Emile Zola
| Autor: Veronika Žáková | Škola: G Jablonec |
| Strany: 1 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 866x | Náhled zobrazen: 2735x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Émile Zola 2.4.1840 – 29.9.1902 Narodil se v rodině italského inženýra, který byl kdysi důstojníkem Napoleonovy armády, a osud jej nakonec zavedl do jižní Francie. Zolův otec zde začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec však náhle zemřel, a tak na Zolovo vzdělání nezbylo mnoho peněz. V té době se na celý život spřátelil s pozdějším slavným malířem Paulem Cézannem. Když bylo Zolovi necelých 18 let, přestěhoval se s matkou do Paříže. Zde na lyceu obtížně doháněl zameškané vzdělání a dvakrát neuspěl u maturitní zkoušky. Nakonec byl bídou donucen přijmout místo v nakladatelství Hachette. Ve volných chvílích psal kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal kdekterou veličinu tehdejšího literárního světa, značně na sebe upozornil, ale to Zolu nijak neuspokojilo, protože toužil stát se romanopiscem. Po třech neúspěšných pokusech se prosadil až v roce 1867 románem Tereza Raquinová, který je tragickým příběhem ženy, která se spojí se svým milencem proti manželovi a neváhá jej zavraždit. Kruté výčitky svědomí a neutěšené prostředí, v němž žijí, jim však učiní z života peklo, takže oba nakonec spáchají sebevraždu. Zde Zola definitivně zúčtoval s romantismem a v knize nalezneme i všechny prvky jeho naturalistického kréda, které později sepsal v teoretické práci Experimentální román. Zola se domnívá, že román musí být postaven na vědeckém základě a spisovatel má být pouze pozorovatelem a zapisovatelem objektivní reality. Základem tvorby mají být pouze fakta. Postavy jeho románů jsou určovány nejbližším prostředím, v němž žijí, a dědičností. Dědičnost se stává velkým Zolovým tématem v jeho proslulém cyklu Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie rodiny za druhého císařství". Z dvaceti knih cyklu jmenujme ty nejslavnější: Štěstí Rougonů, Břicho Paříže, Zabiják, Nana a Germinal. Z osobních zážitků Zola čerpal v románě Dílo. Výjimečný svým jazykem a skvělým popisem moderní technické společnosti, která se svou odcizeností podílí na morálním pádu člověka, je román Člověk bestie. | |