Listina základních práv a svobod, ústava, občanský zákoník, zákon o rodině

Autor: Věruška Škola: G Vyškov
Strany: 5 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 3787x Náhled zobrazen: 8863x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

Listina základních práv a svobod, ústava, občanský zákoník, zákon o rodině

Vývoj lidských práv: 1215 - Magna Charta - slib Jana Bezzemka, že nezneužije moc
1679 - Habeas Corpse Act - Anglie, zákon o osobní nedotknutelnosti
1776 - Prohlášení nezávislosti
1789 - Deklarace práv člověka a občana, Francie
1948 - Všeobecná deklarace lid. práv
1977 - Charta 77
1991 - Listina základních práv a svobod
Listina základních práv a svobod
Od r. 1993 je součástí ústavního pořádku ČR. Má preambuli a 5 hlav, které se dělí celkem do 44 článků. Má přednost před individuálními zákony - její práva jsou nezadatelná, nezrušitelná a nepromlčitelná.

Hlava první - základní ustanovení
o Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
o Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
o Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
o Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Hlava druhá - lidská práva a základní svobody
Oddíl první - základní lidská práva s svobody
o Každý je způsobilý mít práva.
o Každý má právo na život. Nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští.
o Osobní svoboda je zaručena. Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
o Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
o Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
o Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
o Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon.
o Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
o Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
Oddíl druhý - politická práva
o Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.
o Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
o Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
o Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
o Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin
o Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
o Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva
o Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
o Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
o Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
o Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
o Každý má právo na ochranu zdraví.
o Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona.
o Každý má právo na vzdělání.
o Každý má právo na příznivé životní prostředí.

Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu
o Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
o Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
o Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
o Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
o Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
o Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.

Hlava šestá - ustanovení společná
o Vymezení pojmů - zákon, občan,... práv se lze domáhat jen v mezích zákona.
Ústava ČR
Schválena 12.12.1992 Parlamentem ČR, platná od 1.1.1993. Obsahuje preambuli a 8 hlav, rozdělených do 113 článků.

Hlava první - základní ustanovení
Obsahuje mimo jiné také charakteristiku ČR jako demokratického a jednotného právního státu, kde lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci. Vykonávají ji prostřednictvím orgánů moci legislativní, exekutivní a soudní. Politická rozhodnutí vychází z vůle většiny, vyjádřené svobodným hlasováním. Většina dbá na ochranu menšin. Stát dbá o ochranu přírodního bohatství. Mezinárodní smlouvy mají přednost před zákonem. Ústava je měněna jen ústavními zákony. Státní symboly - velký a malý státní znak, státní vlajka, standarta, státní pečeť a hymna.

Hlava druhá - moc zákonodárná
Náleží parlamentu - poslanecká sněmovna (voleni na 4 roky) a senát (voleni na 6 let). Schůze jsou veřejné. Právo rozpustit sněmovnu má prezident a do 60 dnů musí být vypsány nové volby. Poslanec nesmí být stíhán za své projevy a za své hlasování. Senát nemá právo zasahovat do státního rozpočtu. Poslan. sněmovna je usneseníschopná při 1/3 poslanců, při schvalování nového zákona musí být přítomna 3/5 většina. Přijatý zákon podepisuje předseda posl. sněmovny, předseda vlády a prezident. Musí být uveřejněn ve sbírce zákonů ČR. Poslanci mohou klást ministrům otázky - interpelace, ministr musí do 30 dnů odpovědět.

Hlava třetí - moc výkonná
Prezident a vláda. Prezident republiky je hlavou státu, je volen na 5 let (max. 2x). Povinnosti prezidenta: zastupuje stát navenek, jmenuje a odvolává vládu, přijímá její demisi, je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje generály, soudce ústavního soudu, předsedu nejvyššího soudu, radu státní banky, může odpustit nebo zmírnit tresty uložené soudem, přijímá velvyslance. Prezident má imunitu, nelze jej zadržet ani stíhat, pouze za velezradu. Vláda řídí a kontroluje stát, je vrcholem státní moci. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů, kteří řídí resorty. Je odpovědná poslanec. sněmovně, ta musí projevit důvěru.

Hlava čtvrtá - moc soudní
Vykonávají nezávislé soudy, u soudců musí být politická neutralita. Zvláštní postavení má ústavní soud - je oprávněn rozhodnout o zrušení zákonných ustanovení, která jsou v rozporu s ústavou. Sídlí v Brně, skládá se z 15 soudců - jmenováni na 10 let - musí jim být 40 a mít 10 let praxe v oboru. Nejvyšší soud sídlí v Brně, soudci jsou jmenováni na dobu neurčitou. Nejvyšší správní soud řeší vztahy mezi institucí a občany. Dál vrchní soud (Praha, Olomouc), krajské a okresní soudy.

Hlava pátá - nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)
Je nezávislý orgán kontrolující hospodaření státních podniků, plnění fin. rozpočtu, atd.

Hlava šestá - Česká národní banka (ČNB)
Jediná státní banka, vydává peníze, pečuje o stabilitu měny, v čele guvernér

Hlava sedmá - územní samospráva
ČR se dělí na země českou, moravskoslezskou a Prahu. Země se dělí na 14 vyšších územních celků, okresy, obce. Každá země má své hranice a všechny obce mají svůj vlastní majetek, stát by je měl minimálně omezovat. Státní orgány = obecná zastupitelství (funkční období zastupitele je 4 roky)

Hlava osmá - přechodná a závěrečná ustanovení
Občanské právo, občanský zákoník
Občanské právo zahrnuje právní normy upravující majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti. Hlavním pramenem občanského práva je občanský zákoník, po novelizacích zveřejněný pod číslem 47/1992 Sb.

Občanský zákoník
Je založen na 3 principech:
1. princip rovnosti - nikdo nemůže nikomu nutit právní povinnost bez jeho souhlasu
2. princip smluvní volnosti - nemůže být nucen podepsat smlouvu
3. princip aktivního přístupu k zákonům - neznalost zákona neomlouvá, každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

Občanský zákoník se skládá ze 2 částí:
1. část obecná - stanovuje, kdo je účastníkem soudního jednání, stanoveny jsou lhůty - od kdy se začíná počítat splatnost určité částky atd.
2. část zvláštní - praktické záležitosti, vždy se odvoláváme k soudu o stupeň vyššímu
1. podkapitola - právo vlastnické
Od roku 1990 zrovnoprávňuje všechny typy vlastnictví bez výjimky. Výše majetku je neomezená.
2. podkapitola - právo závazkové
upravuje vztahy mezi těmi, kteří jsou povinni něco dávat a těmi, kteří jsou oprávněni něco brát. Dělí se na právní úkony a protiprávní úkony.
3. podkapitola - právo dědické
Nesouvisí s dědicem, ale s dědictvím. Dědit se může 2 formami:
Dědictví ze závěti - existuje několik způsobů, jak napsat závěť (vlastnoručně, na stroji - 2 nedědící svědkové, sepsaná notářem). Můžeme odkázat jmění komukoliv, ale závěť je napadnutelná, jsou-li v ní pominuti nejbližší příbuzní.
Dědictví ze zákona - pokud neexistuje závěť, dědí se podle příbuzenských skupin - manželka 1/2, děti si rozdělí druhou 1/2.
4. podkapitola - právo k nehmotným statkům
Nehmotný statek - výsledek duševní činnosti (autorská práva, licence, patenty)
Autorská práva - 70 let po smrti autora má dědic právo z nich čerpat (peníze z prodeje, veřejné produkce apod.)
(c) - ochranná známka autorských práv (copyright)
Zákon o rodině
Platí od r. 1963, upravován roku 1982. V zákoně je zakotveno:
o Majetkové vztahy mezi manželi
o Vztahy mezi rodiči a dětmi
o Vztahy mezi příbuznými
Vychází ze dvou principů: stát by měl co nejméně zasahovat do rodiny; otázka věrnosti

1. Manželství - vzniku brání 4 překážky:
nezletilost - manželství uzavírají osoby starší 18 let (soud může snížit na 16 let)
příbuznost - nesmí být uzavřeno mezi sourozenci, předky a potomky
duševní choroby - nesvéprávnost, tj. neschopnost k právním úkonům
bigamie - více manželství najednou
2. Sňatek
občanský
církevní
Musí být 2 svědkové, dále prohlášení, že oba jsou informováni o svém zdravotním stavu.
Je to dohoda o společném příjmení, resp. Příjmení budoucích dětí. Může existovat i svatba v zastoupení nebo na smrtelném loži.

3. Majetek v manželství
Veškerý majetek získaný v manželství je společný, po rozvodu se dělí (zúžení společného majetku manželů - dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů). Nedělí se to, co jsme získali darem, to však musí být potvrzeno. Dále se nedělí dědictví a prostředky nutné k obživě (věci pro výkon povolání) a dluhy.

4. Zánik manželství
smrtí jednoho z manželů, rozvod, bigamie

5. Určování otcovství
krevní zkouška, DNA

6. Vztahy mezi rodiči a dětmi
Rodiče mají právo děti vychovávat, zastupovat a spravovat jejich majetek. Vyživovací povinnost mají max. do 26 let dítěte, děti pak mají vyživovací povinnost vůči rodičům. Stát zasahuje do práv rodičů jen v nutných případech. Úřad má možnost rodiče napomenout, stanovit určitá omezení, může dítě odebrat a umístit ho do ústavní péče nebo do jiné rodiny.

Kolizní opatrovník - dbá o ochranu zájmů dětí. V případě, že dítě zdědí majetek, pečuje o něj.
Adopce (osvojení) - přijetí cizího dítěte za vlastní, zanikají příbuzenské vztahy k původní rodině. Práva adoptivních rodičů jsou stejná jako biologických. Existují 2 typy adopce:
Zrušitelná - dítě může adopci zrušit a odejít od rodiny
Nezrušitelná - dítě musí zůstat
Pěstounská péče - dochází k ní tehdy, když rodiče nedali souhlas k osvojení. Je dočasná, nemění se příjmení ani příbuzenské vztahy dítěte, v dospělosti dítěte zaniká.