m02 Vývoj písma
| Autor: David Vyhlídal | Škola: G Opatov |
| Strany: 1 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 2750x | Náhled zobrazen: 6180x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Vývoj písma -písmem rozumíme znaky, které mají sloužit k trvalému zaznamenávání myšlenek a skutečností -je časově i místně nezávislé na osobě sdělujícího -předpokladem pro přečtení písma a porozumění obsahu je nejen znalost písem (znaků), ale i znalost řeči (jazyka), v níž je písmo napsáno -typy písma: ? písmo obrázkové -piktogram = zjednodušené kresby, označují konkrétní předměty; jejich smysl je jasný i bez znalosti jazyka -ideogram = obdoba piktogramu, ale znázorňuje i abstraktní věci (?? pláč) -všechna písma byly původně obrázková ? písmo slabičné = sylabické -jeden znak znamená jednu slabiku, často formou rébusů (100 ? století) ? písmo hláskové = alfabetické -nejkomplikovanější, ne ve všech jazycích jsou písmeny znázorněny i samohlásky -nejstarší druhy písma: ? klínové -babylónské písmo klínové má svůj počátek u Sumerů -svou formou bylo vázáno na používaný materiál a druh psacího nástroje (hliněné psací destičky, které se vypalovaly a dřevěná rydla) -stáří se odhaduje na šest tisíc let a mělo přímí vliv na vznik a vývoj mladších forem písma se starém Egyptě -nejstarší lit. památka: Epos o Gilgamešovi (asi 2000 BC) ? egyptské -v historii Egypta se postupně vytvořili tři písmenové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové (hláskových znaků bylo 24, a to jen pro souhlásky, samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu) -nejstarší z nich byly hieroglyfy (vznikaly přibližně před pěti tisíci lety jako písmo obrázkové, které bylo postupně výtvarně zdokonalováno a zjednodušováno, používalo se zejména při rytí nápisů do stěn paláců, chrámů a hrobek faraónů, roku 1822 jej rozluštil Francouz J.F. Champollion) -hieratické písmo (kněžské) = bylo jednodušší než hieroglyfy, použití tohoto písma bylo velmi široké, zachovaly se nám rytina na kamenech i fragmenty knih a papyrových svitků -posledním písmem bylo písmo démotické (lidové) = používalo se v praktickém životě, jeho kresba byla již plně podřízena materiálu, na který se psalo – papyrosu, jednotlivé znaky se postupem času změnily ve znaky písmenové -egyptským písmem nastal přechod od písma obrázkového, slovního, k písmu hláskovému -lit. památky: Knihy mrtvých, Achnatonův hymnus na slunce (asi 1360 BC) ? čínské -čínské písmo vzniklo asi 2000 BC -má více než padesát tisíc znaků (jeden znak = jedno slovo), ale pro běžnou potřebu člověk vystačí s třemi tisíci znaky -písmo se maluje štětcem nebo tiskne kolmo dolů -na vývoj evropského písma tato vyspělá východní kultura neměla přímý vliv ? fénické -v 2. tis. BC žili na území dnešní Sýrie Féničané, kteří vytvořili souhláskovou, tzv. severosemitskou abecedu o 22 písmenech -z fénického písma vzniklo 80% známých abecedních soustav -fénické písmo se psalo zprava doleva ? aramejská abeceda (hlásková) -vyvinula se z fénické, stala se základem hebrejštiny a aramejského písma ? řecké -Řekové přijali písmo fénických obchodníků asi v 10. století BC (některé znaky přetvořili na samohlásky, jiné - pro řečtinu neupotřebitelné - vypustili) -protože v té době ještě neměli jednotný jazyk, vzniklo několik variant písma pro různá nářečí, lze je rozdělit na dvě skupiny: -východní řecká abeceda (z ní vznikla hlaholice (z malých řeckých písmen) a kyrilice – z cyrilice azbuka) -západní řecká abeceda (převzali Etruskové a Italikové) -od Řeků přijala písmo celá Evropa ? římské -přejaté od Etrusků (ti od Řeků), písmo označ. jako latinka (dodnes používají Češi, Slováci, Poláci, Chorvaté), měla dvě podoby: -psací (kurzíva) = skloněné, spojené -tištěné (tiskací) = minuskule (na ní navázal Karel Veliký = karolínská minuskule) a majuskule (zachovala se u římských číslic) -materiály, na které se psalo: ? archeologické (přírodní) -kámen, kůra, hlína, dřevo, kosti, krunýře… ? paleografické (umělé) -hedvábí (psalo se štětcem ze zaječích chlupů), papyrus (z rákosu), pergamen (z kůže zvířat), hliněné destičky (sušené na slunci n. vypalované), papír (objeven v Číně kolem r. 105 BC, v Evropě doložen až v 11. st.; u nás nejstarší papírna z r. 1459 ve Zbraslavi, nejstarší papírová památka Staroměstská městská kniha z r. 1310) -při sledování vývoje písma a tisku rozeznáváme dvě hlavní období, která jsou od sebe neoddělitelná a navzájem se doplňují -každé z nich mělo podíl na současném stupni vývoje lidské společnosti: ? předhistorické období = vznik předchůdců písma (kresby, piktogramy, ideogramy) ? historické období = vznik ručně psaných, kreslených nebo jinak utvářených písem, vznik kovových tiskových písem a tisku, vznik nových tiskových technik v 19. a 20.století a moderní písmová tvorba -některé národy zůstaly ve vývoji písma na této úrovni až do 19. století (známý je piktogram z roku 1849, zaslaný Kongresu USA, ve kterém Indiáni žádají vrácení lovišť) -tvůrcem nejstaršího slovanského písma hlaholice (glagolica) byl soluňský učenec Konstantin Filosof (později přijal jméno Kyrillos - Cyril), který přišel se svým bratrem Metodějem kolem roku 855 do Velkomoravské říše, aby šířil křesťanství mezi západními Slovany. O jejich příchod požádal kníže Rostislav byzantského císaře Michala III. z politických důvodů, neboť našim národům hrozila od franckých kněží germanizace. -Konstantin použil běžné malé řecké písmo, doplnil několika znaky hebrejsko-samuritskými a do staroslovanského jazyka, který byl podobný staročeštině, přeložil z řečtiny část bible a náboženské knihy. Hlaholice měla dvě formy: okrouhlou a hranatou. Bylo to písmo velmi složité, mělo 43 znaků a jeho čitelnost byla obtížná. Hlaholice se v Čechách udržela asi do 11.století. Nejprve paralelně s latinkou, později se od jejího užívání upustilo. -ve starém Velkém Bulharsku, kam po odchodu z Čech Metoděj přišel, se vedle hlaholice rozšířila praktičtější kyrilice. Svůj název dostalo toto písmo na počest Cyrila, který byl prohlášen za svatého. Odtud se kyrilice šířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska. -ruská azbuka vychází z kyrilice, která se na Ukrajině a v Rusku již vyvíjela samostatně. Sloužila hlavně k psaní náboženských knih a textů. Říkalo se jí ustav. V roce 1708 nechal car Petr Veliký písmo zjednodušit podle latinkových vzorů v novou občanskou abecedu a nazval ji graždanka. Ta se používá v podstatě dodnes. -v době rozkvětu řecké kultury, asi 300 let před naším letopočtem, se písmo dostalo prostřednictvím řeckých kolonistů na Sicílii a Apeninský poloostrov, kde se s ním seznámili Etruskové a Italikové = začal bohatý vývoj latinky -starší Latinové znali pouze velká písmena - latinská abeceda měla 24 písmen a postrádá znaky pro J, K, U, Y, W - toto písmo se v dalším vývoji rozdělilo do několika forem - nejprve to byla latinka archaická, která vycházela z řeckého písma a má do jisté míry orientální ráz - dalším vývojem vznikaly národní písmové formy -nejprve vznikala římská písma nápisová - capitalis monumentalis - písmo tesané do tvrdých materiálů - prošlo dlouhým vývojem, od 3. století BC do 4. století AD - ustálilo se jako písmo stínované s výraznými serify -je známá i jeho ornamentální forma - capitalis rustica - písmo psané nebo malované, kterým byly do různých odolných i méně odolných materiálů publikovány veřejné i soukromé dokumenty -jiné označení tohoto písma je scriptura acturia (písmo dokumentární) = vzniklo asi počátkem našeho letopočtu, je to písmo nevýrazně stínované, serifové, užší kresby -další nápisová písma, scriptura curseva a scriptura uncialis vznikla později, asi ve 3. století AD a jsou pravděpodobně modifikacemi římských " knižních" písem -Capitalis quadrata - jinak zvané též capitalis elegans - má význam v celém dalším vývoji latinky od počátku středověku - vzniklo asi ve 3. století AD, je výrazně stínované, serifové, čtvercového vzhledu -vyspělá řecká kultura i politická moc Římanů (porážka Řeků u Korintu r. 146 BC) vedla k vytváření dalších písem, potřebných pro diplomacii, armádu, obchod i umění. Psalo se na různé materiály, zpočátku na tenký olověný plech, později na papyrus a pergamen. Vyvíjel se i písařský nástroj, rydlo, třtinové nebo rákosové pero, od 4.-5. století brkové. Též technika psaní se změnila. Inkoust se vyráběl ze sazí nebo z duběnek. Pro zdobení zvláště drahých spisů se používala organická i anorganická barviva, stříbro a zlato. -tato písma se nazývají římská písma knižní -ve svém vývoji vycházela z nápisových písem, ale zpětně měla na tato písma vliv -v 1. století BC vznikla klasická kapitála, o sto let později pak římské knižní písmo smíšené (scriptura mixta), které lze pokládat za jakýsi přechodový typ písma minuskulového. Ve 2.-3. století římská uniciála, která se stala formálním latinským písmem. Další užívanou formou římského písma byla asi v 5. století římská polounciála. -vedle písem s vertikální osou se vyvíjela písma kurzívní (italiky) se šikmo skloněnou osou, která měla v denním životě širší použití a byla při psaní svým sklonem přirozenější. Po pádu říše římské r.476 se vývoj římských písem zastavil a začala vznikat tzv. písma národní. -podnět k větší jasnosti a čitelnosti písmové kresby a k prvnímu stabilizování forem naší malé abecedy dal Karel Veliký, který vládl francké říši v letech 768-814 -vyhlásil reformu písma a jeho zásluhou vznikla dobře čitelná rukopisná forma malých písem -podle svého původu se nazývá karolínská minuskule -v 11. století se po románském slohu objevuje druhý univerzální sloh evropského středověku, gotika. Její vliv se projevil i v tvorbě písma: vznikala lomená písma gotická, která lze rozdělit do tří skupin: Majuskulová písma nápisová - ke kterým patří gotická majuskule 11. století, románsko-gotická majuskule 12. století a její pozdější ornamentální a kaligrafické formy. Tato písma vznikala v celé zapadoevropské kulturní oblasti. Formální písma knižní - ve 12. století se v severofrancouzských rukopisech začala objevovat gotická knižní minuskule, ve 14. století na sever od Alp textura, tzv. písmo misálové, která ve svém vývoji zaznamenala několik forem (kaligrafickou, konstruovanou a ornamentální). Byla velmi rozšířená a po vzniku evropského knihtisku se stala prvním tiskovým písmem. Podobný vývoj prodělala rotunda, která je italskou paralelou textury. Běžná písma kurzívní - gotická kurzíva italského typu 13.století, francouzského typu 15.století. Bastardy, česká ve 14.století, francouzská a anglická v 15.století. Také bastarda se stala knižním lomeným písmem. Měla dvě formy, okrouhlou a hrotitovou. -po vynálezu knihtisku se vedle tiskové textury, rotundy a bastardy vyvinuly jako tisková písma v 16. století ještě švabach a fraktura -všechna lomená písma mají společný slohový ráz, dekorativnost a dynamičnost duktu, lomení oblouků a ostrost kresby písem -vývoj latinky navázal v období renesance v 15. století na předgotické klasické vzory -vznikla tzv. humanistická písma. Odtud i název antikva a litera romana. V období baroka a klasicismu již nedošlo k podstatným změnám základních schémat písma. Písmo se pouze přizpůsobilo novému vkusu a používání nových psacích technik (ocelového pera). | |