Jazykověda
| Autor: Tereza Schwarzová | Škola: G Opatov |
| Strany: 5 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 2484x | Náhled zobrazen: 11036x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: VÝVOJ JAZYKA NA NAŠEM ÚZEMÍ 1) JAZYK PRASLOVANSKÝ - vzniká před 2000 lety před naším letopočtem v oblasti severně od Karpat (Dněpr, Odra). - nejblíže má ke staroslověnštině - znaky: a) jery - měkké - tvrdé vznikly z krátkých samohlásek; nahrazovaly samohlásky - ve staroslověnštině dodneška v ruštině a bulharštině b) nosovky objevují se v 9.-10. století ve jménech Venceslaus dnes v polštině c) duál - dvojné číslo skloňování i časování (zdvojené věci - ruce, nohy, uši - jiné skloňování) d) 7 pádů - dodnes e) slovesný vid - dodnes f) minulé časy - aoris - jednoduchý slovesný tvar minulý - hlavní děj (vedech) - imperfectum - jednoduchý tvar minulý - vedlejší děj (vediech) pozůstatky aorisu v češtině ve slovese "být" v podmiňovacím způsobu minulém g) rozlišení tvrdých a měkkých vzorů h) měkčení souhlásek - G - K - Ch - K - Č - C (vlk - vlčice - vlci) - G - Ž - Z (pomogu - pomůžeš - pomoz) - Ch - Š (hřích - hřešit) ch) krátké a dlouhé samohlásky dodneška v češtině, slovenštině, chorvatštině, srbštině... - dlouhé i krátké polština, maďarština, ruština - jen krátké i) přízvuk - volný, pohyblivý (ruština) j) jádro slovní zásoby 2) JAZYK STAROSLOVĚNSKÝ - nejstarší spisovný slovanský jazyk - Konstantin a Metoděj - hlaholice,cyrilice; na našem území v 9.-11. století - ovlivnila náboženské pojmy (div, duch, Hospodin) - latina (apoštol, kostel) - němčina (hřbitov, vánoce) - po 11. století nadvláda latiny 3) POČÁTKY ČEŠTINY - od 14. století literární jazyk na vysoké úrovni - roku 1057 nejstarší česká věta ze zápisu litoměřické kapituly - primitivní pravopis 4) ČESKÝ SPISOVNÝ JAZYK - do počátku 14. století 12.-14. století - souhlásky g - h (gora - hora) ŕ - ř - samohlásky a - ě - po měkkých souhláskách (duša - duše) u - i - (dušu - duši) ě - e - (dušě - duše) - slovní zásoba rozšířena přejímáním z cizích jazyků, převážně z němčiny - pravopis - spřežkový (czas - čas, czárka - čárka) 14.-16. století souhlásky ľ+l =l samohlásky: ó - uo - ů (kóň - kuoň - kůň) ú - au - ou (súd - saud - soud) úžení: ie - í (viera - víra) é - í (řéci - říci) aj - ej (vajce - vejce) - diakritický pravopis - slovní zásoba -odmítají používat německá slova 16.-17. století - renesance = humanismus - 1468 knihtisk - rozšíření slovní zásoby - vznik domácích slov a slov cizího původu (latina - odborné názvy, románské - armáda, němčina - hoblík) - obrazná pojmenování; dlouhá, nepřehledná souvětí - přísloví, rčení - vzor češtiny Bible kralická - jazykovědci: Jan Blahoslav - Gramatika česká Vavřinec Benedikt z Nedožier Daniel Adam z Veleslavína - slovníky J. A. Komenský - slovník - bratrský pravopis - až do národního obrození - měkkost - háčky g - j (mág - máj) aj, ej - ay, ey j - í w -v ; v na začátku slov u (vslyš - uslyš) po c, s, z a ve spojce se psalo "y" (cyzý) 17.-18. století - pobělohorská doba - rekatolizace; čeština do pozadí, vystupuje němčina a latina - jazykové příručky a mluvnice - Václav Jan Rosa (Čechořečnost), Jan Václav Potl - puristé - chtěli očistit češtinu od cizích vlivů (letodník - kalendář, břikoklapka - klavír) Konec 18. a první polovina 19. století - Národní obrození - zrušení nevolnictví - příliv obyvatelstva do měst - jazykový posun - česky psaná literatura (nakladatelství Česká expedice - Kramerius) - obrany českého jazyka: B. Balbín, J. I. Thám - jazykovědci: Josef Dobrovský - Zevrubná mluvnice jazyka českého (vycházel z Bible kralické) - zavedl analogický pravopis - po c a ve spojce "i"; po s, z "i, y" - rozdělil slovesa do tříd podle kmene minulého; zpřesnil tvary přechodníků - Německo - český slovník, Dějiny české řeči a literatury Josef Jungman - věřil češtině jako odbornému jazyku - pomáhali mu: Purkyně, Presl - botanik, Palacký, Marek - Slovník Česko - německý - vytvářel nová slova, přejímal slova ze staré češtiny, z lidové slovesnosti, z cizích slovanských jazyků (jablko, příroda, vzduch) 2. polovina 19. století - další rozvoj češtiny a českého školství - Jan Gabauer - Historická mluvnice česká, 1902 - 1. pravidla českého pravopisu od roku 1918 Václav Ertl, Josef Zubatý - do časopisu Naše řeč, Roku 1926 založen Pražský lingvistický kroužek - V Mathésius, Bohuslav Havránek 2. světová válka - čeština zatlačována němčinou Roku 1946 založen Ústav pro jazyk český Odborné časopisy : Naše řeč, Slovo a slovesnost, Listy filologické, Jazyk a literatura PŘEHLED VÝVOJE NAŠÍ JAZYKOVĚDY 1. známky zájmu o jazykovědu již ve středověku, jako vědecká disciplína až v novověku. Rozmach v období humanismu - husictví. Nejstarší mluvnice je z roku 1533. Jan Blahoslav - 2. polovina 16. století Daniel Adam z Veleslavína - konec 16. století Vavřinec Benedikt z Nedožier - začátek 17. století Komenský - Brána jazyků dokořán Národní obrození: Dobrovský - Zevrubná mluvnice jazyka českého Jungman - Česko - německý slovník Konec 19.století: Jan Gebauer - Historická mluvnice - Pravidla českého pravopisu Po roce 1918 - Pražský lingvistický kroužek - V Mathésius, Bohuslav Havránek ( Mluvnice česká), Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny), Šmilauer (Novočeská skladba, Nauka o českém jazyku) - Jan Hausenblas - Marie Čechová Slovníky: Příruční slovník jazyka českého (9 svazků) Slovník spisovného jazyka českého (8 svazků) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1 svazek) JAZYKOVĚDA A JEJÍ DISCIPLÍNY Jazykověda = lingvistika (z latinského lingua - jazyk) - věda o jazyce a jeho užívání jazyk - ustálená soustava určitých dorozumívacích znaků disciplíny: Hláskosloví - nauka o hláskách - fonetika - nauka o činnosti mluvících orgánů při řeči - fonologie - fonémy = zvuková soustava jazyka - ortoepie - nauka o správné výslovnosti - ortografie = pravopis - o správném psaní Gramatika = mluvnice - morfematika - nauka o morfémech - nejmenších částech slova s ustálenou formou (koncovky,...) - morfologie - tvarosloví - slovní druhy - syntax - stavba vět a souvětí Lexikologie - o slovní zásobě - etymologie - původ slov, vznik - onomastika - o vlastních jménech - lexikografie - o sestavování slovníků Sémantika - o významu slov Slovotvorba - o tvoření slov Stylistika - o slohu Dialektologie - o nářečích Sociolingvistika - vztahy jazyka a společnosti Lingvodidaktika - výuka jazyka VÝVOJ PÍSMA Písmo - něco napsaného, nakresleného - znázorňuje hlásky, slabiky, slova - k předávání informací písmo: Obrázkové - (prvotní, nejstarší) - piktogram - 1 obrázek = 1 znak = 1 slovo - ideogram - znak ustálené skutečnosti; pojmi abstraktní i konkrétní Slabičné písmo = sylabiské - 1 znak = 1slabika Hláskové - alfabetické (často přechod mezi obrázkovým a slabičným) - některé zaznamenávají samohlásky i souhlásky - některé jen souhlásky (semické, fénické, hebrejština) Nejstarší druhy písma: - Klínové (Sumer) - nejstarší kniha - Epos o Gilgamešovi - původně z prava do leva ve sloupcích; neznali číslování stránek, poslední slovo psali na novou destičku znova - Hieroglyfy - původně obrázkové písmo (Egypt) - hieroglyfické písmo - složité, používali ho jen nejvzdělanější - hierartické - jednodušší, střední vrstvy - démotické - nejednodušší, nejrozšířenější, lidové písmo - Čínské písmo - piktografické - obrázkové - není flexibilní - zachované na papyrech, v počátcích psali na lopatky zvířat, nebo na krunýře želv - Fénické písmo - hláskové - pouze souhlásky (22) - zprava do leva - Aramejské písmo - z fénického písma - hláskové - základem hebrejštiny - vzniklo z něj arabské písmo - v perštině - v urdu ( Indie, Pákistán) - v kurdském jazyce (Irán, Irák) - vznik čínských písem - Řecké písmo - z fénického - 26 písmen - souhlásky i samohlásky - Římské písmo - od Etrusků - 2 druhy písma: psací - kurzíva tiskací - majuskula - do dvou linek (pozůstatky v římských číslech) - minuskula - na římské písmo navázal Karel Veliký, který vytvořil Karolinskou minuskulu, z ní se vytvořila dnešní latinka ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA Fonetika, fonologie Fonémy = hlásky - základní zvuky lidské řeči - zaznamenávají se písmeny = literami 1 hláska = 1 litera (výjimkou ch) soustava českých hlásek - samohlásky, souhlásky tvoření hlásek - samohlásky = vokály - méně fonémů (10) než grafémů (14) - dvojhlásky diftongy (au, ou, eu) - souhlásky = konsonanty (25 souhlásek) - nepatří "x,q,w" - v přejatých slovech dělení souhlásek podle činnosti hlasivek: znělé - v, b, d, ď, z, ž, g, h neznělé - f, p, t, ť, s, š, k, ch - párové nepárové - m, n, ň, j, l, r -znělé - c, č, ř - v některých případech znělé, jindy neznělé - znělé po samohlásce, po souhlásce znělé - neznělé po souhláskách neznělých a na konci slov seskupování hlásek - slabika = sylaba - část slova, který řekneme jedním hlasovým proudem - 1,2, nebo 3 hlásky - souhláska + samohláska, 2 souhlásky slabiky: otevřené - končí na samohlásku zavřené - končí na souhlásku Hlavní zásady spisovné výslovnosti (ortoepie) Příručky pro výslovnost - Výslovnost spisovné češtiny I, II I - čeština, II - cizí slova - výslovnost v Pravidlech, ve slovnících Rozdíly mezi psanou a mluvenou formou jazyka: i,í,y,ý,ú,ů bě, bje, mě, mně, vě, vje výslovnost souhlásek: spodoba znělosti = asimilace znělosti párové souhlásky - celá skupina souhlásek se vyslovuje podle poslední souhlásky zněle nebo nezněle př. zkouška - skouška sbírat - zbírat u "v" rozlišujeme důsledně - svolat, zvolat sh - sch , zh shoda - schoda , zhoda splývavá výslovnost skupin stejných souhlásek - vyšší - vyší - nejasnější x nejjasnější - raci x racci výslovnost cizích slov: - zdomácnělá slova -tak, jak se píší - "hokej, rentgen" - cizí slova psaná původním pravopisem - podle výslovnosti původního jazyka : "adiago" cizí jména vlastní podle původního jazyka : "Viktor Hugo" pravidla umožňují u některých slov dvojí psaní : diskuse x diskuze | |