Filosofie Schopenhauera, Kierkegaarda a Nietzscheho

Autor: Lenka Škola: GML Brno
Strany: 5 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 2275x Náhled zobrazen: 10125x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

12a
Filosofie A.Schopenhauer, S.Kiekegaarda a F. Nitzscheho

A.Schopenhauer, S.Kiekegaarda spolu s Nietzschem a Bergsonem jsou hlavními představiteli iracionalismu v 19. a 20. století. Iracionalismus - (z lat. nerozumný, protirozumový) je opakem racionalismu. Jde o idealistický směr ve filosofii. Vše, co se jeví rozumu zcela nebo zčásti nedostupné, co nelze pochopit logickým myšlením, se označuje jako iracionální. Popírá se tak význam rozumu (ratio) v pounání. Popření smyslu však není jednoznačné. Pohybuje se od absolutního ira. k relativnímu ira. Někdy určitý druh ira. v protikladu k racio. věří na nadrozumové, nadpřirozené zjevení, které se zjevuje tam, kde kde rozumové myšlení vyčerpalo své možnosti.
Absolutní ira. - popírá jakýkoliv smysl bytí a dění a tvrdí, že vše je absurdní.
Relativní ira. - Co je nepochopitelné je rozumu nepřístupné. K tomu se dostaneme intuicím, vcítěním. Iracionalismus se jinak objevuje ve fil. antropologii a etice, kde podstata člověka se označuje jako ira. (Pascal). Jinak se projevuje v teorii poznání, např. jako instiktivní intuice (Bergson).

Nietsche a Schopík jsou ale i hlavními představiteli voluntarismu. Voluntarismus (lat. vůle) je idealistický směr ve filozofii, který neuznává závislost lidské vůle na prostředí. V některých případech považuje vůli za podstatu světa. Odmítá objektivní planost zákonů přírodních i společenských. Vychází z předpokladu, že vůle je základním principem světa. Úzce souvisí s iracionalismem.


Arthur Schopenhauer (1788 - 1860) sám sebe považoval za pokračovatele a dovršitele Kantovy filosofie. Jeho hlavním spisem je Svět jako vůle a představa. Teoretický základ základ tvoří klasická ideal. filosofie, zvláště Kantova. Zapůsobilo na něj studium Platóna, indické fil. a buddhismu.
Ve shodě s Kantem rozeznává "věc o sobě" a "jev". Věc o sobě je vůle, která se projevuje ve světě stupňovitě. Člověk je vrcholem organického života, když vznikne, vznikne tím vědomí a zároveň "svět jako představa". Ve světě jevů existuje hmota a síla, podřízená prostoru a času, tudíž ve světě představ není místo pro svobodu, vše je determinováno (tojealesračka).
Poznání je buď bezprostřední (intuitivní) nebo abstraktní (reflexivní) - poznání rozumem. Za hlavní pokládá Shopen. intuitivní. Vlastností vůle je neutuchající nespokojenost, což žene svět k neustálé změně. Vyvolává střetání protichůdných sil a nálad, což způsobuje utrpení a bolest. Voluntarismus ve svých důsledcích ústí v pesimismus. Tento svět pokládá za nejhorší vůbec, neboť lidský život je neustálé chtění, které je utrpením a splnění přání vede k novému chtění nebo k nudě. "Existovat znamená trpět, žití je zmnožování utrpení." "Žádoucím stavem je nebytí, klid, nežití." Smysl Schop. filos. spočívá v hledání odpovědi na problémy lidského života.


Sören Aabye Kierkegaard (1813 - 1855) Je považován za prvního představitele existencialistické filozofie. Hlavními představiteli této filosofie byli v Německu Jaspers a Buber, ve Francii Camus, Sarter. Byl dánský filozof, teolog a spisovatel. Lidská existence se podle něj vyznačuje radikální osamoceností a nutností volit, při čemž nemá oporu v ničem, čím by si mohla své počínání předem vysvětlit. Z toho plyne bytí na hranicích nejistoty, z toho plynou stavy úzkosti. Záchranou může být víra v Boha, chápaného ovšem v radikální transcendenci (jež nepotřebuje zprostředkování církevní dogmatikou, transcendentní = předahující lidskou individualitu, něco co sám neovlivní), která je ve své neuchopitelnosti dosažitelná pouze skokem.
Takovému skoku je člověk nejblíže, projde-li třemi základními životními stádii:
* estetickým (odbývajícím se ve smyslových prožitcím a hrozícím rozčarování)
* etickým (odpovědné přitakání povinnosti volit, ale jež je provázeno trvalou úzkostí v rozporu konečného a nekonečného)
* náboženským (které dokáže překonat úzkost odevzdáním se milosti transcendentní bytosti)
Kier. byl za svého života neznámý, objevil ho Jaspers.



Fridrich Nietze
Největší filozof, zakázán komunistama, že svou teorií dal základ fašismu.Nietze - velmi skeptický vůči všemu.
- počátkem filozofie je u něj Herakleitos a mezi ním a Nietzem je všechno zanedbatelné. Z počátku je fascinován Schopenhauerem - tragičnost ho fascinuje, a z toho vychází.
ŽIVOT:
Člověk samotný, nepochopený a konec života trávil v nevyléčitelné chorobě.Narodil se 1844 v Německu, syn evangelického pastora - zemřel když mu bylo 5 let a byl vychován jen matkou a sestrou-> jen ženským faktorem. Byl velmi senzibilní a slabý, ale snažil se tomu čelit - otužoval se a měl silný režim.Vystudoval filologii v Bonu a Lipsku. Ervin Rhode - ovlivňoval ho při studiích, Nietze uctíval Antiku a vynášel ji do nebes. Jeho druhá oblíbenost byla hudba, Wágnerova hudba. Hudba ze které musí být posluchač vedle. Po studiích se seznámils Wágnerem - velmi ho ovlivnila - hudba je největší umění, byl ctitelem Wágnera. Uveřejňoval své filozofické studie před ukončením studií. Ve 24 byl zvláštním profesorem v Banelli.Jakob Burkart - historik a filozof - velmi ho ovlivnil. 1870 - Nietze se stal dobrovolným ošetřovatelem, nakazil se úplavicí a od té doby byl stále nemocen.
1871 -Zrození tragédie z ducha hudby
-Nadčasové úvahy - eseje o duchu doby.
Účastnil se Wágnerových dnů v Bajrůtu. Wágner nechal postavit divadlo, kde se pak hráli jeho až 7dní dlouhé hry.
Nietze se s Wágnerem rozešel po té co Wágner napsal svou operu Parsifal a v ní vzdal hold křesťanství. Nietze říkal, že je nutné křesťanství přehodnotit. Nietze se odklonil od hudby k vědě. Nositelem pozitivismu.
Dílo: Lidské, příliš lidské - 1878 - 80, věnoval to Voltairovi.
zhroutil se a po té napsal :
Radostná věda
Ranní červánky
1882 - Tak pravil Zarathustra - básnický a filozofický spis - pokouší se zde vysvětlit svou hlavní filozofickou myšlenku. Voluntarismus - vůle k moci být sám sebou. Vůle nám pomáhá zjistit čím jsme. - Příběh perského myslitele Zorvaster - poutník zije mezi v horách a vypráví svou filozofii zvěři. Snaží se změnit hodnoty a lidi.
Genealogie morálky 1887
1888 cítí, že se blíží katastrofa a tak napíše za jeden rok :
Případ Wágner
Dokumenty psychologa
Soumrak model
Antikrist
1889 - dostal paralitický záchvat a nadlouho po tom oslepl a zustal skoro nehyný. 12 let zůstal odkázán na cizí pomoc. Nebyl schopen ani číst a psát. Od roku 1900 se léčil na klinice a pak doma. Ještě než se mu to stalo, rozeslal všem velmi předvídavé dopisy.



FILOZOFIE
prodělal 3 období
1. období romantické
kloní se k Shopenhauerovi, život je hrůzný a obtížný, žití v osamělosti utíkáme k umění - nové motivy. Inspirovat se máme uměním Antickým. Inspirace Wágnerem, podle něj jsou dva druhy umění: 1. apolinský - člověk je utěšován - umění nasazuje člověku růžové brýle. Klid, dokonalost, hrůzy světa jsou podávány v lepším světle.
2. Dionýzské - pro Nietzeho cennější, umění je naturalistější a podá pravdivý leč syrový obraz života. Při pohledu na toto umění nalezneme chuť a moc žít. V této době je kritikem vědy - jen pouhá teorie. Umění jde pod povrch. Na konci období se pohádal s Wagnerem a onrátí se o 180 stupňů.
2. období Pozitovismu
Rozchod s Wágnerem, Inspiroval se v Helverziovi. Hájí vědu - medicína mu zachrání život. Krok po kroku odhaluje život. Vychází z faktů. Vědsa by člověka měla vybavit prostředky proti náboženství, idepologii, tmářství. Kritizuje křesťanství . které nutí člověka plýtvat soucitem. Oslabuje v člověku lidství.
3. období Estetické a metafyzické
kritika křesťanství, etikou
- křesťanství je zdrojem Evropského nihilismu, k. má převrácené hodnoty, k. tvrdí, že existuje jedotná morálka, Nietze říká, že neexistuje jednotná morálka a vytvoří teorii, že je morálka Panská a Rabská (otrocká)->kodex dvojího druhu.
-Přehodnocení hodnot - každá etapa má svoje hodnotové žebříčky, v jeho době už je (pro něj) křesťansví přežitek. Hodnoty podle panské morálky.
-Tyto hodnodnoty může vytvořit jen nadčlověk - později - SILNÍ TOHOTO SVĚTA - lidé, kteří už pochopil, že Bůh je mrtev. Lidé, kteří chápou realitu kolem sebe a jejich potenciál se zvětšuje.
1) vůle moci
2) koloběh - všechno co tu je, už tady jednou bylo, akorát tomu jinak říkáme. Všechna jsoucna se dokonale opakují. Antika je pro něj vzepětí lidského ducha a středověk byl pokles. Naše tschnická úroveň může být výrazem našeho poklesu.
Nietzeho etika
založena na relativitě pojmu. Čím větší pojem, tím větší falzifikace. Morálka - falsifikace a vysvětlení v křesťanství. Každý se řídí takovou morálkou, kterou potřebuje pro své cíle.

3 přístupy k morálce:
1) ospravedlňujeme morálkou své rozhodnutí - je mravný - to tvrdí Nietze
2) Cíl - klid a pohoda, morálka je podřízena tomuto cíli.
3) Potřeba prosadit sebe sama - potřebuji takovou morálku, která ospravedlňuje mé činy.
Člověk má předem dané vlastnosti - SÍLU.
- panská morálka - čestnost, hrdinství
- rabská morálka - pokora, milosrdenství, humanismus, dělá z nouze ctnost.
Nakonec budou mít všichni panskou morálku (rabská - otrocká - je příprava na panskou) Panská morálka - lidé si uvědomí svou sílu a pak teprve bude nový svět.

Jak filozofuje Nietze?
Křesťanská morálka doby má 3 základní hodnoty: ROVNOST - všichni jsou si před zákonem rovni, Nietze: lidé si nikdy rovni nebudou, takovou silou, jakou mají si dobudou postavení.
SVOBODA - svobodu máš takovou dokud nenarazíš na svobodu druhého.
Nietze: hranice druhého mě nezajímají, jak ostré mám lokty takovou mám svobodu.
MRAVNÍ HODNOTA - nejvyšší etické norma
Nietze: nejvyšší mravní hodnota je život sám, a jen v porovnání s ním mají věci hodnotu.

Demokracie je podle Nietzeho blud, pokračování v Platonismu
Křesťanství - jeho hodnoty jsou pseudohodnoty,
Křesťanské zásady které Nietze rozbíjí.
1) zásada spravedlnosti - všichni musí mít stejný podíl na právech a dobrech tohoto světa.
Nietze: pokud by se to( realizovalo, pak by svět spěl k úpadku. Podpora neschopných na úkor schopných.
2) zásada užitečnosti - veškeré naše jednání spěje k něčemu užitečnému, dobrému.
Nietze: tvrdí, že nejde o to tvořit něco dobrého, dobro je život.
3) Altruismus (pomoc druhým) a láska k bližnímu
Nietze: altruismus je egoismus slabých (přivlastňovat si to co jim nepatří, zdůrazňují svoji slabost, což je hnusné, ) Sebeláska důstojných lidí je základ světa.
4) zásada soucitu - mám rozdávat dobro diferenciovaně, postiženým víc, čím je na tom hůře tím víc pomoci.
Nietze: celé je to nesmysl, nemohu plýtvat soucitem na někom kdo je neschopný, (je to nemorální), musím podporovat silné.
5) Duchovní dobro - vyšší než materiální dobro
Nietze: život je založen tělesně a člověk také, potřebujeme tělesná dobra a z nich se vyvinou duševní dobra.
6) Zásady primárnosti celku - dobro celku je vždy lepší než dobro jednotlivce.
Nietze: každý celek má hodnotu jen, protože má silného jednotlivce. Celek je hodnotný jen díky hodnotě individuality.
7) Intence - skutečná hodnota jednání není v tom co dokáže, ale kam směřovalo. Hodnotí se úmysl.
8) Zásada výchovy - lidé se mají vychovávat k tomu, aby dělali dobro.
Nietze: co v lidech není to výchova nespraví.
9) Zásada odměn a trestů - dobro je vždy odměněno a dobrý úmysl také. Zlo je vždy potrestáno.
Nietze: cílem života je život sám, důstojný a plnohodnotný, život po životě není, nebude po životě dobro odměněno.

Rozbití tehdejší politické doktríny
1) Antifeminista - jak muži ztrácejí svou mužnost, degenerují i ženy a jejich instinkty.
2) Antidemokratický - morálka stádní zvěře, demokracie - vláda lůzy, která nemá na to aby vládla.
3) Antisocialista - lidé jsou svoji povahou kořistníci, barbaři, vždy se vrhají na slabší, podstatou světa je přisvojování si a utlačování slabších.
4) Antiiltelektualista - nejinteligentnější je instinkt, je hloupé pohrdat tělesnými instinkty.
5) Antipesimista - proti všem mudrcům, úpadkový typy života.
6) Antikřesťan - křesťanství je hlavním nepřítelem pudů, instinktů, Bůh slabých je nejperversnější.