Hrad Střekov

Autor: Lenka Doubková Škola: UJEP
Strany: 6 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 1978x Náhled zobrazen: 8440x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

HRAD STŘEKOV

V roce 1946 se uskutečnilo spojení obcí Střekova, Klíše, Trmic, Předlic, Bukova a Krásného Března s Ústím. Na tomto území žilo po odsunu většiny německého obyvatelstva 56 000 lidí (1945). Spojením těchto obcí byly vytvořeny předpoklady pro plánování výstavby Velkého Ústí. Obce, které se k Ústí připojily jsou vesměs stará slovanská sídliště. Svědčí o tom dodnes jejich názvy, jež se zachovaly téměř ve stejné podobě, jakou jim dali naši předkové.

Obec Střekov je jednou z nejstarších. Vznikla už v době kamenné na místě starého sídliště, doloženého archeologickými nálezy. Obec byla velmi dobře chráněna řekou Labem a na druhé straně strmou střekovskou skálou, na níž pravděpodobně již v dobách prvního osídlení stávalo dřevěné hradiště. Svým tvarem patří obec Střekov mezi tzv. okrouhlice. Asi okolo roku 1318 ji nabyl Pešík z Veitmile. Ten tu také dal postavit tvrz a dal jí německé jméno Schreckenstein. Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím a svůj český ráz si udrželo až do 17.století.

V roce 1936 byla obec Střekov povýšena na město. Dnešní Střekov se skládá ze tří (původně samostatných) obcí. Jednak ze samotného Střekova, položeného přímo pod hradem, dále z Novosedlic pod vrchem Sedlem a na pravém břehu Labe se nachází třetí obec Kramoly.

Nejvýznamnějším objektem na pravém břehu Labe je hrad Střekov. Ovlivňoval vývoj ústecké kotliny po celá minulá staletí. Počátky hradu lze celkem spolehlivě zjistit v pramenech. V roce 1319 byl hrad Střekov udělen v léno Pešíkovi z Veitmile a v příslušné listině se připomíná, že ho Pešík nově vybudoval. Tvrz nebyla velká, protože Pešík neměl dostatek peněz. Založení hradu lze klást těsně před rok 1319, neboť v roce 1316 dostal Pešík od krále Jana Lucemburského ves Střekov, ale o hradu v této době není ani zmínka. Důvodem založení Střekova bylo to, že měl chránit důležitou cestu podél Labe, které se vine hluboko pod hradem a také mimo jiné zajišťoval i vybírání celních poplatků. Do doby krále Jana Lucemburského spadá první stavební fáze, která kladla hlavní důraz na vojenskou funkci. K nedobytnosti hradu přispívala srázná skalní stěna, zvedající se do výše 100 m nad hladinou Labe. Přístup k hradu umožňovala pouze úzká, velmi dobře hájitelná šíje mezi Hradebním vrchem a skalním ostrohem. Největší výhodou hradu tedy byla přirozená nepřístupnost skalního masívu, na němž byl hrad postaven.

Hrad má dvě spolu nesouvisející části, spojené původně padacím mostem přes hluboký přirozený příkop mezi nimi. V první části stál nad vstupní bránou hradní palác uzavírající jižní stanu této fronty hradu, lemovanou kolem dokola hradbou, zpevněnou na protější severní straně v každém rohu jednou okrouhlou věží. Hradní palác je rozdělen do dvou nestejných prostor.

Bezpečný přehled po dlouhém úseku Labe poskytovala věž na severozápadní straně.
Přístup k předhradí, kudy se, hluboko pod věží vcházelo do hradního areálu, střežila věž na protější, severovýchodní, straně.

Za hradbou spojující obě tyto věže byl přirozený hluboký příkop, jenž byl přemostěn padacím mostem(o kterém se v roce 1658 praví, že se po něm vjíždělo a vcházelo do hradu od pivovaru), aby byl umožněn přístup na výše položenou druhou část hradního areálu. Tvořila ho sklaní plošina, která spadala svými příkrými stěnami na východní straně do sedla, kudy vedla cesta k hradu od Ústí a vsi Střekova. Opevnění této plošiny zabezpečovalo přístup k hradu ještě v poměrně bezpečné vzdálenosti, dříve než se zatáčela k bráně pod zmíněnou věž vnitřního hradu. Budova postavená na vnějším severním okraji plošiny se dochovala jen v nepatrných zbytcích.

Pešík z Veitmile či ze Střekova, jak se podle hradu psal, držel hrad pouze do podzimu 1319 a poté hrad prodal. Král Jan v září roku 1319 hrad Střekov, ves Budkov a clo v Ústí udělil v manství dětem Jana z Vartemberka. Synové Jan (1325 – 1366) a Beneš (*1372) drželi také Děčín. Ze současných zápisů zjišťujeme, že se od sebe oddělili; každý měl díl hradu Děčína a k tomu jisté vesnice. Jan měl větší část panství Děčínského, Beneš Střekov se Svádovem a od Děčínského panství Libouchec s okolím. Kdekoliv byly v těch místech kostely, nacházíme Beneše od roku 1357 jako jejich samotného patrona. Po smrti Benešově následovali jeho synové Beneš, Václav a Mikuláš.Vartemberkové vlastnili hrad až do konce 14.století. V této době patřily k panství hradu Střekova vsi Střekov, Novosedlice a Kramola, Sedlo, Nová ves, Tašov, Pohoří, Proboštov a Zálezly ( dnes Dolní Zálezly). Hrad měl menší rozlohu a omezoval se zhruba na tzv. Horní hrad s válcovitou hlásnou věží.

Beneš prodal svůj díl na hradech Děčíně a Střekově roku 1376 svému bratranci Janovi Gastovi a jeho bratru. Jan, nejstarší syn Gastův, držel naposled Děčín i Střekov. Roku 1400 se nacházel v potížích a proto podstoupil 12.května hrad Střekov (dass Schreckensteine sloss), dvůr ve Svádově, clo v Ústí a Litoměřicích, vinici ve Střekově Ježkovi ze Vchynic na Syřevicích za 1400 kop. Při tomto obchodě Jan sobě vymínil, že hrad prodává tak, aby jej mohl opět koupit a to tak, kdyby Jan na sv.Václava roku 1401 peníze vrátil a zaplatil, že mu má Ježek hrad opět podstoupit. Díky tomu vznikly mezi rodem Vchynským a Vartemberským vleklé spory. V roce 1403 hrad získal Vilém markrabě Míšenský, který sem umístil i svou vojenskou posádku.

Konec tomuto nepříznivému stavu učinil král Václav IV., který opět získal Střekov do svého držení jako královské léno. Vlašek z Kladna se v roce 1410 stal jeho purkrabím. On a jeho bratr Jetřich byli v husitské době stoupenci císaře Zikmunda. Po dobu pobytu míšeňské posádky na Střekově nemáme žádné doklady o dobytí hradu, přesto, že zdejší oblast byla několikrát postižena válečnými událostmi, zejména v roce 1426 v době bitvy u Ústí nad Labem.

Jetřich držel hrad i po Vlaškově smrti a jeho potomci ( Jan Vlach z Kladna a Václav Kladenský – tohoto „Václava Střekovského“ se týkal nález o lovení ryb v Labi 1487) žili na Střekově až do roku 1479, kdy ho koupili bratři Hanuš a Lorenc Glacové ze Starého Dvora.

Glacové byli zámožná rodina, zbohatlá důlním podnikáním v Podkrušnohoří. Při rozdělení majetku v roce 1485 získal Hanuš starší hrad Střekov a Lorenc Borek, jinak Červený Hrádek. Pozdně gotickou přestavbu hradu provedl Hanuš, který byl od roku 1485 jediným držitelem hradu. Roku 1499 si od krále vyžádal povolení prostavět na hradě 200 kop s odůvodněním, že hrad jakožto pohraniční pevnost musí být opraven. Přestavba se týkala nejen údržby opevnění, ale soustředila se především na rozšíření obytné části hradu.

Severovýchodní nárožní věž byla až na malý zbytek zbořena a na jejím místě byla postavena velká čtverhranná obytná věž, spojená postupně úzkým křídlem podél východní ohradní zdi se starým palácem. Tím vznikl souvislý komplex obytných budov, schopný uspokojit i velmi náročného majitele. Přesto však ani zde nebylo zapomenuto na bezpečnost. Obytná věž v čele hradu byla oddělena od ostatních místností obytného křídla malým dvorkem, z něhož byla také přístupná. Protože měla nároží vyzděné z tesaných kvádrů, odlišuje se zřetelně od staršího zdiva, na němž byla založena. Je tu vidět, jak boční zdí přezdila starší okénko vedle branky do tzv. zadního hradu. Přízemí, přístupné z malého dvorku, bylo zaklenuté křížovou klenbou, jejíž dvakrát vyžlabená žebra stoupají od podlahy přímo k vrcholu, kde se prostupují bez svorníku. Místnost osvětluje jediné hrotité okénko ve výklenku se sedátky po stranách od jihovýchodu, tedy ze strany, chráněné poplužním dvorem. Druhé okénko vede do jižního dvorku. První patro věže bylo spojeno, jak se nedávno zjistilo výkopem, točitým schodištěm s dvorkem a bylo vybaveno vším dobovým komfortem. Mělo dřevěný trámový strop, v dvorní zdi byl krb nebo kamna, na straně obrácené k příkopu byl hrázděný prevet. Tři velká vysoká okna, ukončená oslími oblouky s bočními sedátky ve výklencích je osvětlovala.

Na druhé straně dvorku, naproti věži, vznikla o něco později (kolem roku 1520) klenutá místnost, do níž byla pojata i starší půlkruhová baštička. Zde bývala patrně hradní kaple, ačkoli starší tradice ztotožňuje kapli s arkýřovou síní starého paláce. Kamenné zdivo baštičky bylo oplentováno cihlami a uvnitř mezi nová okna byly přizděny drobné vyžlabené přípory. Také ostatní stěny místnosti členily přípory z cihelných tvárnic vyžlabeného profilu, které nesly patrně bohatou síťovou klenbu.

Naproti prostoru bašty, která v této době zřejmě sloužila jako presbyterium, byla ve zdi dvěma cihlami oplentovaná sedilia. Dlouhou sousední síní, spojenou dveřmi se starým palácem, celé křídlo, v druhé polovině 16.století částečně přestavěné, končilo.

Přestavěna byla také budova původního hradního paláce, z níž se zachovaly jen přízemní části. Nově bylo přistavěno stavení v předhradí, přímo na okraji skalního bloku nad řekou. O stavení, velkém jako horní palác se v 16.století praví, že mělo v přízemí konírny a nad nimi velkou světnici pánů. Při úpravách v 19.století bylo přestavěno na restauraci. Druhá význačná stavba v předhradí, bývalá kuchyně, připomínaná tu ještě v 17.století, byla v roce 1830 přestavěna na zahradní restauraci.

Všechny architektonické detaily přestavby z doby Glaců nesou pozdně gotické rysy zejména v profilech oken a portálů a ukazují, jak je patrné z rozboru D. Menclové, na míšenské vlivy, které tehdy pronikaly do českého Podkrušnohoří. Prosazovaly se na stavbách církevních i šlechtických a jsou spojeny s činností stavitele Arnolda Vestfálského a stavební hutě mistrů Kunce a Konráda Pflügera.

Hanuš Glac ze Starého Dvora držel Střekov asi do roku 1506. Pak se jeho majitelem stal Opl z Fictumu. Ten ho roku 1508 prodal Albrechtovi z Kolovrat, který roku 1510 zemřel a dědici se stali Jan a Bernart z Valdsteina. Jan podstoupil hrad Střekov Jaroslavovi z Šelmerka, kterému dlužil peníze. Jaroslav ustanovil purkrabě Václava z Nehvizdek. Poté rychle následovala řada držitelů, kteří na hradě žádné větší úpravy nepodnikali. Byli to Eliška z Fictumu (do roku 1532), Kašpar Dešenský ze Strojetic a jeho dědicové (do roku 1563).

Od nich koupil Střekov roku 1563 Václav z Lobkovic, který na něm dal s královým souhlasem provést zejména úpravu obytných částí ( ale měl nedostatek peněz) a usiloval o získání Střekova do dědičného vlastnictví. To se však podařilo až jeho synu Adamu Havlovi v roce 1599. Dalším držitelem hradu se stal Havlův syn Václav Vilém, který prodal roku 1615 panství bohaté Polyxeně Lobkovské z Pernštejna. V této době byl hrad obyvatelný už jen částečně.
V držení Lobkoviců, od roku 1615 jejich roudnické větve, zůstal pak hrad až do roku 1945.

Podle popisu z roku 1615 byl hrad ve velmi špatném stavu. Lobkovicové měli výstavnější sídla, a proto věnovali Střekovu jen malou pozornost. Za třicetileté války, kdy hrad Střekov držel Václav František z Lobkovic, byl hrad střídavě v rukou císařských, sasských (1631) i švédských vojsk (1634, 1639, 1645, 1648) a jejich pobyt znamenal další zpustnutí objektu. Popis z roku 1658 mluví výslovně o hradu „od lidu vojanského od mnoha let spáleném a zbořeném“ a vypočítává několik sklepů, kapli, správcovu světnici, komory. Za knížete Filipa z Lobkovic (*1734) začal dokonalý úpadek hradu. Za sedmileté války (1756 – 1763), se válečná pohroma opakovala ještě jednou, protože hrad byl v roce 1757 dvakrát obléhán a dobýván. Nejdříve se hradu zmocnily pruské oddíly postupující do nitra země a vypudily odtud chorvatské oddíly a pak, když pruská vojska zase ustupovala, obléhaly habsburské oddíly Střekov a dělostřeleckou palbou z nedalekého návrší mu způsobily značnou škodu. To však bylo jen dovršení zkázy, kterou předtím způsobily povětrnostní vlivy, takže se postupně zřítily části paláce, věže i hradeb.

Hrad se ale navzdory svému nepříznivému osudu dočkal ještě lepšího osudu. Období romantismu na počátku 19.století dovedlo ocenit jeho mimořádně půvabnou polohu i okolní scenérii nad labským tokem a pro romantismus tak příznačný zájem o středověké stavební památky sem začal přivádět stále větší počet návštěvníků. Proto byla část hradu s bývalou hradní kuchyní přeměněna na restauraci a provedeny první nejnutnější zabezpečovací práce. Po zavedení labské paroplavby (1841) a postavení severozápadní dráhy (1874) návštěvnost tak stoupla, že tehdejší majitel, kníže Zdeněk z Lobkovic, dal zříceninu částečně restaurovat.Takových oprav se tu pak provádělo mnoho. Týkaly se však většinou jen budov na terase nad Labem a v předhradí; horní hrad zůstal téměř nedotčen. Do této doby také spadá pobyt velkého německého hudebního skladatele Richarda Wagnera na Střekově v roce 1842, připomínaný i pamětní deskou ve vstupním průjezdu. Pracoval tehdy na své opeře Tannhäuser a romantické okolí mu poskytlo, jak sám zaznamenal, množství inspirujících námětů.

Poslední stavební úpravy byly provedeny po druhé světové válce a na ně navazují i úpravy posledních let. Díky všem těmto zásahům se dochovala do dnešní doby sedmnáctimetrová válcová věž, hradní palác na horním nádvoří, zbytky arkýřové komnaty a spojovacího křídla, část paláce s údajnou kaplí a zbytky opevnění na nejvyšší hradní plošině. Na dolním nádvoří stojí dosud dvě hlásky, budova s tzv.rytířským sálem a budova upravená v 19.století na restauraci.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY :

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Severní Čechy; kolektiv autorů; Nakladatelství Svoboda; Praha 1984
T. Durdík, Encyklopedie Českých hradů, Nakladatelství Libri, Praha 1995
August Sedláček, Hrady,zámky a tvrze království Českého, díl XIV., Šolc a Šimáček Nakladatelství spol. s.r.o., v Praze 1923
Umělecké památky Čech, IV.díl, ČSAV, Academia, Praha 1982
D.Líbal, Gotická architektura v Čechách a na Moravě, Praha 1948
Antonín Hejna, České tvrze, Praha 1961
Jan Baleka, Výtvarné umění – výkladový slovník, Academia, Praha 1997