Hrad Zvíkov

Autor: Lenka Doubková Škola: UJEP
Strany: 6 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 1674x Náhled zobrazen: 8613x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

HRAD ZVÍKOV

Hrad Zvíkov leží na vysokém rozlehlém ostrohu (příhodná poloha vedla již v prehistorické době k budování hradišť na tomto místě) při soutoku Vltavy a Otavy u obce Zvíkovské Podhradí. Městečko na svahu na severní straně hradního ostrohu bylo původně chráněno kamennými hradbami podél břehu Otavy, které se dále připojovaly k hradbám zvíkovského hradu. Město bylo přístupné dvěma branami. Jedna se nazývala Vltavská (na soutoku Vltavy s Otavou) a druhá byla Otavská. Obě brány ústily již ve středověku na dřevěné mosty. Území bylo zatopeno, protože se nacházelo v zátopové oblasti Orlické přehrady. Hrad byl osídlen již v době prehistorické, pravděpodobně v 6.století před naším letopočtem. Na počátku našeho letopočtu zde bylo významné keltské hradiště.

Hrad pravděpodobně založil již Václav I.. Do psaných dějin vstupuje roku 1234. Významně přestavěn a rozšířen byl za Přemysla Otakara II. Čeští králové zbudovali Zvíkov jako jednu ze základen své moci v jižních Čechách a také se v této době stal nejpřednějším z královských hradů. S krátkou přestávkou v letech 1306 – 1335, kdy byl zastaven Rožmberkům byl po celé 14.století v majetku české koruny. roku 1431 jej získal Oldřich z Rožmberka. Za husitských válek byl Zvíkov obléhán a stal se majetkem Rožmberků, kteří ho přestavovali. Roku 1473 Rožmberky vystřídali Švamberkové. Přestavba ve 40 – 50 letech 16.století přiblížila Zvíkov standardu renesančního zámku. Na počátku třicetileté války roku 1622 byl hrad obléhán a poté vyrabován císařským vojskem, takže jej musel kníže Jan Oldřich z Eggenberga nákladně obnovovat. Poslední opravy se sešlý hrad dočkal po požáru v roce 1751. Od této doby postupně chátral. V prvé polovině 19.století byl již zříceninou poškozenou velkými destrukcemi. V druhé polovině 19.století chátrání hradu zastavily ne vždy šťastné Schwarzenbergské úpravy. Výrazných a rovněž ne vždy šťastných zásahů se Zvíkov dočkal i v poslední době. Přírodní scenérie jeho okolí se výrazně změnila napuštěním Orlické přehradní nádrže, pod jejíž hladinou zmizelo opevněné podhradí s kostelem sv.Mikuláše.

Staveniště hradu tvořil příhodný ostroh, zajištěný na bočních stranách takřka kolmými skalními stěnami, na němž se nacházely výrazné zbytky opevnění keltského oppida. Původní podoba i rozsah hradu z prvé poloviny 13.století jsou dosud velmi málo známy. Základem hradní dispozice jsou tři za sebou jdoucí nestejně velká nepravidelná nádvoří. Hrad byl původně přístupný pouze od severu z městečka, později ještě od jihovýchodu (řešení podobné jako u Pražského hradu). Severní cesta procházela šikmo parkánem mezi vnější a vnitřní severní hradební zdi. Vnější hradba z přelomu 15.a 16.století byla chráněna příkopem a valem a zesílena obdélnými baštami, na vnitřní straně otevřenými, některé s dvěma řadami střílen nad sebou.

Za nejstarší dochovanou stavbu lze považovat masivní čtverhrannou obytnou věž zvanou Markomanka (z roku 1229). Stojí v nároží dnešního vnitřního hradu a je vystavěna z bosovaných kvádrů, které jí daly její druhé jméno – Hlízová věž. Dolní část této masivní hranolové stavby je ještě zcela románského charakteru. Zdivo věže je obloženo bosovanými žulovými kvádry s četnými kamenickými značkami, z nichž některé se opakují také na stavbě paláce. Stěny jsou prolomeny jednoduchými střílnovými okénky a na západní straně věže v prvním patře se nachází sdružené okno. V podvěží je místnost sklenutá křížovou klenbou, jejíž žebra vybíhají z drobných jehlancových konzolek s „náběžními štítky“. V prvním patře se nalézá Korunní síň. Je to přibližně čtvercová místnost, sklenutá křížovou klenbou na hmotných klínových vyžlabených žebrech, vybíhajících z krátkých konzolových přípor s kalichovými hlavicemi. Tato náročná, v přízemí i patře klenutá stavba neměla již od počátku stát samostatně, ale byla zamýšlena jako nárožní objekt, k němuž se z obou stran měla přimykat palácová křídla. Realizováno bylo minimálně křídlo pod kaplí, které má doposud v úrovni přízemí křížově zaklenuté místnosti. Dnešní podobu a rozsah získal vnitřní hrad za Přemysla Otakara II. Tehdy se palác stal lehce nepravidelným pětibokým areálem (nepravidelnost byla podmíněna terénem), ze všech stran obestavěným palácovými křídly s množstvím prostor. Přízemí mělo spíše pomocný charakter a hlavní obytné a reprezentační prostory, poskytující králi veškerý komfort, se nacházely v prvém patře. V přízemí byl hlavní vstupní portál s profilovaným ostěním (po pravé straně byla destička s českým nápisem z roku 1597) a několik úzkých okének. V patře při Hlízové věži velké dvoudílné okno s raně gotickou kamennou kružbou (trojlisty a čtyřlisty v kruhu). Vedlejší sdružené půlkruhové okno v jádře románského charakteru, nad ním je kruhové okénko. Ostatní okna jsou z části renesanční, z roku 1561, jsou pravoúhlá, s jemně profilovaným kamenným ostěním. V severním a západním křídle se setkáváme s typickou skladebnou jednotkou hradů Přemysla Otakara II., tvořenou středním klenutým sálkem sousedícím z jedné strany s klenutou komnatou, z druhé pak s roubenou komorou. Celé patro východního křídla vyplňoval rozlehlý vznosný dvoulodní sál, zaklenutý šesti poli křížových kleneb.

Kaple sv.Václava je umístěna v prvním patře jižního křídla. Vstupní portál ve východní stěně je hrotitý. V jeho ostění se po každé straně nachází dvojice sloupků s listovými hlavicemi a polygonovými soklíky, z nichž vybíhá jemně profilovaná archivolta. V tympanonu je umístěn reliéf Panny Marie. Je to obdélníková síň lehce nepravidelného půdorysu. Je sklenuta dvěma poli šestidílné klenby na žebrech vejcovitého profilu, vybíhajících z oblých svazkových příporek s hladkými kalichovými hlavicemi. Dolní části stěn kaple jsou členěny lichými arkádami s jetelovými obloučky, vyrůstajícími z hlavic sloupků, stojících na nízké lavici (tvoří sedile). V západní části kaple stojí tribuna podklenutá třemi poli křížové klenby na hruškových žebrech, vybíhajících z baldachýnových konzolek a dvou osmibokých pilířů s „náběžními štítky“. Na stěnách kaple a sedilií se nachází gotické nástěnné malby z posledního dvacetiletí 15.století.Na kamenné gotické menze nalézáme dnes již fragment pozdně gotického oltáře z prvního desetiletí 16.století s reliéfem Oplakávání Krista od Mistra Zvíkovského oplakávání. V severní stěně závěru kaple je portál s ostěním profilovaným masivním oblounem. Portál vede do sakristie sklenuté dvěma poli křížové klenby, jejíž žebra vybíhají z figurových konzolek s „náběžními štítky“. Na kamenné menze nacházíme skládací oltář s reliéfem Klanění tří králů ve středu. Oltář je pozdně gotický z doby kolem roku 1500. Oltář byl přenesen z kostelíka sv.Mikuláše v podhradí. Na kapli navazuje drobná klenutá sakristie. Spojení všech prostor v patře bylo řešeno náročnou formou klenutého arkádového ochozu. Jeho dnešní podoba je však výsledkem nešťastné restaurace ve druhé polovině 19.století, kdy byly do patra přeneseny kružby z oblouků v přízemí. V patře byla asi původně zeď s kružbovými okny. V západním křídle byl průjezd do palácového nádvoří. Jeho stěny byly členěny slepými arkádami, jejichž hrotité jetelové obloučky vyrůstají z lavic sloupků. Nádvoří je obklopeno v přízemí i v patře otevřeným arkádovým ochozem, sklenutým v přízemí křížovými klenbami, jejichž vejcovitá žebra vybíhají z osmibokých pilířů a jehlancových konzol. Klenby v patře jsou většinou křížové a mají žebra téhož profilu jako v přízemí.V jihovýchodním křídle je trojpaprsková obkročná klenba. Stěny jsou zdobeny nástěnnými malbami.
Jsou dochovány pouze fragmentárně. Nejzřetelnější jsou scény Ukřižování a Zápas sv.Jiří s drakem z konce 15.století.

Místnosti v přízemí jsou sklenuty většinou valeně, v jižním křídle je plochostropá předsíň, z níž se vstupuje do dvou čtvercových místností pod kaplí, sklenutých křížovou klenbou na masivních klínových žebrech, vybíhajících z konzol s „náběžními štítky“. Klenební kápě jsou cihlové se zbytky dřevěné skruže.

Svatební síň je nejjižnější místnost v 1.patře západního křídla. Je to lichoběžníková místnost, sklenutá polem křížové klenby na žebrech hruškového profilu, vybíhajících z vysokých konzole srdcovitými „náběžními štítky“. Stěny svatební síně (s výjimkou jižní) jsou zdobeny nástěnnými malbami z konce 15.století. Náměty nástěnných maleb jsou : postavy čtyř světských kurfiřtů a taneční scéna, jejíž předlohou se stal pravděpodobně dřevořez v Schedelově kronice z roku 1493. Malby byly restaurovány v poslední čtvrti 19.století P.Maixnerem a B.Roubalíkem.

Se svatební síní na severní straně sousedí obdélníková, valeně sklenutá místnost se sochou Karla Schwarzenberka od E.Maxe z roku 1825. Socha byla vytvořena na paměť bitvy u Lipska v roce 1813.

Za Přemysla Otakara II. získal Zvíkov i svůj dnešní rozsah a vnější opevnění. Obě severní nároží hlavní hradby zajistily plné polookrouhlé věžice. Případným ostřelováním z úzké plochy šíje ostrožny bylo nejohrozitelnější jižní nároží, které leželo před hradem. Proto zde postavili okrouhlý bergfrit s ochozem vysazeným na konzolách, protažený v mohutný břit zavázaný do příčné štítovité zdi. Na rozdíl od většiny svých současníků byl Zvíkov průchozím hradem. Od jihovýchodu se vcházelo do hradu po mostě (dnešní kamenný pochází pravděpodobně z roku 1777) přes hluboký příkop vytesaný ve skále. Cesta dále prochází Píseckou branou z doby před husitskou revolucí a parkánem, uzavřeným proti hradu mohutnou pevnostní zdí, zvanou Plášť. Po obou stranách stojí tzv.hlásky. Na severu se procházelo branou Železnou, která byla pouhým portálem v hradbě. Železná brána byla zřízená v roce 1440 mistrem Domkem z Milovic. Železná brána ústí na přední nádvoří, odkud průjezdem tzv.fraucimorou je vstup do středního nádvoří, které se nazývá Plac, s palácem na západní straně, pivovarem na jižní straně a s dvěma křídly fraucimoru na severní straně při Otavě. Plocha, vymezená hlavní hradbou, byla pravděpodobně dále členěna. Kromě vnitřního hradu tak raně gotický Zvíkov obsahoval zřejmě tři nádvoří, jejichž původní zástavbu a účel doposud neznáme.

Velkolepá raně gotická podoba zajistila Zvíkovu přední postavení mezi královskými hrady v zemi a na dlouhou dobu uspokojovala nároky majitelů. Čtrnácté století přidalo s největší pravděpodobností do organismu hradu pouze zataženou čtverhrannou Červenou věž vedle Železné brány a přihradilo k němu patrně podhradí s kostelem sv. Mikuláše.

Ve čtrnáctém a patnáctém století byl pouze zpevňován fortifikační systém. Po zkušenostech z obležení roku 1429, z něhož se v okolí hradu dochovaly stopy obléhacích prací, přistoupili v 30.letech Rožmberkové ke zlepšování obranyschopnosti hradu. Projevilo se to především výstavbou nového parkánu na severní straně. Zpevňovalo ho šest dovnitř otevřených čtverhranných bašt, mezi jejichž štěrbinovými střílnami nalezneme i zdvojenou střílnu, která je předchůdkyní střílen kalhotových. Stavělo se i ve vnitřním hradě. V této době byl na hradě zaveden také vodovod.

Zvíkov 13.století představuje jednu z nejnáročnějších a nejlépe dochovaných ukázek královského hradu s obvodovou zástavbou. Stavěla ho táž huť, jejímž dílem jsou i nedaleké hrady v Písku a Myšenci stejně jako četné stavby v okolí. Rožmberské opevnění ze 30.let 15.století je jedním z prvních obranných systémů, které se snažily zajistit ve změněných podmínkách starším hradům potřebnou bezpečnost formou aktivní dělostřelecké obrany. Tato potřeba vyplynula z trpkých zkušeností s účinností obléhacího dělostřelectva, která byla ještě znásobena jeho rozvojem v průběhu husitských válek. Spolu se současným opevněním týchž stavebníků na Choustníku stojí na počátku snah o nalezení nejvhodnějšího způsobu této obrany, které charakterizují celý vývoj hradní architektury pohusitských Čech.

Za Švamberků se soustřeďují opravné práce na budovy vlastního paláce a kaple. Z této doby se dochovala většina pozdně gotických nástěnných maleb v paláci, v kapli a v palácovém ochozu.

Renesanční úpravy v 16.století přinesly většinou jen nové fasády se sgrafitovou dekorací nebo úpravu gotických architektonických článků. Také ostění oken byla přetesána do pravoúhlých renesančních tvarů, například adaptace prováděná Honsem Vlachem ( nápis s letopočtem 1597 vedle hlavního portálu do paláce a letopočet 1561 v nadpraží okna v hlavním průčelí). V období renesance vznikla také Nová brána s malou erbovní síní z roku 1541 a v roce 1567 byla přestavena Písecká brána.. Roku 1554 byla zvýšena hláska. Tato doba také zahrnovala přestavbu hospodářských budov : v roce 1550 byl na místě starých chlévů na prostranství před hlavním průčelím postaven pivovar, který byl v roce 1848 zbořen; v letech 1559 – 1560 byly na nádvoří mezi Železnou a Novou branou vybudovány nové stáje.

V roce 1624 koupil hrad Jan Oldřich kníže Eggenberg. Za Eggenbergů bylo provedeno pouze několik menších oprav. Poslední z nich, oprava Železné brány byla provedena roku 1710 za Marie Ernestýny.

Roku 1719 připadl Zvíkov, tehdy ve špatném stavu, Schwarzenberkům. Po požáru v roce 1751 byla opravena kaple a dvě věže. V roce 1829 se zřítila Nová brána a erbovní síň i s přilehlým severozápadním palácem. Za Karla III. Schwarzenberka (od roku 1880) byly prováděny soustavné důkladné opravy, zejména rekonstrukce gotického arkádového dvora s klenbami… za vedení Marchettiho.

Při cestě od Vltavské brány stával již zmíněný farní kostel sv.Mikuláše. Byl to raně gotický kostel. Pocházel z 2.poloviny 13.století, byl tedy současný s hradem. Roku 1833 byl opuštěn a od té doby chátral. Byla to jednoduchá jednolodní stavba podél dispozice s pětiboce zakončeným presbytářem bez opěráků. Ze zařízení se nám dochoval pouze gotický skládací oltář, který se nyní nachází v sakristii zvíkovské hradní kaple.

Před vzdutím hladiny řeky Vltavy stavbou vodní nádrže Orlíku byly na Zvíkově před rokem 1960 provedeny nákladné práce k zajištění podloží a hlavních konstrukcí hradu.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY :

Josef Ehm, Jaroslav Jelínek, Jaroslav Wagner; Československé hrady a zámky; nakladatelství Orbis, Praha 1972
Umělecké památky Čech 4.díl; ČAV; Academia; Praha 1982
Jan Baleka; Výtvarné umění – výkladový slovník; Academia; Praha 1997
Č.Zibrt; Z dějin hradu Zvíkova; Praha 1907
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Jižní Čechy; kolektiv autorů; nakladatelství Svoboda; Praha 1984
August Sedláček; Hrady, zámky a tvrze království Českého; Šolc a Šimáček nakladatelství spol.s.r.o.; Praha 1923