m03 Vývoj jazyka na našem území
| Autor: David Vyhlídal | Škola: G Opatov |
| Strany: 1 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 1958x | Náhled zobrazen: 4642x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Původ a vývoj českého jazyka, systém slovan. jazyků -všechny slovanské jazyky patří do jazykové skupiny indoevropských jazyků -základem všech slovanských jazyků je praslovanština (od indoevropského jazyka se oddělila kolem r. 2000 BC) -základní znaky praslovanštiny: ? jery = velmi krátké samohlásky ?, ? (tvrdý a měkký jer) - vz. z původních krátkých samohlásek u a i ? nosovky ę a ç (e.g. pęt? › pět; pçt? › pouť, cesta) – ve staroslověnštině (Venceslaus, Sventopulcus), dochovaly se v polštině ? duál = dvojné číslo (ve skloňování i časování, v češtině máme zbytky duálu: oba - dva a části těla) ? 7 pádů při skloňování (dochovalo se do dnes) ? slovesný vid (dochovalo se do dnes) ? dva jednoduché tvary slovesné minulého času (aorist a imperfektum) - aoristu slovesa být (bych, bys, by, bychom, byste) -v dalším období se rozdělil na tři skupiny: ? západoslovanský jazyk (český, slovenský, polský, hornolužický, dolnolužický; z vymřelých: polabština, pomořština) ? východoslovanský jazyk (ruský, běloruský, ukrajinský) ? jihoslovanský jazyk (slovinský, srbský a chorvatský, makedonský, bulharský, staroslověnština) -nejstarším slovanským spisovným literárním jazykem byla staroslověnština (vz. na podkladě nářečí bulharsko-makedonského) -užívali ho v 9. st. Konstantin a Metoděj a šířili jím křesťanství ve Velkomoravské říši -pro staroslověnštinu sestavil Konstantin písmo hlaholici, pak vz. písmo jednodušší cyrilice (obměnou cyrilice vz. dnešní azbuka) -udržela se na našem území nejdéle, více než 200 let - od 9. (r. 863 ) do 11. století (r. 1097 ) -první písemné stopy českého jazyka lze najít jako vpisky jednotlivých českých slov, slovních spojení a vět v latinských rukopisem z 11. až 12. stol. (glosy – české překlady latinských slov n. vět v lat. textech, bohemika – ojedinělá česká slova v cizím kontextu) ? nejstarší písemně dochovaná česká věta – přípisek z poč. 13. století na zakládající listině litoměřické kapituly (z r. 1057) -je psána jednoduchým pravopisem, tzv. primitivním (užívá se latinské abecedy) ? nedostatek primitivního pravopisu byl odstraněn tím, že k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, začali užívat tzv.spřežky (spojení dvou n. více latinských hlásek) ? vz. tzv. pravopis spřežkový ? české texty se až do konce 13. st. vyskytují jen zřídka, z té doby se jako vzácné památky dochovaly písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave, vévodo naší země (z 10. stol.) ? v souvislosti s hospod., polit. a kulturním rozvojem našich zemí ve 14. st. se rozvíjí i spisovná čeština, která se z klášterů a církevních kruhů vůbec šíří i na královský dvůr, k šlechtě a k měšťanstvu (=demokratizace češtiny) -nejdokonalejší v tomto období je čeština Tomáše ze Štítného (Knížky šestery o obecných věcech křesťanských) -obohacuje se slovní zásoba a rozvíjí se i skladba (složitější souvětí) ? na poč. 15. století husitské hnutí vede k počeštění měst, k uplatnění češtiny ve veřejném životě, v literatuře, která se v široké míře obrací i k měšťanům a řemeslníkům, a v bohoslužbách a kázáních, při nichž se s vyspělou češtinou seznamují také široké vrstvy ? spisovná čeština se dostává mezi nejnižší lidové vrstvy -českému jazyku věnoval pozornost Jan Hus, kt. místo pravopisu spřežkového navrhl tzv. pravopis diakritický (tj. rozlišovací) = čárky pro dlouhé samohlásky, tečky pro měkké souhlásky ? humanistická čeština (16. století) -význam vynálezu knihtisku (bylo tak vydáno několik mluvnic Daniel Adam z Veleslavína „Velký slovník spisovné češtiny", Vavřinec Benedikt z Nedožer „Dvě knihy české mluvnice", Jan Blahoslav „Gramatika česká") -obohacování slovní zásoby (o slova domácí i cizí – z latiny, němčiny, z jazyků románských) a rozvoj skladby (silné vlivy latiny, tzv. humanistická perioda – souvětí oddělená dvojtečkou n. středníkem, tzv. předvětí a závětí) -vrchol vyspělosti a dokonalosti jazyka v díle Jana Amose Komenského -vzor spisovné češtiny „Bible kralická" -pravopis bratrský = místo teček nad c, z, r se začíná dělat háček, ale pro š se užívá spřežka ?? -vz. bohatá, česky psaná literatura, čeština pronikla do škol, do úřadů a do soukromé korespondence -pro jazyk humanistů je také charakteristická záliba v obrazném pojmenování, bohatá frazeologie, záliba v příslovích a rčeních ? rozvoj spisovné češtiny se zpomalil po bitvě na Bílé Hoře (1620) -úpadek češtiny a konec samostatnosti českého národa, čeština se udržuje pouze v těch nejnižších vrstvách společnosti -Fr.J. Vavák, V.J. Rosa „Čechořečnost"; Puristé (purus = čistý) - snažili se nahradit určitá německá slova za slova česká ? nové období spisovné češtiny začalo v době obrozenecké (konec 18. – 1. pol. 19. století) -vydávání literatury v češtině – Česká expedice Václava Matěje Krameria, obrany jazyka českého -vrchol: dílo Josefa Dobrovského - zavedl Analogický pravopis = měkké i po c; po s,z › i, y; rozdělil slovesa do tříd podle kmene minulého, zpřesnil tvary přechodníků = používáme dodnes; Josefa Jungmanna „Velký česko-německý slovník" a Jana Gebauera - ustálil spisovnou normu českého jazyka ? od roku 1918 – vz. Čs. republiky -vychází časopis Naše řeč (od r. 1916) – hl. stati Václava Ertla a Josefa Zubatého -r. 1926 založen Pražský lingvistický kroužek - Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Miloš Weingart -za druhé sv. války zavedena němčina!!!, po 2. sv. válce zdokonalení péče o jazykovou kulturu: Ústav pro jazyk český ČSAV (1946) (Československá akademie věd, dnes AVČR = Akademie věd ČR ) -další jazykovědci: Jaromír Bělic, Fr. Daneš, Miroslav Grepl, Karel Hausenblas, Marie Čechová, Vladimír Šmilauer, Fr. Trávníček, Vlastimil Stiblík, Alois Jedlička (Stručná mluvnice česká) -současné odborné časopisy Slova a slovesnost, Listy filosofické, Česká jazyk a literatura příchod Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu vyhnání slovanští mnichové ze Sázavského kláštera „Pauel dal ge?t plo?coucih zemu Wlah dalge?t dola? zemu bogu i?uiatemu ?cepanu ?eduema, du?nicoma bogucea a ?edlatu" (Pavel dal v Ploskovicích pozemek a Vlach dal v Dolanech pozemek Bohu a svatému Štěpánu (=kostelu, převod majetku církvi) s dvěma nevolníky - Bogučejem a Sedlatou) Vývoj českých samohlásek a souhlásek 13. st. - změkčení r ® ř (repa ® řepa) g ® h (gora ® hora) 12. - 14.st. a ® ě (duša ® duše) - pouze u měkkých samohlásek á ® ie u, ú ® i,í (dušu ® duši) - pouze u měkkých samohlásek ě ® e (dusě ® duše) 14. - 16. st. ó ® uo ® ú, ů (kóň ® kuoň ® kůň) ú ® au(do 1/2 19.st.) ® ou (sůl ® saul ® soul) - pouze uprostřed a na konci slova ý ® ej - pouze v nářečích ie ® í (viera ® víra) é ® í (réci ® říci) - nejprve po měkkých souhláskách a poté i po tvrdých souhláskách aj ® ej (vajce ® vejce) ? Vývoj českého tvarosloví 1) Ve staré češtině existovalo trojí číslo: singulár, plulár, duál. Do dnešní doby se dodržuje pouze duál u číslovky dvě a čtyř částí těla (uši, oči, nohy, ruce) 2) Nerozlišovala se životnost u rodu mužského (vidím hrad, vidím muž) 3) Byla bohatší soustava slovesných časů. Pro vyjádření minulého času měla staročeština tzv. aoristy (já vedech = vedl jsem) a tzv. imperfekta (bylo vediech = vedl jsem) 4) Dříve končila 1.soba u sloves koncovkou -u nebo -i (proši, vizu). Od konce 14.st. došlo ke změně - koncovka doplněna koncovým -m (proši ® prosím) 1) Vývoj češtiny: a) -or, -ol, -er, -el - se vyvíjely různě prasl. češ. ruš. gord hrad gorod melko mléko moloko b) původní dj, tj, kt - se vyvíjely různě medja mez meza c) dl, tl - se v češtině zachovává d) stahování: novaja - nová e) zánik jerů f) zánik nosovek g) stálý přízvuk na 1.slabice h) á - a é - e zůstaly zachovány í - i Vývoj hláskosloví: 1) ŕ > ř (řepa, stařec) 2) g > h (noha, hora) 3) a > ě, á > ie (duša - dušě) 4) u > i, ú > i (dušu - duši, mužu - muži) 5) ie > e (dušě - duše) 6) ô > uo > ů (kôň - kuoň - kůň ) 7) ú > ou (súd - soud) 8) Změny, které nebyly přijaty do spisovné češtiny ý - ej (dobrý - dobraj) 9) aj - ej (vajce - vejce) Vývoj tvarosloví: 1) zanikl duál (dvojné číslo- dnes se používá jen u skloňování dva, oba a částí těla) 2) dříve byla bohatší soustava času, nyní se používají je časy jednoduché, předminulý zanikl 3) později ve vývoji vznikla 1.osoba jednot.čísla zakončena na -m (prosí-m, dá-m..) | |