Maturita z českého jazyka

Autor: Tereza Schwarzová	Škola: G Opatov
Strany: 59 A4	Obrázky: ne
Dokument stažen: 6563x	Náhled zobrazen: 162832x
Stáhnout zazipovaný dokument »	Zpět na seznam »
Textový náhled: 1. Umění, jeho poslání a působení na člověka Literatura a její funkce závislost člověka na přírodě, pocit bezmocnosti ? ? magické (kouzelné) obřady (naklonit si démony) + slovní projevy, zpěv, pohyb (tanec), rytmus ? magické průpovědi, zaklínadla, zaříkadla (nemoci,nepřítele, touha po lásce, úspěch v lovu, úroda) pranostiky (o počasí a hospodaření) přísloví (zkušenosti ? návod k jednání) pořekadla, říkadla (bez mravního poučení) výroční obřady (např. při rovnodennosti, slunovratu) obřadní cyklus rodinný (svatba, křtiny, pohřeb) mýtus: vyprávění, názory a představy o vzniku světa, člověka; pokus o výklad (fantastický) jazyk: opakování slov, rytmický veršovaný projev; věty zvolací, přací, citově zabarvené folklor ? venkovský ? městský = slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes) vyjadřuje: lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku znaky: ústní tradování anonymita autora kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem) variabilita (neustálený text, obměny) druhy: lyrika (písně milostné, svatební, žertovné, pracovní, verbovní, národní, vojenské, zbojnické, ukolébavky ap.) epika (eposy, byliny, báje, pověsti ? místní ? historické ? heraldické pohádky ? fantastické, kouzelné ? novelistické ? o zvířatech anekdoty) drama (obchůzkové, zpěvohra ap.), loutkové divadlo (Matěj Kopecký) význam: zvl. v období pobělohorském a obrozenském (vzor pro literaturu, inspirace) sběratelé lidové slovesnosti, např.: F. L. Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví) K. J. Erben (české písně a říkadla, pohádky) B. Němcová (pohádky) J. Š. Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky) J. Jindřich (písně z jižních Čech) F. Sušil, F. Bartoš, L. Janáček (moravské písně) J. Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně) 2. Nejstarší kořeny světového písemnictví Antická literatura ? sumerská,akkadská(Mezopotámie)–4.tis. př.n.l. klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy) ? staroegyptská – 4. tis. př. n. l. hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero milostné písně, oslava života faraonů, Kniha mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet) Achnatonův Hymnus na slunce ? hebrejská – 1. tis. př. n. l. tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou bible – soubor textů, pravidla náboženské víry a morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo svaté) Starý zákon = historické, liturgické, právnické a literární texty 3 oddíly ? Tóra (nejstarší) – knihy Mojžíšovy (5) ? soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků) ? tzv. svaté spisy = básnické knihy Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět svitků (milostná Píseň písní – Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova s mystickými zjeveními a spisy historické: - biblické příběhy – Josefův, kniha soudců, knihy královské - mýty o stvoření světa a člověka (Adam a Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylónská věž) - dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání Hospodinova, David a Goliáš) činnost proroků (předpovídají příchod Mesiáše – vykupitele) 2. tis. př. n. l. posvátné knihy – védy (védský jazyk, pak sánskrt) hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly – Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň) představy o světě a vesmíru indické eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana (4.st.př.n.l. – 4.st.n.l.) 7. st. př. n. l. sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty) čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec vliv filozofie (konfucianismus, taoismus) soubor čínského básnictví – Kniha písní Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou. Řecká literatura 8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje) a) Období archaické – do 6. st. př. n. l. epika: eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.) téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion ? řecký bojovník Achilleus × trojský Hektor ? Odysseovo 10 leté bloudění, návrat do rodné Ithaky znaky homérského eposu: – rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech – bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií) – popisné pasáže i lyrické vložky – členěn do zpěvů, kapitol – obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace) – hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů – zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty – forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej) Ovšemže drsná to země a není pro koně sjízdná ?????????????????????????????????????? ? lyrika: elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) – Archilochos monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) – Simónidés, Ión bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Aisópos (Ezop) b) období attické 5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa) 1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži) tragédie Aischylos náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku) Sofoklés Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti) Král Oidipús (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky) Eurípidés kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy např. Médeia, Élektra zavádí na scénu "deus ex machina" – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení znaky antické tragédie: – čerpá z mytologie (téma) – hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí – konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí) – forma: verš – existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění) – jednota času, děje a místa – děj se nečlení na dějství – spojení mluveného slova, zpěvu, tance komedie Aristofanés Jezdci, Mír, Žáby řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap. znaky antické komedie: – veselohra, komický účinek – zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec – útok na politické poměry, soudobou morálku – nevázaný žert – dialog historická próza Hérodotos – otec historie (řecko-perské války) Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války) řečnictví Démosthenés (× Filip Makedonský ? filipiky) filozofická próza Platón, např. Ústava Aristotelés, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů c) období helénistické 4.–1. st. př. n. l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským vědecké dílo Eukleidés, Archimédés tzv. "nová komedie" – Menandros Římská literatura od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l. latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury) a) období archaické – 3. st. př. n. l. komedie Titus Maccius Plautus vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci) Komedie o hrnci (o lakomci ? vliv na Moličra) Pseudolus (o prohnaném otroku) b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l. řečnictví Marcus Tullius Cicero (období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny paměti (memoáry) Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské lyrika Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii autoři z doby Oktaviana Augusta: Publius Vergilius Maro Zpěvy pastýřské(Bukolika) Zpěvy rolnické (Georgika) z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu Quintus Horatius Flaccus satira, písně, lyrika Publius Ovidius Naso ? milostné poezie, např. Umění milovat ? mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen) ? elegie (z vyhnanství) c) stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n. l. satira – Martialis (epigramy), Iuvenalis filozofie – Seneca - O duševním klidu historie – Tacitus, Letopisy, Historie d) období úpadku – 2. st. n. l. Marcus Aurelius, Hovory k sobě 3. Formování středověké kultury Vývoj písemnictví na našem území od Velké Moravy po dobu Karlovu – po pádu západořímské říše r. 476 – vliv křesťanství (od 4. st.) – státní ideologie, opora: ? západní (latinská vzdělanost) společnosti – oblast ? východní (byzantská, řecká vzdělanost) – centra: kláštery, chrámy, školy, univerzity (v latině) základní text – křesťanská bible, dokument středověku má 2 části: ? Starý zákon (viz hebrejská literatura) ? Nový zákon = křesťanská část bible 1.–2. st.n.l. (řecky) obsahuje: ? 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) – o životě Ježíše Krista ? epištoly (listy apoštolů věřícím) ? Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) – o konci světa, posledním soudu legendy – o životě a činech světců; zázračné jevy lyrické písně a modlitby (v národních jazycích) a) pro šlechtu a rytíře: hrdinský národní epos francouzská Píseň o Rolandovi (synovec Karla Velikého) německá Píseň o Nibelunzích španělská Píseň o Cidovi finská Kalevala ruské Slovo o tažení Igorově znaky: – příběh s bohatým dějem, hlavní a vedlejší dějové linie – epická šíře, obšírné popisy, mnoho postav – hlavní postava – hrdina (statečný, odvážný, čestný) rytířský (dvorský) epos ústřední postavou často soudobý rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých, žen ap., např. bájný král Artuš, makedonský Alexandr Veliký (jako rytíř) dvorská (kurtoazní) lyrika – milostná poezie hluboký cit, láska k vyvolené paní, obdiv, úcta (rytířský kult ženy), často láska neopětovaná, nešťastná; milostné nabídky jako galantní hra; původ – jižní Francie (Provence) – 12. stol. autoři: – přednašeči, zpěváci: – trubadúři (Francie) – minnesängři(Německo) – žakéři, žertéři – původně pomocníci, předvaděči forma: – pastorela (pastýřská milostná píseň) – epištola (milostný list) – alba (loučení za úsvitu, svítáníčka) b) pro měšťanstvo: o současném životě, rozporech, nedostatcích zábavnost a komika šiřitelé – studenti, žakéři forma: fabliaux – komická veršovaná povídka zvířecí epos – spojení bajek drama – na tržištích, před chrámem Arabská literatura vliv islámu (Mohamed); základní text – korán – 7. st. sbírka pohádek a povídek Tisíc a jedna noc (vyprávění vezírovy dcery Šahrazád králi – záchrana před popravou) Počátky literatury na našem území pol. 9. st. – poč. 15. st. Česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1000 let); kulturní jazyky ? staroslověnština ? latina ? čeština pol. 9. st. Velká Morava pronikání křesťanství ? ze západu (z východofrancké říše, expanze) ? z východu (z Byzance) 863 – příchod Konstantina–Cyrila a Metoděje (Soluň) význam ? politický (hráz proti francké expanzi) ? náboženský (křesťanství v jazyce slovanském) ? literární (základ slovanského písemnictví) staroslověnština – 1. slovanský kulturní jazyk hlaholice (z malé řecké abecedy) – 1. slovanské písmo, mladší cyrilice – základ azbuky nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu Proglas předmluva k překladu evangelia (Konstantin) nejstarší dochovaná slovanská báseň; program cyrilometodějské mise ideová a společenská závažnost: proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = počátek demokratizace kultury básnická krása: přenesená pojmenování (zvl. přirovnání), oslovení Kyjevské listy hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) – v originále Život Konstantina – Cyrila, Život Metoděje (dříve Panonské legendy) vrchol literární činnosti pozdně velkomoravského období, obrana díla obou bratří, životopisy život = vyprávění historické, životopisné, v próze, bez zázračných a fantastických prvků (na rozdíl od legendy) Paterik (Knihy otců) – vyprávění o mniších, vzdělavatelná četba Zákon sudnyj ljudem (pro laiky) a Nomokánon (církevní předpisy) = právnická literatura modlitby, překlady částí bible po smrti Metodějově zákaz staroslověnské bohoslužby; staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře (kulturní centrum přemyslovského státu) – do 11. st. staroslověnské a latinské – 10. a 11. st. nové kulturní centrum – český přemyslovský stát; kult českého světce – Přemyslovce Václava nositel vzdělanosti – duchovenstvo do 11. st. tvorba: staroslověnská – Sázavský klášter z 10. st. Život knížete Václava prostý styl, srozumitelnost z 11. st. tzv. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu – (zpracování latinské legendy Gumpoldovy) – styl náročný, typická středověká legenda se zázraky Pražské hlaholské zlomky (modlitby) latinská – pražské biskupství (973) Kristiánova legenda (Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily) legenda (z lat. – co má být čteno) – veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky, vyprávění o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců; původně předčítány při mši v den svátku historická literatura – anály – v kostele sv. Víta na Pražském hradě 1. česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny – konec 10. st. staroslověnský původ (zbytky stsl. slov); zpívána při slavnostních příležitostech (funkce hymny) prosba o mír a úrodu; jednoduchá forma: 8 veršů, bez rýmu a strofického členění poč. 12. st. – pol. 13. st. dějepisná próza: Kosmas, Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st. – autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec – téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části) – prameny: ? nejstarší příběhy z doby pohanské ("bájné podání starců") ? vyprávění pamětníků ? zážitky Kosmovy – styl: živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev ? dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) ? cesta k zesvětšťování literatury – 1. dílo kronikářského typu (3. kniha), 1. dějiny národa – vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky ? bohemika = česká slova v latinském textu) – tendenční dílo – straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu;styl prostý, věcný pronikání češtiny – glosy (vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady), např. Svatořehořské, Vídeňské 2. česká duchovní píseň Svatý Václave přelom 12. a 13. st. – světec zobrazen jako rytíř – vyspělejší forma: 3 sloky, složitější styl i nápěv; básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou (asonance) – z písně duchovní se stala slavnostní a válečná, později vlastenecký prosebný zpěv za celý český národ přelom 13. a 14. st. vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků proces: ? demokratizace a zčeštění literatury ? laicizace (zesvětštění) – autoři nejen kněží; témata nejen náboženská zvláštnosti staročeských památek: ? výlučné postavení verše (vliv ústní lidové slovesnosti, ústní šíření literatury, určena pro poslech – neznalost písma) ? nezájem o původnost námětu (cizí prameny) ? zlomkovitost ? anonymita autora ? obtížná datace žánry: ? duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba) ? duchovní epika (legendy; např. o sv. Jiří) ? světská lyrika ? světská epika (epos, kronika) ? sociální satiry ? drama ? zábavná a odborná próza a) Literatura počátku 14. stol. Alexandreis – přelom 13. a 14. stol. – neznámý autor, šlechtic – téma: oslava makedonského krále Alexandra Velikého ? ideál středověkého panovníka (zobrazen jako rytíř); české prostředí, vojenská taktika i jména – forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi) – kompozice: předmluva, výklad Alexandrova původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou – předlohy: latinská a německá – rozsah: asi 9000 veršů (zachovala se třetina – 9 zlomků) Dalimilova kronika – poč. 14. stol. – nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba) – autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic – straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví – téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314 – forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk b) Literatura doby Karlovy – 2. pol. 14. st. rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s kulturní Evropou) vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavitelské památky (gotika) literatura latinská: Karel IV. – Vita Caroli (vlastní životopis) literatura česká (převažuje): legendy dvojí styl ? zájem o současný život, skutečný svět; srozumitelná,přístupná forma (Legenda o sv. Prokopu) ? úsilí o výlučnost, exotičnost; vybroušená náročná forma (Život sv. Kateřiny) počátky dramatu: Mastičkář – zlomek velikonoční hry (latinský podklad) – námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo – obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků – postavy: mastičkář Postrpalk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky) – charakteristika jazykem (knižní × hovorový, až vulgární) – střídání veršů českých a latinských – makaronismy zábavná próza – rytířská epika, např. Tristram a Izolda, Trójanská kronika světská lyrika – milostná píseň, např. Dřěvo sě listem odievá, Závišova píseň s přírodními motivy sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev) Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk Satiry Hradeckého rukopisu – autoři neznámí (i z měšťanstva) – poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života – Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle) "Trúp ziedá cuzé úsilé, líbo málo, líbo velé; a když sě léto skonává, tehdy sě zle trúpóm stává, že jě včely ven vypudie, s sobú bydliti nedadie." – Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem) – bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením) Smil Flaška z Pardubic - Nová rada – alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty) odborná próza: kronika Přibíka Pulkavy z Radenína slovníky – mistr Klaret právnické spisy – Ondřej z Dubé 4. Snahy o nápravu církve a společnosti ve 14. - 15. století konec 14. st. – pol. 15. st. prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve ? úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) ? úplný překlad do češtiny mizí: duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl středověké drama světská lyrika v popředí: satira (kritika nedostatků) duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života) traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha) kronika kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační) změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům převládá prostá forma, srozumitelnost vrcholí proces ? počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní) ? demokratizace (literatura pro lid) ? laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy) a) Předchůdci Husovi – většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském Matěj z Janova – učenec, latinské spisy Konrád Waldhauser – kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.) Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství; největší vliv na chudinu – centrum kazatelství – Betlémská kaple Tomáš Štítný – laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman o náboženských otázkách píše česky (= pro lid); vliv Milíčův Dílo: sborníky traktátů: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě) Řeči besední (o základech věrouky) Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evengelia) usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb význam: 1. klasik české naučné prózy zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk b) Literatura období příprav husitského hnutí Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415) ?Husinec u Prachatic; z chudé rodiny; studium na pražské univerzitě ? univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity – v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe); kazatel v Betlémské kapli – ovlivnil Václava IV. ? vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě – spory s církví: ? pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wicliffa ? pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost); pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy; kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci ? na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen Dílo: latinsky – pro učence, zejm. spis O církvi (De ecclesia) – popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích) česky – pro lid Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad tří modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti "lépe jest pro pravdu smrť trpěti než pro pochlebenství časnú odplatu vzieti" Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků; doklady ze současného života "hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti" Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu (z lat. post illa verba, tj. po oněch slovech, tj. slovech evangelia) Dcerka – o správném životě žen a dívek listy z Kostnice – promluvy k čtenáři (obdoba kázání) Husův vliv na vývoj českého pravopisu: je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De orthographia bohemica) místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický (rozlišující, tj. se znaménky); dlouhé samohlásky označoval čárkou, např. á, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčko), např.ż; dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými Hus jako mluvčí lidu ? urychlil vyvrcholení odporu proti církvi ? odhaloval příčiny společenských nedostatků Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny c) Literatura v době husitských bojů rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduchý sborový zpěv) v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku), zvl.: Ktož jsú boží bojovníci – nejen píseň náboženská, ale vojenská, bojová – cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji – prosté výrazové prostředky, působivý nápěv Povstaň, povstaň, veliké město pražské – píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na sněmu v Německém Brodě 1423 Vavřinec z Březové Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument), Husitská kronika (próza, latinsky) Budyšínský rukopis – tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi: Žaloba Koruny české, Porok (= výtka) Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli) polemika – spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků d) Literatura doby polipanské po porážce husitů u Lipan 1434 v popředí literární polemika: Petr Chelčický (1390 – 1460) – zeman, samouk, kritik společnosti obhajoval pasivitu ("neodporovat zlu násilím"), pokoru, chudobu; odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu Dílo: – aktát O trojím lidu – odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný) – traktát Sieť viery pravé – kritika církve, hromadění majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve –kázání s úvahami Postila Na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457 jednota bratrská (Řehoř Krajčí, Kunvald v Orlických horách); kritizována katolíky i husity literatura zábavná: zvl. za Jiřího z Poděbrad – oživení kulturních a politických styků, (české poselstvo krále Jiřího do ciziny) ? Deník Václava Šaška z Bířkova – o cestě Lva z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě (viz Jirásek, Z Čech až na konec světa) 5. Renesance a humanismus v evropské a české literatuře poč. 14. st. (v Itálii) – poč. 17. st. z fr. la renaissance (= znovuzrození), z lat. humanus (= lidský) vliv zámořských objevů ? vzestup měšťanstva a měst, rozvoj věd společenských i přírodních (astronomické objevy – Koperník, Galileo, důkaz kulatosti Země), vynález knihtisku (Gutenberg) – rychlejší předávání zkušeností a vědění; inkunabule – prvotisky (do r. 1500) znaky: ? znovuzrození (obrození) antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru ? nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život); všestrannost poznání ? kult smyslů a rozumu (proti kultu víry) ? pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly) ? rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny) ? v architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské sloupy, podloubí, kopule, v malířství: návrat k přírodě, objev perspektivy ? mnohostrannost umělců: např. Michelangelo Buonarroti – sochař, stavitel, malíř, básník; Leonardo da Vinci – malíř (Mona Lisa, Poslední večeře), vědec, vynálezce, konstruktér, teoretik umění ? v popředí literatura nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická), lyrika (city člověka), alegorie už na přelomu 13. a 14. st. Dante Alighieri (1265–1321)– Florenťan; kritik doby, vyhnanec – epická báseň Božská komedie – 3 části: Peklo, Očistec, Ráj – námět vychází z bible: putování autora = vzdělance třemi záhrobními říšemi = alegorická pouť člověka za spásou, poznáním, Bohem, světlem – průvodci: Vergilius – symbol pozemského vědění, Beatrice – symbol nadpozemské dokonalosti (žena – anděl, zemřelá autorova milenka) – forma: duchovní epos – příběh s bohatým dějem; hrdinou je sám básník; typická trojčlennost (33 zpěvy, tříveršové sloky – terciny) – renesanční znaky: ? trest za lidské viny ? láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra) ? touha člověka (autora) po poznání ? láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie ? střetá se středověké myšlení (víra v posmrtný život, Vergilius nesmí jako pohan do ráje, Odysseus potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k Beatrici) Giovanni Boccaccio (1313–1375)– zakladatel novodobé prózy – soubor 100 novel Dekameron, zasazených do dějového rámce (rámcová próza): útěk 10 mladých lidí z Florencie před morem; cestou (10 dní) si vypravují příběhy – forma: novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru; nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav – renesanční znaky: ? zcela světská témata (např. láska, nevěra) ? kritika soudobých mravů (je úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti ap. ? žena jako rovnocenný partner muže Francesco Petrarca (1304–1374)– básník lásky a pozemského života sbírka Sonety Lauře renesanční znaky: ? milostné verše věnované jedné ženě (× kurtoazní středověká lyrika) ? skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest) ? forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů (4 + 4 + 3 + 3), pravidelný rým (kvarteta abba, abab, terceta různé variace), obsahově: 1. kvartet = teze, 2. kvartet = antiteze, terceta = syntéza, pointa – vliv na Kollára, Vrchlického, Machara, Nezvala 15. – 16. st. Poezie: François Villon (1431 – po r. 1461) – 1. moderní evropský básník, lyrik; tulák, bohém, 1. prokletý básník (neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby) básně Malý testament a Velký testament (závěť, odkaz) – obraz vlastní bídy, kritika společnosti – protikladnost vyjádření: (např. v básni Balada) marnost × touha po životě ctnost × pohrdání, otrlost vtipnost a výsměch × vážnost radost × zoufalství – forma: francouzská (villonská) balada – lyrická báseň – 4 strofy (3 + poslání); 3 x 7 – 12 veršů, poslání 4 – 6 veršů – refrén – 2 – 3 rýmy – vliv na Vrchlického, Nezvala, Mahena, písně Voskovce a Wericha próza: François Rabelais (1494–1553), původně mnich a lékař; satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista satirický román – epopej Gargantua a Pantagruel (5 dílů) – vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) ? groteskní nadsázka – výsměch středověkým přežitkům, scholastické výchově, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít – prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života) – vypravěčské umění (vtip, slovní hříčky) i filozofické úvahy Pierre Ronsard (1524–1585) – autor formálně dokonalé milostné poezie podle antických vzorů Michel de Montaigne (1533–1592)– tvůrce eseje = úvaha, stať o otázkách filozofických, vědeckých nebo uměleckých; na rozhraní vědeckého a uměleckého podání; autorova originalita ve zpracování 16. a 17. st. – zlatý věk španělského písemnictví vrcholná velmoc, největší koloniální stát drama: Lope de Vega (1562–1635) hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice) obraz odboje proti zvůli a útisku námět: komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele próza: pikareskní román Lazarillo z Tormesu (anonym) hrdinou je pícaro – šibal, šejdíř (vychytralý, podnikavý) jako průvodce společenských vyděděnců ? kritika společnosti Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616) rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (2 díly) titulní hrdina – chudý venkovský šlechtic (hidalgo), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) ? touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit) × zbrojnoš Sancho Panza – přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí význam: nejen satira na minulost, ale i na nedostatky tehdejší společnosti vliv na Dyka, Vančuru aj. Anglie 14. a 16. st. poezie: Geoffrey Chaucer (asi 1340–1400) veršované Canterburské povídky – obraz soudobého anglického života drama: William Shakespeare (1564–1616) – světový dramatik, básník autor asi 36 her a sbírky sonetů historické hry (z dějin antických, anglických, francouzských, např. Julius Caesar, Jindřich VI., Richard III.) komedie (např. Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské; zvláště energické, optimistické postavy žen) tragédie: Hamlet, kralevic dánský – rozpornost hrdiny: touha uskutečnit ideály × pocit povinnosti potrestat zlo ? touha po činu, ale nerozhodnost – úvahy o smyslu života, lidské existence; pochybnosti "Jaké mistrovské dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!" Othello – typ žárlivce a typ sobce (intrikána, kariéristy Jaga) Romeo a Julie – o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů) – boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu shakespearovské drama – znaky: ? neomezenost látky, času, místa ? obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.) ? postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff) ? příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná) ? komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických ? jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk ? vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví ? blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš Česká literatura 70. léta 15. st. – 20. léta 17. st. renesance se v pravém slova smyslu neprosadila (vliv náboženské ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próze, např. Historie o bratru Janu Palečkovi specifické znaky českého humanismu: ? snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti ? vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí ? obsahově – převaha naukového charakteru literatury ? literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi ? vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku náznaky už v době Karla IV. (přátelství s Petrarcou), plný rozvoj až v 15. a 16. st. (s reformačním hnutím) 2 linie: ? latinští humanisté, např. Jan z Rabštejna (Dialogus), Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (filozofická próza, ódy, elegie), Jan Campanus Vodňanský ? národní humanisté – píší česky (vzdělaní měšťané) nauková literatura Viktorin Kornel ze Všehrd (Chrudim) překladatel a právník: O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery – jazyková dokonalost, počátky česky psané vědy cestopisy Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (cesta do Benátek a Egypta) Václav Vratislav z Mitrovic (cesta do Cařihradu) kroniky Václav Hájek z Libočan, Kronika česká – české dějiny do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva péče o jazyk a překlady Jan Blahoslav (1523–1571)– znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské Filipika proti misomusům (nepřátelům vzdělání) – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury; filipika = výmluvná řeč s pádnými důkazy Gramatika česká – o jazykové kultuře a normě, doklad dokonalosti Blahoslavova projevu; doplněna sbírkou přísloví Muzika – hudební teorie (pro zpěváky a skladatele) –Blahoslav sestavil Šamotulský kancionál (zpěvník bratrských písní) – pečoval o bratrský archiv – přeložil Nový zákon a tím dal podnět k překladu celé bible ? Bible kralická (1579–1594) – kolektivní dílo českých bratří; šestidílka – v Kralicích na Moravě, pak jednodílka; doklad vyspělosti českého knihtisku; vzor literárního jazyka – dokonalost, život, srozumitelnost dovršení jazykového vývoje v 16. st. (jakožto bibličtina používána na Slovensku) "Zlatý věk" českého písemnictví – od 70. let 16. st. (doba veleslavínská) – rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II. Jiří Melantrich z Aventina– tiskař a vydavatel Daniel Adam z Veleslavína– slovníkář (troj- a čtyřjazyčné slovníky), nakladatel, tiskař, překladatel, autor Kalendáře historického, organizátor literárního života; jazyková vytříbenost Podíl Slováků na rozvoji českého humanismu (studovali nebo působili v Čechách) filozof a lékař Ján Jesenius (popraven 1621 na Staroměstském náměstí pro účast ve stavovském povstání) filolog Vavřinec Benedikt z Nedožier (1555–1615) studoval v Jihlavě a v Praze, pak správcem škol v českých městech (např. v Německém Brodě), od r. 1604 na pražské univerzitě, autor české gramatiky dramatik Pavel Kyrmezer – hry s biblickými náměty (Komedie o bohatci a Lazarovi), obrazy soudobého měšťanského prostředí 6. Rozkvět literatury v období baroka, světová literatura ... 17. století období válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa ap.; růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka znaky: ? nedůvěra v rozum, absolutizace víry ? odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru ? mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena) ? naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti) ? monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka ? zásada kontrastu ? dramatičnost (např. krutý ďábel × milostivý Bůh, zlo × dobro, chudoba člověka × nádhera chrámů, hrůzy válek × nadpozemský ráj) v architektuře: – kostely, chrámy, měšťanské domy (štíty) – křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů) – mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika – vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy; morové sloupy na náměstích – Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv. Mikuláše), Jan Santini v sochařství: – sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta; Matyáš Braun (sochy neřestí a ctností na Kuksu), Ferdinand Brokoff v malířství: – šerosvit (kontrast světla a stínu); vlámský malíř Rubens, holandský Rembrandt, v Čechách Karel Škréta (portréty), Petr Brandl (oltáře), Slovák Ján Kupecký v hudbě: – varhanní hra, fuga, opera; J. S. Bach, G. F. Händel, J. V. Stamic, J. Mysliveček – předchůdci Mozartovi; chrámové skladby F. X. Brixiho, J. J. Ryby v literatuře: – aktualizace typických středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, traktát, reflexivní lyrika; využití obraznosti, alegorie symbolů básník Torquato Tasso (1544–1595) nábožensko – hrdinská epopej Osvobozený Jeruzalém (téma křížové výpravy) dramatik Pedro Calderón de la Barca (1600–1681) autor filozofických a symbolických her, např. Život je sen básník John Milton (1608–1674) epopej Ztracený ráj – duchovní epos na biblické téma (o Adamovi a Evě, o prvotním hříchu) Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621–1676), román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (obraz hrůz třicetileté války z pohledu prosťáčka) básník Andreas Gryphius (1616–1664) – převaha motivů hrůz ze smrti, zániku po porážce na Bílé hoře 1620: – potrestáni účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil – hospodářský rozvrat ? utužení nevolnictví – rekatolizace, germanizace (nekatolická inteligence) v Polsku (Lešno) – Jan Ámos Komenský, v Německu – Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský (latinský spis O státě českém – obhajoba předbělohorských Čech), na Slovensku – Jiří Třanovský, luterán, (v Levoči vydal kancionál Cithara sanctorum) Jan Ámos Komenský (1592–1670) vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání ? jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské 1628 – odchod do polského Lešna 1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak ve Švédsku (učebnice) 1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti ? Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu,... vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!" 1650 – v Šarišském Potoku (Uhry) 1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého od r. 1656 v Holandsku (Amsterodam), kde zemřel; pohřben v Naardenu Dílo: a) Před odchodem z vlasti: Labyrint světa a ráj srdce (2 části) – satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělance (= autor) – průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům) – prohlížejí všechny stavy a zaměstnání ? realistický obraz doby, smýšlení a lidí – ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.) – 2. část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana) – názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný; složitá souvětí, tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi); vliv latiny – alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam Útěšné spisy, např. Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi) b) Pedagogické práce ("učitel národů") spisy teoretické (latinsky): Velká didaktika (Didactica magna) zásady moderního vyučování a výchovy (např. vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce; důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem; důraz na tělesnou výchovu; názornost vyučování – postup od známého k neznámému, poznávání přírody; důležitost kázně); spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání: rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech na výchovu předškolní, tj. v rodině, pak ve škole obecné, dále latinské (gymnázium) a na univerzitě (doplněno cestováním) Informatorium školy mateřské (pro matky, výchova v předškolním věku) spisy praktické – učebnice: Svět v obrazech (Orbis pictus) – 1. obrázková učebnice na světě, spojení jazykového a věcného vyučování Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) – učebnice latiny Škola hrou (Schola ludus) – rozvíjí smyslové schopnosti c) Encyklopedické práce – vševědné (pansofie) – navazuje na Štítného, Blahoslava, Veleslavína – úsilí shrnout výsledky vědění (7dílný celek) – nedokončeno – práce na slovníku mateřštiny – pojednání O poezii české (propaguje časomíru) – úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír (panharmonie); doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva a) Oficiální, jezuitská –vydána Svatováclavská bible (náhrada Kralické bible) –jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) – latinské dílo Učené Čechy (literární a kulturní dějiny) –Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (obsahuje právo národa na vlastní jazyk) – vydána až na počátku národního obrození duchovní lyrika: básník Bedřich Bridel (1619–1680) – poema Co Bůh? Člověk? – mystická, patetická úvaha o dokonalosti boží a nicotě lidské existence – vánoční poezie Jesličky skladatel a varhaník Adam Michna z Otradovic (1600 – asi 1676) – autor ukolébavek (Hajej, můj andílku), milostných písní (Pod našima okny), vánočních koled (Chtíc, aby spal) – v kancionálu Česká mariánská muzika zájem o historii: Jan František Beckovský (1658–1725) – Poselkyně starých příběhův českých, adaptace Hájkovy kroniky Cenzura, ničení českých nekatolických knih je spojeno s jezuitou Antonínem Koniášem, autorem soupisu zakázaných knih. Úpadku českého jazyka, přejímání cizích slov a zužování čtenářské základny se snažili (často neúspěšně) čelit tzv. "brusiči jazyka", např.: Matěj Václav Šteyer, Brus jazyka českého Václav Jan Rosa, Čechořečnost – latinsky psaná gramatika a stylistika, svědčící o necitlivém novotaření, očišťování jazyka (tzv. purismus, z lat. purus = čistý) tvořením novotvarů (např. čistonosopléna = kapesník, břinkoklapka = klavír, skokotnosta = taneční mistr) b) Pololidová – přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností – literatura o lidu, ale z pozic ne lidových ani panských, ale měšťanských; znalost lidového prostředí – kantor Václav František Kocmánek, autor 7 interludií – interludium = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy – skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě; sloky končí vždy veršem modlitby – zábavná literatura: kramářská nebo jarmareční píseň o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní – písmácké paměti, např. Františka Jana Vaváka – psané česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život c) Ústní lidová slovesnost – tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn) – inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození 7. Umění a literatura 17. a 18. století - klasicismus, osvícenství, preromantismus 2. pol. 17. st., 18. st. (z lat. vynikající, vzorný) znaky: ? jednotné principy a pevný řád ? rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu × baroko) ? krása je v pravdě a v obrazu přírody ? vzor – antické umění ? literární žánry ? vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš ? nízké (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza ? klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a děje (Aristotelés) v hudbě: F. J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven 17. st. (absolutistický stát Ludvíka XIV.) tragédie: Pierre Corneille (1606–1684) – Cid základní konflikt: povinnost a čest × cit a láska Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu; vznešenost a odvaha) × Xiména (přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce) alexandrin = rýmovaný jambický 12slabičný verš s přerývkou po 6. slabice se střídá s 13slabičným veršem Jean Racine (1639–1699), Faidra – osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi; důraz na psychologii postav komedie: –Moliére (1622–1673) – vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin – klasik světové komedie – kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků) – politická satirická hra Tartuffe – na pokrytectví a církev hlavní postavy: bohatý měšťák, důvěřivý slaboch Orgon; bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský fanatik ("svatoušek") Tartuffe; Kleantes, prozíravý bratr Orgonovy ženy jazyk: verš i próza, prostá mluva – kritika záporných lidských vlastností: hra Lakomec – lichvář Harpagon, schopný pro peníze obětovat všechno Don Juan – pokrytecký šlechtic; kritika rozmařilosti Misantrop – nepřítel lidí; kritika vypočítavosti šlechty Zdravý nemocný – útok na šarlatánství, sobectví, pokrytectví lékařů bajky: Jean de La Fontaine (1621–1695)– 12 knih Bajek; příběhy zvířat – nositelů lidských vlastností (pokrytectví, lstivost, intriky) tzv. commedia dell'arte – národní veselohra; všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář, na scéně improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou; stále stejné postavy (masky) Carlo Goldoni (1707–1793) – Poprask na laguně, Mirandolina aj. 18. st. znaky: ? navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu a reakce ? důvěra v "osvícený" rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost ? sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty zvlášť výhodné podmínky (boj proti absolutismu) François Voltaire (1694–1778) – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista – jízlivý kritik absolutismu, církevního fanatismu – próza Candide neboli Optimismus – filozofický román o hledání lidského štěstí (putování hlavního hrdiny a jeho sluhy světem) Charles de Montesquieu (1689–1775) – kritik doby román Perské listy (Peršanova cesta do Evropy za vzděláním) tzv. encyklopedisté – mladší generace – vydali Velkou encyklopedii – souhrn dosavadního vědění např. matematik d'Alembert filozof Denis Diderot (1713–1784) - autor románu v dopisech Jeptiška (autobiografie dívky přinucené vstoupit do kláštera) a románu Jakub fatalista (o otázkách společenské morálky; dialog bodrého sluhy s pánem) Daniel Defoe (1660–1731) – dobrodružný román Robinson Crusoe (o ztroskotanci na pustém ostrově); vztah člověka k přírodě, oslava lidské práce, aktivity Jonathan Swift (1667–1745) – filozofický satirický a utopický román Gulliverovy cesty (kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti) Dílo obou autorů je spojováno s počátky realismu v Anglii. znaky: ? přechod mezi klasicismem a romantismem ? důraz na cit ? odmítnutí konvencí, příkazů, řádu – i v umělecké tvorbě (požadavek tvůrčí svobody) ? návrat k přírodě, k lidové slovesnosti ? vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života ? obdiv k schopnému, podnikavému jedinci Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) – zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí (člověk je od přírody dobrý) – Nová Heloisa – román lásky v dopisech, líčení citů a přírody – Emil – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické románové pojednání Antoine-François Prévost (1697–1763), kněz, autor románu Manon Lescaut (kritika touhy po majetku a penězích × láska) literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě, pokrytectví Johann Gottfried Herder (1744–1803) tvůrce nové preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě, národní kultuře (kult lidového génia); podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec – studium práv, přírodních věd, nešťastná láska ? román v dopisech Utrpení mladého Werthera (citové problémy řešeny sebevraždou) – obdiv k lidové slovesnosti – sbírka Balady – vrchol tvorby – dvojdílná filozofická báseň v dramatické podobě Faust tradiční námět: – pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a zlo; původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva "Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den". Mefistofeles – představitel pochybovačnosti, skepse, výsměchu Friedrich Schiller (1759–1805)– dramatik a lyrik (Óda na radost), překladatel – v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví – drama Loupežníci Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva ? touží pomstít se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků); ušlechtile motivované buřičství; jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativismu, zištnosti, despotismu Ivan Andrejevič Krylov (1768–1844) – Bajky Michail Vasiljevič Lomonosov (1711–1765) – přírodovědec, filolog, básník (ódy) Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749–1802) – filozof, spisovatel (ostrá kritika nevolnického zřízení, samoděržaví) 8. České národní obrození ? důraz na cit – spojení veřejného a soukromého citu (Jan Kollár) ? kult přírody, folkloru, dávnověku i šťastné budoucnosti (Rukopisy, F. L. Čelakovský, J. Kollár) ? rozpětí citu: láska k ženě, k národu, k lidstvu; bratrství (slovanská vzájemnost, všeobecná humanita – J. Kollár) ? v důsledku slabosti české buržoazie nemožnost sny realizovat, proto buď nadměrný entuziasmus nebo naopak elegismus (J. Kollár) ? úsilí o rozvoj národního jazyka (zvl. básnického a odborného – J. Jungmann) Období preromantismu se u některých evropských národů časově shoduje s obdobím osvícenství a s národním obrozením. velké společenské hnutí: ? národně osvobozenecký boj ? národní a demokratické uvědomování lidu ? formování novodobého českého národa ? počátky novodobého českého kulturního života ? označováno jako vzkříšení národa (? křisitelé) nebo probuzení (? buditelé) urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapitalismu) a osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781) nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid ? zájmy dočasně stejné) ? demokratický charakter hnutí zdroje národního obrození: (viz A. Jirásek, F. L. Věk) ? revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848) ? myšlenka slovanské vzájemnosti – posila národního sebevědomí ? poezie inspirována lidovou slovesností ? sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.) ? lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny ? činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (viz Raisovi "zapadlí vlastenci") ? lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký) ? obrozenská věda, a to ? jazykověda (jazyk – základní znak národa) ? obrany českého jazyka ? historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvl. husitskou, a posílit národní sebevědomí) spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích generací ? 1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let 18. stol. do poč. 19. stol. ? 2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19. stol. do konce 20. let 19. stol. ? 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. stol. 1. fáze – obranná cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk (vzor – čeština veleslavínská) zájem o českou kulturu a dějiny a) Jazykověda vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma nejvýznamnější osobnost – Josef Dobrovský (1753– 1829) "první světový Čech v nové době" (T. G. Masaryk) ? Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do Švédska a Ruska Dílo v oblasti jazykovědy: Podrobná mluvnice češtiny (Ausführliches Lehrgebäude der bömischen Sprache) 1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes) slovníkářství: Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches Wörterbuch) – 2dílný literární historie: Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur) dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské "kdy nebyl jen jazykem prostého člověka, ale i mluveným a psaným jazykem nejušlechtilejší a nejosvícenější části národa" slavistiky: (vědy o slovanských národech) Základy jazyka staroslověnského (latinsky Institutiones linguae slavicae dialecti veteris) 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek prozodie: stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou prozodii, stanovil pravidla českého trochejského sylabotónického verše Přínos: Dobrovský položil 1) základy obrozeneckého hnutí a literatury 2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy 3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka 4) základy slavistiky b) Historie vznik Královské české společnosti nauk– KSČN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831) Gelasius Dobner (1719–1790) – propagátor kritické metody v dějepisectví František Martin Pelcl (1734–1801), Nová kronika česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na pražské univerzitě c) Počátky novočeského básnictví almanach (sborník) sestavený Václavem Thámem Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i překlady,vliv anakreontské poezie 5 almanachů sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer: Sebrání básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní tvorby vznik první novočeské básnické školy – program vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu); např.: A. J. Puchmajer, Óda na Jana Žižku z Trocnova, (oslava husitského hrdiny jako vlastence) Šebastián Hněvkovský sentimentální balada Vnislav a Běla epos o dívčí válce Děvín d) Počátky obrozeneckého divadla působivost mluveného slova úkol: ? zajistit pravidelná česká představení ? vychovat české herce ? vytvořit české hry ? vliv na národní uvědomování lidu první scény: – v Kotcích (od r. 1738) – ve Stavovském divadle (od r. 1783) – česky se hrálo jen výjimečně – ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (dnes Václavské nám.) repertoár Boudy: – překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller) – veselohry (Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci) – vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka) pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844), autor veseloher a frašek, např. Čech a Němec 2. fáze – ofenzivní vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě vypracován 1. novodobý český národně kulturní program znaky období: ? rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann) ? historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy) ? slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský) ? aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty) ? pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky ? preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (× racionalismus a skepse Dobrovského) cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické a) Literatura vědecká –důsledně v českém jazyce Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny ? Hudlice u Berouna působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze Dílo jazykověda: shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka ? Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov) čerpal: ? z literárních památek ? z řeči lidu ? z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý) ? vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.) = důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol. nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně) vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii literární historie a teorie: Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury básnická tvorba: 1. česká romance Oldřich a Božena překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově Pavel Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky (evangelík) zakladatel slovanské archeologie: pokračovatel Dobrovského v slavistice Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě literární historik: Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku básník: sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou literární teoretik: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše František Palacký (1798–1876) ? Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách založení Matice české (vydávání českých knih) historik: edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.) Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848 ? základní historické dílo do r. 1526 ? výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou ? vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry) ? inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj. b) Literatura umělecká Jan Kollár (1793–1852) – Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík) ? Mošovce, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo) vliv pobytu v Jeně: ? po stránce národní a myšlenkové – vliv hrdosti německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku doma) ? poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí – pozůstatky po Polabských Slovanech) ? po stránce osobní – seznámení s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou (Mína) básník: sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante, Komenský); skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo) Předzpěv téma: záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem slovanská vzájemnost odsouzení germanizace víra v slavnou budoucnost Slovanstva humanismus "Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok". forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti časoměrná prozodie: spojení hexametru (6stopý verš) s pentametrem (5stopý verš) = elegické distichon Zpěvy (oddíly) – obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek – sonetů; prozodie přízvučná např.: Pracuj každý s chutí usilovnou (výzva k práci pro národ a k svornosti) Co z nás Slávů bude o sto roků? (předvídá slavnou budoucnost) teoretik: myšlenky všeslovanské (panslavismus): spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti sběratel: slovenských lidových písní: Národnie zpievanky František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) ? Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze sběratel: ? slovanské lidové tvorby Slovanské národní písně (3 svazky) ? přísloví a pořekadel Mudrosloví národu slovanského v příslovích překladatel: Herder, Goethe aj. redaktor: Pražské noviny básník: ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje témata: vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829) vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida) bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič) převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti) např.: báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a Kalin - car) obraz přírody: sokol a 3 jestřábi + další obraz: dobrý junák a 3 Tataři = kompoziční paralela Muromec – mstitel bezpráví tónická prozodie umělecké prostředky: antiteze – "Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí." opakovací figury: epizeuxis, anafora, epifora, epanastrofa rusismy (mládec, sobaka) sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života témata: obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák) nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova) oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý) balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna) převaha lyriky nad epikou Rukopisné padělky (RKZ) Rukopis královédvorský – "nalezen" r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol. Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, "nalezen" na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol. obsahují převážně skladby epické spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.) význam: ? měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) ? měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví) ? jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol. ? inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům) 3. fáze – vyvrcholení národního obrození doba mezi dvěma revolucemi: 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu) vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký) radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F. Palacký, K. Havlíček) v literatuře: ? spjatost s národním obrozením (J. K. Tyl, K. J. Erben) ? počátky realismu (K. Havlíček Borovský, B. Němcová) ? romantismus (K. H. Mácha) rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy a) Spjatost s národním obrozením Josef Kajetán Tyl (1808–1856) ? Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace herec, dramatik a povídkář: povídky: ? obraz bídy lidu – p. Chudí lidé ? těžký život umělců – p. Pouť českých umělců, Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi) ? historie (předchůdce Jiráskův) – p. Dekret kutnohorský Havlíček ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus) dramata: ? ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.) ? historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři aj.) ? dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění aj.) ? adaptace (Paní Marjánka, matka pluku) Fidlovačka fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova Mastílková); píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa historické hry: vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48; Kutnohorští havíři historicky: bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol. podnět: stávky smíchovských dělníků v 40. letech 19. stol. svět havířů: Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s panstvem), Vít – mladší, radikálnější, bojovnější panský svět: Beneš z Veitmile, mincmistr – krutý, mstivý, sebevědomý; intrikář Rekordat Jan Hus historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti; Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu × nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli dramatické báchorky s pohádkovámi motivy Strakonický dudák dějové schéma: láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi; návrat postavy a dvojí svět: ? české lidové postavy (typy kladné): Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec; obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná ? cizí svět Vocilka – typ zcela záporný; zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec; tzv. "světový Čech" (bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně i voják Šavlička pohádkové postavy: princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, marnivost (× české prostředí) ? svět víl neskutečné postavy, např. Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka – ochránkyně, vlast) ? ústřední postava Švanda vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost) jazyk postav (charakterizační prostředek): český, lidový (Kalafuna, Švanda) světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny) neživotný a strojený (Zulika) poetický (víly – mluví ve verších) záměr: oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích Karel Jaromír Erben (1811–1870) ? Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel Palackého, současník i protichůdce Máchův (blízké otázky, ale odlišné odpovědi) vědec: český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský) novinář: Pražské noviny sběratel: lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského) ? českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla ? pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska básník: sbírka Kytice z pověstí národních (1853) české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady 1) základní motivy: boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost) základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení ? konflikt) v popředí motiv mateřské lásky vina ? trest (často neúměrný, krutý) např. b. Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek; dcera potrestána: ? poprvé, že neposlechla matku ? podruhé, že matku uposlechla, ale opustila dítě (kterákoliv volba vede k tragédii) ? lidové pověry (víra v sen) ? 4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové období b. Zlatý kolovrat – matka macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři; za to obě stihl spravedlivý trest (pohádka) b. Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor) b. Holoubek – romantická kresba přírody, krása české krajiny b. Věštkyně – alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví 2) kompozice sbírky: (přesný stavební záměr); 13 básní, vzájemný vztah: úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka – vlast) Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina) Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti) Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost) Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověry hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad 3) jazykové prostředky: spjaty s obsahem: lidovost popis osob – stručně, názorně: "malá, hnědá, tváře sivé" (Polednice) "vyšla babice kůže a kost" (Zl. kolovrat) obraz krajiny – rovněž úsporný výraz (jedním veršem): "okolo lesa pole lán" (Zl. kolovrat) dramatičnost, dialogy metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, anafory, epifory ap. zvukomalba: "vyvalily se vlny zdola" "na topole podle skal zelený mužík zatleskal" inspirace: pro malíře (Aleš, Mánes) pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich) pokračovatelé: Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker Karel Sabina (1813–1877) přítel Máchův (1. podrobná kritická studie o Máchovi – Úvod povahopisný) básník – romantické verše prozaik – román Oživené hroby – autobiografické prvky, vězeňský deník libretista – libreta k Smetanovým operám Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, k opeře Viléma Blodka V studni literární historik – studie o obrozenecké literatuře politik a novinář – v r. 1848 krajně levicové stanovisko, vězeň, po propuštění ve službách tajné policie Josef Václav Frič (1829–1890) básník, povídkář, dramatik, překladatel redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla (1855) autor Pamětí (4dílné, nedokončené) – svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849 radikální český politik, vězněn 9. Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě) vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství znaky: ? důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum) ? protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) ? pocit osamění, odcizenosti ? východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra ? ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán) časté téma – nešťastná láska neúspěšné buřičství ? světabol, skepse (spleen, chandra) ? nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost ? slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu v hudbě: německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann italské – G. Rossini polské – F. Chopin ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil přelom 18. a 19. stol. – poezie "modrého květu" Novalis (1772–1801) – sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy) – nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá "modrý květ" = symbol pravé poezie a života bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm) – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky Heinrich Heine (1797–1856) – Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie) George Gordon Byron (1788–1824) – moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen) – romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu) – dramatické básně Manfred, Kain Percy Bysshe Shelley (1792–1822) – lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus – obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ? hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra: "Snášet žal, i když zoufá naděje, odpouštět bezpráví, ač kruté je, vzdorovat moci, i když zrdtit chce. ?????? Titáne, ke tvé slávě být jak ty, svobodný, dobrý, krásný, radostný, v tom je moc, život, štěstí, vítězství." Walter Scott (1771–1832) básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány) – např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce François René de Chateaubriand (1768–1848) – básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před "rozvratem" doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost Victor Hugo (1802–1885) – básník, prozaik, dramatik – básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara – drama Ruy Blas – próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád Stendhal (1783–1842) – přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza – román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru – román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec Alfred de Musset (1810–1857) – román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra) Giacomo Leopardi (1798–1837) – Zpěvy (romantismus s prvky klasicismu) Alessandro Manzoni (1785–1872) román Snoubenci (romantismus s prvky realismu) Edgar Allan Poe (1809–1849) básník a prozaik – báseň Havran – krása a láska × úzkost ze života a smrti – prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy Henry Wadsworth Longfellow (1807–1882) – epos Píseň o Hiawathovi – čerpá ze starých indiánských pověstí prolínání romantismu a realismu Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) básník, prozaik, dramatik – román ve verších Evžen Oněgin – pocity ústředního hrdiny jako "zbytečného člověka"; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života; – Taťána – nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu – lyrickoepické skladby Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána – povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma; historické drama Boris Godunov Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841) básník, prozaik, dramatik – poema Démon – romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce Tamaře (chce rozbít prokletí,ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra – psychologický román Hrdina naší doby – postava "zbytečného člověka" (mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života) Adam Mickiewicz (1798–1855) – epos Pan Tadeáš – o nepřátelství dvou zemanských rodů – básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ básník Sandor Petöfi (1823–1849) lyrik, poezie vlastenecká, revoluční a milostná; padl v revoluci 1848–1849 Český romantismus složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu Karel Hynek Mácha (1810–1836) nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu ? Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou, matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj. vyjadřují: odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti, života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je země "Hledám lidi, mém jak ve snu žili – bez srdce však larvy najdu jen;" ..."a na prsa horoucí pouhou, lásky prázdnou tisknu zem." lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života ? ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou obžalobou společnosti "Sok – otec můj! Vrah – jeho syn, on svůdce dívky mojí! – Neznámý mně. – Strašný můj čin pronesl pomstu dvojí. Proč rukou jeho vyvržen stal jsem se hrůzou lesů? Čí vinu příští pomstí den? Čí vinou kletbu nesu?" 1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie 2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma 3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života 4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště: "Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!" úvaha nad tragikou lidského osudu 2 intermezza: 1. půlnoční popraviště 2. obraz horské přírody umělecké prostředky: obraz přírody citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev) "Modravé páry z lesů temných v růžové nebe vstoupají, i nad jezerem barev jemných modré se mlhy houpají;" kompoziční princip kontrast (v rovině tematické i jazykové) dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama) subjektivizace epiky básníkovo ztotožnění s hrdinou epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh) metafory (bledá tvář lůny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol) kontrasty (život × smrt, světlo × tma) oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit) metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas) apostrofa země ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, ...") pleonasmus (modrý blankyt) gradace (temná noc, temnější mně nastává) zvukové hodnoty díla: rytmus: vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej zvukosled: "brunatné slunce rudě zasvitnulo", "bílých skví se šatů stín" zvukomalba: nocí řinčí řetězů hřmot podtržen poměr mezi dvěma významovými celky: "Pozvolným krokem on zločince doprovází, (= dav, pomalý chod, –o–) jenž v jeho středu jde, jak jindy ozdoben." (pružná chůze odsouzence, –e–) dobový ohlas Máchova Máje: nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský) Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země; Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.) ilustrátoři: J. Zrzavý, C. Bouda, A. Procházka, M. Aleš, L. Jiřincová, J. Šerých, K. Svolinský aj. próza: román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby náměty historické: román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn) téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat) 10. Kritický realismus ve světové a české literatuře převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte); prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti znaky: ? pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka ? typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem ? objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav) ? kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus) ? román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj ? nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap. realismus ve výtvarném umění – fr. malíři G. Coubert, H. Daumier, rus. malíř I. Repin, češ. malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi aj. v hudbě – fr. skladatel G. Bizet, italští skladatelé G. Verdi, G. Puccini Naturalismus – krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu ? člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda Honoré de Balzac (1799–1850) – zakladatel realismu – cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví – např. román Otec Goriot – z prostředí měšťanského penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž "na vzestupu", zpočátku sympatický, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický román encyklopedický – román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství – román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se – román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů – román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický – román Citová výchova – příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiografické rysy Guy de Maupassant (1850–1893) – mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování – povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila – román Miláček – o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen Émile Zola (1840–1902) – představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka ("lidského živočichopisu") a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity; – román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle – románový cyklus Rougon–Macquartové, např. – román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón – román Germinal – z prostředí hornické stávky – romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta počátky realismu – viz Defoe, Swift Charles Dickens (1812–1870) – kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost) – např. romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka – vrcholný román Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor; – dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický William Makepeace Thackeray (1811–1863) – kritičtější, výsměšnější pohled na anglickou společnost Kniha o snobech – o kariérismu, hlouposti Thomas Hardy (1840–1929) nelítostný kritik společnosti, např. v románech Tess z d'Ubervillů, Neblahý Juda odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) – realismus spjatý s romantismem – satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov) – román Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním "mrtvých duší" (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883) – povídkové pásmo Lovcovy zápisky – rámcové postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků – román Otcové a děti – střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) – historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon – psychologický román Anna Karenina – dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství ? zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav – román Zločin a trest – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy); realistický filozofický román – podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) – zakladatel lyrického a psychologického dramatu lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života – např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad; – autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě – humoristické a satirické povídky – umění zkratky a náznaku, např. Pavilon č. 6 Henryk Sienkiewicz (1846–1916) – historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu) – trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova) – román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů) Bolesław Prus (1847–1912) – historický román Farao (boj egyptského vládce Ramsese XIII. s církví o moc) – román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva) norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906) – romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt – název podle populární postavy norských pohádek, fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě – dramata s naturalistickými rysy – Divoká kachna, Hedda Gablerová – dramata ze současnosti – Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky) švédský prozaik a dramatik August Strindberg (1849– 1912) – román Červený pokoj (kritika společnosti) švédská prozaička Selma Lagerlöfová (1858–1940), nositelka Nobelovy ceny 2dílný román Gösta Berling o dobrém, ale lehkomyslném člověku dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen (1805–1875) – Pohádka mého života (vzpomínková próza, vlastní osudy) Mark Twain (1835–1910) – novinář a humorista; – romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka Český realismus ? realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého bádání vliv pozitivismu; boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného; časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk); vědecké osobnosti: filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk (studie Česká otázka, Jan Hus, Karel Havlíček aj.), estetik Otakar Hostinský (studie O realismu uměleckém), historik Jaroslav Goll, jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice, Staročeský slovník), literární historik Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury) ? kritický realismus v české próze – tendence sociální i národně osvobozenecké; historický román (s výchovnou tendencí národní) – historická věrnost, typizace; vliv francouzské a ruské literatury venkovský román (znalost venkova, národopisné studie, regionální charakter prózy); návaznost na Hálka ? realismus v českém dramatu – vliv evropského dramatu (Ibsen, Gogol); ředitel ND Adolf Šubert, dramaturg Ladislav Stroupežnický ? naturalismus – ve společenském románu (=dokument doby); záliba v negativních jevech, pesimismus (K. M. Čapek – Chod, V. Mrštík) Václav Beneš Třebízský (1849–1884) témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.; román Bludné duše Alois Jirásek (1851–1930) vrchol české historické prózy 19. stol. ? Hronov, studium historie, profesorem dějepisu v Litomyšli, pak v Praze; malířské nadání (přátelství s Alšem); vliv Palackého koncepce dějin Dílo a) próza – témata: – nejstarší období dějin: Staré pověsti české (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil – husitství: román Mezi proudy (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky román Proti všem (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund román Bratrstvo (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady román Husitský král (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské román Z Čech až na konec světa (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy – národní obrození: román F. L. Věk (5 dílný) – obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy; vlastenectví, národní uvědomování; historická postava Fr. Vladislava Heka, vlastenců Václava Tháma, Václava Matěje Krameria, pátera Vrby aj.; prostředí Prahy a Dobrušky román U nás (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera novela Filozofská historie (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek) – doba pobělohorská: román Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce obraz protifeudálních selských rebelií: román Skály (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický) román Psohlavci (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina) román Skaláci (selská vzpoura 1775 na Náchodsku) b) drama – témata: – historická: husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti z období obrozenského – M. D. Rettigová – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky – pohádková: Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter) – současnosti (venkov): Vojnarka (láska milenecká × mateřská), Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi) Jiráskův přínos: ? nejrozsáhlejší, nejucelenější umělecký obraz českých dějin ? výchovný význam – znalost dějin je posilou národního sebevědomí; autorovo vlastenectví ? tvůrce realistického historického románu (historická pravdivost na podkladě důkladného studia historických pramenů, úsilí o objektivitu) ? živost, barvitost, dramatičnost vyprávění, plastický a dynamický obraz hromadných davových scén (bitev) ? umění portrétu (hejtmané, zemané ap.) ? dílo nemívá monografický charakter, postavy vyjadřují názory typické pro širší kolektiv (tzv. kolektivní hrdina) ? forma epopeje (literární útvar velmi rozsáhlý, zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí; prolínání několika dějových linií) ? Jiráskův jazyk – prostý, srozumitelný; využití historismů a archaismů (k charakteristice doby) Zikmund Winter (1846–1912) profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a humoristických – soubor Rakovnické obrázky, Pražské obrázky – román Mistr Kampanus – z doby pobělohorské, o českém vědci, básníkovi a rektoru pražské univerzity, očitém svědku stavovského povstání; jeho tragický osud je varováním před ústupky zlu; archaizovaný jazyk obraz vesnice i s jejími nedostatky; snaha hledat řešení, např. návratem k ideálům křesťanství (Holeček, Herben); regionální charakter prózy (odraz autorova vztahu k určitému kraji); využití dialektismů (charakteristika postav i prostředí) Karel Václav Rais (1859–1926) ? Lázně Bělohrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na Českomoravské vysočině; zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův) povídkové soubory: otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po majetku – např. Výminkáři, Rodiče a děti romány: – idylický obraz venkova v minulosti: román Zapadlí vlastenci – z Podkrkonoší (Pozdětín); obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době národního obrození (farář Stehlík, řídící učitel Čížek, učitelský pomocník Čermák); obrozenské vlastenectví; národnostní spory na česko-německém rozhraní román Západ – z Českomoravské vysočiny (Studenec = Kameničky obraz Ant. Slavíčka); vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost); oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous, kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí zmírnit bídu lidí kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu: román Kalibův zločin – tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením manželství k vraždě Raisův přínos: ? realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší psychologická kresba postav; idylismus i naturalismus ? zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale příliš slabí na ovlivnění osudů trpících Teréza Nováková (1853–1912) ? Praha, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl, Poličsko, Skutečsko); národopisné studie z východních Čech ? vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K. Světlé; – převaha monografických románů (děj se týká jedné postavy, jejího vývoje) – – román Jiří Šmatlán – příběh poličského tkalce, hledače "praudy boží" = spravedlivějšího života; jeho vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka); dokumentární realismus a kritika společnosti román Děti čistého živého – tragický osud příslušníků náboženské sekty abrahamitů román Na Librově gruntě – východočeská vesnice v pol. 19. století, útlak roboty, daní historické romány z venkovského prostředí: román Jan Jílek – tajný návrat českobratrského emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře román Drašar – z doby národního obrození; tragický příběh kněze a obrozenského literáta Michla městské prostředí: Maloměstský román – o osudu dcery Karla Havlíčka Zdeňky Antal Stašek (1843–1931) ? Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta; – povídkový cyklus Blouznivci našich hor – o životě lidí v Podkrkonoší, hledání spravedlnosti a štěstí; duchověrectví (spiritismus) – román V temných vírech – o životě dělníků, počátky dělnického hnutí – román O ševci Matoušovi a jeho přátelích (původně povídka Švec Matouš) – obraz 40. let 19. století, revoluce 1848 a 50. let; švec Matouš Štěpánek, od mládí bouřlivák, sní o lepším životě (vliv utopického socialismu) a účastní se boje proti kapitalistům Josef Holeček (1853–1929) – románová kronika Naši (10 dílů) – obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.; rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení prostředí Jan Herben (1857–1936) zakladatel časopisu Čas; – autor románové kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení – obraz moravského Slovácka, život tří generací rodiny Hrabcovy (obd. od Marie Terezie do pol. 19. stol.) Jindřich Šimon Baar (1869–1925) katolický kněz; – autor románové trilogie Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy – z prostředí Chodska 40. let 19. stol.; zachytil působení Boženy Němcové na Domažlicku (1. díl) – biografický román Jan Cimbura – idealizace jihočeského sedláka Karel Klostermann (1848–1923) – obraz Šumavy a jižních Čech v románech Mlhy na blatech a V ráji šumavském Ignát Herrmann (1854–1935) ? Chotěboř (Doubravka); život v Praze ? pražská tematika próz – novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis Švanda dudák) – prozaik humorista – drobné žánrové obrázky – zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus – např. povídka Sudička, román Otec Kondelík a ženich Vejvara – román s autobiografickými rysy U snědeného krámu – z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927) – román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna – román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery – romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů; autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie Ladislav Stroupežnický (1850–1892) – veselohra Naši furianti – z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charaktery postav ? jejich furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět ? životní moudrost) Gabriela Preissová (1862–1946) – otřesné tragédie ze slovácké vesnice: Gazdina roba, Její pastorkyňa (stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery); lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím; psychologická kresba postav; hudební zpracování: J. B. Foerster – opera Eva, L. Janáček – opera Její pastorkyňa Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové – realistická tragédie Maryša (5 jednání) – ze slovácké vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě; – Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) × citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie: expozice (základní situace, naznačena zápletka – spor Lízala a Vávry o věno), kolize (Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí), katastrofa (Vávrova smrt); – funkce slováckého nářečí: charakteristika postav a prostředí – próza bratří Mrštíků: románový cyklus Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a Hané – próza Viléma Mrštíka: román Pohádka máje – oslava přírody a lásky; milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění; – román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu) 11. Česká literatura na pomezí mezi romantismem a realismem Počátky českého realismu 1) Satira – kritika soudobé společnosti Karel Havlíček Borovský (1821–1856) – klasik české politické satiry ? Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel ? Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády ? pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry Dílo novinář: Pražské noviny (literární příloha Česká včela), Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru Duch Národních novin literární kritik: boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice překladatel: např. Gogolových Mrtvých duší básník, satirik, epigramatik: Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu; ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů); útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus) lidovost: ? v demokratickém obsahu ? ve formě (nápis, ukolébavka, modlitba, popěvek) ? v stylových prostředcích: veršový i větný paralelismus, rytmická pravidelnost ? v jazyce: prvky lidového, hovorového jazyka (plesnivina, pačesy) satiry – vrchol tvorby: Tyrolské elegie podnět a inspirace: vlastní zážitek téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou žánrově: netradiční elegie – satira (elegický tón + ironie, výsměch); situační a jazyková komika autoportrét: (příslušnost k českému národu, muzikant – 2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip ("přátelský čin Bachův") × projev zvůle Křest sv. Vladimíra (torzo) inspirace Nestorovým Letopisem ruským téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády, katolické církve (Jezovitský marš), pokrytectví, zištnosti forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra (pro oklamání cenzury), ale aktualizace – kritika rakouské vlády, výsměch, ironie postavy: car Vladimír (zpupný, omezený násilník) × pohanský bůh Perun (ubohý sluha absolutistického vládce) jazyk: lidovost, prostá písňová 4veršová sloka, jednoduchý verš, rytmus Král Lávra téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima záměr: narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka forma: parodie historií o hodných panovnících (× brutální, nelítostné činy) postavy: král, holič Kukulín, čeští muzikanti společné znaky satir: výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa 2) Venkovská próza – realistický obraz venkovského života v pol. 19. stol. Božena Němcová (1820 – 1862) ? Vídeň, mládí v Ratibořicích (Náchodsko); vliv babičky; provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce – pro vlastenectví často překládán ? poznání různých míst (Praha, Chodsko, Červený Kostelec, Litomyšl, Polná, Slovensko) ? citlivost k sociálním otázkám: úsilí o spravedlivější společnost a lepší postavení ženy ve společnosti ? vlastenectví a odvaha (účast na pohřbu K. Havlíčka) Dílo vstup do literatury – vlastenecké verše (např. Ženám českým) pohádky: Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně), Slovenské pohádky a pověsti; nadaná vypravěčka národopisné studie: Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje ap.) publicistická tvorba: např. stať Selská politika (z r. 1848 – skeptický postoj venkova ke konstituci) povídky: např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami (Slovensko) aj. Divá Bára dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci; ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby: Babička (1855) vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek, vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka postavy: z venkovského prostředí: – babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost – Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá matka × sdílný, srdečný otec – děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka – lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova; příběh Viktorčin panský svět: paní kněžna, komtesa Hortensie; dobro konané kněžnou = dobro babiččino; autorčina idealizace skutečnosti kompozice: 2 dějová pásma ? příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté ? od 8. kapitoly – rámec: Staré bělidlo v proměnách ročního období prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení epilog – poslední léta babiččina, pohřeb V zámku a v podzámčí (1856) dějiště: Nymbursko; příjezd Skočdopolových z Prahy na zámek – nová šlechta dvojí svět: ? zámek: Skočdopolovi, mamsel Sára, komorník Jacques, pes Joli ? podzámčí: vdova Karásková s dětmi (Vojtěch, Jozífek), krejčí Sýkora, podruzi (Dorota) postava dobrého člověka – lékař (zná obě prostředí) základní stavební princip = kontrast (už v titulu): sobectví, bezcitnost na zámku × obětavost, vzájemná pomoc v podzámčí, panský pes × utrpení dětí, přepych × chudoba, zápas s cholerou realistický pohled na skutečnost (popisný, detailní realismus), ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného = vliv utopického socialismu) Pohorská vesnice Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší míra idealizace nástup nové literární generace = májovci almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes; ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost) zásady májovců ? svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost) ? lidovost (tvorba pro lid a o něm) ? realismus (pravdivý obraz skutečnosti) ? úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň ("dohánění Evropy") Karolína Světlá (1830–1899) autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se) – tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu: – romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec – povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře – povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky – román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna Jakub Arbes (1840–1914) zájem o sociální problémy, novinář – román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu) – román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů – tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky např. Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) ? protiválečné zaměření Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše Jan Neruda – prozaik fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných): Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny povídky soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem) Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života; zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.) p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec); forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky) kompoziční podobnost novel: detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý závěr Vítězslav Hálek prozaik – povídkář témata: ? vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku ? touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli) ? sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí 12. Rozmach kulturního a literárního života u nás v 60. - 80. letech 19. století Výsadní postavení poezie a) po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu ? policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl b) nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva; rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání) c) rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců); 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her), 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší) d) nástup nové literární generace = májovci almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes; ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost) zásady májovců ? svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost) ? lidovost (tvorba pro lid a o něm) ? realismus (pravdivý obraz skutečnosti) ? úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň ("dohánění Evropy") 1) Poezie Jan Neruda (1834–1891) ? Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj. Dílo – novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog ? fejetony) – kritik (literární a divadelní) – básník – 6 básnických sbírek sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy) sb. Knihy veršů – trojdílný soubor: 1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti 2. část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah) 3. část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem ? zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén: "... a čím jsem byl, tím jsem byl rád" sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.: báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské; báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora "My přijdem blíž, my přijdem blíž, my světů dožijeme, my bijem o mříž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!" báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu: "Viz: jsou tam (ve vesmíru) i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí!" – "... bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů!" sb. Balady a romance – vrchol lidovosti; moto: "Volím slovo prosté, chci tu báji vypravovat z úst jak lidu roste" útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří ? lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy); náměty: ? biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová ? národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848) ? tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány) ? balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) ? proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen – prozaik fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných): Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny povídky soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem) Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života; zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.) p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec); forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky) kompoziční podobnost novel: detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý závěr Nerudův přínos: ? po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním ? tvůrce sociální balady ? rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová) ? vynikající fejetonista ? novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus ? zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy ? život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled ? rozmanitost forem ? jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině Vítězslav Hálek (1835–1874) ? Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie Dílo novinář: Národní listy organizátor kulturního života (Umělecká beseda) básník – zpoč. vliv Máchy a Byrona ? lyrickoepická báseň Alfred – epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj) – lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě; lyrika: ? osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce) ? přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly) ? společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok) sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů prozaik – povídkář témata: ? vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku ? touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli) ? sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí Adolf Heyduk (1835–1923) – přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky – sb. Cimbál a husle – vztah k Slovensku; inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody Rudolf Mayer (1837–1865) – autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi) Václav Šolc (1838–1871) – sb. Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova, ocenění významu lidské práce – b. Píseň o ruce mozolné) 2) Próza úsilí o současný společenský román i o témata historická venkovská próza: Karolína Světlá (1830–1899) autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se) – tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu: – romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec – povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře – povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky – román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna sociální román: Gustav Pfleger – Moravský (1833–1875) – román Z malého světa – obraz života pražských dělníků (rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře); sociální i národnostní konflikty (čeští dělníci, německý továrník); romantické motivy, úsilí o realismus Jakub Arbes (1840–1914) zájem o sociální problémy, novinář – román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu) – román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů – tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky např. Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) ? protiválečné zaměření Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše další vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva, ale spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasívní opozice) a mladočechy (aktivita) v boji státoprávním; vznik Českoslovanské sociální demokracie (1878) – boj o rovné volební právo; rozmach národního hnutí v celé Evropě 1) Poezie formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce: a) ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta; v tvorbě: v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní) b) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem; v tvorbě: úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní) 2) Próza rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček); metoda kritického realismu 3) Drama obraz minulosti (A. Jirásek); současná vesnice (L. Stroupežnický, bratři Mrštíkové, G. Preissová) Významné osobnosti: Svatopluk Čech (1846–1908) ? Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz) Dílo a) epika – epopeje ? historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic) ? venkovská témata: Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota) Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku ? alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby) ? satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti) b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody) sb. Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti "Jsme malí, slabí – Dosti těchto řečí!" – "Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl." skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby: ? lyrické verše (vzpomínky na dávnověk) ? epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr) ? vrchol – závěr (básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti) rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory c) próza – satiry (broučkiády) Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu) Čechův přínos: rozvíjí dědictví Kollárovo (ideové – slovanství, formální – útočnost, patos) a Havlíčkovo (satira, humor) Eliška Krásnohorská (1847–1926) – literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců) – básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu – libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna – překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron) Josef Václav Sládek (1845–1912) ? Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel Lumíra) Dílo – básník a) osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků) b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky "příchod osvěty", civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody b) sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost; b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí; b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost Byli jsme a budem, jak jsme byli dosud, ranami a trudem nezlomí nás osud." c) oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly d) klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka e) překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových Sládkův přínos: ? básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu ? hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru ? prostý, hutný, střídmý jazykový výraz ? zakladatel české básnické tvorby pro děti Jaroslav Vrchlický (1853–1912) ? Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí) Dílo a) poezie – asi 4 tisíce básní – intimní lyrika ? v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně ? pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech) např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní – přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb. Strom života – vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos – formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře – epika cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě; závěr: "Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit, co křížů ještě se vztyčí!" sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda); b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav b) drama veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad; melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj. Vrchlického přínos: ? výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená) ? upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě ? obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka) ? v překladech uvedl ve známost řadu autorů ? připravil půdu pro impresionismus a symbolismus ? největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury Julius Zeyer (1841–1901) ? Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou ??záliba v cizích látkách, zájem o historii Dílo a) poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého) b) próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí) c) drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla 14. Umělecká a literární moderna konce 19. a počátku 20. století konec 19. stol. dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost; koncem století – změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy, chaos a desorientace ? růst napětí, neshod a kritické pozornosti ke každodenní realitě, odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. stol. ? pesimistický životní pocit, beznaděje; vliv filozofie Arthura Schopenhauera; něm. filozof Friederick Nietzsche: obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k moci, odmítnutí demokracie, útok na křesťanství; nový životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost) odraz v literatuře ? proměny směrů, zvl. v poezii (hledání nového uměleckého slohu, cest), vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu; zdůrazňování svobody jedince (individualismus); prosazování nových estetických norem ? rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska: idealistické teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory společné rysy: ? soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu (citovost smyslů a nervů na podněty) ? právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky 1) impresionismus z lat. impressio = dojem původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy; Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině v malířství: jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury v literatuře: ? sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie) ? potlačení rozumové účasti na obsahu ? volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost) ? v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost) fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek 2) symbolismus reakce na realismus, naturalismus i impresionismus ? vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ ? rozvoj básnické obraznosti) ? důraz na hudebnost verše ? podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit ? volný verš fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé aj., v české literatuře O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček 3) dekadence z fr. décadence = úpadek ? zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha) ? úsilí o "čisté umění" (lartpourlartismus – umění pro umění) fr. básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel O. Wilde, v české literatuře Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic tzv. "prokletí básníci" ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii Charles Baudelaire (1821–1867) básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým; protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži – lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě) titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus ? hledá krásu i v ošklivosti např. b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby × závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu) b. Co povíš dnes večer – intimní zpověď, čistá lyrika; pocity smutku, samoty × touha po kráse a plném životě b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná zklamání × uctívání krásy; láska × pohrdání; láska přináší radost, ale i zklamání; naturalistická přirovnání b. Vztahy – vztah člověka k přírodě = harmonie; bohatá obrazotvornost, fantazie, citlivost; v přirovnání – dojmy sluchové, čichové, vizuální, chuťové; forma sonetu b. Epigraf na odsouzenou knihu – útok na čtenáře, kteří autora nepochopili; báseň v próze Koláč – doklad básníkova sociálního cítění Baudelairův přínos: ? hledání harmonie, čistoty × skutečný svět ? touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření ? bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma ? cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky Paul Verlaine (1844–1896) představitel symbolismu bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem; za jeho postřelení vězněn – programová báseň Básnické umění – formulace principů symbolistické poezie: ? obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke skutečnosti, obraz nemá přímo zachycovat realitu) ? básnění náznakem a odstínem ? vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita ? hudebnost ("Především hudbu, ta buď vším v tvých verších") ? představivost a sen ? vsugerovat čtenáři pocit ? nálada okamžiku b. Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, Jelínek aj.); pocity vzbuzené podzimní přírodou ? nejistota, beznaděje smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité nálady, volně řazené představy, náznakovost, symboly; hudebnost (využití dlouhých vokálů, dvojhlásky ou, sykavek); rytmus verše Jean Arthur Rimbaud (1854–1891) "božský rošťák" (F. X. Šalda) dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech; uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine) b. Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu ("Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu") – zvukomalba b. Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující) "Jsem jako anděl v rukou kadeřníka a držím džbánek piva se žlábky..." zákl. umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí: "Mé sny jak trus.....mně tvoří sladké připáleniny..." obě básně – budovány na všestranném smyslovém vnímání – bezprostřední subjektivní prožitek – forma sonetu – využití zvukomalby: "A milý jako bůh ve svatostánku očím do výše a kupředu se souhlasem svých slunečnic a vánků" – všední slova b. Opilý koráb – snová báseň (nikdy neviděl moře) ? fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby – řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření ? symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě) "mne, zbloudilou loď", "...já, koráb z mlhovin"... b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou: "A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek" b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu Rimbaudova poezie: ? budována na bezprostředním osobním zážitku a fantazii ? metafory často kontrastní, barvité ? propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba) ? vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie ? kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost Stéphane Mallarmé (1842–1898) – hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek, ale hudebnost poezie v její podstatě Émile Verhaeren (1855–1916) – obraz průmyslového velkoměsta i venkova (Flandry); symbolismus a civilismus ? sociální revolta; obavy o člověka a budoucnost světa; sbírka Chapadlovitá města Oscar Wilde (1854–1900) dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence – jediný román Obraz Doriana Graye (jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie) – pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj. Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie (b. O sobě zpívám) sbírka Stébla trávy – nový obsah: moderní život, civilizace oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka rozmanitost světa a života, jeho protiklady snaha vsugerovat představu krásy i radosti ? oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar); tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní patos (zvolací věty) ? nové pojetí krásy a pravdivosti – nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ ? lyrické pásmo (zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost pochodu), náznaky – symboly, fantazie – volné členění básně – prozaizace poezie ? volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu) Rainer Maria Rilke (1875–1926) rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti) – sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi b. Závěrečný zpěv (Nové básně) "Velká je smrt a my jsme její radostný hlas. Když zdá se, že život zní nejplněji, tu slyšíme ji, jak vzlyká v nás." Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921) představitel symbolismu Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917) Čechy prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory) ? rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti ? program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895) J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj. ? bez jednotného uměleckého programu (různorodost zaměření spisovatelů) ? jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou, nonkonformismus; polemické srážky s představiteli politiky ? odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a Nerudu ? individualismus, právo na osobité pojetí tvorby; senzualita krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost; pronikání nových uměleckých směrů = "otvírání oken do Evropy" Významní představitelé české literatury 90. let Josef Svatopluk Machar (1864–1942) autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik ? Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice raná tvorba: b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se, vyznávám) – společenská a politická lyrika; polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky, falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu; jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně) – lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo sbírka Zde by měly kvést růže – veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti; prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus totéž v románě ve verších Magdaléna pozdní lyrika – obrat: po letech odporu a negace hledá pozitivní východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti) ? básnický cyklus Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického), např. sbírka V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností Přínos Macharův: ? odvážná kritika měšťácké společnosti (lhostejnost, pokrytectví, prázdné vlastenectví) ? kritika církve ? realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost ? subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika (důraz na významovou stránku poezie), individualismus ? forma: satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; záliba v sonetu; prozaizace poezie ? návaznost na Havlíčka, Nerudu Antonín Sova (1864–1928) představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje), "největší moderní básník lásky" (J. Hora) ? Pacov, obliba jižních Čech 1) impresionistická přírodní lyrika sbírka Květy intimních nálad b. U řek – lyrická krajinomalba, básnický impresionismus – zachycení okamžiku: barevné odstíny a subjektivní nálady (viz titul), bolestné snění; ne objektivní obraz krajiny ? do ní promítá své duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost verše; podobně i b. Olše sbírka Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak), impresionistická vnímavost – detaily přírodních proměn i projev sociálního cítění (chudoba, drsnost krajiny) sbírka Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury (b. Suchopar); hudebnost (b. Píseň) sbírka Zlomená duše (b. Smetanovo kvarteto Z mého života) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem (skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia, uštvaného okolím); volný verš 2) symbolistická poezie sbírka Ještě jednou se vrátíme b. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku; melodičnost 2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím: jarem a podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyrického hrdiny (smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné a velké životní představy); ne přírodní, ale intimní lyrika; forma vyjádření – střídání tázacích a oznamovacích vět sbírka Údolí nového království – vrchol individualismu – vidina budoucí společnosti – šťastná země sociálního vykoupení; motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil k zemi: "... v údolí, kde jsem byl zrozen. Tam hlína voněla, lidská bolela srdce a duše marně toužily." návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění, ale citové disonance; patetický, široce stavěný volný verš sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce 3) próza – Ivův román, Výpravy chudých, novela Pankrác Budecius kantor; lyrizace epiky Sovův přínos: ? citlivý vztah k rodnému kraji ? básnický impresionismus a symbolismus, lyrika přírodní a intimní ? své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny ? sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru ? mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost ? patetický verš i píseň Otokar Březina (1868–1929) představitel České moderny, symbolista ? Počátky; učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích – myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě; – básník přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem sbírka Tajemné dálky b. Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední postava = sám básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty sbírka Svítání na západě (titul – oxymóron); západ – smrt je vykoupením z pozemského utrpení b. Tys nešla – neurčitost tématu (čekání na ženu, inspiraci, matku, smrt?); obraz duševního stavu lyrického hrdiny, smyslově konkrétní obrazy (zapojeny všechny smysly – rozsvítil lampy, natrhal kvítí, vůně v plamenech šlehají krví; vína, v nichž slunce minulá svítí, vína hořkla) osobitý výraz, široký proud obraznosti sbírka Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu života: soucit, bolest, láska sbírky Stavitelé chrámu a Ruce – spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost; – mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol spojených rukou) "... ruce milionů potkávají se, magický řetěz, jenž obmyká všechny pevniny... vzpíná se k bratřím." 2 knihy esejí: Hudba pramenů, Skryté dějiny Březinův přínos: ? bezmezné obrazové bohatství (napětí mezi světem pozemským a metaforickými představami) ? zhuštěný, hymnický výraz, patos ? citovost (bolest, stesk) ? Březinovo kosmické vizionářství × Whitmanovo pozemšťanství, Sovův návrat k zemi ? bohatý jazyk (náboženské pojmy, biblické parafráze), složitá stavba dlouhých souvětí ? hudebnost verše Karel Hlaváček (1874–1898) představitel české dekadence; skupina kolem časopisu Moderní revue (též Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic) sbírka Pozdě k ránu – úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru, marnosti sbírka Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů (z nizozemského odboje proti Španělům) b. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji b. Hrál kdosi na hoboj tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše (eufonie, opakovací figury, rým) František Xaver Šalda (1867–1937) – profesor světových literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity; – básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik (Zástupové, Dítě), největší literární kritik 19. století; – nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba, rovnocenná umělecké činnosti; velký společenský význam kritiky; ? zvědečtění kritiky (od zachycení dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí literárních jevů) studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek) Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, psychologie umělecké tvorby; význam literatury: ? schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a chápání reality ? výchovné poslání ? intenzivní prožitek života Duše a dílo – medailony českých a světových autorů (např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Ibsen, Flaubert aj.) – zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého projevu; Šaldův metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté parafráze, blízkost básnickému vyjádření – nový žánr – kritická esej o umění (menší literární útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní uměleckého a vědeckého, zdůrazňuje autorovu osobitost) – studie Mácha snivec a buřič (3 osobní symboly Máje – poutník, vězeň, země) O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro nejmladší literární talenty (Wolker) Šaldův zápisník (1928–1937) – časopis s vlastními kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem; vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, přírody; radost, citové a smyslové prožitky); odpor k společnosti, pesimismus ? buřičství ? skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně spojeni negací soudobé společnosti; časopis Nový kult (1897–1905), založen S. K. Neumannem; pak hledání nových cest a životních jistot, např. v přilnutí k rodné zemi (K. Toman), ve vitalismu (F. Šrámek), v socialismu (S. K. Neumann); originální sociální poezie (P. Bezruč), satira a skepse (V. Dyk, F. Gellner); další dočasná skupina výrazných individualit uměleckých a literárních – kolem Almanachu na rok 1914 - odmítnutí individualismu a symbolismu, obrat k světu moderní civilizace (S. K. Neumann, K. Čapek, O. Theer, O. Fischer, P. Křička, malíři J. Čapek, V. Špála, E. Filla aj.) Viktor Dyk (1877–1931) básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik; právník a politik a) poezie – výraz negace, vzpoury, skeptických nálad (po potlačení hnutí Omladiny), odmítavý individualistický postoj – sbírky A porta inferi, Síla života, Marnosti – osobitý výraz: ironie, sebeironie, aforistická a epigramatická úsečnost, sevřenost, vyhraněná pointa i paradox; výrazný rým; vliv symbolismu a macharovské útočné kritičnosti – sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků – skladba Milá sedmi loupežníků – balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě; vliv tradic romantické literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení prožitku mládí, úsilí zbavit se pout a dobových konvencí; vliv anarchismu; lyrické postavy, dialogizovaná forma, kult vášně a síly – sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. "válečná tetralogie" – inspirovány 1. světovou válkou; základní téma: myšlenka národa a státní samostatnosti; výzvy k odvaze, činu ? vliv na národní sebevědomí v době vzniku sbírky i později; obavy o osud národa např. b. Země mluví – zákl. myšlenky jednotlivých strof: těžký osud lidí, utrpení; odsouzení lhostejnosti a nečinnosti; výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu; budoucnost je v rukou národa: "Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko: aby ztroskotala loď, anebo přistála." varování před zradou; povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace; nutnost oběti – zrada je zkázou národa ? závěr: "Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!" – alegorická sbírka Devátá vlna – rozpor ideálů a skutečnosti, melancholie, předtucha smrti b) próza, např. novela Krysař – podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele do propasti – pomstil se za jejich lakotu; neštěstí přežili jen blázen a nemluvně – symbolický význam: oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil); autorovo vyjádření odporu k malosti, vzpoura proti ní; dramatizace novely E. F. Burianem v D40 c) drama, např. Zmoudření dona Quijota; vliv symbolismu; osobitě přetvářená látka Cervantesova románu – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností; ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí (ztrácí smysl života); autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena do postav osamocených, bouřících se jedinců (donkichotský zápas za ideál) František Gellner (1881–1914) padl v prvním roce války; kreslíř, karikaturista a ilustrátor, žurnalistický satirik, básník a prozaik; bohémský způsob života (anarchistická revolta) – sbírky Po nás ať přijde potopa! a Radosti života – doklad antiliterárního stylu: ? využití dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony) ? pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény) ? blízkost k hovorovému, prozaickému sdělení ? neobrazné vyjadřování, převážně přímé pojmenování (= odlišnost od symbolistů) ? obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody) ? odpor k měšťáckému světu, falešné morálce a pokrytectví ? zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický útok (zastírá touhu po silném citu a bolest, hořkost, zklamání, rezignaci) "Já držím pohár ve své dlani, jenž čeká na rty člověka. Já držím pohár ve své dlani: své srdce, které přetéká." (b. Přetékající pohár, sb. Po nás ať přijde potopa!) ? otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled (vliv Havlíčka, Machara) ? forma osobní zpovědi ? lyrický hrdina (neúspěšný student, bohém, piják) "Má řeč je hrubá jako můj smích a jako moji známí. A alkohol (to myslil bych!) jemnosti nepřidá mi." (b. Což, páni spisovatelé, sb. Radosti života) Fráňa Šrámek (1877–1952) básník, prozaik a dramatik ? Sobotka, gymnázium v Písku a Roudnici, vojenská služba v Českých Budějovicích ? odraz v tvorbě; vězněn za antimilitaristické postoje; v 1. světové válce na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku; hluboký vztah k rodnému kraji a) poezie sbírka Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se) – b. Curriculum vitae, b. Píšou mi psaní - rebelantská píseň, humor a ironie: "Voják je voják, musí bojovat – vloží k líci pušku, vezme si na mušku třeba vlastní srdce své, oh, srdce své." "... já jsem rezervista, básník anarchista, zpívám si a proklínám, oh, proklínám." sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus; b. Raport – forma vojenského hlášení; paralela: umírající voják a umírající kůň ? protiválečný protest V obou sbírkách: osobitý, prostý jazyk, veršová písňová forma sbírka Splav – milostná lyrika (poezie mládí a lásky), vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz; oslava domova a rodného kraje; lyrika zpěvná, prostá, citová, vliv vitalismu "Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal. Však zahrádku mám krásnou, z růží sad, a kdyby vás tam někdy v noci slavík vlákal, tam z oněch slov je růží sad. ????? Snad máte hvězdy radši. Umru rád, sad růží mých se v louky hvězdné změní. Však umřít nedejte mi. Není, ach není slov krásnějších, než našeptá vám z růží sad." (b. Čtrnáctiletý) sbírka Rány, růže – verše z doby konce 1. republiky a okupace – vlastenectví, odpor k fašismu b) próza – povídkový soubor Prvních jedenadvacet – námět ze života buřičů, ztroskotanců, společensky deklasových, ale citlivých lidí; kritika a ironie – impresionistický román Stříbrný vítr – příběh dospívajícího studenta Jan Ratkina, střetnutí s pokryteckou měšťáckou společností a morálkou ? jeho vzpoura proti ní (čistota, křehkost mládí × nepochopení a necitelnost dospělých);konflikt lze překonat jen díky hlasu "stříbrného větru" = symbol věčného mládí a naděje; rysy impresionismu: postavy bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; uvolněná dějová stavba – řazení detailů a epizod, zachycení dojmů, smyslového vnímání; postižení citové atmosféry, odstínů nálady; lyrizace prózy; snovost a neurčitost vitalistický román Tělo – chvála plného života (× válka, která ničí štěstí lidí); ženský protest proti válce povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války c) drama, zvl. impresionistické Léto – lyrická oslava mládí a lásky (Jeník Skalník a Stázka) v kontrastu s měšťáckým světem, koketérií a nudou intelektuálů; lyrická atmosféra horkého letního večera Měsíc nad řekou – pocit rezignace a stesku stárnoucí generace; dějiště – malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů; ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír × svět jejich synů a dcer (rozhovor Villyho a Slávky) – nadšení, okouzlení; zachycení nálady okamžiku, působivost základní scenérie (viz titul) na city člověka Šrámkův přínos: ? smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus, oslava prostých životních hodnot Karel Toman (1877–1946) básník, redaktor Národních listů – ač předkové byli rolníci, jako by se narodil tulákem; vliv anarchismu – bohémský život (nedostudoval práva, neschopen se podřídit); dobrodružné toulky po celé Evropě – nespokojenost se světem omezujícím člověka, projev vzdoru; v cizině si uvědomil svou náležitost k rodné zemi ? návrat, cesta k smíru a harmonii, chvále života – dílo nepříliš rozsáhlé (7 sbírek), ale vzácně dokonalé, trvale kvalitní; úzkostlivá, přísná autokritika, tvůrčí kázeň, hutnost výrazu; vznik lyriky z hlubokého osobního prožitku – sbírka Pohádky krve – vliv dekadence a symbolismu; subjektivní ladění; láska k ženě, k životu × kritika měšťáctví; b. Píseň – významové a zvukové složky v dramatickém napětí: obraznost, kontrasty × melodická stavba, písňové prvky – báseň je zpěvem (kantiléna – i mstivá) – sbírka Torzo života – lyrika erotická a revoltující, počátek boje s individualismem, o životní aktivitu; sen o svobodném životě, soucit s trpícími, harmonizující tendence i ve formě výpovědi (rytmus, melodičnost, přesný rým) – sbírky Melancholická pouť a Sluneční hodiny – prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i touha po domově; boj se smutkem – sbírka Verše rodinné a jiné – převaha harmonie – vrchol tvorby – sbírka Měsíce – 12 básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce; oslava domova, syntéza reálného a symbolického obrazu skutečnosti; b. Září – spojováno se svátkem sv. Václava ? závěr: "Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím" – sbírky Hlas ticha a Stoletý kalendář – z obd. meziválečného; osudy lidí, koloběh života; b. Vlastní podobizna – odhaluje podstatu buřičství Tomanovy poezie: motiv hlubokého lesa, v něm vyvěrá zpěvavý pramen; motiv světla rodícího se z tmy a motiv života, tiché a zádumčivé písně, motiv snu zástupů, který mu v srdci zpívá Tomanův přínos: ? vyjádření hloubky prožitku, vývoj od bohémství, tuláctví a neklidu k harmonii, přilnutí k rodné zemí; zhuštěný, strohý výraz Stanislav Kostka Neumann (1875–1947) básník, prozaik, publicista, překladatel, politik – složitý básnický vývoj od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii, dogmatickým stalinským postojům v 2. pol. 30. let a k protifašistickému hnutí; redaktor časopisu Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci) aj., spoluredaktor Almanachu na rok 1914 Dílo 1) vstup do literatury – sbírky Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi – vliv symbolismu, dekadence, satanismu b. Vypučel jsem nad bahna – abstraktní alegorie, individualismus, dekadentní nálada, stylizace do postavy Satana = symbol síly, pýchy, vzpoury, ale i pozemskosti, života, radosti a krásy sbírka Sen o zástupu zoufajících – cesta od individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke konkrétním pojmenováním; obraz velkoměsta, každodenního všedního života, lidské radosti (Whitmanův vliv – civilismus) sbírka Kniha mládí a vzdoru – projev anarchismu 2) Odchod na Moravu (Řečkovice, Bílovice u Brna) – mezník v tvorbě: důvěrné poznání přírody a oslava člověka – sbírka Kniha lesů, vod a strání – přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu, naturismu); forma básní – parafráze modliteb, např. b. Vstupní modlitba nebo Jarní zvěstování: "Zdrávas, země, plná milosti, požehnaná jsi mezi světy, země, požehnaný plod života tvého člověk" totéž i v publicistice – fejetony S městem za zády, programová stať Ať žije život! a sbírka Láska 3) sbírka Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta; vliv civilismu; = novost tematická, nová umělecká forma – whitmanovský volný verš, nová obraznost: prolínání přírodních a civilistních motivů, např. skřivan jako pracující pilka (b. Skřivan), rotačka přirovnána k důstojnému slonu (b. Chvála rotačky) 4) sbírka Rudé zpěvy – proletářská poezie; agitační, revoluční, politická lyrika; adresné apostrofy (oslovení), strohá údernost politických výzev (revoluční hesla), náboženské symboly, ale politický obsah přívrženec zásad socialistického realismu ? sbírky Srdce a mračna (obdiv k SSSR), Sonáta horizontálního života (varování před fašismem, odraz španělské občanské války, básníkova polemika s Halasem – b. Staří dělníci); polemický pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi – Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí 5) tvorba za okupace ? sbírky Bezedný rok (reakce na Mnichov), Zamořená léta (obraz války, okupace) – vyšly po válce 6) populárně odborná próza historická – knižní cykly Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce; román Zlatý oblak (oslava lásky, života ve volné přírodě) Petr Bezruč (1867–1958) – syntéza všech proudů poezie přelomu století – realistického, symbolistického, impresionistického i sociálního ? Opava, syn slezského buditele Ant. Vaška autor jediné básnické sbírky Slezské písně (první básně v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo); obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami), výzva k odboji; bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich pomahačů: německá škola, polský kostel, odrodilci (Bernard Žár), krčmáři a lichváři úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem = symbol vzpoury, vlastního osudu (bez lásky), nebo obraz jediné sbírky nový typ sociální balady: b. Maryčka Magdónova (citová účast básníka na krutém osudu – refrén), b. Kantor Halfar - autor svědkem krutého příběhu učitele, který vzdoroval odnárodňování, učil česky básníkova autostylizace: b. Já (věštec, mluvčí slezského lidu, lidový bard, šílený rebel), b. Ty a já, Horník, Ostrava (výraz vzdoru, nenávisti) "přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu!" b. Škaredý zjev (vliv dekadence), Kdo na moje místo?, b. Jen jedenkrát (paralela: nešťastný osud země a osud básníkův) intimní lyrika – b. Labutinka aj. samostatná skladba (po odmlčení) Stužkonoska modrá – vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice Bezručův přínos: ? prolínání lyričnosti, epičnosti a dramatičnosti, ironie, útočnosti i melancholie, intimního a společenského, subjektivního a objektivního, symbolického a realistického vyjádření ? originální, celistvý tvar, zdroj sociální poezie ? souvislost s tvorbou Erbena, Nerudy, Vrchlického (balada), Čecha (vlastenectví, sociální motivy), Machara (realistické obrazy, ostrá kritika), Sovy a Březiny (obraznost, symbolismus, impresionismus v obraze přírody), Gellnera, Tomana a Šrámka (písňový pamflet, útočnost, revolta, provokace) ? jazyk – nářeční prvky (lašská slova kopalna, robit, vráz) ? forma – obsahová hutnost ? krátké, úsečné verše; rým, převaha daktylského rytmu; vzrušené apostrofy, hyperbola, otázky, výsměšná ironie 16. Avantgardní umělecké směry ve světově literatuře 1. poloviny 20. století rozvoj techniky a civilizace; 1. světová válka; pak úsilí o nový řád vede k vítězství fašismu (Itálie, Německo) a komunismu (Rusko po říjnové revoluci 1917); rozpad Rakouska-Uherska, vznik samostatného československého státu – 1. prezident T. G. Masaryk; samostatnost národa už požadoval Manifest českých spisovatelů z roku 1917; poválečná konjunktura vystřídána světovou hospodářskou krizí 30. let, příprava dalšího válečného konfliktu, španělská občanská válka, 2. světová válka vitalismus – z lat. vita = život směr v české literatuře: reakce na válku, vyjádření radosti z nejprostších maličkostí, z pouhé existence; jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz – F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker civilismus obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce; americký básník W. Whitman, belgický básník a dramatik É. Verhaeren, v české literatuře např. S. K. Neumann expresionismus – z lat. expressio = výraz protiklad pozitivismu, naturalismu a impresionismu; literární, výtvarný a divadelní směr (V. van Gogh, E. Munch, P. Gauguin); umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka; chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí; vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí; v české literatuře Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis aj. futurismus do umění přítomnosti a budoucnosti (lat. futurum = budoucí) proniká moderní život; obraz světa v pohybu, který je zachycen rozložením do časově následných fází (italský básník Filippo Tommaso Marinetti); osvobození (izolace) slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu; výrazná grafická podoba básně (viz např. Majakovskij); odstraněna interpunkce kubismus v malířství (Pablo Picasso); úsilí postihnout podstatu věcí ? rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky, geometrické tvary (kubus = krychle); mnohopohledovost (z více stran), tlumené barvy kubofuturismus v literatuře (Guillaume Apollinaire) – spojení futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti; zachycení složité skutečnosti z mnoha úhlů pohledu; polytematičnost (uvolnění dějových souvislostí, spontánní proud představ), prolínání časových rovin; zdůraznění grafické podoby básně ? obrazové básně (kaligramy) dadaismus vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života; zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivitu (dada v dětské řeči = hračka); princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů; zakladatel – francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara; úsilí šokovat, burcovat, provokovat poetismus výlučně český avantgardní směr (od pol. 20. let 20. stol.); Karel Teige – autor Manifestů poetismu; měsíčník ReD (Revue Devětsilu); skupina Devětsil (založena 1920) – literáti, kritici, výtvarníci, hudebníci, dramatici; využití obraznosti, fantazie; princip lyrismu, kompoziční metoda volné asociace (řetězení) představ, narušena logická stavba básně, odstraněna interpukce, inspirační zdroj – lidová zábava (cirkus, kino, varieté); odmítnutí původního tendenčního umění: místo obrazů dělnického boje a práce obraz dělníka uprostřed zábavy; úsilí poznat krásy světa – "umění žít" (Teige), "aby svět byl básní" (Nezval); obohacení výrazové stránky poezie (experimenty se slovy); programová díla poetismu: V. Nezval, Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Papoušek na motocyklu; potom i K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura aj. surrealismus z fr. surréalisme = nadrealismus; zakladatel André Breton; využití obraznosti, fantazie; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran); vliv Freudovy psychoanalýzy; vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, fantazie a snu; obohacení citové stránky poezie (o způsobu tvorby surrealisty – viz povídka K. Čapka Básník); u nás vznikla surrealistická skupina v r. 1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938 existencialismus z fr. existence = bytí, jsoucno; vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince; obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami; v mezních situacích životního ohrožení prožívají beznaděj, zoufalství, pocit hnusu ? snaha osvobodit se; život chápán jako směřování k smrti; J. P. Sartre, A. Camus, (předchůdce F. Kafka), v čes. literatuře J. Orten proletářská literatura a socialistický realismus marxistické směry; Neumannův časopis Červen, Kmen, Proletkult, Nejedlého Var (Wolkrova stať Proletářské umění – 1922; = program: umění třídní, revoluční, stranické, tendenční, optimistické); vliv Maxima Gorkého; obraz společenských rozporů, sny o spravedlivější společnosti, patos, hrdinství, kolektivismus; první sbírky proletářské poezie: Neumannovy Rudé zpěvy, Wolkrova Těžká hodina poezie: Guillaume Apollinaire (1880–1918) – vliv na moderní světovou poezii, básník, prozaik, dramatik, představitel kubofuturismu; rysy poezie: ? vliv války ? obdiv k moderní technice, civilizaci, městu ? krása je v nejvšednějším životě ? obraznost, fantazie, volná asociace představ, polytematičnost b. Pásmo (sbírka Alkoholy) = polytematická báseň – spontánní proud představ, obrazů, skutečnost zachycena z mnoha pohledů, prolínání časových rovin (tempo moderního světa), narušena logická souvislost veršů, bez interpunkce; stírají se rozdíly mezi lyrikou a epikou; verše o Praze (okouzlení Prahou) sbírka Kaligramy = básně obrazy; text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek – vizuální lyrismus (působivost) André Breton (1896–1966) – básník, esejista, zakladatel surrealismu; důraz na svobodu osobnosti, její cit; využití psychického automatismu Paul Éluard (1895–1952) – autor protiválečných básní, pak stoupenec surrealismu, např. sb. Veřejná růže próza: Marcel Proust (1871–1922) – román Hledání ztraceného času (8dílný) – nekonvenční postup – detailní vyjádření zážitků a pocitů vypravěče, psychických procesů (vnitřní monolog) Romain Rolland (1866–1944) – představitel humanistické tradice; Nobelova cena; prozaik, hudební vědec, autor životopisů významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.); – předválečná tvorba – 10 dílný cyklus Jan Kryštof (román – řeka) – životní osudy geniálního německého hudebníka – protiválečné zaměření: novela Petr a Lucie – založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět dvojice milenců, problémy války × rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště – válečná Paříž, od ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu ? obžaloba nesmyslnosti války – tentýž protiválečný postoj i v románě Okouzlená duše a Dobrý člověk ještě žije Henri Barbusse (1873–1935) – román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled "zdola"), vlastní zážitky z fronty; netradiční román – pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) – francouzský hrabě, letec v 2. světové válce, autor pohádkové prózy Malý princ – setkání letce s malým princem z neznámé planety; proklamace nutnosti přátelství a odpovědnosti; projev víry v člověka a jeho velikost; rozdílnost pohledu na svět: dítě × dospělý člověk – tzv. letecké romány, např. Noční let James Joyce (1882–1941) – irský prozaik, novátor v próze; osobitý styl: metoda volného proudu vědomí, mnohovýznamový sled dojmů a obrazů, působivý jazyk; vztah k rodné zemi (povídky Dubliňané); román Odysseus – parafráze antického mýtu, obraz současného Dublinu a vztahů mezi lidmi (prázdnota, banalita všedního života, ale i jeho neopakovatelnost) John Galsworthy (1867–1933) – vrchol tradice anglického kritického realismu; – trilogie Sága rodu Forsythů – život vyšších vrstev společnosti viktoriánské Anglie; návaznost mají romány Moderní komedie a Konec kapitoly Georg Bernard Shaw (1856–1950) – Nobelova cena; světový dramatik, autor např. dramatu Pygmalion (sázka profesora fonetiky Higginse, že v krátké době vychová a uvede do vznešené společnosti nevzdělanou květinářku Lízu (námět pro muzikál My Fair Lady); – v dramatech kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky Thomas Mann (1875–1955) představitel humanistické a demokratické prózy; Nobelova cena generační román Buddenbrookové – o vzestupu a pádu lübecké podnikatelské rodiny (inspirace vlastními životními zážitky); tetralogie Josef a bratři jeho – převyprávění biblické legendy, obecně o mezilidských vztazích znalosti poměrů rodného města Lübecku využil i starší bratr Heinrich Mann (1871–1950) Erich Maria Remarque (1898–1970) – generační román Na západní frontě klid (ironický název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života – volné pokračování – román Cesta zpátky - osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti – totéž román Tři kamarádi; romány Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce Lion Feuchtwanger (1884–1958) – autor historických románů se současným podtextem; zvl. z židovských dějin, např. Židovka z Toleda, trilogie Židovská válka; z francouzské historie – Lišky na vinici, biografický román Bláznova moudrost (o J. J. Rousseauovi); biografický román o španělském malíři Goya; trilogie Čekárna – obraz soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance (útěk před Hitlerem do Ameriky) Bertolt Brecht (1898–1956) – dramatik, režisér, divadelní teoretik; tvůrce tzv. epického divadla (snaha rušit divadelní iluzi, otevřená scéna, vypravěčský komentář, oslovování publika, výmluvné texty a songy); autor dramat společensky kritických, protiválečných a protifašistických, např. Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše Franz Kafka (1883–1924) – pražský rodák židovského původu, autor povídek, aforismů, deníkových záznamů (fragmenty), vliv existenciální filozofie; vrcholná díla (nedokončená) Proces a Zámek; vyjádření pocitu úzkosti, odcizení člověka v moderní společnosti, úvahovost; nebezpečí zmechanizování života a neschopnost člověka vzdorovat = provinění, bezvýchodnost ? zkáza (smrt) Franz Werfel (1890–1945) – dramatik a prozaik; biografický román Verdi, román Píseň o Bernardettě; náboženské motivy lásky k bližnímu, morální čistoty a dobra; dokonalá charakteristika postav Egon Erwin Kisch (1885–1948) "zuřivý reportér", novinář, autor reportáží a drobných próz, např. Pražská dobrodružství; kriminalistická studie Pražský pitaval, autobiografie Tržiště senzací – lehkost stylu, nadhled, bezprostřednost zážitku Arnold Zweig (1887–1968) – román Spor o seržanta Gríšu – obraz 1. světové války Vladimir Majakovskij (1893–1930) – vývoj od kubofuturismu k socialisticky orientované poezii; za 1. světové války autor poemy Oblak v kalhotách – vlastní prožitky a postoje; víra v revoluci (poema Správná věc) Sergej Alexandrovič Jesenin (1895–1925) – představitel básníků – imažinistů (smyslová obraznost, volný verš) – Píseň o velikém pochodu (téma občanské války), sbírka Zpověď chuligána (bohémství), lyrická skladba Anna Sněgina Ivan Bunin (1870–1953) – mistr povídky; přilnutí k venkovu, obraznost Maxim Gorkij (1868–1936) prozaik a dramatik; "most" mezi ruskou a sovětskou literaturou; povídky a romány psychologické, socialistickorealistické, generační Isaak Babel (1894–1941) – povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti, tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost Jevgenij Zamjatin (1884–1937) – próza My – úvahovost, ironie, výsměch sovětské moci; podobně satirický pohled u Michaila Zoščenka, Michaila Bulgakova aj. Michail Šolochov (1905–1984) – Nobelova cena; – 4 dílný román Tichý Don (o životě kozáků v 1. světové válce a po ní), román Rozrušená země (o kolektivizaci po říjnové revoluci, drsný obraz skutečností), novela Osud člověka (tematika války a poválečného světa) Ernest Hemingway (1899–1961) – Nobelova cena – představitel prózy tzv. "ztracené generace" = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii; brzy pochopili svůj omyl, "vystřízlivěli"; válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala - pocit vykořeněnosti – román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů ? upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska) – román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce) – symbolická novela Stařec a moře – obraz zápasu s přírodou a zlem do posledních chvil života; vzdát se = ztratit lidskou důstojnost; kubánský stařec Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek; smysl novely: oslava lidské aktivity a nezdolnosti – novátorský Hemingwayův styl: skrytá dramatičnost zdánlivě střízlivých popisů; v podtextu zachycena atmosféra situace i charaktery hrdinů; hutnost a strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou souřadně připojené věty); hrdinové prokazují morálně lidské kvality William Faulkner (1897–1962) – obraz amerického Jihu, sociální a rasové problémy (román Divoké palmy); složitý styl, epizodičnost, mozaika žánrů a citových zabarvení John Steinbeck (1902–1968) Nobelova cena; zobrazuje osudy kalifornských drobných farmářů v době hospodářské krize ? ztráta půdy, vystěhovalectví, cesta na Západ, marné hledání obživy – v románě Hrozny hněvu – venkov jako útočiště před civilizací; mýtizace přírody a půdy; vypravěčské umění Frederico García Lorca (1898–1936) básník a dramatik, za občanské války zastřelen fašisty; drama Krvavá svatba – proti násilí, zvůli; v poezii folklorní tradice Andalusie (Cikánské romance) 17. Vývoj české meziválečné poezie ? doznívá prožitek války (Dyk, Sova, Toman) ? poč. 20. let – nový proud – proletářská poezie (přiblížení dělnictvu, boj proti sociálnímu útlaku a válce, sny o revoluci, kolektivnost, tendenčnost; programový manifest – stať J. Wolkera Proletářské umění (Var 1922); Wolker, Neumann, počáteční tvorba Hory, Hořejšího, Seiferta, Biebla ? avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně program proletářských básníků, pak poetismus; sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu); K. Teige, V. Nezval, J. Seifert, V. Vančura, Voskovec a Werich aj. ? v 30. letech – surrealismus (Nezval, Biebl, Teige aj.) – reflexivní a meditativní lyrika (Hora, Halas, Holan) – poezie duchovní křesťanské orientace (Hrubín, Reynek aj.) – pokračuje sociální linie (Neumann) ? konec 30. let – ohlas španělské občanské války, odraz Mnichova 1938, ohrožení národa ? sjednocení básníků – poezie domova, rodné země Významné osobnosti poezie Jiří Wolker (1900–1924) – představitel proletářské poezie ? Prostějov, nadání literární, hudební i výtvarné už na gymnáziu, studium v Praze, předčasná smrt (onemocněl tuberkulózou) Dílo a) poezie – sbírka Host do domu = tvorba z mladších let; vliv vitalismu (Šrámek); tzv. poezie prostých věcí, chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, pocit radosti ze života (vliv domova); časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí; metafory, personifikace; prostý verš – např. b. Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku), Věci (láskyplný pohled na svět) "...miluji věci a také miluji celý svět" – závěr – b. Svatý Kopeček (pův. samostatná) – odlišnost: autor opouští idylické pojetí světa (vliv politických událostí 20. let), změna výrazu: je bohatší, první báseň pásmo (=polytematická báseň) v naší literatuře – sbírka Těžká hodina = proletářská poezie; úvodní stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost); sociální balady – epická šíře, sociální tematika, dramatičnost – např. Balada o snu: obraz sociálních rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po lepším světě (sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš; kompozice: od reportážního civilního začátku k patetickému závěru; podobně i Balada o očích topičových, U rentgenu, Tvář za sklem aj. – odraz básníkovy nemoci: b. Epitaf, Umírající b) próza – povídky, moderní pohádky (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi), drama – 3 aktovky, kritické a programové stati (Proletářské umění) Josef Hora (1891–1945) básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok) ? Roudnicko, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ; vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii Dílo a) poč. 20. let – sbírky Básně, Strom v květu – vliv civilismu a vitalismu, pak proletářská poezie – sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – obraz společenských rozporů, představa revoluční změny (= akt spravedlnosti), např. b. Dělnická madona – básníkův soucit, úcta k práci; teoretická stať O proletářské poezii (Proletkult), romány Socialistická naděje (téma politických bojů 20. let) a Hladový rok (téma 1. světové války) b) od poloviny 20. let a v 30. letech – reflexivní a meditativní lyrika – sbírka Itálie – obraz země slunce a barev, slavná minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy; změna stylu – metaforická zkratka, přímé lyrické vyjádření, sevřený rytmický verš; – sbírka Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní, nově motiv plynoucího času – nehmotný pojem času přetvářen v konkrétní představu; stesk z pomíjivosti života – sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha – vzpomínky, útěk do vlastního nitra, pocit samoty – sbírka Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma lásky, země, domova, času c) konec 30. let – b. Španělsko v nás (ve sborníku Španělsko) – reakce na politickou situaci; sbírka Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost – b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů × země rozkvétající; slavné tradice (refrén), obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa: "A tak jdem, mrtví, živí, nezrození, nekonečné pokolení. Z bouřných mraků nad světem stoupáš s námi, ostrov štěstí, nekonečný život náš, na němž je nám růst i kvésti, držet stráž." – lyrickoepická b. Jan houslista – návrat českého hudebníka ze světa domů, aby prožíval utrpení, kterým osudově prochází jeho země Jindřich Hořejší (1886–1941) proletářský básník, překladatel francouzské poezie – sbírky Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika – láska spojena s občanskou aktivitou; epizující tendence Jaroslav Seifert (1901–1986) – Nobelova cena (1984) – básník, prozaik, novinář, překladatel; ? Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet Dílo a) proletářská poezie – sbírka Město v slzách – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí – sbírka Samá láska b) poetismus – sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub – neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory c) 30. léta – intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – rozpor snu a skutečnosti, melancholické vzpomínky, zvl. na matku, ztracený svět dětství; krása české krajiny; obraznost, soustředění na detail, melodický verš (mistr kantilény) – sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje; krása jazyka d) za okupace – sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího osudu), Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti a básníkova mládí; symbol existence národa; citová vroucnost e) po válce – sbírka Přilba hlíny - 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z let války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945) – sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována kresbami M. Alše a českou krajinou – skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové; jímavá písňová forma; sbírka Maminka vzpomínky na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty f) 60. léta – tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika; zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání, nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti – sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů g) 70. a 80. léta – publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa Seifertův přínos: ? zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota poezie, krása češtiny Vítězslav Nezval (1900–1958) – představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie; básník, prozaik, dramatik ? Biskoupky na Mor., dětství v Šamikovicích; nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu Dílo – různorodost způsobů básnického umění, spontánní lehkost tvoření, inspirace: zážitky z dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací; tvůrčí zdroje: životní pocit radosti, obrazotvornost a) 20. léta – vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova symbolismu – sbírka Most (b. Podzim = báseň obraz); poetismus – skladba Podivuhodný kouzelník (ve sborníku Devětsil) – básnický autoportrét, "čaroděj" učí člověka chápat krásu světa – sbírka Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu; členitě sestavený celek: drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda – 4–2 verší, asociace představ z tvaru písmen; hravost – závěr poetistického období – sbírka Básně noci – její součástí je skladba Edison – vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenských událostí); oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako dobrodružství, hrdinství; polytematická báseň; inspirace – osobnost vynálezce žárovky; autorovo básnické vidění moderního světa a člověka – dvojí pocitová atmosféra: radost – smutek, život – smrt ? refrén: "Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života a smrti" × "Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života a smrti" – vývoj směrem k převládajícímu pocitu radosti (viz i první verš jednotlivých zpěvů); – kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů: výchozí konkrétní zážitek – toulky po pražských mostech v noci, přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis ve starých novinách – 1. zpěv – motiv sebevražedného stínu (rub chaotického tempa moderní doby), 2. zpěv – obraz života mladého Edisona, 3. zpěv – obraz moderního světa techniky (mění se podstata refrénu), 4. zpěv – vrchol, největší štěstí je štěstí z objevů, touha přetvářet, 5. zpěv – pocit radosti "zapomnění na stesk života a smrti" – pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace (výčet), využití refrénu; volná návaznost – báseň Signál času: inspirace Edisonovým úmrtím, reakce na hospodářskou krizi b) 30. léta – 2 linie tvorby: politická (sociální) – vliv krize a surrealistická – sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů a hra Milenci z kiosku – ještě hravost poetismu, ale i kritika doby a revoluční tendence – sbírka Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po Francii a Itálii, pocit štěstí – od r. 1934 mluvčím surrealismu (vliv André Bretona, Paula Eluarda): –sbírka Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, využití obrazotvornosti a fantazie (např. b. Litanie) – sbírka Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti (b. Město věží) – sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu –souběžně vznikl jiný typ poezie (anonymně), např. sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida = sociální poezie, společnost viděna očima nezaměstnaného studenta (společenská krize, nebezpečí fašismu); klasická forma francouzské (villonské) balady c) tvorba konce 30. let a za okupace – základní motivy: vztah k matce, rodné zemi, domovu – sb. Matka naděje – motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti; úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa – sb. Pět minut za městem (1939) – výraz odporu k okupaci (b. Černý družba) – b. Óda na návrat K. H. Máchy – inspirován manifestačním převážením ostatků Máchových z Litoměřic do Prahy; umělecké využití motivu země milované z Máje – divadelní hra Manon Lescaut (poetická adaptace Prévostova románu) – kouzlo básnického jazyka, lyrický půvab verše = symbol národní nezdolnosti – cyklus Historický obraz (1945) – verše z doby Mnichova, okupace a osvobození (3 oddíly) d) poválečná tvorba – oficiální dobová "socialistická" poezie: poema Stalin, sbírka Veliký orloj, skladba Zpěv míru – budovatelské nadšení, revoluční elán, touha po míru (proti válce) – sbírky Z domoviny, Křídla, Chrpy a města – znovu důvěrný vztah k rodné zemi, vesnici z dětství (b. Na břehu řeky Svratky); posmrtně vydaný soubor Nedokončená – drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – varování před zneužitím atomové energie, před nebezpečím neomezené moci a násilí e) teoretické práce – např. Moderní básnické směry, Manifesty poetismu (s K. Teigem) f) paměti – Z mého života Nezvalův přínos: ? přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus) i sociální (a socialistické) literatury ? bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající pocit radosti ze života, optimismu ? teoretické stati o moderním umění, překlady ? různorodost tvorby, rozmanitost žánrová, formální Konstantin Biebl (1898–1951) po maturitě vojákem rakouské armády, na balkánské frontě zraněn; ve 20. letech cestoval (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkrem Dílo a) počáteční tvorba – se strýcem Arnoštem Rážem – sbírka Cesty k lidem; poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět; – proletářská poezie – sbírka Věrný hlas (věnovaná památce Wolkrově), Zlom, Zloděj z Bagdádu – tlumený, skromný výraz, jemná, hluboká citlivost, melancholie, soucit s trpícími b) poetistické období – hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů; zkušenosti z cest, vztah k domovu – sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu – b. Škála – hravost, experimenty se slovy, zvukosled "Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá Lolo Lolo žluť smutku purpur strun jdou loukou tmou" – vrchol poetismu – skladba Nový Ikaros (4 zpěvy) – polytematická báseň; volný proud podvědomých představ ? mnohotvárnost současného světa; obrazy z dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života; básník = mytický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času – surrealistické sbírky – Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo noci c) poslední tvůrčí období 1940–1950 (po odmlčení a do tragické smrti) – sbírka Bez obav - tematicky pestrá – vzpomínky, zážitky z okupace i současná budovatelská tematika František Halas (1901–1949) básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel; ? Brno; přátelství s J. Mahenem a kritikem B. Václavkem Dílo a) do poloviny 30. let – vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt ? tragický životní pocit, skepse (× Nezval) – sbírky Sépie, Kohout plaší smrt – sice stopy poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru; překvapující rafinované obrazy, nemelodičnost, dojem přerývanosti verše – sbírky Tvář a Hořec – melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy – b. Doznání – rozpornost opravdového hlubokého citu - štěstí i bolest lásky; útěk do vlastního nitra a samoty – b. Staré ženy – snaha postihnout s krutou reálností bolestnost stárnutí; virtuózní forma litanie; motivy smrti, nicoty × Neumannova polemika – b. Staří dělníci (jejich dojemná krása a aktivita) b) 2. pol. 30. let a obd. okupace – změna: jasnější životní pohled; boj proti zlu – sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku) – sbírka Torzo naděje – poezie ve službách společenského zápasu – b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí – b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu – b. Zpěv úzkosti – využití zvukomalby (refrén): "Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon Čí ruce ho rozhoupaly Francie sladká hrdý Albion a my jsme je milovali" – naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí: "Meč tvůj ať zvoní brzy" – účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek); metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu) – sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) – osud ženy bojovnice – vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči – sbírka Ladění – výrazová prostota dětských říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka c) po válce – sbírka V řadě – oslava hrdinství bojovníků na barikádách a sbírka A co? – vydána posmrtně, představa budoucího života – básnická próza Já se tam vrátím (1939, vydána 1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. = pevná životní jistota; melodičnost a zpěvnost výrazu Halasův přínos: ? osobitá poezie – hledání odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života ? překonání pocitů skepse a pesimismu, vývoj k životní aktivitě ? zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů ve verších se záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou kakofonií (opak eufonie) k veršům melodickým, libozvučným, s účinnými metaforami, působivými gradacemi, biblickými přirovnáními nebo prostým básnickým sdělením (s využitím formy říkadel, lidových rčení i neologismů); spojování konkrét s abstrakty Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska ? Hrabová u Ostravy ? vztah poezie a rodného kraje – sbírky Panychida, Siréna – svět hornické a hutnické práce, prosté, srozumitelné obrazy, nemelodický verš – sbírky Cesta pěšky, Hradní věž – sociální témata, reakce na společenskou situaci (nebezpečí fašismu) – poválečná tvorba – sbírka Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození – sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodný kraj – vyzrálé sbírky ze 70. let: – Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství, autobiografická zpověď – Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie Vladimír Holan (1905–1980) – originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny) ? Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj) Dílo a) do r. 1938 – experiment, úsilí o tzv. absolutní poezii – sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk (z poč. 30 let) – originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o nejniternějších otázkách člověka: tematika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu života; vliv barokní poezie, francouzské moderní poezie a Kantovy filozofie – vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout) a slovesné vazby (ležet kříž odříkání); zašifrovanost výpovědí, neologismy, spojení abstrakt s konkrétním pojmenováním, napětí protikladů, věty zvolací a tázací – sbírka Kameni, přicházíš (1937) – ohlas světového dění, zvl. španělské občanské války b) konec 30. let – obrat k občanské poezii, reakce na ohrožení národní existence; souborné vydání – sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový - věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli – patetický verš, velká obraznost, naléhavá sdělení – vedle toho vznikla sbírka intimní lyriky – Záhřmotí a lyrickoepické příběhy První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – tragické osudy, základní filozofické otázky, hledání jistot, lásky a krásy, smyslu života i tvorby c) poválečný soubor Dokument - 4 skladby, ohlas konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem (jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida = pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci – portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka Tobě – útočné glosy dobových událostí d) od 60. let – po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní lyrice i k příběhům rozvíjejí se 2 linie: – expresivní lyrika, např. sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná – tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie: "Umění je nářek, něco pro někoho, nic pro všecky; – – Atonální harmonie." Holanův přínos: ? osobitá, filozoficky laděná náročná poezie ? bohatství jazykových prostředků – novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí, trialog), mnohovýznamová pojmenování, slova z technických oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklý způsob vyjádření ("Budu křížit slova") Richard Weiner (1884–1937) básník a prozaik (psychologická próza) ? Písek; chemický inženýr; pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě; vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu a) počátek tvorby – soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla; motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny – povídkový soubor Škleb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života b) tvorba z konce 20. let – 3 vrcholné básnické sbírky: Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci, tmy, samoty, beznaděje; nemelodický verš Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami – zkonkrétnění výrazu, prostší, poetičtější jazyk Mezopotamie – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost až eufonie, rým, odstraněna interpunkce – próza Hra doopravdy – 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti; potřeba lásky bez lži; úzkost z bezmocnosti člověka v absurdním světě R. Weiner označován jako "lichý člověk" literatury (výlučnost, nezakotvenost) František Hrubín (1910–1971) lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie) ? Praha, mládí v ,šanech, sepětí s Posázavím Dílo a) vstup do literatury v 30. l. – sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava lidského života; – sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, Cikády aj. – spirituální ladění, duchovní lyrika s prvky sociálními; motiv ohrožení; oslava chudoby, motiv země a vesmíru, vztah k domovu = jistota a posila b) obraz války a osvobození – triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj) občanská poezie – poema Jobova noc (5 dílná skladba) – básníkova představa nového světa, obraz osudu národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty; v 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – motiv zlidovělé písně "Čechy krásné, Čechy mé" – jako refrén c) poválečná tvorba – pocity ohrožení, nejistoty paralelně vedle obrazu každodenního života – skladba Hirošima – varování, hrozba atomové smrti × touha žít; připomínka osudu japonského města – sbírka Můj zpěv – intimní zpověď člověka překonávajícího smutek a úzkost – b. Zpěv lásky k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; prožitek života všemi smysly; krása jihočeské krajiny (máchovské obrazy); vědomí významu a trvalosti lidského díla – skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin: mytické, dávné (mýtus o Daidalovi a Ikarovi) reálné, současné (letní neděle u vody, novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou) – střídání obou v krátkých záběrech (těžištěm skladby je významové napětí mezi nimi) – Daidalos – symbol touhy člověka po volnosti, vynalézavosti, ale i tragédie člověka (problém zneužití rozumu a tvůrčích schopností); tragický let Ikarův - přízrak atomového mraku; obraz lidského davu – netečnost k hrozivé zkáze; zavazující poznání: "Ale nic se neděje bez nás" d) tvorba od 60. let – sbírka Až do konce lásky – milostná lyrika a úvahy o poezii a životě – poema Romance pro křídlovku – prostředí Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor; příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti) = příběh (zážitek) celého lidského života; vztah k Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění – spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu – složité prolínání časových rovin – minulosti a přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda montáže, filmového střihu a detailu – sbírka Černá denice – věnována památce rodičů a sestry, Lešanské jesličky – vánoční balada, opět protiklad života a smrti (kolébka – rakev) e) próza – vzpomínková próza U stolu a Lásky – medailony o přátelích; novela Zlatá reneta – o návratu pražského knihovníka do kraje svého mládí; životní bilance f) drama – zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění – Srpnová neděle – lyrická hra z jižních Čech; obraz mezilidských vztahů; kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti a vnitřní prázdnoty; zvláštní dialog – spíše nesouvisející monologické proudy – výpověď postav o sobě = obraz vztahů v období totality ("doba monologů") – postava redaktora a spisovatele Alfréda Moráka, dvojice manželů Vachových, paní Mixová – složité vztahy mezi nimi × svět mladých (výstřední, ale citlivý a zdravý vztah k životu); barvitý obraz přírody (třeboňský rybník), proměny: modrý opar, plné slunce, soumrak, měsíční záře – Křišťálová noc – prostředí vesnice, tematika vztahu k práci a k majetku, životní odpovědnosti člověka; – banální životy, zklamání a bezútěšnost – metaforická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách – inspirace historií, ale aktuální otázky moci, násilí, života a smrti g) tvorba pro děti – např. Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi (poezie), Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci atd. – pohled na svět očima dětí, čistota a krása jazyka, vypravěčské mistrovství Poezie křesťansko – humanistické duchovní orientace – katoličtí autoři: víra v absolutní jistotu božské autority a v bezvýhradnou platnost náboženských mravních zásad návrat k poetice barokního umění, k odkazu Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa a společenské morálky; blízkost ke katolicismu – J. Seifert, F. Halas, V. Holan, F. Hrubín aj. Bohuslav Reynek (1892–1971) – básník metafyzické a spirituální linie, grafik, překladatel (z francouzštiny); – sepětí s francouzskou kulturou (manželka – básnířka Suzanne Renaud) – žil v rodném Petrkově a ve francouzském Grenoblu Dílo – prvotiny – idylická oslava života, křesťanský prožitek – poválečná poezie – nový zorný úhel, vliv expresionismu ? pocit úzkosti, osamění, smutku a melancholie ? básnické imaginace, obrazotvornost – např. sbírky z 20. let – Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby – kult rozkladu a zániku, barokní kontrasty zla a dobra; litanický charakter básní, výtvarná barevnost veršů; krása přírodního jevu × poznání zrůdnosti – sbírky z 30. a 40. let – Setba samot, Pieta – motiv rodného kraje, venkova; ztajemnění přírody, mlhavost, splývání obrysů (častý motiv zamrzlého okna) – sbírka Podzimní motýli – meditativní, snové básně – tvorba z 60. let – sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně – znovu metaforičnost, expresivita – sbírka Odlet vlaštovek – původně vyšla v samizdatu a exilu – ďáblova vítězící přítomnost, lidská pýcha, tupost a zloba světa = obraz období normalizace; – motiv smrti = vykoupení, únik z utrpení a bolestí života, odměna za prožité hrůzy 18. Vývoj české meziválečné prózy ? pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek), naturalisté (Mrštíkové, K. M. Čapek-Chod), vrchol impresionismu (F. Šrámek) ? obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J. Hašek, K. Konrád), legionářská literatura (R. Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl) ? vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis, J. Váchal aj.) ? demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass) ? imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K. Schulz) ? katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J. Čep) ? společenská, sociální próza (I. Olbracht, M. Majerová, K. Nový, M. Pujmanová) ? ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V. Martínek, A. C. Nor, J. Vrba, J. Morávek) ? psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R. Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová) ? historická próza (J. Durych) V 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza lyrická, utopická a reportážní, v 30. letech dominantní postavení prózy, zvl. románu společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti, tradiční žánr balady (baladická próza) otřesné zážitky z fronty Jaromír John (1882–1952) prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil Markalous) – povídkový soubor Večery na slamníku – monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově (idealizovaná představa); oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie – prózy Zbloudilý syn – sadista za války, pak počestný živnostník, nakonec nacista, Rajský ostrov – o budování Národního divadla, Moudrý Engelbert – obraz životního zklamání, obžaloba měšťáckého pokrytectví; povídky Dořini milenci – satirická a humoristická próza, autorův smysl pro lidské slabosti Jaroslav Hašek (1883–1923) ? Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu; bohémský život a tuláctví odpor k společnosti, měšťáctví; předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář); 1920 návrat do Čech Dílo – humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy aj.) – satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce; – hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka × Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti) – význam: obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní – forma: uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí – dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně – jazyk: lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační) germanismy; román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským) postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (původně "pitomec u kumpanie", dobrák, horlivý loajální český voják v rakouské uniformě), pak během války – Dobrý voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský postoj) Legionářská literatura – zobrazení války jako historické události; tematika zahraničního odboje, působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně odpůrců říjnové revoluce; autoři byli většinou účastníky bojů Rudolf Medek (1890–1940) účastník bitvy u Zborova – 5 dílný románový cyklus Anabáze – kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů československých legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návratu domů; řečnický patos, dramatičnost, epická šíře, básnické vyjádření – tragédie Plukovník Švec, oslavná báseň Zborov Josef Kopta (1894–1962) redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války – románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka; lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství – básnické sbírky Cestou k osvobození, Nejvěrnější hlas František Langer (1888–1965) vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik – próza Železný vlk (listy z kroniky legií), pro děti Pes druhé roty; drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky; – po válce autor veseloher: Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory aj., pro děti psal loutkové hry, detektivku Bratrstvo bílého klíče a protifašistickou knihu Děti a dýka Jaroslav Kratochvíl (1885–1945) důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. světové války zahynul v Terezíně; kritik legionářské legendy – Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje – 2dílný román Prameny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí tematika války též v díle K. Čapka, V. Vančury, F. Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové aj. životní pocit rozkladu hodnot, odcizení člověka, úzkosti, absurdity světa Lev Blatný (1894–1930) – povídky Vítr v ohradě - motivy války, smrti, rozklad lidského nitra Ladislav Klíma (1878–1928) – zájem o filozofii, neschopen existenčně pevně zakotvit, život v bídě, alkoholismus – filozofické dílo Svět jako vědomí nic – vliv Berkeleyova subjektivního idealismu, Schopenhauerova pesimismu a Nietzscheho učení o nadčlověku, vůli k moci; – próza – Velký román I. – III. (torzo) – o cestě člověka k božství na zemi; novela Slavná Nemesis – o touze poznat tajemství života a smrti dalšími expresionisty jsou např. Richard Weiner, Jan Weis (zakladatel české science – fiction), Josef Váchal aj. Karel Čapek (1890–1938) světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku), překladatel ? Malé Svatoňovice, dětství v Úpici; studium filozofie v Praze, zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem); novinář – Národní listy a zvl. Lidové noviny; záliba v cestování, práci na zahradě (Zahradníkův rok), vztah k zvířatům (Měl jsem psa a kočku); bratr Josef Čapek – malíř, spoluautor několika děl (Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Lásky hra osudná aj.) Dílo a) do r. 1921 – povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad – hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím – překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby b) do pol. 20. let – dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka – alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem – hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života – utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty ? válka a ničení – utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr) myšlenka odpovědnosti vědce – utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti c) přelom 20. a 30. let – drobné prózy, fejetony, sloupky – povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření na detail – cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest d) 30. léta – románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání) – Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn) – Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka ? vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem) – Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled) – společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna poznatelná pravda) e) konec 30. let – ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu – román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti) – román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit – protifašistická a protiválečná dramata: – Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu – drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti – nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna – mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta f) tvorba pro děti – např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem) Čapkův přínos: ? demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně ? rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk ? novinář – tvůrce "sloupku" (= kratší text v pravém sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování, tištěn kurzívou) Karel Poláček (1892–1944) prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny) ? Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny ? zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim novinář – v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky - vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu próza – satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné) – román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků – román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady – román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících – románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch. příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj. – podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále ? pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život – forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou – varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém – Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda – svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec – situační komika (dobrodružství, "vynálezy", klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor – jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá) Poláčkův přínos: ? umění zobrazit typ malého českého tyrana ? přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka ? jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru ? kritika maloměšťáctví Eduard Bass (1888–1946) novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér ? Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin – publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky, fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka) ? všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a pravdu ? vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč, cit pro jazyk) "Svou čest mám v novinách, svou čest mám při knize, já mohu vize mít, však nikdy provize" – pro děti – Klapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem – vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto – ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka, jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina); – záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence; úspěšnost v cizině – novely Lidé z maringotek – satirický dekameron – milostné příběhy, rámcová próza vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost) Vladislav Vančura (1891–1942) prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven Dílo a) v 20. letech – vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální – román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění); poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy); – jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy, archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický styl; narušena dějová linie – řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola – román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) ? ironický závěr: je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina – novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz poklidného radostného života; klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou ? konec sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků; jazyk postav – spisovné, knižní výrazy ? komický účinek b) v 30. letech – baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje); – kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny); "Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá? (k Markétě) Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?" (k čtenáři) – zvláštní výstavba vět (humanistická perioda) – záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví – povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky ? návrat k dějovisti, posílení epického prvku c) za okupace – Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk d) dramata – např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře – jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj. Vančurův přínos: ? osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu) ? působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda) ? účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí ("Život je výchova a cíl literatury") ? boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce ? 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj., Karel Schulz (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj.

© 2000 - 2013 Studuj Jinak Team | Mapa stránek | Vytvořeno pomocí XHTML 1.0, CSS, PHP a MySQL | Hostováno na Monty Webhosting