kleneb. Nicméně samotná architektura křížové chodby (ambitu) vyrůstala postupně a proto shledáváme odlišnost v její kamenické výzdobě. V nejstarší části ambitu se vyskytují trojdílné klenební konzoly, z pozdější doby pocházejí konzoly baldachýnového a jehlancovitého tvaru. V okenních kružbách se střídají sférické trojlisty a čtyřlisty s vysunutými laloky a s motivy oslího hřbetu.

V jižní části křížové chodby stojí studniční kaple na pětibokém půdorysu s jedním polem křížové klenby se šestipaprsčitým závěrem.

V letech 1712 – 1716 byl klášterní kostel přestavěn v barokním slohu se zachováním půdorysné dispozice. Tohoto úkolu se ujal architekt a stavitel Octavio Broggio z Litoměřic. Přestavba se uskutečnila za působení opata Benedikta Littweriga. Octavio Broggio působil v Oseku od roku 1705 a v letech 1706 – 1708 vystavěl novostavbu oseckého konventu podle návrhu Jana Santiniho. Broggio také přestavěl kapli sv. Barbory a sv. Kateřiny v sousedství kláštera. Práci v Oseku dokončil na budově opatství.

V období třicetileté války byl klášter poničen vojsky. Po skončení válek byl roku 1650 povolán nový opat Vavřinec Knittel. Za jeho působení byly odstraňovány škody a doplňován inventář kláštera. Po jeho smrti se v roce 1691 dostal do čela kláštera opat Benedikt Littwerig, který svěřil právě Octaviu Broggimu přestavbu klášterního chrámu. Za jeho působení v klášteře vznikaly četné hospodářské budovy a nové kostely.

Klášterní kostel v Oseku byl v barokní době zaklenut v hlavní lodi valenou klenbou s lunetami a jeho boční lodi se proměnily v průchozí kaple. Nad křížením hlavní lodě s lodí příčnou byla vyzdvižena kopule.

Vnější podoba chrámu se také změnila. Na východní straně obepnuly presbytář dvě válcovité věže a byl kladen důraz na architektonické členění jednotlivých průčelí. Fasáda západního průčelí se zvlnila do střídavých konvenxních a konkávních ploch s nakoso postavenými mělce vyžlabenými pilastry. Na bočním průčelí se zachoval barokní opěrný systém baziliky. Východní průčelí kostela jsou galerií kamenných plastik andělů, apoštolů, církevních otců, evangelistů a českých zemských patronů. Sochařské a kamenosochařské práce pocházejí z let 1713 – 1716 a podíleli se na nich F. A. Kuen a F. J. Richter. Kuenovy sochy jsou v harmonii s architekturou Octavia Broggia. Oba umělci se také podíleli na sochařské a řezbářské výzdobě v interiéru chrámu. Kuen zhotovil sochařskou výzdobu, plastiky pro velké a malé varhany, Krucifixy, hlavice ke zpovědnicím, štíty chórových lavic... Jeho řezby působí strnule a nevystihují požadovaný pohyb a výraz.

K sochařům se také řadí Giacomo Antonio Corbellini, sochař a štukatér z Itálie. Je autorem figurálních kompozic a dekorativních štukatérských prací. Corbelliniho sochy mají nadnesený patetický výraz. Vyhotovil dále náhrobek opata Slavka Hrabišice vyzdobený alegorií Spravedlnosti a protilehlý náhrobek rodu Riesenburků z Oseka.

Pracemi řezbáře J. J. Poffta z Oseka jsou řezané a intarzované (barevným dřevem a mozaikovou technikou vykládaná plošná výzdoba dřevěných výrobků) chórové lavice, dále dva oltáře a kazatelna. Na oltáři na severní straně je umístěna pozdně gotická socha Madony z doby kolem roku 1500, která pochází z premonstrátského kláštera v Doksanech. Návštěvník má možnost obdivovat vrcholná díla řezbářského a pozlacovačského uměleckého řemesla. Z osecké dílny zřejmě pochází i monumentální kandelábrové (kandelábr = stojan pouliční svítilny) svícny v závěru kostela.

Petr Matyáš Noosl, umělecký kovář, vytvořil v roce 1693 chórovou kovanou mříž, která odděluje chór kostela od hlavní a bočních lodí.

Dalšími detaily objektu jsou například drobný rokokový oltář v kapitulní síni se sochařskou výzdobou od M. Kühnela z roku 1756, a dále barokní socha Panny Marie z roku 1668 a kamenná socha Madony z doby kolem poloviny15.století obě instalované v ambitu.

Malba byla v období protireformačního úsilí vrcholícího feudalismu nástrojem pro šíření náboženské a státní ideologie.

V první čtvrti 18.století se v Oseku setkáváme s význačnými díly českých umělců. Na starší chrámovou výzdobu – fresky J. J. Stevense a V. V. Reinera, oltářní obrazy M. L. Willmanna, J. K. Lišky, V. V.Reinera a A. Kerna – navázala fresková výzdoba kapitulní síně, započatá J. P. Molitorem před rokem 1756, a dokončená po roce 1775 Josefem Kramolínem, který se do Oseka uchýlil po zrušení jezuitského řádu. Dále následovala fresková výzdoba sálu ve 2.patře opatství, jejíž alegorické figury dosud nebyly určeny.

Neodmyslitelnou součástí kláštera byla jeho zahrada. Původně se skládala ze dvou částí : z opatské a konventní zahrady. Opatská zahrada byla budována od roku 1726 a základ jejích teras tvořila zemina z výkopu pro základy opatství. Sochař J. Schuster z Ústí nad Labem pro ni zhotovil sochy symbolizující čtvero ročních období. Součástí opatské zahrady jsou dále dva pavilony, fontány a vázy. Konventní zahrada vznikala v letech 1728 – 1732. Byla zde postavena grotta, hluboko zapuštěná mezi terasami, společně s odpočívadly a s plastikami z roku 1732. K oběma glorietům (sloupové pavilónky) na východní a západní straně zahrady vede dvouramenné schodiště s kuželkovou balustrádou (sloupkové zábradlí). Atiky glorietů zdobí putti – alegorie čtyř ročních období a čtyř živlů.

Osecký klášter je památka, která se v současné době rekonstruuje .Každému vřele doporučuji návštěvu v tomto nádherném svatostánku.

SEZNAM NASTUDOVANÉ LITERATURY :

Archiv města Oseka, Inventář 1852 – 1950, v Teplicích 1966 – 1971
Dobroslava Menclová, České hrady, díl I., Odeon, Praha 1972
Osek – průvodce městem a jeho historií, Teplice 1996
Václav Novotný, České dějiny I., Praha 1928
August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého – díl XIV., Praha 1923
J. Hrůza, Naše města, Praha 1963
Zdeněk Wirth, Umělecké památky Čech, Československá akademie věd, Praha 1957
Ústav teorie a dějin umění, Umělecké památky Čech 2, Academia, Praha 1978
Jan Baleka, Výtvarné umění – výkladový slovník, Academia, Praha1997