m08 Zvuková stránka jazyka
| Autor: Alena Písecká | Škola: G Opatov |
| Strany: 2 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 1289x | Náhled zobrazen: 2831x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Zvuková stránka jazyka - abychom dobře poznali jazyk a dovedli ho využívat, musíme mít přehled o jeho zvukové stavbě - fonetika = jazykovědná disciplína, která se zabývá zvukovou stavbou jazyka - vymezuje nejmenší zvukové jednotky – hlásky - zjišťuje, jak se hlásky tvoří - zjišťuje tvorbu slabik, vět, úlohu délky hlásek, přízvuku a větné melodie - zkoumá mluvenou řeč, rozdíly ve výslovnosti - fonémy = zvukové jednotky schopné rozlišit význam slov - fonologie = jazyková disciplína, která se zabývá fonémy - ortofonie – poučuje, jak se jednotlivé hlásky náležitě tvoří (článkování) - ortoepie – stanovuje pravidla spisovné výslovnosti - logopedie – pomáhá odstraňovat výslovnostní vady - účinnost mluveného projevu závisí na využívání hlasu - základní složky mluvení: 1) dýchání (respirace) 2) tvorba hlasu (fonace) 3) článkování (artikulace) hlasivky – nejdůležitější orgán pro tvorbu hlasu = 2 páry pružných vazů - uložené v hrtanu, jsou napjaté mezi štítnou chrupavkou a 2 hlasivkovými chrupavkami - jejich rozkmitáním vzniká tón - výška tónu závisí na rychlosti rozkmitání hlasivek - barvu dodávají hlasu rezonanční dutiny: ústní, nosní, hrdelní, hlavové, prsní - hlas se přetváří v řeč díky artikulačním orgánům: 1) aktivní = rty, jazyk, hlasivky 2) pasivní = patro, zuby, dásně hlásky 1) samohlásky (a, e, i, o, u) = tóny (můžeme je zazpívat) - pro jejich znění je důležité nastavení rezonančních dutin a) zavřené – při výslovnosti je jazyk nejvýš – i, u b) polozavřené (středové) – e, o c) otevřené - při výslovnosti je jazyk nejníž – a 2) souhlásky = šumy - tvorba: př. f, s, š – výdechový proud musí procházet úžinou př. p, t, k – výdechový proud musí prorážet přehradu znělé souhlásky – při jejich tvorbě hlasivky kmitají neznělé souhlásky – tvoří se bez účasti hlasivek ř – může být znělé i neznělé – podle postavení ve slově párové souhlásky = souhlásky odlišující se pouze znělostí: b – p, v – f, d – t, z – s, g – k, h – ch - ostatní souhlásky jsou nepárové výslovnost souhláskových skupin: př. spodoba znělosti = neznělé vyslovování př. vztyčit – slyšíme fstyčit sbírat – slyšíme zbírat změny na konci slova - místo znělých souhlásek vyslovujeme neznělé sud – slyšíme sut výslovnost s rázem = splývavá výslovnost skupin stejných hlásek vsouvání samohlásek sedm › sedum osm › osum výslovnost cizích slov: - 2 skupiny 1) slova, u kterých máme počeštělý pravopis - vyslovujeme česky př. hokej, teorie, schéma, analýza 2) slova, u kterých je zachován cizí pravopis - vyslovujeme podle norem pro onen cizí jazyk př. adagio (vyslovujeme adádžo) – v hudbě = pomalu slovní přízvuk – v češtině je na první slabice 1 | |