Evropská unie
| Autor: Ondřej Sucharda | Škola: G Tanvald |
| Strany: 22 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 4196x | Náhled zobrazen: 27988x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: KVINTA ONDŘEJ SUCHARDA Mezinárodní Organizace sdružující 15 států (Západní,Severní a Jižní Evropy).Cílem je prohlubování hospodářské,a ekonomické a politické integrace členských zemí. V roce 1952 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, v roce.1958 vzniká smlouvami Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii.Základními členy všech tří organizací byly:Francie,SRN,Itálie,Nizozemsko,Belgie a Lucembursko.1967sloučeny orgány těchto tří organizací vzniká Evropské společenstvo(ES).Základní orgány:Evropská komise,Rada ministrů,Evropský parlament,Evropský soudní dvůr,Evropská investiční banka,Hospodářský a sociální výbor. V roce 1973 přistoupily k ES Velká Británie,Dánsko a Irsko.1981 Řecko.1986 Španělsko a Portugalsko.1979 přijat evropský měnový systém.1986 přijat Jednotný evropský akt,který upravil římské smlouvy s cílem urychlit rozhodovací procesy v ES a dovršit jednotný trh.1921 podepsána maastrichtská o EU,která prohlubuje existující spolupráci členských zemí a předpokládá postupnou integraci členských států i v dalších oblastech.1995 přistupuje Finsko,Rakousko, a Švédsko 1946 - 1950 19. září 1946 Předseda vlády Velké Británie Sir Winston Churchill vyzývá v Zürichu k založení Spojených států evropských. 17. prosinec 1946 Založení Evropské federalistické unie v Paříži. 1. leden 1948 Celní unie mezi zeměmi Beneluxu vstupuje v platnost. 17. březen 1948 Bruselská smlouva o založení Západoevropské unie (po modifikaci a rozšíření v roce 1954 ZEU - Západoevropská unie) podepsána Belgií, Francií, Lucemburskem, Nizozemskem a Velkou Británií. 16. duben 1948 Založena Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), aby koordinovala realizaci Marshallova plánu. 4. duben 1949 Podpis Washingtonské smlouvy - založení NATO. 5. květen 1949 Dohodou z ledna 1949 mezi pěti účastnickými zeměmi Bruselské smlouvy vzniká Rada Evropy, otevřená všem zemím Evropy. 1950 - 1960 9. květen 1950 Schumanova deklarace Jean Monnet inspiruje Roberta Schumana, ministra zahraničních věcí Francie, k návrhu, aby Francie, Německo a další země mající zájem se připojit vytvořily společný dohled nad zásobami, těžbou, výrobou a obchodem uhlí a oceli. 3. červen 1950 Belgie, Francie, Lucembursko, Itálie, Nizozemsko a Německo se hlásí k iniciativě Schumanovy deklarace. 20. říjen 1954 Modifikovaná Bruselská smlouva - do Západoevropské unie se začleňují Itálie a SRN. 8. prosinec 1955 Rada ministrů Rady Evropy přijímá za svůj znak modrou látku s dvanácti zlatými hvězdami. 3. - 11. červenec 1958 Mezivládní konference v italském městě Stresa klade základy Společné zemědělské politiky EHS. 20. - 21. červenec 1959 Sedm členských států Organizace pro evropskou a hospodářskou spolupráci - OEEC rozhodují o založení EFTA. 1960 - 1970 24. leden 1960 Stockholmská úmluva Úmluvou sedmi evropských států (Dánska, Norska, Portugalska, Rakouska, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Švédska a Švýcarska) založené Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), známé také jako EFTA - European Free Trade Association, nabývá účinnosti. 1. červenec a 10. srpen 1961 Irsko (31.7.), Dánsko (10.8.) a Velká Británie (9.8.) žádají o členství ve Společenství. 1. červenec 1964 Zřízení Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. 1. červenec 1967 Slučovací smlouva Smlouva o sloučení výkonných orgánů třech společenství vstupuje v platnost (ESUO, Euratom, EHS). Podepsána byla dne 8. dubna 1965. 1. červenec 1968 Celní unie EHS Odstraněním posledních celních poplatků pro obchod uvnitř EHS a zavedením společného vnějšího tarifního režimu nabývá účinnosti celní unie šestice států Společenství. 1970 - 1980 22. duben 1970 Rozhodnutí o finanční soběstačnosti Společenství, tzv. Lucemburská smlouva Rada rozhoduje o postupném přechodu Společenství na financování z vlastních zdrojů, vytvářených příjmy ze cla na dovoz průmyslových výrobků a z proměnných poplatků za dovoz zemědělských produktů do prostoru celní unie a z odvodu části daně z přidané hodnoty. 5. prosinec 1970 Malta a Společenství podepisují smlouvu o přidružení. 22. leden 1972 Podpis smluv o přistoupení k Společenství s Dánskem, Irskem, Norskem a Velkou Británií. Smlouvy následně ratifikují parlamenty členských i přistupujících států s výjimkou Norska, kde občané v referendu vstup do Společenství v referendu (25. září) odmítají. 1. leden 1973 První rozšíření. Dánské království, Irská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska se stávají členy Společenství - vzniká Devítka. 28. únor 1975 Dohody Společenství a 46 zemí ACP (zemí Africké, Karibské a Pacifické oblasti) podepsány v Lomé (Togo), v platnost vstupují 1. dubna 1976. Tato úmluva známá jako Lomé I., nahradila úmluvy z Yaoundé. 22. červenec 1975 Smlouva o finančním hospodaření Společenství Podepsána smlouva, kterou se předávají Parlamentárnímu shromáždění/Evropskému parlamentu širší rozpočtové pravomoci a zřizuje se Účetní dvůr se sídlem v Lucembursku. 1. srpen 1975 Závěrečný akt Konference o spolupráci a bezpečnosti v Evropě je podepsán v Helsinkách 35 státy. 13. září 1976 Společenství podepisuje Barcelonskou úmluvu o ochraně Středozemního moře před znečištěním. 13. březen 1979 Evropský měnový systém (EMS) vstupuje v platnost. Osm účastnických zemí se zavazuje udržovat výměnné kurzy svých měn v dohodnutém rozpětí. Vznik evropské měnové jednotky ECU - European Currency Unit. 7. - 10. červen 1979 Evropský parlament 1980 - 1990 1. leden 1981 Druhé rozšíření Řecká republika se stává desátým členem Evropských společenství - vzniká Desítka. 7. listopad 1981 Francie a Německo předkládají Genscher - Colombův plán, projekt k zlepšení institucionálních mechanismů. 14. únor 1984 Návrh Smlouvy o Evropské unii (Spinelliho návrh) prošel Evropským parlamentem. 1. leden 1986 Třetí rozšíření Portugalská republika a Španělské království se připojují ke Společenství - vzniká Dvanáctka. 1. červenec 1987 Jednotný evropský akt (JEA) nabývá účinnosti. JEA podepsaný v únoru 1986 podstatným způsobem novelizuje Smlouvu o EHS, vytyčuje nový cíl - do konce roku 1992 vybudovat Jednotný vnitřní trh jako prostor bez vnitřních hranic pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, rozšiřuje oblasti působnosti Společenství a činí z Evropského parlamentu demokratický protějšek Radě a Komisi. 24. říjen 1988 Evropská rada přijímá rozhodnutí o zřízení Soudu první instance Společenství. 16. červenec 1989 Program PHARE Hlavy států západní Evropy a Severní Ameriky rozhodují na summitu podpořit hospodářské reformy zahájené v některých zemích střední Evropy. Evropská komise byla pověřena koordinací podpory hospodářské restrukturalizace v Polsku a Maďarsku - odtud název programu PHARE - Poland - Hungary - Aid for Restructuring Economy. 1990 - 2000 19. červen 1990 Schengenská dohoda o zrušení hraničních kontrol podepsána zeměmi Beneluxu, Francií a Německem. 1. červenec 1990 Hospodářská a měnová unie (HMU) vstupuje do první fáze: Odstraněna většina zbývajících překážek pro pohyb kapitálu, posíleny koordinace hospodářské politiky a spolupráce centrálních bank členských zemí Společenství. 3. říjen 1990 Sjednocení Německa. 1. listopad 1990 Smlouva o spolupráci mezi ES a Československem vstupuje v platnost. 14. duben 1991 EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj) zřízena v Londýně. 19. červen 1991 Zahajovací jednání KBSE (Konference o spolupráci a bezpečnosti v Evropě) v Berlíně. 16. prosinec 1991 Evropské smlouvy (smlouvy o přidružení) podepsány s Polskem, Maďarskem a Československem. 17. prosinec 1991 Podpis Evropské energetické charty. 7. únor 1992 Smlouva o Evropské unii podepsána v Maastrichtu. 2. květen 1992 Smlouva o Evropském hospodářském prostoru (EHP) podepsána v Portu (Portugalsko). 25. listopad 1992 Norsko žádá o přijetí do Společenství. Španělsko ratifikuje Smlouvu o Evropské unii. 5. duben 1993 Zahájena jednání o vstupu Norska do Společenství. 1. listopad 1993 Smlouva o Evropské unii nabývá účinnosti. 5. prosinec 1993 Komise přijímá Bílou knihu o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti : Výzvy na cestě k 21. století. 1. leden 1994 Dohoda o ustanovení Evropského hospodářského prostoru - EEA (European Economic Area) vstupuje v platnost.Hospodářská a měnová unie (HMU) vstupuje do druhé fáze. Je založen Evropský měnový institut (EMI) zajišťující na přechodné období úlohy nezbytné pro vytvoření Evropského měnového systému a připravující založení Evropské centrální banky v následující fázi HMU. 30. březen 1994 Čtvrté rozšíření Finská republika, Rakouská republika, Švédské království a Norské království završují jednání o vstupu do Evropské unie. 24. - 25. červen 1994 Zasedání Evropské rady na Korfu. Podepsány smlouvy o přistoupení Rakouska, Švédska, Finska a Norska k Unii. 1. leden 1995 Francie přebírá předsednictví v Radě. Rakousko, Švédsko a Finsko se stávají členy Evropské unie - vzniká tzv. Patnáctka. Evropská dohoda mezi EU a Českou republikou vstupuje v platnost. 26. březen 1995 Schengenská úmluva mezi Belgií, Francií, Lucemburskem, Německem, Nizozemskem, Portugalskem a Španělskem nabývá účinnosti. 17. leden 1996 Česká republika se uchází o členství v Evropské unii. 12. - 13. prosinec 1997 Evropská rada v Lucemburku rozhoduje o zahájení jednání s Estonskem, Českou republikou, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem o podmínkách členství v EU. 1. červen 1998 Založena Evropská centrální banka (ECB) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. . 1. leden 1999 Euro se stává oficiální měnou pro Belgii, Finsko, Francii, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Irsko, Itálii, Portugalsko, Rakousko a Španělsko - zatím jen pro bankovní operace. . 10. - 11. prosinec 1999 V Helsinkách Evropská rada rozhoduje o zahájení rozhovorů o podmínkách členství s dalšími kandidátskými zeměmi (Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem, Slovenskem) a Turecku přiznává statut kandidátské země. Vyjadřuje souhlas se záměrem svolat mezivládní konferenci o institucionální reformě v únoru 2000. 2000 - ... 2. leden 2001 Řecko se stává dvanáctou zemí eurozóny. 1. leden 2002 Do oběhu vstupují bankovky a mince euro. 28. únor 2002 Národní bankovky a mince ztrácejí svou platnost (netýká se švédské a dánské koruny a britské libry). V roce 1988, kdy končila studená válka, navázalo tehdejší Evropské společenství oficiální vztahy s Československou socialistickou republikou. V tomto rychle se měnícím prostředí otevřela v roce 1992 Evropská komise své oficiální zastoupení v Praze. Byly schváleny smlouvy jako "Dohoda o obchodě a spolupráci" a poté i Evropská dohoda , které formálně určují vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií a stanovují pravidla a předpisy, které musejí respektovat obě strany pokud jde o obchodní, ekonomické, podnikové a finanční vztahy. Umožňují pravidelná projednávání specifických otázek, porady vysokých funkcionářů, dohodnuté způsoby řešení všech problémů, které vzniknou a plní funkci zastřešení nad přípravami České republiky k členství v EU. Současně s tím zahájila Evropská komise program grantové pomoci určený na podporu reforem ve střední a východní Evropě, známý pod názvem Phare. Jedná se o největší program tohoto druhu na světě. V současné době překračuje program Phare své původní záměry, tj. poskytnutí podpory pro demokratickou a ekonomickou transformaci zemí a stal se hlavním finančním nástrojem, který pomáhá České republice na její cestě k členství. Členské státy Evropské unie poprvé rozhodly v roce 1993 v Kodani, že země střední a východní Evropy by mohly vstoupit do EU, pokud splní určitý počet kritérií. Česká republika na to reagovala v roce 1996 podáním žádosti o členství. Od té doby se vztahy mezi Evropskou unií a Českou republikou soustředily na přípravy na vstup České republiky do Evropské unie. Oficiální jednání o členství byla zahájena 31. března 1998, poté, co členské státy EU schválily v prosinci 1997 v Lucemburku kladný Posudek Evropské komise k české žádosti. Na základě různých oblastí popsaných v tomto Posudku, formulovala Komise návrh Přístupového partnerství stanovující řadu priorit, které zaručí, že bude důkladně připravena na převzetí závazků vyplývajících z titulu členství v EU. Toto Partnerství je orientačním plánem cesty, která je před námi, a který nás upozorňuje na nebezpečné oblasti, jež je nutno překonat. Jako nástroj, který bude přesně určovat, jak bude Česká republika po této cestě postupovat, vypracovala česká vláda Národní Program příprav České republiky na členství. Tento dokument, který se každoročně aktualizuje, přináší plány české vlády na reformu legislativy, hospodářství, státní služby a mnoha dalších oblastí, které musejí být reformovány, aktualizovány, modernizovány nebo posíleny, chce-li mít Česká republika z členství náležitý přínos. Průběh těchto příprav Evropská komise každoročně eviduje ve veřejně dostupné Pravidelná zpráva pro Radu EU. Česká republika nyní prochází náročným procesem vnitřních příprav, aby byla způsobilá ke členství. Také Evropská unie se připravuje na rozšíření. V souladu se závěry helsinského summitu v prosinci 1999 byla v únoru 2000 zahájena Mezivládní konference, jejímž cílem je reforma institucionálního rámce Evropské unie. Ukončení Mezivládní konference se předpokládá koncem roku 2000. Na konci roku 2002 by pak měla být Evropská unie připravena na přijetí nových členů. Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Brusel Celková rozloha: 30 158 km2 Počet obyvatel: 10,2 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1973 Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Kodaň Celková rozloha: 43 094 km2 Počet obyvatel: 5,3 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Federální republika Hlavní město: Berlín Celková rozloha: 356 854 km2 Počet obyvatel: 82 milionů Měna: Rok přistoupení: 1981 Státní zřízení: Republika Hlavní město: Atény Celková rozloha: 131 957 km2 Počet obyvatel: 10,5 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1986 Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Madrid Celková rozloha: 504 782 km2 Počet obyvatel: 39,4 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Republika Hlavní město: Paříž Celková rozloha: 550 000 km2 Počet obyvatel: 60,4 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1973 Státní zřízení: Republika Hlavní město: Dublin Celková rozloha: 70 000 km2 Počet obyvatel: 3,7 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Republika Hlavní město: Řím Celková rozloha: 301 263 km2 Počet obyvatel: 57,6 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Lucemburk Celková rozloha: 2 586 km2 Počet obyvatel: 429 200 Měna: Euro Rok přistoupení: Zakládající člen Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Amsterodam Celková rozloha: 41 864 km2 Počet obyvatel: 15,8 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1995 Státní zřízení: Republika Hlavní město: Vídeň Celková rozloha: 88 945 km2 Počet obyvatel: 8,1 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1986 Státní zřízení: Republika Hlavní město: Lisabon Celková rozloha: 92 072 km2 Počet obyvatel: 10,8 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1995 Státní zřízení: Republika Hlavní město: Helsinky Celková rozloha: 338 000 km2 Počet obyvatel: 5,1 milionu Měna: Euro Rok přistoupení: 1995 Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Stockholm Celková rozloha: 450 000 km2 Počet obyvatel: 8,9 milionu Měna: Švédská koruna Rok přistoupení: 1973 Státní zřízení: Konstituční monarchie Hlavní město: Londýn Celková rozloha: 242 500 km2 Počet obyvatel: 58,6 milionu Měna: Libra šterlinků Základní informace o zavedení jednotné měny euro a dopadech tohoto procesu na české občany První leden roku 2002 byl významným datem pro obyvatele dvanácti zemí Evropské unie. Tímto dnem započala závěrečná fáze přechodu jejich národních měn na jednotnou evropskou měnu euro. Nové bankovky a mince v euroměně nabyly platnosti, staré oběživo, které ve většině z nich po krátkou dobu obíhalo zároveň s eurem, už od konce února 2002 neplatí v žádné z dvanácti zemí eurozóny. Na počátku roku 2002 tak proběhla výměna oběživa nebývalého rozsahu, která se dotkla nejen obyvatel zemí, které euro zavedly jako národní měnu, ale i držitelů zanikajících měn v zemích mimo Evropskou unii, tedy i obyvatel České republiky. Euro - jednotná měna Evropské unie Proces prohlubování hospodářské spolupráce v západní Evropě začal po druhé světové válce. Oblastí nejintenzivnější hospodářské spolupráce se stalo Evropské hospodářské společenství, pro které je dnes běžně používán název Evropská unie. Se svými patnácti zeměmi a téměř 380 miliony obyvatel je Evropská unie jedním z nejvýznamnějších světových ekonomických uskupení. Na počátku devadesátých let byl v tomto integračním celku završen proces vytváření jednotného trhu, pro který je charakteristický volný pohyb zboží, služeb, pracovních sil, kapitálu a princip svobodného podnikání. K integraci jednotného trhu však chyběl důležitý jednotící prvek - společná měna. Existence různých národních měn vytvářela rizika při vzájemném obchodu a dodatečné náklady související se směnou národních měn. I když už od konce šedesátých let existovala snaha o vytvoření měnové unie, teprve ke konci osmdesátých let byly vytvořeny předpoklady pro úspěšné dosažení tohoto cíle. Politicky směr k vybudování Hospodářské a měnové unie potvrdilo nejvyšší zasedání Evropské unie v Maastrichtu v prosinci 1991. Tam byl také později podepsán komplex smluv, které novelizovaly a doplňovaly zakládající akty Společenství, který nese název Smlouva o Evropské unii, běžně označovaná jako Maastrichtská smlouva. Postup zavedení eura v bezhotovostní a v hotovostní formě, nahrazení národních měn zemí EU Podle Maastrichtské smlouvy měla být jednotná měna Evropské unie zavedena ve třech po sobě jdoucích etapách. První dvě byly etapami přípravnými, kdy se slaďovaly přístupy hospodářské politiky, vytvářely institucionální a právní předpoklady a v neposlední řadě jednotlivé země plnily podmínky pro zařazení do oblasti jednotné měny - tzv. maastrichtská kritéria konvergence. Vrcholné zasedání Evropské unie v Madridu v prosinci 1995 rozhodlo, že třetí etapa Hospodářské a měnové unie, tj. start jednotné měny započne k 1. lednu 1999. Tato třetí etapa má dvě podetapy. V první podetapě - v letech 1999-2001 existovala jednotná měna pouze v bezhotovostní podobě - na účtech. Hotovostní podoba jednotné měny měla být zavedena na počátku druhé podetapy od 1. ledna 2002. Po krátkém přechodném období paralelní platnosti oběživa národních měn a společné měny měla být existence dosavadních národních měn definitivně ukončena. V listopadu 1999 se ministři financí zemí EU dohodli, že toto souběžné přechodné období bude maximálně dvouměsíční. Summit zasedání Evropské unie v Madridu v roce 1995 dále rozhodl, že název společné jednotné měny bude euro. Zvláštní vrcholné zasedání Evropské unie v květnu roku 1998 konstatovalo, že pro zavedení jednotné měny euro se kvalifikovalo 11 zemí Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko). Kurzy měn těchto zemí k euru byly ke konci roku 1998 trvale fixovány ve formě přepočítacích koeficientů. Od roku 2001 k těmto zemím přistoupilo Řecko. Jednotná měna euro ve formě bankovek a mincí byla tedy k 1.1. 2002 zavedena ve dvanácti zemích Evropské unie. Skupina těchto zemí je označována jako oblast eura či eurozóna. Mimo zůstávají tři země (Velká Británie, Dánsko a Švédsko), které si zatím ponechávají vlastní národní měny. V polovině roku 1998 zahájila činnost Evropská centrální banka, která je řídícím místem pro měnovou politiku zemí eurozóny. Ta také koordinovala práce k zavedení jednotné měny euro včetně přípravy oběživa v nové měně. S ní spolupracují národní centrální banky zemí eurozóny. Evropská centrální banka a národní centrální banky všech 15 zemí Evropské unie tvoří tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank . Aby se zabránilo nadměrnému tlaku na výměnu oběživa na počátku roku 2002, ve všech dvanácti zemích bylo stanoveno přechodné, maximálně dvouměsíční období souběžné platnosti národních měn a euroměny. Délka tohoto období je uvedena v tabulkách ZDE. Po jeho uplynutí se staly národní bankovky a mince neplatnými. Bude je však možno vyměňovat po řadu let a v některých zemích dokonce neomezeně v národních centrálních bankách (včetně poboček)zemí, které je vydaly. Bankovky a mince v euroměně mají standardní podobu. Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince mají pro všechny země stejný rozměr, hmotnost, sílu, tvar, provedení hrany, jednu stejnou (tzv. evropskou) stranu s uvedením hodnoty a budou zhotoveny ze stejného materiálu. Druhá strana (tzv. národní) je v jednotlivých zemích různá. To však nemá vliv na použití mincí v jiných zemích eurozóny. Měnová jednotka euro má mezinárodní zkratku EUR. Jako symbol používá stylizované řecké písmeno epsilon, odrážející evropský charakter měny. Dvojitá vodorovná čára uvnitř tohoto písmene symbolizuje stabilitu nově vznikající měny. Euro a český občan, výměna po ukončení období souběžné platnosti národních měn a eura Euro jako jednotná měna Evropské unie není vnitřní měnou České republiky. Tou se může stát teprve po vstupu České republiky do Evropské unie a po splnění maastrichtských kritérií konvergence, obdobně jako v případě zemí EU, které vstoupily do eurozóny.Proto české obchodní banky postupují při výměně neplatných bankovek národních měn zemí eurozóny stejně jako při ukončení platnosti bankovek nebo mincí jiných zemí. Obdobně jako v zemích Evropské unie české obchodní banky postupovaly při převedení devizových účtů v národních měnách zemí eurozóny. Ty byly nejpozději k 1.1. 2002 přepočteny do euroměny. Banky a směnárny v České republice k výměně hotovostí v národních měnách za euro v zásadě přistupovaly jako k výměně jedné měny za druhou. Po ukončení platnosti národního oběživa budou bankovky a případně i mince nakupovat jako platidla v prekluzi, tj. s připočtením zvláštního poplatku. Neplatné mince většina bank a směnáren nevykupuje. Po ukončení platnosti národního oběživa lze obecně doporučit tyto postupy výměny zbývajících hotovostí v národních měnách: * neplatné bankovky případně mince nabídnout k odkupu tuzemským bankám či směnárnám za koruny či eura. Jak již bylo řečeno výše, neplatné oběživo je nakupováno se zvláštním poplatkem. Obdobně postupují i komerční banky v zahraničí. Rovněž tak lze složit neplatné oběživo na korunový či devizový účet. * Od března 2002 lze směnit bez dalšího poplatku zaniklé oběživo, a to bankovky i mince u centrální banky země, která je vydala a dále u jejích poboček. Přepočet na euro se provádí pomocí přepočítacích koeficientů. Přiložená tabulka uvádí termíny, do kterých je taková výměna možná. * do konce března 2002 vykupují neplatné bankovky, ale ne mince, všechny centrální banky zemí eurozóny a jejich pobočky, a to v případě všech zanikajících měn. Přepočet na euro se provádí jako v předchozím případě. Protože se předpokládá, že při celkové výměně oběživa bude snaha vyměňovat i peníze pocházející z kriminální činnosti, je třeba počítat s tím, že české i zahraniční banky a směnárny budou na základě platných právních předpisů požadovat při výměně větších částek prokázání totožnosti. I euro lze padělat, aneb pozor na padělky Pro výrobu bankovek a mincí v euroměně jsou použity nejnovější technologie, které mají zajistit nejen standardní vzhled a kvalitu nových peněz, ale zejména jejich ochranu proti padělání. Bankovky budou opatřeny sadou ochranných prvků. Jejich popis zveřejnila Evropská centrální banka 1. září 2001. Tento popis byl zveřejněn na internetových stránkách ECB i ČNB. Česká národní banka vydala i tištěný informační materiál "Euro - jednotná měna Evropské unie. Zvláštní ostražitost je třeba věnovat padělkům v počátečním období zavádění eura, kdy se padělatelé mohou snažit využít malou informovanost i nezkušenost veřejnosti. Z tohoto důvodu doporučujeme: Evropská Unie Ondřej Sucharda Strana 9 22.12.2002 | |