Maturita z českého jazyka

Autor: Tereza Schwarzová Škola: G Opatov
Strany: 59 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 7608x Náhled zobrazen: 173523x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

1. Umění, jeho poslání a působení na člověka
Literatura a její funkce



závislost člověka na přírodě, pocit bezmocnosti ?
? magické (kouzelné) obřady (naklonit si démony) +
slovní projevy, zpěv, pohyb (tanec), rytmus
? magické průpovědi, zaklínadla, zaříkadla
(nemoci,nepřítele, touha po lásce, úspěch v lovu, úroda)
pranostiky (o počasí a hospodaření)
přísloví (zkušenosti ? návod k jednání)
pořekadla, říkadla (bez mravního
poučení)
výroční obřady (např. při
rovnodennosti, slunovratu)
obřadní cyklus rodinný (svatba, křtiny,
pohřeb)
mýtus: vyprávění, názory a představy o
vzniku světa, člověka; pokus o výklad
(fantastický)
jazyk: opakování slov, rytmický
veršovaný projev; věty zvolací, přací,
citově zabarvené
folklor
? venkovský
? městský

= slovesná kultura před vynalezením písma;
tvorba lidu (dodnes)

vyjadřuje:
lidový názor na život, optimismus, touhu po
svobodě, odpor k útisku

znaky:
ústní tradování
anonymita autora
kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje
všem)
variabilita (neustálený text, obměny)

druhy:
lyrika (písně milostné, svatební, žertovné,
pracovní, verbovní, národní, vojenské,
zbojnické, ukolébavky ap.)
epika (eposy, byliny, báje,
pověsti
? místní
? historické
? heraldické
pohádky
? fantastické, kouzelné
? novelistické
? o zvířatech
anekdoty)
drama (obchůzkové, zpěvohra ap.),
loutkové divadlo (Matěj Kopecký)

význam:
zvl. v období pobělohorském a obrozenském
(vzor pro literaturu, inspirace)

sběratelé lidové slovesnosti, např.:
F. L. Čelakovský (slovanské národní písně,
přísloví)
K. J. Erben (české písně a říkadla, pohádky)
B. Němcová (pohádky)
J. Š. Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky)
J. Jindřich (písně z jižních Čech)
F. Sušil, F. Bartoš, L. Janáček (moravské písně)
J. Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně)





























2. Nejstarší kořeny světového písemnictví
Antická literatura



? sumerská,akkadská(Mezopotámie)–4.tis. př.n.l.
klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo
akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina
sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného
života, řeší základní životní problémy)

? staroegyptská – 4. tis. př. n. l.
hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero
milostné písně, oslava života faraonů, Kniha
mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet)
Achnatonův Hymnus na slunce

? hebrejská – 1. tis. př. n. l.
tvoří most mezi orientální a evropskou
literaturou
bible – soubor textů, pravidla náboženské víry a
morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo
svaté)
Starý zákon = historické, liturgické, právnické a
literární texty
3 oddíly
? Tóra (nejstarší) – knihy Mojžíšovy (5)
? soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky
proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct
proroků)
? tzv. svaté spisy = básnické knihy

Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět
svitků (milostná Píseň písní – Šalamounova,
Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha
Danielova s mystickými zjeveními a spisy
historické:
- biblické příběhy – Josefův, kniha soudců,
knihy královské
- mýty o stvoření světa a člověka (Adam a
Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa,
spravedlivý Noe, babylónská věž)
- dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání
Hospodinova, David a Goliáš)
činnost proroků (předpovídají příchod
Mesiáše – vykupitele)


2. tis. př. n. l.
posvátné knihy – védy (védský jazyk, pak sánskrt)
hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly –
Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)
představy o světě a vesmíru
indické eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a
Rámájana (4.st.př.n.l. – 4.st.n.l.)



7. st. př. n. l.
sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty,
lyrika, právnické texty)


čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví – Kniha písní

Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou.



Řecká literatura
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma

prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje)

a) Období archaické – do 6. st. př. n. l.

epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.)
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion

? řecký bojovník Achilleus × trojský Hektor
? Odysseovo 10 leté bloudění, návrat do rodné Ithaky

znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných
událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité
místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání,
detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
– forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr
(překlad do češtiny jako 6stopý daktyl,
daktylotrochej)

Ovšemže drsná to země a není pro koně sjízdná
??????????????????????????????????????
?
lyrika:
elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba,
nejen žalozpěv) – Archilochos
monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) –
Sapfó
milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón;
anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu
sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros
epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě,
pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) –
Simónidés, Ión
bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Aisópos (Ezop)

b) období attické 5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké
otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci
(vždy muži)

tragédie

Aischylos náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a
bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt
svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)


Sofoklés
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes
zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipús (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil
nevědomky)


Eurípidés
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky,
psychologie ženy
např. Médeia, Élektra
zavádí na scénu "deus ex machina" – nadpřirozený zásah
božstva, náhlé nemotivované řešení


znaky antické tragédie:
– čerpá z mytologie (téma)
– hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské
zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale
mravně vítězí)
– forma: verš
– existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení mluveného slova, zpěvu, tance

komedie

Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky,
podlosti ap.

znaky antické komedie:
– veselohra, komický účinek
– zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
– útok na politické poměry, soudobou morálku
– nevázaný žert
– dialog

historická próza

Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské
války)

řečnictví
Démosthenés (× Filip Makedonský ? filipiky)

filozofická próza

Platón, např. Ústava


Aristotelés, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo
(shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

c) období helénistické 4.–1. st. př. n. l. – po dobytí
Řecka Alexandrem Makedonským

vědecké dílo
Eukleidés, Archimédés
tzv. "nová komedie" – Menandros



Římská literatura
od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l.

latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury)

a) období archaické – 3. st. př. n. l.

komedie
Titus Maccius Plautus
vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci,
vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci ? vliv na Moličra)
Pseudolus (o prohnaném otroku)

b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l.

řečnictví
Marcus Tullius Cicero
(období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor
klasické latiny

paměti (memoáry)
Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské

lyrika

Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná
Lesbii

autoři z doby Oktaviana Augusta:

Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém
bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Quintus Horatius Flaccus
satira, písně, lyrika

Publius Ovidius Naso
? milostné poezie, např.
Umění milovat
? mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) =
250 řeckých a římských bájí s motivem proměny
(např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
? elegie (z vyhnanství)

c) stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n. l.

satira – Martialis (epigramy), Iuvenalis

filozofie – Seneca - O duševním klidu
historie – Tacitus, Letopisy, Historie

d) období úpadku – 2. st. n. l.
Marcus Aurelius, Hovory k sobě









3. Formování středověké kultury
Vývoj písemnictví na našem území od Velké Moravy po dobu Karlovu


– po pádu západořímské říše r. 476
– vliv křesťanství (od 4. st.) – státní ideologie, opora:
? západní (latinská vzdělanost)
společnosti
– oblast ? východní (byzantská, řecká vzdělanost)
– centra: kláštery, chrámy, školy, univerzity


(v latině)

základní text – křesťanská bible, dokument středověku
má 2 části:
? Starý zákon (viz hebrejská literatura)
? Nový zákon = křesťanská část bible 1.–2. st.n.l.
(řecky)
obsahuje:
? 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan) –
o životě Ježíše Krista
? epištoly (listy apoštolů věřícím)
? Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) – o konci
světa, posledním soudu

legendy – o životě a činech světců; zázračné jevy
lyrické písně a modlitby

(v národních jazycích)

a) pro šlechtu a rytíře:
hrdinský národní epos
francouzská Píseň o Rolandovi (synovec Karla
Velikého)
německá Píseň o Nibelunzích
španělská Píseň o Cidovi
finská Kalevala
ruské Slovo o tažení Igorově

znaky:
– příběh s bohatým dějem, hlavní a vedlejší
dějové linie
– epická šíře, obšírné popisy, mnoho postav
– hlavní postava – hrdina (statečný, odvážný,
čestný)

rytířský (dvorský) epos
ústřední postavou často soudobý rytíř, odvážný
bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých,
žen ap., např. bájný král Artuš, makedonský
Alexandr Veliký (jako rytíř)

dvorská (kurtoazní) lyrika – milostná poezie
hluboký cit, láska k vyvolené paní, obdiv, úcta
(rytířský kult ženy), často láska neopětovaná,
nešťastná; milostné nabídky jako galantní hra;
původ – jižní Francie (Provence) – 12. stol.

autoři:
– přednašeči, zpěváci:
– trubadúři (Francie)
– minnesängři(Německo)
– žakéři, žertéři – původně pomocníci,
předvaděči
forma:
– pastorela (pastýřská milostná píseň)
– epištola (milostný list)
– alba (loučení za úsvitu, svítáníčka)

b) pro měšťanstvo:
o současném životě, rozporech, nedostatcích
zábavnost a komika
šiřitelé – studenti, žakéři
forma: fabliaux – komická veršovaná povídka
zvířecí epos – spojení bajek
drama – na tržištích, před chrámem


Arabská literatura
vliv islámu (Mohamed); základní text – korán – 7. st.
sbírka pohádek a povídek Tisíc a jedna noc (vyprávění
vezírovy dcery Šahrazád králi – záchrana před popravou)

Počátky literatury na našem území
pol. 9. st. – poč. 15. st.

Česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1000
let);
kulturní jazyky
? staroslověnština
? latina
? čeština


pol. 9. st.
Velká Morava

pronikání křesťanství
? ze západu (z východofrancké říše, expanze)
? z východu (z Byzance)

863 – příchod Konstantina–Cyrila a Metoděje
(Soluň)
význam
? politický (hráz proti francké expanzi)
? náboženský (křesťanství v jazyce
slovanském)
? literární (základ slovanského
písemnictví)

staroslověnština – 1. slovanský kulturní jazyk
hlaholice (z malé řecké abecedy) – 1. slovanské písmo,
mladší cyrilice – základ azbuky
nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné,
srozumitelné lidu

Proglas
předmluva k překladu evangelia (Konstantin)
nejstarší dochovaná slovanská báseň; program
cyrilometodějské mise
ideová a společenská závažnost:
proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu
v srozumitelném jazyce = počátek
demokratizace kultury
básnická krása: přenesená pojmenování (zvl.
přirovnání), oslovení

Kyjevské listy
hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) – v
originále

Život Konstantina – Cyrila, Život Metoděje
(dříve Panonské legendy)
vrchol literární činnosti pozdně velkomoravského
období, obrana díla obou bratří, životopisy
život = vyprávění historické, životopisné, v próze, bez
zázračných a fantastických prvků (na rozdíl od legendy)

Paterik (Knihy otců) – vyprávění o mniších, vzdělavatelná
četba
Zákon sudnyj ljudem (pro laiky) a
Nomokánon (církevní předpisy) = právnická literatura
modlitby, překlady částí bible

po smrti Metodějově zákaz staroslověnské bohoslužby;
staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře
(kulturní centrum přemyslovského státu) – do 11. st.

staroslověnské a latinské – 10. a 11. st.

nové kulturní centrum – český přemyslovský stát; kult
českého světce – Přemyslovce Václava
nositel vzdělanosti – duchovenstvo
do 11. st. tvorba:
staroslověnská – Sázavský klášter
z 10. st.
Život knížete Václava
prostý styl, srozumitelnost
z 11. st.
tzv. Druhá staroslověnská legenda o
sv. Václavu – (zpracování latinské
legendy Gumpoldovy) – styl náročný,
typická středověká legenda se zázraky
Pražské hlaholské zlomky (modlitby)

latinská – pražské biskupství (973)
Kristiánova legenda
(Život a umučení sv. Václava
a jeho babičky sv. Ludmily)

legenda (z lat. – co má být čteno) – veršovaný nebo
prozaický útvar náboženské středověké epiky, vyprávění
o životě, skutcích, zázracích, mučednictví světců;
původně předčítány při mši v den svátku

historická literatura – anály –
v kostele sv. Víta na Pražském hradě

1. česká duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny – konec
10. st.
staroslověnský původ (zbytky stsl.
slov); zpívána při slavnostních
příležitostech (funkce hymny)
prosba o mír a úrodu; jednoduchá
forma: 8 veršů, bez rýmu a strofického
členění


poč. 12. st. – pol. 13. st.

dějepisná próza:


Kosmas, Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.
– autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly,
vzdělanec
– téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3
knihy (části)

– prameny:
? nejstarší příběhy z doby pohanské ("bájné podání
starců")
? vyprávění pamětníků
? zážitky Kosmovy
– styl:
živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné
charakteristiky postav, citáty z římských autorů,
próza prokládána časoměrnými verši; zábavné
historky, líčení bitev ? dílo nejen historické,
ale i umělecké (herojská kronika) ? cesta k
zesvětšťování literatury
– 1. dílo kronikářského typu (3. kniha), 1. dějiny
národa
– vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky ?
bohemika = česká slova v latinském textu)
– tendenční dílo – straní katolické církvi,
zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí
záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti

kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v
chronologickém sledu;styl prostý, věcný


pronikání češtiny – glosy (vpisy do latinských rukopisů,
poznámky, překlady), např. Svatořehořské, Vídeňské
2. česká duchovní píseň Svatý Václave
přelom 12. a 13. st.
– světec zobrazen jako rytíř
– vyspělejší forma: 3 sloky, složitější styl i nápěv;
básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou
(asonance)
– z písně duchovní se stala slavnostní a válečná,
později vlastenecký prosebný zpěv za celý český
národ

přelom 13. a 14. st.
vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a
Lucemburků

proces:
? demokratizace a zčeštění literatury
? laicizace (zesvětštění) – autoři nejen kněží; témata
nejen náboženská

zvláštnosti staročeských památek:
? výlučné postavení verše (vliv ústní lidové
slovesnosti, ústní šíření literatury, určena pro poslech
– neznalost písma)
? nezájem o původnost námětu (cizí prameny)
? zlomkovitost
? anonymita autora
? obtížná datace

žánry:
? duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina
modlitba)
? duchovní epika (legendy; např. o sv. Jiří)
? světská lyrika
? světská epika (epos, kronika)
? sociální satiry
? drama
? zábavná a odborná próza

a) Literatura počátku 14. stol.

Alexandreis – přelom 13. a 14. stol.
– neznámý autor, šlechtic
– téma: oslava makedonského krále Alexandra
Velikého ? ideál středověkého panovníka
(zobrazen jako rytíř);
české prostředí, vojenská taktika i jména
– forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš,
gnómická trojverší (průpovědi)
– kompozice: předmluva, výklad Alexandrova
původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za
světovládou a slávou
– předlohy: latinská a německá
– rozsah: asi 9000 veršů (zachovala se třetina – 9
zlomků)

Dalimilova kronika – poč. 14. stol.
– nejstarší česky psaná veršovaná kronika
(přístupnost, obliba)
– autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší
šlechtic
– straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví
hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a
Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví
– téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314
– forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje,
přístupný jazyk

b) Literatura doby Karlovy – 2. pol. 14. st.

rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s
kulturní Evropou)
vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské
univerzity (1348), stavitelské památky (gotika)


literatura latinská: Karel IV. – Vita Caroli (vlastní životopis)


literatura česká (převažuje):

legendy
dvojí styl
? zájem o současný život, skutečný svět;
srozumitelná,přístupná forma (Legenda o sv.
Prokopu)
? úsilí o výlučnost, exotičnost; vybroušená
náročná forma (Život sv. Kateřiny)

počátky dramatu:
Mastičkář
– zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
– námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí
balzamovat Kristovo tělo
– obraz středověkého tržiště, šarlatánství
prodavače mastí a léků
– postavy: mastičkář Postrpalk (vzdělaný, zištný) a
pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)
– charakteristika jazykem (knižní × hovorový, až
vulgární)
– střídání veršů českých a latinských –
makaronismy

zábavná próza – rytířská epika, např. Tristram a Izolda,
Trójanská kronika

světská lyrika – milostná píseň, např. Dřěvo sě listem
odievá, Závišova píseň s přírodními motivy

sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)
Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) =
žákovská, vagantská poezie
Podkoní a žák (spor studenta a panského
služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost);
forma dialogu, živý, přístupný jazyk

Satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i
církevních, obraz měšťanského života
– Desatero kázanie božie – veršované kázání,
útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou
přirovnání (osud trubců v úle)

"Trúp ziedá cuzé úsilé,
líbo málo, líbo velé;
a když sě léto skonává,
tehdy sě zle trúpóm stává,
že jě včely ven vypudie,
s sobú bydliti nedadie."

– Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika
nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná
(peklem)
– bajka O lišce a džbánu – veršované
exemplum (krátké vyprávění s poučením)


Smil Flaška z Pardubic - Nová rada – alegorie; zvířata
radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka
podle představ vysoké šlechty)

odborná próza:
kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
slovníky – mistr Klaret
právnické spisy – Ondřej z Dubé
























4. Snahy o nápravu církve a společnosti ve 14. - 15. století


konec 14. st. – pol. 15. st.

prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti
náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve ?
úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí
zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) ? úplný překlad
do češtiny

mizí: duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký
styl
středověké drama
světská lyrika

v popředí:
satira (kritika nedostatků)
duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci
nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického
života)
traktát (učené pojednání, středověká náboženská
úvaha)
kronika
kázání (působivost živého slova, funkce informační a
agitační)

změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena
Čechům

převládá prostá forma, srozumitelnost

vrcholí proces
? počešťování literatury (čeština i v oblasti
teologické a správní)
? demokratizace (literatura pro lid)
? laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými
problémy)

a) Předchůdci Husovi
– většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti
na podkladě náboženském
Matěj z Janova – učenec, latinské spisy
Konrád Waldhauser – kazatel německého patriciátu
a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.)
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel,
nejradikálnější, zřekl se bohatství; největší vliv na
chudinu
– centrum kazatelství – Betlémská kaple


Tomáš Štítný – laik (bez teologického vzdělání), zchudlý
šlechtic, zeman
o náboženských otázkách píše česky (= pro lid); vliv
Milíčův

Dílo: sborníky traktátů:
Knížky šestery o obecných věcech
křesťanských (o dokonalém životě)
Řeči besední (o základech věrouky)
Řeči sváteční a nedělní (výklad částí
evengelia)
usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
význam:
1. klasik české naučné prózy
zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost
širšímu čtenářstvu
věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk


b) Literatura období příprav husitského hnutí
Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415)
?Husinec u Prachatic; z chudé rodiny; studium na
pražské univerzitě ? univerzitní mistr (1396),
vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity
– v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo
proticírkevní opozice (teorie i praxe); kazatel v
Betlémské kapli
– ovlivnil Václava IV. ? vydán Kutnohorský dekret
(1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
– spory s církví:
? pro obhajobu názorů anglického reformátora
Johna Wicliffa
? pro vystoupení proti odpustkům a kritiku
církve (bohatství, rozmařilost, mravní
zkaženost); pronásledován, dán do klatby,
vypovězen z Prahy; kázal pak na Kozím Hrádku
a na Krakovci
? na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici –
vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen

Dílo:
latinsky – pro učence, zejm. spis O církvi (De
ecclesia) – popírá papežovo postavení, hlavou církve
je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích)
česky – pro lid

Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad tří
modliteb, úvahy o mravním životě a kritika
společnosti

"lépe jest pro pravdu smrť trpěti než pro
pochlebenství časnú odplatu vzieti"

Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího
bohatství, zištnosti, prodávání odpustků; doklady ze
současného života

"hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě
pravdě,
miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu,
braň pravdy až do smrti"

Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo
traktátu (z lat. post illa verba, tj. po oněch slovech, tj.
slovech evangelia)
Dcerka – o správném životě žen a dívek
listy z Kostnice – promluvy k čtenáři (obdoba
kázání)

Husův vliv na vývoj českého pravopisu:
je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De
orthographia bohemica)
místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis
diakritický (rozlišující, tj. se znaménky); dlouhé
samohlásky označoval čárkou, např. á, měkké souhlásky
tečkou (tzv. nabodeníčko), např.ż; dbal o správnou
výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá
slova českými

Hus jako mluvčí lidu
? urychlil vyvrcholení odporu proti církvi
? odhaloval příčiny společenských nedostatků


Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny

c) Literatura v době husitských bojů

rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduchý
sborový zpěv) v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku),
zvl.:

Ktož jsú boží bojovníci
– nejen píseň náboženská, ale vojenská, bojová
– cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost,
požadovat kázeň, sjednotit k boji
– prosté výrazové prostředky, působivý nápěv

Povstaň, povstaň, veliké město pražské
– píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi

Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva,
kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými
povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na
sněmu v Německém Brodě 1423


Vavřinec z Březové Píseň o vítězství u Domažlic
(historická báseň, dokument), Husitská kronika (próza,
latinsky)

Budyšínský rukopis – tři veršované polemické skladby
proti Zikmundovi: Žaloba Koruny české, Porok (= výtka)
Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie,
střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli)

polemika – spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků

d) Literatura doby polipanské
po porážce husitů u Lipan 1434
v popředí literární polemika:

Petr Chelčický (1390 – 1460) – zeman, samouk, kritik
společnosti
obhajoval pasivitu ("neodporovat zlu násilím"), pokoru,
chudobu; odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu

Dílo:
– aktát O trojím lidu – odsuzuje středověké dělení
společnosti na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný)
– traktát Sieť viery pravé – kritika církve, hromadění
majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa
ideální církve
–kázání s úvahami Postila

Na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457
jednota bratrská (Řehoř Krajčí, Kunvald v Orlických
horách); kritizována katolíky i husity

literatura zábavná:
zvl. za Jiřího z Poděbrad – oživení kulturních a politických
styků, (české poselstvo krále Jiřího do ciziny) ? Deník
Václava Šaška z Bířkova – o cestě Lva z Rožmitálu s
družinou po západní a jižní Evropě (viz Jirásek, Z Čech
až na konec světa)













































5. Renesance a humanismus v evropské a české literatuře



poč. 14. st. (v Itálii) – poč. 17. st.

z fr. la renaissance (= znovuzrození), z lat. humanus (=
lidský)

vliv zámořských objevů ? vzestup měšťanstva a měst,
rozvoj věd společenských i přírodních (astronomické
objevy – Koperník, Galileo, důkaz kulatosti Země),
vynález knihtisku (Gutenberg) – rychlejší předávání
zkušeností a vědění; inkunabule – prvotisky (do r. 1500)

znaky:
? znovuzrození (obrození) antiky, návrat k antické
kultuře jako vzoru
? nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání
člověka a pozemského života (proti středověkému
poznávání boha a zájmu o posmrtný život);
všestrannost poznání
? kult smyslů a rozumu (proti kultu víry)
? pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly)
? rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny)
? v architektuře: vodorovné pravoúhlé linie, jónské
sloupy, podloubí, kopule, v malířství: návrat k
přírodě, objev perspektivy
? mnohostrannost umělců: např. Michelangelo
Buonarroti – sochař, stavitel, malíř, básník;
Leonardo da Vinci – malíř (Mona Lisa, Poslední
večeře), vědec, vynálezce, konstruktér, teoretik
umění
? v popředí literatura nauková (životopisná,
cestopisná, pedagogická), lyrika (city člověka),
alegorie

už na přelomu 13. a 14. st.


Dante Alighieri (1265–1321)– Florenťan; kritik doby,
vyhnanec
– epická báseň Božská komedie
– 3 části: Peklo, Očistec, Ráj
– námět vychází z bible: putování autora = vzdělance
třemi záhrobními říšemi = alegorická pouť člověka za
spásou, poznáním, Bohem, světlem
– průvodci: Vergilius – symbol pozemského vědění,
Beatrice – symbol nadpozemské dokonalosti (žena –
anděl, zemřelá autorova milenka)

– forma: duchovní epos – příběh s bohatým dějem;
hrdinou je sám básník; typická trojčlennost (33
zpěvy, tříveršové sloky – terciny)
– renesanční znaky:
? trest za lidské viny
? láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává
Homéra)
? touha člověka (autora) po poznání
? láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie
? střetá se středověké myšlení (víra v posmrtný život,
Vergilius nesmí jako pohan do ráje, Odysseus
potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv
antiky, motiv lásky autora k Beatrici)


Giovanni Boccaccio (1313–1375)– zakladatel novodobé
prózy
– soubor 100 novel Dekameron, zasazených do
dějového rámce (rámcová próza): útěk 10 mladých lidí z
Florencie před morem; cestou (10 dní) si vypravují
příběhy
– forma: novela = kratší prozaický útvar s překvapivým
obratem v závěru; nezabírá dlouhý časový úsek,
omezený počet postav

– renesanční znaky:
? zcela světská témata (např. láska, nevěra)
? kritika soudobých mravů (je úsměvná, ironická)
měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti,
hlouposti ap.
? žena jako rovnocenný partner muže


Francesco Petrarca (1304–1374)– básník lásky a
pozemského života
sbírka Sonety Lauře
renesanční znaky:
? milostné verše věnované jedné ženě (× kurtoazní
středověká lyrika)
? skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i
zklamání, štěstí i bolest)
? forma: sonet (znělka) – lyrický žánr, má 14 veršů (4 + 4
+ 3 + 3), pravidelný rým (kvarteta abba, abab, terceta
různé variace), obsahově: 1. kvartet = teze, 2. kvartet =
antiteze, terceta = syntéza, pointa

– vliv na Kollára, Vrchlického, Machara, Nezvala


15. – 16. st.

Poezie:

François Villon (1431 – po r. 1461) – 1. moderní
evropský básník, lyrik; tulák, bohém, 1. prokletý básník
(neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje
nejistoty přechodné doby)
básně Malý testament a Velký testament (závěť, odkaz)
– obraz vlastní bídy, kritika společnosti
– protikladnost vyjádření: (např. v básni Balada)
marnost × touha po životě
ctnost × pohrdání, otrlost
vtipnost a výsměch × vážnost
radost × zoufalství
– forma: francouzská (villonská) balada
– lyrická báseň
– 4 strofy (3 + poslání); 3 x 7 – 12
veršů, poslání 4 – 6 veršů
– refrén
– 2 – 3 rýmy
– vliv na Vrchlického, Nezvala, Mahena, písně
Voskovce a Wericha

próza:

François Rabelais (1494–1553), původně mnich a lékař;
satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista
satirický román – epopej Gargantua a Pantagruel (5
dílů)
– vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) ? groteskní
nadsázka
– výsměch středověkým přežitkům, scholastické výchově,
hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít
– prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a
optimismus (ideál renesančního života)
– vypravěčské umění (vtip, slovní hříčky) i filozofické
úvahy


Pierre Ronsard (1524–1585) – autor formálně dokonalé
milostné poezie podle antických vzorů


Michel de Montaigne (1533–1592)– tvůrce eseje =
úvaha, stať o otázkách filozofických, vědeckých nebo
uměleckých; na rozhraní vědeckého a uměleckého
podání; autorova originalita ve zpracování

16. a 17. st. – zlatý věk španělského písemnictví

vrcholná velmoc, největší koloniální stát

drama:

Lope de Vega (1562–1635)
hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice)
obraz odboje proti zvůli a útisku
námět: komtur Gomez zabit za své provinění,
vesničané však přes mučení
nevydali mstitele


próza:
pikareskní román Lazarillo z Tormesu (anonym)
hrdinou je pícaro – šibal, šejdíř (vychytralý,
podnikavý) jako průvodce společenských vyděděnců
? kritika společnosti


Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616)
rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la
Mancha (2 díly)
titulní hrdina – chudý venkovský šlechtic (hidalgo), čtenář
rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou
obětavostí) ? touží obnovit slávu potulného středověkého
rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu,
šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
× zbrojnoš Sancho Panza – přízemní praktický venkovan,
jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí

význam: nejen satira na minulost, ale i na nedostatky
tehdejší společnosti

vliv na Dyka, Vančuru aj.

Anglie
14. a 16. st.

poezie:

Geoffrey Chaucer (asi 1340–1400)
veršované Canterburské povídky – obraz soudobého
anglického života

drama:

William Shakespeare (1564–1616) – světový dramatik,
básník
autor asi 36 her a sbírky sonetů
historické hry (z dějin antických, anglických,
francouzských, např. Julius Caesar, Jindřich VI., Richard
III.)
komedie (např. Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské;
zvláště energické, optimistické postavy žen)

tragédie:
Hamlet, kralevic dánský
– rozpornost hrdiny: touha uskutečnit ideály × pocit
povinnosti potrestat zlo ? touha po činu, ale
nerozhodnost
– úvahy o smyslu života, lidské existence;
pochybnosti

"Jaké mistrovské dílo je člověk! Jak vznešený
rozum!
Jak omezený schopnostmi!"

Othello
– typ žárlivce a typ sobce (intrikána, kariéristy Jaga)

Romeo a Julie
– o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků
a Kapuletů)
– boj o právo člověka na život, lásku, samostatné
určení osudu

shakespearovské drama – znaky:
? neomezenost látky, času, místa
? obraz pozemského života, kladných i záporných
lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství,
věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)
? postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o
svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
? příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo
náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti
němuž je vzpoura marná)
? komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
? jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy,
komické postavy); lidový jazyk
? vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru
(ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého
bájesloví
? blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš


Česká literatura
70. léta 15. st. – 20. léta 17. st.

renesance se v pravém slova smyslu neprosadila (vliv
náboženské ideologie), pouze v knížkách lidového
čtení, zábavné próze, např. Historie o bratru Janu
Palečkovi

specifické znaky českého humanismu:
? snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
? vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
? obsahově – převaha naukového charakteru
literatury
? literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi
? vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam
knihtisku

náznaky už v době Karla IV. (přátelství s Petrarcou), plný
rozvoj až v 15. a 16. st. (s reformačním hnutím)

2 linie:
? latinští humanisté, např. Jan z Rabštejna
(Dialogus), Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
(filozofická próza, ódy, elegie), Jan Campanus
Vodňanský
? národní humanisté – píší česky (vzdělaní měšťané)

nauková literatura

Viktorin Kornel ze Všehrd (Chrudim)
překladatel a právník:
O právech, o súdiech i o dskách země české knihy
devatery – jazyková dokonalost, počátky česky psané
vědy

cestopisy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (cesta do Benátek
a Egypta)
Václav Vratislav z Mitrovic (cesta do Cařihradu)

kroniky
Václav Hájek z Libočan, Kronika česká – české dějiny
do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické
nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva

péče o jazyk a překlady
Jan Blahoslav (1523–1571)– znalec jazyka,
mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Filipika proti misomusům (nepřátelům vzdělání)
– obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury;
filipika = výmluvná řeč s pádnými důkazy
Gramatika česká – o jazykové kultuře a normě, doklad
dokonalosti Blahoslavova projevu; doplněna sbírkou
přísloví

Muzika
– hudební teorie (pro zpěváky a skladatele)
–Blahoslav sestavil Šamotulský kancionál (zpěvník
bratrských písní)
– pečoval o bratrský archiv
– přeložil Nový zákon a tím dal podnět k překladu
celé bible

? Bible kralická (1579–1594) – kolektivní dílo českých
bratří; šestidílka – v Kralicích na Moravě, pak
jednodílka; doklad vyspělosti českého knihtisku; vzor
literárního jazyka – dokonalost, život, srozumitelnost

dovršení jazykového vývoje v 16. st. (jakožto
bibličtina používána na Slovensku)

"Zlatý věk" českého písemnictví – od 70. let 16. st.
(doba veleslavínská) – rozvoj národní vzdělanosti a
kultury za Rudolfa II.


Jiří Melantrich z Aventina– tiskař a vydavatel


Daniel Adam z Veleslavína– slovníkář (troj- a
čtyřjazyčné slovníky), nakladatel, tiskař, překladatel, autor
Kalendáře historického, organizátor literárního života;
jazyková vytříbenost

Podíl Slováků na rozvoji českého humanismu (studovali
nebo působili v Čechách)

filozof a lékař Ján Jesenius (popraven 1621 na
Staroměstském náměstí pro účast ve stavovském
povstání)

filolog Vavřinec Benedikt z Nedožier (1555–1615)
studoval v Jihlavě a v Praze, pak správcem škol v
českých městech (např. v Německém Brodě), od r. 1604
na pražské univerzitě, autor české gramatiky


dramatik Pavel Kyrmezer – hry s biblickými náměty
(Komedie o bohatci a Lazarovi), obrazy soudobého
měšťanského prostředí


6. Rozkvět literatury v období baroka, světová literatura ...

17. století

období válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti,
pomíjivosti pozemského světa ap.;
růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka

znaky:
? nedůvěra v rozum, absolutizace víry
? odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
? mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
? naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
? monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
? zásada kontrastu ? dramatičnost (např. krutý ďábel × milostivý Bůh, zlo × dobro, chudoba člověka × nádhera chrámů, hrůzy
válek × nadpozemský ráj)

v architektuře:
– kostely, chrámy, měšťanské domy (štíty)
– křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
– mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
– vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy; morové sloupy na náměstích
– Kryštof a Kilián Dienzenhoferové (Loreta, chrám sv. Mikuláše), Jan Santini

v sochařství:
– sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta; Matyáš Braun (sochy neřestí a ctností na Kuksu),
Ferdinand Brokoff

v malířství:
– šerosvit (kontrast světla a stínu); vlámský malíř Rubens, holandský Rembrandt, v Čechách Karel Škréta (portréty), Petr
Brandl (oltáře), Slovák Ján Kupecký

v hudbě:
– varhanní hra, fuga, opera; J. S. Bach, G. F. Händel, J. V. Stamic, J. Mysliveček – předchůdci Mozartovi; chrámové skladby
F. X. Brixiho, J. J. Ryby

v literatuře:
– aktualizace typických středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, traktát, reflexivní lyrika; využití obraznosti,
alegorie symbolů


básník Torquato Tasso (1544–1595) nábožensko – hrdinská epopej Osvobozený Jeruzalém (téma křížové výpravy)

dramatik Pedro Calderón de la Barca (1600–1681) autor filozofických a symbolických her, např. Život je sen

básník John Milton (1608–1674) epopej Ztracený ráj – duchovní epos na biblické téma (o Adamovi a Evě, o prvotním hříchu)

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621–1676), román Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (obraz hrůz
třicetileté války z pohledu prosťáčka)

básník Andreas Gryphius (1616–1664) – převaha motivů hrůz ze smrti, zániku


po porážce na Bílé hoře 1620:

– potrestáni účastníci odboje, konfiskace majetku, nucený exil
– hospodářský rozvrat ? utužení nevolnictví
– rekatolizace, germanizace
(nekatolická inteligence)

v Polsku (Lešno) – Jan Ámos Komenský, v Německu – Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský (latinský spis O státě českém –
obhajoba předbělohorských Čech), na Slovensku – Jiří Třanovský, luterán, (v Levoči vydal kancionál Cithara sanctorum)


Jan Ámos Komenský (1592–1670)
vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení
světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
? jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v
Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské

1628 – odchod do polského Lešna
1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak ve Švédsku (učebnice)
1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti ? Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma
závěti

"Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu,... vláda
věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!"

1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého

od r. 1656 v Holandsku (Amsterodam), kde zemřel; pohřben v Naardenu

Dílo:

a) Před odchodem z vlasti:

Labyrint světa a ráj srdce (2 části)
– satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělance (= autor)
– průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům)
– prohlížejí všechny stavy a zaměstnání ? realistický obraz doby, smýšlení a lidí
– ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.)
– 2. část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana)
– názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný; složitá souvětí,
tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo
středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi); vliv latiny
– alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam

Útěšné spisy, např. Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)

b) Pedagogické práce ("učitel národů")

spisy teoretické (latinsky):
Velká didaktika (Didactica magna)
zásady moderního vyučování a výchovy (např. vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce; důraz na praxi – učit
vědomostem i dovednostem; důraz na tělesnou výchovu; názornost vyučování – postup od známého k neznámému, poznávání
přírody; důležitost kázně); spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání: rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech na výchovu
předškolní, tj. v rodině, pak ve škole obecné, dále latinské (gymnázium) a na univerzitě (doplněno cestováním)

Informatorium školy mateřské (pro matky, výchova v předškolním věku)

spisy praktické – učebnice:
Svět v obrazech (Orbis pictus) – 1. obrázková učebnice na světě, spojení jazykového a věcného vyučování

Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) – učebnice latiny

Škola hrou (Schola ludus) – rozvíjí smyslové schopnosti

c) Encyklopedické práce – vševědné (pansofie) – navazuje na Štítného, Blahoslava, Veleslavína

– úsilí shrnout výsledky vědění (7dílný celek) – nedokončeno
– práce na slovníku mateřštiny
– pojednání O poezii české (propaguje časomíru)
– úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír (panharmonie); doufal,
že vzdělání povede k sbratření lidstva


a) Oficiální, jezuitská
–vydána Svatováclavská bible (náhrada Kralické bible)


–jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688)
– latinské dílo Učené Čechy (literární a kulturní dějiny)
–Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (obsahuje právo národa na vlastní jazyk) – vydána až na počátku
národního obrození

duchovní lyrika:
básník Bedřich Bridel (1619–1680)
– poema Co Bůh? Člověk? – mystická, patetická úvaha o dokonalosti boží a nicotě lidské existence
– vánoční poezie Jesličky

skladatel a varhaník Adam Michna z Otradovic (1600 – asi 1676)
– autor ukolébavek (Hajej, můj andílku), milostných písní (Pod našima okny), vánočních koled (Chtíc, aby spal) – v kancionálu
Česká mariánská muzika

zájem o historii:
Jan František Beckovský (1658–1725)
– Poselkyně starých příběhův českých, adaptace Hájkovy kroniky

Cenzura, ničení českých nekatolických knih je spojeno s jezuitou Antonínem Koniášem, autorem soupisu zakázaných knih.

Úpadku českého jazyka, přejímání cizích slov a zužování čtenářské základny se snažili (často neúspěšně) čelit tzv. "brusiči
jazyka", např.:
Matěj Václav Šteyer, Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa, Čechořečnost
– latinsky psaná gramatika a stylistika, svědčící o necitlivém novotaření, očišťování jazyka (tzv. purismus, z lat. purus =
čistý) tvořením novotvarů (např. čistonosopléna = kapesník, břinkoklapka = klavír, skokotnosta = taneční mistr)

b) Pololidová
– přechod mezi oficiální literaturou a lidovou slovesností
– literatura o lidu, ale z pozic ne lidových ani panských, ale měšťanských; znalost lidového prostředí


– kantor Václav František Kocmánek, autor 7 interludií
– interludium = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy
– skladba Lamentatio rusticana (Lamentace venkovanů) se selským otčenášem, tj. skladbou o selském životě; sloky končí
vždy veršem modlitby

– zábavná literatura:
kramářská nebo jarmareční píseň
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy); zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu
flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní


– písmácké paměti, např. Františka Jana Vaváka – psané česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, záznamy
veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život

c) Ústní lidová slovesnost
– tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních
zkušeností, např. písně, pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry (Don Šajn)
– inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození




7. Umění a literatura 17. a 18. století - klasicismus, osvícenství, preromantismus


2. pol. 17. st., 18. st.
(z lat. vynikající, vzorný)

znaky:
? jednotné principy a pevný řád
? rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu ×
baroko)
? krása je v pravdě a v obrazu přírody
? vzor – antické umění
? literární žánry
? vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě
vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců;
rýmovaný verš
? nízké (komedie, fraška, bajka, satira) –
postavy neurozené, náměty ze současnosti;
verš i próza
? klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a
děje (Aristotelés)

v hudbě: F. J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven

17. st. (absolutistický stát Ludvíka XIV.)

tragédie:
Pierre Corneille (1606–1684) – Cid
základní konflikt: povinnost a čest × cit a láska
Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu; vznešenost a
odvaha) × Xiména (přes lásku k Rodrigovi nucena
pomstít smrt svého otce)
alexandrin = rýmovaný jambický 12slabičný verš s
přerývkou po 6. slabice se střídá s 13slabičným veršem

Jean Racine (1639–1699), Faidra – osudová vášeň,
láska k nevlastnímu synovi; důraz na psychologii postav

komedie:
–Moliére (1622–1673) – vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin –
klasik světové komedie
– kritický pohled na skutečnost, satirický obraz
nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení
konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie
diváků)
– politická satirická hra
Tartuffe – na pokrytectví a církev
hlavní postavy:
bohatý měšťák, důvěřivý slaboch Orgon; bezcharakterní,
zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský
fanatik ("svatoušek") Tartuffe;
Kleantes, prozíravý bratr Orgonovy ženy
jazyk: verš i próza, prostá mluva
– kritika záporných lidských vlastností:
hra Lakomec – lichvář Harpagon, schopný pro
peníze obětovat všechno
Don Juan – pokrytecký šlechtic; kritika
rozmařilosti
Misantrop – nepřítel lidí; kritika vypočítavosti
šlechty
Zdravý nemocný – útok na šarlatánství,
sobectví, pokrytectví lékařů

bajky:
Jean de La Fontaine (1621–1695)– 12 knih Bajek;
příběhy zvířat – nositelů lidských vlastností (pokrytectví,
lstivost, intriky)

tzv. commedia dell'arte – národní veselohra; všední
problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno
měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář, na scéně
improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou;
stále stejné postavy (masky)

Carlo Goldoni (1707–1793) – Poprask na laguně,
Mirandolina aj.

18. st.
znaky:
? navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu,
optimismu; kritika absolutismu a reakce
? důvěra v "osvícený" rozum (poznaná pravda),
prosazuje svobodu myšlení a rovnost
? sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli
zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty
zvlášť výhodné podmínky (boj proti absolutismu)

François Voltaire (1694–1778)
– historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista
– jízlivý kritik absolutismu, církevního fanatismu
– próza Candide neboli Optimismus – filozofický román
o hledání lidského štěstí (putování hlavního hrdiny a jeho
sluhy světem)

Charles de Montesquieu (1689–1775) – kritik doby
román Perské listy (Peršanova cesta do Evropy za
vzděláním)

tzv. encyklopedisté – mladší generace
– vydali Velkou encyklopedii – souhrn dosavadního
vědění
např. matematik d'Alembert

filozof Denis Diderot (1713–1784) - autor románu v
dopisech Jeptiška (autobiografie dívky přinucené vstoupit
do kláštera) a románu Jakub fatalista (o otázkách
společenské morálky; dialog bodrého sluhy s pánem)

Daniel Defoe (1660–1731) – dobrodružný román
Robinson Crusoe (o ztroskotanci na pustém ostrově);
vztah člověka k přírodě, oslava lidské práce, aktivity

Jonathan Swift (1667–1745) – filozofický satirický a
utopický román Gulliverovy cesty (kritika poměrů v Anglii
a představa ideální společnosti)

Dílo obou autorů je spojováno s počátky realismu v Anglii.


znaky:
? přechod mezi klasicismem a romantismem
? důraz na cit
? odmítnutí konvencí, příkazů, řádu – i v umělecké
tvorbě (požadavek tvůrčí svobody)
? návrat k přírodě, k lidové slovesnosti
? vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý
způsob života
? obdiv k schopnému, podnikavému jedinci

Jean-Jacques Rousseau (1712–1778)
– zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v
jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí
(člověk je od přírody dobrý)
– Nová Heloisa – román lásky v dopisech, líčení citů a
přírody
– Emil – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické
románové pojednání

Antoine-François Prévost (1697–1763), kněz, autor
románu Manon Lescaut (kritika touhy po majetku a
penězích × láska)

literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti
společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě,
pokrytectví

Johann Gottfried Herder (1744–1803) tvůrce nové
preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě,
národní kultuře (kult lidového génia); podpořil národně
osvobozenecké hnutí slovanských národů

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) – básník,
dramatik, prozaik, vědec
– studium práv, přírodních věd, nešťastná láska ? román
v dopisech Utrpení mladého Werthera (citové problémy
řešeny sebevraždou)
– obdiv k lidové slovesnosti – sbírka Balady
– vrchol tvorby – dvojdílná filozofická báseň v dramatické
podobě Faust

tradiční námět:
– pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po
poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká
podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a zlo;
původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se
mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat
pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení,
nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva

"Jen pak jsi hoden svobody a žití,
když rveš se o ně den co den".

Mefistofeles – představitel pochybovačnosti, skepse,
výsměchu

Friedrich Schiller (1759–1805)– dramatik a lyrik (Óda na
radost), překladatel
– v popředí problematika svobody člověka, odpor k
pokrytectví
– drama Loupežníci
Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o
otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva ? touží pomstít
se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků); ušlechtile
motivované buřičství; jeho činy hraničí se zločinem, bojuje
za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativismu,
zištnosti, despotismu

Ivan Andrejevič Krylov (1768–1844) – Bajky

Michail Vasiljevič Lomonosov (1711–1765) –
přírodovědec, filolog, básník (ódy)

Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749–1802) – filozof,
spisovatel (ostrá kritika nevolnického zřízení,
samoděržaví)

































8. České národní obrození


? důraz na cit – spojení veřejného a soukromého citu
(Jan Kollár)
? kult přírody, folkloru, dávnověku i šťastné
budoucnosti (Rukopisy, F. L. Čelakovský, J. Kollár)
? rozpětí citu: láska k ženě, k národu, k lidstvu;
bratrství (slovanská vzájemnost, všeobecná
humanita – J. Kollár)
? v důsledku slabosti české buržoazie nemožnost sny
realizovat, proto buď nadměrný entuziasmus nebo
naopak elegismus (J. Kollár)
? úsilí o rozvoj národního jazyka (zvl. básnického a
odborného – J. Jungmann)

Období preromantismu se u některých evropských národů
časově shoduje s obdobím osvícenství a s národním
obrozením.
velké společenské hnutí:
? národně osvobozenecký boj
? národní a demokratické uvědomování lidu
? formování novodobého českého národa
? počátky novodobého českého kulturního života
? označováno jako vzkříšení národa (? křisitelé) nebo
probuzení (? buditelé)

urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapitalismu) a
osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a
toleranční patent 1781)

nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o
venkovský lid ? zájmy dočasně stejné) ? demokratický
charakter hnutí

zdroje národního obrození: (viz A. Jirásek, F. L. Věk)
? revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848)
? myšlenka slovanské vzájemnosti – posila
národního sebevědomí
? poezie inspirována lidovou slovesností ?
sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.)
? lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává
Václav Matěj Kramerius v České expedici;
Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny
? činnost drobné venkovské inteligence – učitelů,
vlasteneckých kněží (viz Raisovi "zapadlí vlastenci")
? lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký)
? obrozenská věda, a to
? jazykověda (jazyk – základní znak národa) ?
obrany českého jazyka
? historie (snaha připomenout slavnou
minulost, zvl. husitskou, a posílit národní
sebevědomí)

spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština

periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích
generací
? 1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let
18. stol. do poč. 19. stol.
? 2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19.
stol. do konce 20. let 19. stol.
? 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. –
50. léta 19. stol.

1. fáze – obranná
cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
(vzor – čeština veleslavínská)
zájem o českou kulturu a dějiny

a) Jazykověda
vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a
obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma

nejvýznamnější osobnost – Josef Dobrovský (1753–
1829)
"první světový Čech v nové době" (T. G. Masaryk)
? Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v
Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále
filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání
nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte
Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do
Švédska a Ruska
Dílo
v oblasti
jazykovědy:
Podrobná mluvnice češtiny
(Ausführliches Lehrgebäude der bömischen
Sprache)
1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou
češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti
znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního
jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv.
analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
slovníkářství:
Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches
Wörterbuch) – 2dílný
literární historie:
Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der
böhmischen Sprache und Literatur)
dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně
kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého
jazyka doby veleslavínské

"kdy nebyl jen jazykem prostého člověka, ale i
mluveným a psaným jazykem nejušlechtilejší a
nejosvícenější části národa"
slavistiky: (vědy o slovanských národech)
Základy jazyka staroslověnského (latinsky
Institutiones linguae slavicae dialecti veteris)
1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich
prvních literárních památek
prozodie:
stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou
prozodii, stanovil pravidla českého trochejského
sylabotónického verše
Přínos: Dobrovský položil
1) základy obrozeneckého hnutí a literatury
2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení
jazykové normy
3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost,
úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů,
dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka
4) základy slavistiky

b) Historie
vznik Královské české společnosti nauk– KSČN (1774),
pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831)

Gelasius Dobner (1719–1790) – propagátor kritické
metody v dějepisectví

František Martin Pelcl (1734–1801), Nová kronika
česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na
pražské univerzitě

c) Počátky novočeského básnictví

almanach (sborník) sestavený Václavem Thámem
Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i
překlady,vliv anakreontské poezie

5 almanachů sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer:
Sebrání básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní
tvorby


vznik první novočeské básnické školy – program
vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy,
bajky, eposu); např.:
A. J. Puchmajer, Óda na Jana Žižku z
Trocnova, (oslava husitského hrdiny jako
vlastence)
Šebastián Hněvkovský
sentimentální balada Vnislav a Běla
epos o dívčí válce Děvín

d) Počátky obrozeneckého divadla
působivost mluveného slova

úkol:
? zajistit pravidelná česká představení
? vychovat české herce
? vytvořit české hry
? vliv na národní uvědomování lidu

první scény:
– v Kotcích (od r. 1738)
– ve Stavovském divadle (od r. 1783) – česky se hrálo
jen výjimečně
– ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na
Koňském trhu (dnes Václavské nám.)

repertoár Boudy:
– překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller)
– veselohry (Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští
sládci)
– vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka)

pokračovatelé:
Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher,
např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z
Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností


Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844), autor veseloher a
frašek, např. Čech a Němec

2. fáze – ofenzivní
vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého
hnutí v Evropě
vypracován 1. novodobý český národně kulturní
program

znaky období:
? rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření
slovní zásoby (Jungmann)
? historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a
veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy)
? slovanský humanismus (propagace slovanské
myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský)
? aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové
hodnoty)
? pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
? preromantické nadšení a víra v budoucnost národa
(× racionalismus a skepse Dobrovského)

cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické

a) Literatura vědecká –důsledně v českém jazyce
Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec,
překladatel, básník, propagátor češtiny
? Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na
staroměstském gymnáziu v Praze
Dílo
jazykověda:
shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka ? Slovník
česko-německý – 5dílný (120000 slov)
čerpal:
? z literárních památek
? z řeči lidu
? z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a
polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj,
tklivý)
? vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna,
kyselina, dusík, čtverec ap.)

= důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako
němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se
stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj
přírodních a humanitních věd

Jungmannova škola básnická a vědecká –
spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák,
fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk
Presl

stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program
generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání
jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) ×
osvícensky pojaté vlastenectví
(teritoriálně)
vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr
vytvořit českou encyklopedii

literární historie a teorie:
Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky +
čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost
Historie literatury české – přehledné dějiny české
literatury, knihopis (= soupis literárních památek od
nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje
literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz
bohatství české literatury

básnická tvorba:
1. česká romance Oldřich a Božena

překlady:
důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější
myšlenky světové literatury; z francouzštiny:
Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton,
Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z
ruštiny: Slovo o pluku Igorově

Pavel Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky
(evangelík)
zakladatel slovanské archeologie:
pokračovatel Dobrovského v slavistice
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů,
důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě

literární historik:
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech
nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za
jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad
české literatury v kontextu literatury všech
slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva,
Češi součástí velkého celku

básník:
sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou

literární teoretik:
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie
(anonym, s Palackým) – požadavek umělecky
náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

František Palacký (1798–1876)
? Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik
– liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické
koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu
organizátor:
založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v
Čechách
založení Matice české (vydávání českých knih)

historik:
edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5
dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848
? základní historické dílo do r. 1526
? výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj.
principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje
dobu husitskou
? vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly
chybějící větší epické žánry)
? inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka
aj.

b) Literatura umělecká

Jan Kollár (1793–1852) – Slovák, tvůrce myšlenky
slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík)
? Mošovce, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo)
vliv pobytu v Jeně:
? po stránce národní a myšlenkové – vliv hrdosti
německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku
doma)
? poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností
Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí –
pozůstatky po Polabských Slovanech)
? po stránce osobní – seznámení s Friderikou
Wilhelminou Schmidtovou (Mína)

básník:
sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy,
milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě
Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou
dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího
Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka
po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante,
Komenský);
skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3),
nazvaných podle řek protékajících slovanským
územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské
nebe) a Acheron (slovanské peklo)

Předzpěv
téma:
záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich
zánikem
slovanská vzájemnost
odsouzení germanizace
víra v slavnou budoucnost Slovanstva
humanismus

"Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti
každou,
ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok".

forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou
Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné
budoucnosti

časoměrná prozodie:
spojení hexametru (6stopý verš) s pentametrem
(5stopý verš) = elegické distichon

Zpěvy (oddíly) – obsahují přes 600 vlasteneckých a
milostných znělek – sonetů; prozodie přízvučná
např.: Pracuj každý s chutí usilovnou (výzva k práci
pro národ a k svornosti)
Co z nás Slávů bude o sto roků? (předvídá
slavnou budoucnost)

teoretik:
myšlenky všeslovanské (panslavismus):
spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a
nářečími slavskými – představa zvláště kulturní
vzájemnosti

sběratel:
slovenských lidových písní: Národnie zpievanky

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
? Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na
univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze
sběratel:
? slovanské lidové tvorby
Slovanské národní písně (3 svazky)
? přísloví a pořekadel
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
překladatel: Herder, Goethe aj.
redaktor: Pražské noviny
básník:
ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské
myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností;
ruské byliny přetváří, dokresluje
témata:
vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r.
1829)
vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida)
bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr
Muromec, Čurila Plenkovič)
převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru
ruské lidové slovesnosti)
např.:
báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a
Kalin - car)
obraz přírody: sokol a 3 jestřábi
+
další obraz: dobrý junák a 3 Tataři
=
kompoziční paralela
Muromec – mstitel bezpráví
tónická prozodie
umělecké prostředky: antiteze –

"Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,
on nevyjíždí, on větrem letí."

opakovací figury: epizeuxis, anafora, epifora,
epanastrofa
rusismy (mládec, sobaka)

sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz
českého lidového života
témata:
obraz českého lidu – humor, satira (b. Český
sedlák)
nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)
oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý)
balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna)
převaha lyriky nad epikou


Rukopisné padělky (RKZ)
Rukopis královédvorský – "nalezen" r. 1817 ve Dvoře
Králové, označen za památku z konce 13. stol.
Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu
muzeu r. 1818, "nalezen" na Zelené Hoře u Nepomuku,
označen za památku z 10. stol.
obsahují převážně skladby epické
spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána
jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G.
Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll,
literární historik Jaroslav Vlček aj.)
význam:
? měly dokázat starobylost naší kultury (touha po
velkých eposech)
? měly posílit národní sebevědomí (= projev
vlastenectví)
? jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
? inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
pravděpodobní autoři podvrhů:
Václav Hanka – knihovník a archivář Českého
muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny,
staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník
Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad
pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti
Tatarům)

3. fáze – vyvrcholení národního obrození
doba mezi dvěma revolucemi: 1830 a 1848 (odpor k
útisku, absolutismu)
vznik 1. politického obrozeneckého programu =
austroslavismus (Palacký)
radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F. Palacký, K.
Havlíček)

v literatuře:
? spjatost s národním obrozením (J. K. Tyl, K. J. Erben)
? počátky realismu (K. Havlíček Borovský, B. Němcová)
? romantismus (K. H. Mácha)

rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské
prózy

a) Spjatost s národním obrozením

Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
? Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu
novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
organizátor: českého společenského života: bály,
besedy, recitace

herec, dramatik a povídkář:
povídky:
? obraz bídy lidu – p. Chudí lidé
? těžký život umělců – p. Pouť českých umělců,
Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi)
? historie (předchůdce Jiráskův) – p. Dekret
kutnohorský
Havlíček ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech
(povrchnost, sentimentalismus)
dramata:
? ze současného života (Pražský flamendr, Paličova
dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.)
? historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři aj.)
? dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo
vidění aj.)
? adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)
Fidlovačka
fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český
živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova
Mastílková); píseň Kde domov můj (zpívá slepý
houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa
historické hry:
vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými
tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;

Kutnohorští havíři
historicky:
bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol.
podnět:
stávky smíchovských dělníků v 40. letech 19.
stol.
svět havířů:
Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s
panstvem), Vít – mladší, radikálnější, bojovnější
panský svět:
Beneš z Veitmile, mincmistr – krutý, mstivý,
sebevědomý; intrikář Rekordat

Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle
národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu
×
nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař
Zikmund, kardinál Petr Angeli

dramatické báchorky
s pohádkovámi motivy

Strakonický dudák
dějové schéma:
láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova
cesta do světa za penězi; návrat

postavy a dvojí svět:

? české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec;
obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale
dobrosrdečná
Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá,
věrná, statečná

? cizí svět
Vocilka – typ zcela záporný; zběhlý student,
prospěchář, příživník, zbabělec; tzv. "světový Čech"
(bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně
i voják Šavlička
pohádkové postavy:
princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír –
strnulost, nepřirozenost, marnivost (× české
prostředí)

? svět víl
neskutečné postavy, např. Rosava (Švandova
matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy
očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka –
ochránkyně, vlast)

? ústřední postava Švanda
vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i
špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná
touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost;
podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce);
jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému
(pracovitost, národní hrdost)

jazyk postav (charakterizační prostředek):
český, lidový (Kalafuna, Švanda)
světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny)
neživotný a strojený (Zulika)
poetický (víly – mluví ve verších)

záměr:
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti,
vlastenectví
varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po
penězích

Karel Jaromír Erben (1811–1870)
? Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v
Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel
Palackého, současník i protichůdce Máchův (blízké
otázky, ale odlišné odpovědi)
vědec:
český a slovanský historik, právník, archivář,
vydavatel staročeských památek, překladatel
(Nestorův Letopis ruský)
novinář:
Pražské noviny
sběratel:
lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
? českých národních písní: Prostonárodní české
písně a říkadla
? pohádek: Sto prostonárodních pohádek a
pověstí slovanských v nářečích původních
např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska
básník:
sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
české báje, obraz dávných lidových představ a
názorů na život; většinou forma klasické balady

1) základní motivy:
boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými
silami (bezmocnost)
základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení ?
konflikt)
v popředí motiv mateřské lásky
vina ? trest (často neúměrný, krutý)

např.
b. Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou
mateřských lásek; dcera potrestána:
? poprvé, že neposlechla matku
? podruhé, že matku uposlechla, ale opustila
dítě (kterákoliv volba vede k tragédii)
? lidové pověry (víra v sen)
? 4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové
období

b. Zlatý kolovrat – matka macecha zabila
nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři;
za to obě stihl spravedlivý trest (pohádka)

b. Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň
o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne,
Erben odmítá vzpouru proti společenským a
mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor)

b. Holoubek – romantická kresba přírody, krása
české krajiny

b. Věštkyně – alegorická politická koncepce,
vyslovena jistota o budoucnosti národa;
vlastenectví

2) kompozice sbírky:
(přesný stavební záměr); 13 básní, vzájemný
vztah:
úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv
národního smutku i naděje; matka – vlast)
Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina)
Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené
bytosti)
Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a
zla, legendárnost, pohádkovost)
Štědrý den – tajemné roční období, zvyky,
obyčeje, pověry

hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda,
pověst, převaha balad

3) jazykové prostředky:
spjaty s obsahem: lidovost
popis osob – stručně, názorně:

"malá, hnědá, tváře sivé" (Polednice)
"vyšla babice kůže a kost" (Zl. kolovrat)

obraz krajiny – rovněž úsporný výraz (jedním
veršem):

"okolo lesa pole lán" (Zl. kolovrat)

dramatičnost, dialogy
metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání,
anafory, epifory ap.
zvukomalba:

"vyvalily se vlny zdola"
"na topole podle skal zelený mužík zatleskal"
inspirace:
pro malíře (Aleš, Mánes)
pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich)
pokračovatelé:
Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker

Karel Sabina (1813–1877)
přítel Máchův (1. podrobná kritická studie o Máchovi –
Úvod povahopisný)
básník – romantické verše
prozaik – román Oživené hroby – autobiografické
prvky, vězeňský deník
libretista – libreta k Smetanovým operám Braniboři v
Čechách, Prodaná nevěsta, k opeře Viléma
Blodka V studni
literární historik – studie o obrozenecké literatuře
politik a novinář – v r. 1848 krajně levicové
stanovisko, vězeň, po propuštění
ve službách tajné policie

Josef Václav Frič (1829–1890)
básník, povídkář, dramatik, překladatel
redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
(1855)
autor Pamětí (4dílné, nedokončené) – svědectví o mládí,
popis událostí r. 1848, 1849
radikální český politik, vězněn
































































9. Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj


literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní
postoj (touha po svobodě)
vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii
a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské
uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela
(revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy),
proto nespokojenost člověka, buřičství

znaky:
? důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní
důraz na rozum)
? protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti
(individualismus) ? pocit osamění, odcizenosti
? východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové
slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního
nitra
? ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný,
neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec
společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán)
časté téma – nešťastná láska
neúspěšné buřičství ? světabol, skepse (spleen,
chandra)
? nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke
skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost,
hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
? slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl.
lyrickoepické básně (balady), veršované povídky,
romány, dramatické básně; v próze zvl. historická
povídka a román

romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s
prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo
realismu

v hudbě:
německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R.
Schumann
italské – G. Rossini
polské – F. Chopin

ve výtvarném umění:
E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil



přelom 18. a 19. stol. – poezie "modrého květu"

Novalis (1772–1801)
– sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci,
smrti (tmy)
– nedokončený román Heinrich von Ofterdingen –
středověký básník hledá "modrý květ" = symbol pravé
poezie a života

bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)
– vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali
německé lidové pohádky

Heinrich Heine (1797–1856)
– Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní
prožitky, nešťastná láska, ironie)

George Gordon Byron (1788–1824)

– moderní epos Childe Haroldova pouť –
autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po
Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné
minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a
tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny
se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům,
světabol (spleen)
– romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara
(lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe,
popisu)
– dramatické básně Manfred, Kain

Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
– lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
– obměna staré antické báje o hrdinovi, který se
vzepřel bohům a přinesl lidem oheň ? hrdý vzdor
proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a
božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:

"Snášet žal, i když zoufá naděje,
odpouštět bezpráví, ač kruté je,
vzdorovat moci, i když zrdtit chce.
??????
Titáne, ke tvé slávě být jak ty,
svobodný, dobrý, krásný, radostný,
v tom je moc, život, štěstí, vítězství."

Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik
(historické romány)
– např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol.,
napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů,
atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví

Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské
Anglie; román Na větrné hůrce


François René de Chateaubriand (1768–1848)
– básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a
mystice před "rozvratem" doby, únik do minulosti,
prostředí exotické americké přírody, příběh
nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly,
zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos,
zvukomalebnost

Victor Hugo (1802–1885) – básník, prozaik, dramatik
– básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz
vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy
nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
– drama Ruy Blas
– próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást
volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci);
Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského
dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva;
kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč
Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll
× Quasimodo); dramatický dějový spád

Stendhal (1783–1842)
– přechod mezi romantismem a realismem;
psychologická próza
– román Červený a černý – příběh Juliena Sorela,
jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i
cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují
vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
– román Kartouza parmská – příběh mladého
šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky,
pokrytectví, tragický konec

Alfred de Musset (1810–1857)
– román Zpověď dítěte svého věku – intimní a
generační román s autobiografickými rysy (vztah k
spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno
hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)


Giacomo Leopardi (1798–1837)
– Zpěvy (romantismus s prvky klasicismu)

Alessandro Manzoni (1785–1872)
román Snoubenci (romantismus s prvky realismu)


Edgar Allan Poe (1809–1849)
básník a prozaik
– báseň Havran – krása a láska × úzkost ze života
a smrti
– prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a
kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy
detektivní prózy

Henry Wadsworth Longfellow (1807–1882)
– epos Píseň o Hiawathovi – čerpá ze starých
indiánských pověstí

prolínání romantismu a realismu
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
básník, prozaik, dramatik
– román ve verších Evžen Oněgin – pocity ústředního
hrdiny jako "zbytečného člověka"; šlechtic plný
předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit,
ztrácí smysl života;
– Taťána – nositelka nejkrásnějších ženských
vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu
– lyrickoepické skladby Kavkazský zajatec,
Bachčisarajská fontána
– povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma;
historické drama Boris Godunov

Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841) básník,
prozaik, dramatik
– poema Démon – romantická básnická povídka s
filozofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen
bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě,
ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce
Tamaře (chce rozbít prokletí,ale prohrává); zlo je
výsledkem nedostatečnosti dobra
– psychologický román Hrdina naší doby – postava
"zbytečného člověka" (mladý aristokrat Pečorin,
vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)


Adam Mickiewicz (1798–1855)
– epos Pan Tadeáš – o nepřátelství dvou zemanských
rodů
– básnická povídka Konrad Wallenrod – téma
národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení
velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby
pomstil svůj národ

básník Sandor Petöfi (1823–1849)
lyrik, poezie vlastenecká, revoluční a milostná; padl v
revoluci 1848–1849


Český romantismus
složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova
k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj
romantismu

Karel Hynek Mácha (1810–1836)
nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého
romantismu
? Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy,
Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v
divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v
Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou,
matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a
vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky
převezeny na vyšehradský hřbitov

Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat
počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův

první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj.
vyjadřují:
odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu,
zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti,
života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je
země

"Hledám lidi, mém jak ve snu žili –
bez srdce však larvy najdu jen;"
..."a na prsa horoucí
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem."

lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní
dílo moderní české poezie
dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks
prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská)
= jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu
života ? ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená
rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání
spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou
obžalobou společnosti

"Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?"

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první
tragédie
2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do
popravy zločince Viléma
3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud;
vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země –
poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota –
kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství –
nejkrásnější období života
4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i
poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:

"Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!"
úvaha nad tragikou lidského osudu

2 intermezza:
1. půlnoční popraviště
2. obraz horské přírody

umělecké prostředky:
obraz přírody
citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace
pastelových barev)

"Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;"

kompoziční princip
kontrast (v rovině tematické i jazykové)
dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako
drama)

subjektivizace epiky
básníkovo ztotožnění s hrdinou

epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer,
večerní břeh)
metafory (bledá tvář lůny), personifikace (o lásce šeptal
tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
kontrasty (život × smrt, světlo × tma)
oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)
metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
apostrofa země ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, ...")
pleonasmus (modrý blankyt)
gradace (temná noc, temnější mně nastává)

zvukové hodnoty díla:
rytmus:
vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej

zvukosled:
"brunatné slunce rudě zasvitnulo", "bílých skví se
šatů stín"

zvukomalba:
nocí řinčí řetězů hřmot

podtržen poměr mezi dvěma významovými celky:
"Pozvolným krokem on zločince doprovází, (= dav,
pomalý chod, –o–)
jenž v jeho středu jde, jak jindy ozdoben." (pružná
chůze odsouzence, –e–)

dobový ohlas Máchova Máje:
nepochopen současníky (potlačena významová
stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása;
subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka,
že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů –
Čelakovský)
Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři
symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;
Máchův vliv na všechny další generace (např.
májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)

ilustrátoři: J. Zrzavý, C. Bouda, A. Procházka, M. Aleš, L.
Jiřincová, J. Šerých, K. Svolinský aj.

próza:
román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy;
život vyděděnců, romantické tragické zápletky,
realistická kresba postav
povídky Obrazy ze života mého – lyričnost,
autobiografické prvky
Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku;
Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost,
prostředí chudoby

náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného
cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav
IV. a kat)











10. Kritický realismus ve světové a české literatuře


převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný,
skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a
technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to,
co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte);
prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny
na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit
tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána
jako vědecká analýza společnosti

znaky:
? pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné
a všestranné studium života společnosti a nitra
člověka
? typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné);
literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden
ústřední hrdina nahrazen kolektivem
? objektivní přístup ke skutečnosti (autor není
účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor
uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
? kritika nedostatků ve společnosti (odtud název
kritický realismus)
? román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený
děj
? nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí,
archaismy ap.

realismus
ve výtvarném umění
– fr. malíři G. Coubert, H. Daumier, rus. malíř I. Repin,
češ. malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi aj.

v hudbě
– fr. skladatel G. Bizet, italští skladatelé G. Verdi, G.
Puccini

Naturalismus
– krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo
determinaci prostředím na literaturu ? člověk je
omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako
výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura =
příroda



Honoré de Balzac (1799–1850) – zakladatel realismu
– cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz
francouzské společnosti od francouzské revoluce;
důkladný popis různých prostředí i postav všech
společenských vrstev; měšťácká dravost,
mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví
– např. román Otec Goriot – z prostředí měšťanského
penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec,
který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi
opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž "na
vzestupu", zpočátku sympatický, ale formován
prostředím, jeho charakter se mění (honba za
kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický,
ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí
společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní
hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli
cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost;
podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu;
jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický
román encyklopedický
– román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí
štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své
bohatství
– román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien
Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy
(úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží);
dilema: žít čestně × zaprodat se
– román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších
vrstev s podsvětím

Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování
lidských vášní a citových vztahů
– román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera
bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného
měšťanského prostředí, touží po přepychu,
romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k
nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel –
venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale
omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný
frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román
psychologický
– román Citová výchova – příběh rozčarování z
prázdného života měšťácké společnosti;
autobiografické rysy

Guy de Maupassant (1850–1893) – mistr povídky a
novely; převaha popisu a vypravování
– povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o
nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač
všechny zachránila
– román Miláček – o pařížském novináři, který k
rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Émile Zola (1840–1902) – představitel naturalismu
(teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka
("lidského živočichopisu") a jeho pasivity přes kritiku
společnosti až k obrazu lidské aktivity;
– román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou
vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu
prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné
vůle
– románový cyklus Rougon–Macquartové, např.
– román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv
alkoholu na morální svědomí, kritický tón
– román Germinal – z prostředí hornické stávky
– romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké
společnosti a polosvěta

počátky realismu – viz Defoe, Swift

Charles Dickens (1812–1870) – kritika sociální
nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez
domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)
– např. romány Oliver Twist, David Copperfield,
Malá Dorritka
– vrcholný román Kronika Pickwickova klubu –
široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím
institucím, úsměvný humor;
– dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý
člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o
vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je
strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně
ironizovaný; původně komická figurka se mění v
charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká
lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk;
realistický román humoristický

William Makepeace Thackeray (1811–1863) – kritičtější,
výsměšnější pohled na anglickou společnost
Kniha o snobech – o kariérismu, hlouposti

Thomas Hardy (1840–1929)
nelítostný kritik společnosti, např. v románech Tess z
d'Ubervillů, Neblahý Juda

odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy
po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) – realismus spjatý
s romantismem
– satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství,
lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti,
pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého
města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka,
vychytralého prospěcháře, který se vydává za
revizora (= Chlestakov)
– román Mrtvé duše – otřesné svědectví o
nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina
statkář Čičikov zbohatl kupováním "mrtvých duší"
(nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně
zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)
– povídkové pásmo Lovcovy zápisky – rámcové
postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj;
obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika
nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
– román Otcové a děti – střetnutí dvou generací,
rozvrstvení ruské statkářské společnosti

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
– historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z
doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze
všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u
Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup;
hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy
(hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský;
Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov,
Napoleon
– psychologický román Anna Karenina – dva milostné
rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému
důstojníku Vronskému, končící sebevraždou ×
milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza
citových a duševních stavů člověka, psychologie
lásky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)
jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v
pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve
vězení, sibiřské vyhnanství ? zájem o nejubožejší trpící
lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory,
soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav
– román Zločin a trest – studie o lidském svědomí;
hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion
Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit
studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru,
po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný
jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný
ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy);
realistický filozofický román
– podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a
hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém
šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu
označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad
ostatními), Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) – zakladatel
lyrického a psychologického dramatu
lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické
partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá
tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z
nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské
společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
– např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry,
Višňový sad;
– autorova účast s lidským osudem, pochopení pro
smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování
životem, diskuse o lepším světě
– humoristické a satirické povídky – umění zkratky a
náznaku, např. Pavilon č. 6


Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
– historické romány Křižáci (boje Poláků proti
křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
– trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan
Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským
kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska
Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze
Spychova)
– román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda
Neronova, pronásledování křesťanů)

Bolesław Prus (1847–1912)
– historický román Farao (boj egyptského vládce
Ramsese XIII. s církví o moc)
– román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního
varšavského měšťanstva)

norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906)
– romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt
– název podle populární postavy norských pohádek,
fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat
překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu;
prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami
o životě
– dramata s naturalistickými rysy – Divoká kachna,
Hedda Gablerová

– dramata ze současnosti – Nora, Nepřítel lidu,
Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)


švédský prozaik a dramatik August Strindberg (1849–
1912)
– román Červený pokoj (kritika společnosti)

švédská prozaička Selma Lagerlöfová (1858–1940),
nositelka Nobelovy ceny
2dílný román Gösta Berling o dobrém, ale
lehkomyslném člověku

dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen
(1805–1875)
– Pohádka mého života (vzpomínková próza, vlastní
osudy)

Mark Twain (1835–1910) – novinář a humorista;
– romány Dobrodružství Toma Sawyera a
Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z
dětství, kritika maloměstského života; využití
hovorového jazyka

Český realismus
? realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody
vědeckého bádání
vliv pozitivismu; boj o pravost RKZ, vydání Ottova
slovníku naučného; časopis Čas (redaktor Jan
Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T.
G. Masaryk);
vědecké osobnosti: filozof a sociolog Tomáš
Garrigue Masaryk (studie Česká otázka, Jan Hus,
Karel Havlíček aj.), estetik Otakar Hostinský (studie
O realismu uměleckém), historik Jaroslav Goll,
jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice,
Staročeský slovník), literární historik Jaroslav Vlček
(Dějiny české literatury)
? kritický realismus v české próze – tendence
sociální i národně osvobozenecké;
historický román (s výchovnou tendencí
národní) – historická věrnost, typizace; vliv
francouzské a ruské literatury
venkovský román (znalost venkova,
národopisné studie, regionální charakter prózy);
návaznost na Hálka
? realismus v českém dramatu – vliv evropského
dramatu (Ibsen, Gogol); ředitel ND Adolf Šubert,
dramaturg Ladislav Stroupežnický
? naturalismus – ve společenském románu
(=dokument doby); záliba v negativních jevech,
pesimismus (K. M. Čapek – Chod, V. Mrštík)

Václav Beneš Třebízský (1849–1884)
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z
doby Josefa II.; román Bludné duše

Alois Jirásek (1851–1930)
vrchol české historické prózy 19. stol.
? Hronov, studium historie, profesorem dějepisu v
Litomyšli, pak v Praze; malířské nadání (přátelství s
Alšem); vliv Palackého koncepce dějin
Dílo
a) próza – témata:
– nejstarší období dějin:
Staré pověsti české (ale i novější – o Žižkovi,
Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil
– husitství:
román Mezi proudy (3 dílný) – obraz narůstání
společenských rozporů za Václava IV., počátky
reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu,
osudy Jana Žižky
román Proti všem (3 části) – rozmach a vrchol
husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 –
1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna;
císař Zikmund
román Bratrstvo (3 dílný) – doznívání husitských
válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z
Brandýsa × Hunyady
román Husitský král (2 dílný, nedokončený) – o
vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
román Z Čech až na konec světa (podle cestopisu
Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z
Poděbrad do západní Evropy
– národní obrození:
román F. L. Věk (5 dílný) – obraz počátků národního
obrození, divadla, básnictví a vědy; vlastenectví,
národní uvědomování; historická postava Fr.
Vladislava Heka, vlastenců Václava Tháma, Václava
Matěje Krameria, pátera Vrby aj.; prostředí Prahy a
Dobrušky
román U nás (4 dílný, kronika) – obrození na čes.
vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera
Havlovického = kněze Regnera
novela Filozofská historie (cyklus Maloměstské
historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort,
Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události
roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis,
Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)
– doba pobělohorská:
román Temno – obraz obd. protireformace, působení
jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v
severovýchodních Čechách a v Praze, pálení
českých knih; ústřední postavy – děti tajného
evangelíka Machovce
obraz protifeudálních selských rebelií:
román Skály (selská vzpoura na Čáslavsku,
evangelický kněz Matyáš Ulický)
román Psohlavci (povstání Chodů kon. 17. st.
proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina)
román Skaláci (selská vzpoura 1775 na
Náchodsku)
b) drama – témata:
– historická:
husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč –
symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji
až do smrti
z období obrozenského – M. D. Rettigová –
veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky
– pohádková:
Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký
charakter)
– současnosti (venkov):
Vojnarka (láska milenecká × mateřská), Otec
(majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)
Jiráskův přínos:
? nejrozsáhlejší, nejucelenější umělecký obraz
českých dějin
? výchovný význam – znalost dějin je posilou
národního sebevědomí; autorovo vlastenectví
? tvůrce realistického historického románu
(historická pravdivost na podkladě důkladného studia
historických pramenů, úsilí o objektivitu)
? živost, barvitost, dramatičnost vyprávění, plastický a
dynamický obraz hromadných davových scén
(bitev)
? umění portrétu (hejtmané, zemané ap.)
? dílo nemívá monografický charakter, postavy
vyjadřují názory typické pro širší kolektiv (tzv.
kolektivní hrdina)
? forma epopeje (literární útvar velmi rozsáhlý,
zobrazuje život hrdinů na pozadí historických
událostí; prolínání několika dějových linií)
? Jiráskův jazyk – prostý, srozumitelný; využití
historismů a archaismů (k charakteristice doby)

Zikmund Winter (1846–1912)
profesor dějepisu, autor odborných publikací o české
historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší,
dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických
(historická realistická novela) a humoristických
– soubor Rakovnické obrázky, Pražské obrázky
– román Mistr Kampanus – z doby pobělohorské, o
českém vědci, básníkovi a rektoru pražské univerzity,
očitém svědku stavovského povstání; jeho tragický
osud je varováním před ústupky zlu; archaizovaný
jazyk

obraz vesnice i s jejími nedostatky; snaha hledat řešení,
např. návratem k ideálům křesťanství (Holeček, Herben);
regionální charakter prózy (odraz autorova vztahu k
určitému kraji); využití dialektismů (charakteristika postav
i prostředí)

Karel Václav Rais (1859–1926)
? Lázně Bělohrad (Podkrkonoší), vesnickým učitelem na
Českomoravské vysočině; zobrazil těžký život venkovanů
v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)
povídkové soubory:
otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po
majetku – např. Výminkáři, Rodiče a děti

romány:
– idylický obraz venkova v minulosti:
román Zapadlí vlastenci – z Podkrkonoší
(Pozdětín); obraz náročné a obětavé práce drobné
vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době
národního obrození (farář Stehlík, řídící učitel Čížek,
učitelský pomocník Čermák); obrozenské
vlastenectví; národnostní spory na česko-německém
rozhraní
román Západ – z Českomoravské vysočiny
(Studenec = Kameničky obraz Ant. Slavíčka);
vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost);
oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous,
kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí
zmírnit bídu lidí
kritický pohled na skutečnost, až naturalistický
obraz mravního rozkladu: román Kalibův zločin –
tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením
manželství k vraždě
Raisův přínos:
? realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší
psychologická kresba postav; idylismus i
naturalismus
? zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost,
moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale
příliš slabí na ovlivnění osudů trpících

Teréza Nováková (1853–1912)
? Praha, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl,
Poličsko, Skutečsko); národopisné studie z východních
Čech ? vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K.
Světlé;
– převaha monografických románů (děj se týká
jedné postavy, jejího vývoje) –
– román Jiří Šmatlán – příběh poličského tkalce,
hledače "praudy boží" = spravedlivějšího života; jeho
vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup
k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká
hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o
spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka);
dokumentární realismus a kritika společnosti
román Děti čistého živého – tragický osud
příslušníků náboženské sekty abrahamitů
román Na Librově gruntě – východočeská vesnice v
pol. 19. století, útlak roboty, daní
historické romány z venkovského prostředí:
román Jan Jílek – tajný návrat českobratrského
emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře
román Drašar – z doby národního obrození; tragický
příběh kněze a obrozenského literáta Michla
městské prostředí:
Maloměstský román – o osudu dcery Karla
Havlíčka Zdeňky

Antal Stašek (1843–1931)
? Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta;
– povídkový cyklus Blouznivci našich hor – o životě
lidí v Podkrkonoší, hledání spravedlnosti a štěstí;
duchověrectví (spiritismus)
– román V temných vírech – o životě dělníků, počátky
dělnického hnutí
– román O ševci Matoušovi a jeho přátelích
(původně povídka Švec Matouš) – obraz 40. let 19.
století, revoluce 1848 a 50. let; švec Matouš
Štěpánek, od mládí bouřlivák, sní o lepším životě
(vliv utopického socialismu) a účastní se boje proti
kapitalistům

Josef Holeček (1853–1929)
– románová kronika Naši (10 dílů) – obraz jihočeské
vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.;
rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák =
představitel národní moudrosti; podrobné prokreslení
prostředí

Jan Herben (1857–1936)
zakladatel časopisu Čas;
– autor románové kroniky Do třetího a čtvrtého
pokolení – obraz moravského Slovácka, život tří
generací rodiny Hrabcovy (obd. od Marie Terezie do
pol. 19. stol.)

Jindřich Šimon Baar (1869–1925)
katolický kněz;

– autor románové trilogie Paní komisarka,
Osmačtyřicátníci, Lůsy – z prostředí Chodska 40.
let 19. stol.; zachytil působení Boženy Němcové na
Domažlicku (1. díl)
– biografický román Jan Cimbura – idealizace
jihočeského sedláka

Karel Klostermann (1848–1923)
– obraz Šumavy a jižních Čech v románech Mlhy na
blatech a V ráji šumavském

Ignát Herrmann (1854–1935)
? Chotěboř (Doubravka); život v Praze ? pražská
tematika próz
– novinář (Národní listy, literárněhumoristický časopis
Švanda dudák)
– prozaik humorista – drobné žánrové obrázky –
zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů,
mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace,
sentimentalismus – např. povídka Sudička, román
Otec Kondelík a ženich Vejvara
– román s autobiografickými rysy U snědeného krámu
– z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost,
dravost) × postava slabého, osamoceného člověka,
neschopného odporovat

Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927)
– román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha –
mstitele, zedníka Léna
– román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot
továrníka a životní ztroskotání jeho dcery
– romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická
osudovost milostných vztahů;
autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí
o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale
i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (×
Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary,
vulgarismy; znalost řeči pražské periferie

Ladislav Stroupežnický (1850–1892)
– veselohra Naši furianti – z jihočeské vesnice;
zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným;
autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi
lidmi na vesnici; složité charaktery postav ? jejich
furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák,
švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět ?
životní moudrost)

Gabriela Preissová (1862–1946)
– otřesné tragédie ze slovácké vesnice: Gazdina
roba, Její pastorkyňa (stará mlynářka se dopustila
zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery); lidské
vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím;
psychologická kresba postav; hudební zpracování: J.
B. Foerster – opera Eva, L. Janáček – opera Její
pastorkyňa

Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové
– realistická tragédie Maryša (5 jednání) – ze slovácké
vesnice; obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na
vesnici a síly předsudků v tehdejším životě;
– Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku
s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale
majetek) × citový vztah Maryšin k chudému
Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické
tragédie: expozice (základní situace, naznačena
zápletka – spor Lízala a Vávry o věno), kolize
(Maryšin odpor k sňatku), krize (Franckův návrat z
vojny, přemlouvá Maryšu, Vávrova střelba, vrcholí
spory o věno), peripetie (Maryšino rozhodnutí),
katastrofa (Vávrova smrt);
– funkce slováckého nářečí: charakteristika postav a
prostředí
– próza bratří Mrštíků:
románový cyklus Rok na vsi – z rozhraní Slovácka a
Hané
– próza Viléma Mrštíka:
román Pohádka máje – oslava přírody a lásky;
milostný idylický příběh Helenky a pražského
studenta Ríši; lyrizace děje (vliv impresionismu),
personifikace přírodního dění;
– román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze
bídou (vliv naturalismu)











































11. Česká literatura na pomezí mezi romantismem a realismem



Počátky českého realismu

1) Satira – kritika soudobé společnosti

Karel Havlíček Borovský (1821–1856) – klasik české
politické satiry
? Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém
Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v
Rusku jako vychovatel ? Obrazy z Rus (kritika carské
samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 –
proti reakci vídeňské vlády ? pronásledován a souzen,
1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen),
kde vznikly jeho satiry
Dílo
novinář:
Pražské noviny (literární příloha Česká včela),
Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis
Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru
Duch Národních novin
literární kritik:
boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice
překladatel:
např. Gogolových Mrtvých duší
básník, satirik, epigramatik:
Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou;
Havlíčkův kritický poměr k životu a světu;
ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu
(5 oddílů);
útok na katolickou církev (Z historie literatury české),
byrokracii a stát (Etymologický, Selský,
Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě
(Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus)
lidovost:
? v demokratickém obsahu
? ve formě (nápis, ukolébavka, modlitba, popěvek)
? v stylových prostředcích: veršový i větný
paralelismus, rytmická pravidelnost
? v jazyce: prvky lidového, hovorového jazyka
(plesnivina, pačesy)

satiry – vrchol tvorby:
Tyrolské elegie
podnět a inspirace: vlastní zážitek

téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve
vyhnanství; obraz tragédie osobní i
národní
záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního
systému, pokrytectví; opovržení
rakouskou vládou
žánrově: netradiční elegie – satira (elegický tón
+ ironie, výsměch); situační a jazyková
komika
autoportrét: (příslušnost k českému národu,
muzikant – 2. zpěv), zatýkání jako
ironický vtip ("přátelský čin Bachův") ×
projev zvůle
Křest sv. Vladimíra (torzo)
inspirace Nestorovým Letopisem ruským

téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády,
katolické církve (Jezovitský marš),
pokrytectví, zištnosti
forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v
dávných dobách vznikajícího ruského
státu za knížete Vladimíra (pro
oklamání cenzury), ale aktualizace –
kritika rakouské vlády, výsměch, ironie
postavy: car Vladimír (zpupný, omezený
násilník) × pohanský bůh Perun (ubohý
sluha absolutistického vládce)
jazyk: lidovost, prostá písňová 4veršová
sloka, jednoduchý verš, rytmus
Král Lávra
téma: parafráze rozmarné veršované
pohádky irského původu o králi s
oslíma ušima
záměr: narážky na dobovou situaci,
omezenost, tupost a zloba panovníka
forma: parodie historií o hodných panovnících
(× brutální, nelítostné činy)
postavy: král, holič Kukulín, čeští muzikanti
společné znaky satir:
výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku;
kolektivní historická a politická zkušenost národa

2) Venkovská próza – realistický obraz venkovského
života v pol. 19. stol.

Božena Němcová (1820 – 1862)
? Vídeň, mládí v Ratibořicích (Náchodsko); vliv babičky;
provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce – pro
vlastenectví často překládán
? poznání různých míst (Praha, Chodsko, Červený
Kostelec, Litomyšl, Polná, Slovensko)
? citlivost k sociálním otázkám: úsilí o spravedlivější
společnost a lepší postavení ženy ve společnosti
? vlastenectví a odvaha (účast na pohřbu K. Havlíčka)
Dílo
vstup do literatury – vlastenecké verše (např. Ženám
českým)
pohádky:
Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá
horákyně), Slovenské pohádky a pověsti; nadaná
vypravěčka
národopisné studie:
Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu,
kultura, zvyky, kroje ap.)
publicistická tvorba:
např. stať Selská politika (z r. 1848 – skeptický
postoj venkova ke konstituci)
povídky:
např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel
(Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami
(Slovensko) aj.
Divá Bára
dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na
muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá
konvenční představy o pasivní úloze ženy ve
společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v
jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé
obci;
ve všech povídkách vystupuje postava všestranně
dobrého člověka
tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby:
Babička (1855)
vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek,
vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o
poznání lidového života
cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor
dokonalosti člověka
postavy:
z venkovského prostředí:
– babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah
k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní
zkušenost, ušlechtilost
– Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá
matka × sdílný, srdečný otec
– děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka
– lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova;
příběh Viktorčin
panský svět:
paní kněžna, komtesa Hortensie; dobro konané
kněžnou = dobro babiččino; autorčina idealizace
skutečnosti
kompozice:
2 dějová pásma
? příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté
? od 8. kapitoly – rámec: Staré bělidlo v proměnách
ročního období
prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení
epilog – poslední léta babiččina, pohřeb
V zámku a v podzámčí (1856)
dějiště: Nymbursko; příjezd Skočdopolových z Prahy na
zámek – nová šlechta
dvojí svět:
? zámek: Skočdopolovi, mamsel Sára, komorník
Jacques, pes Joli
? podzámčí: vdova Karásková s dětmi (Vojtěch,
Jozífek), krejčí Sýkora, podruzi (Dorota)
postava dobrého člověka – lékař (zná obě prostředí)
základní stavební princip = kontrast (už v titulu):
sobectví, bezcitnost na zámku × obětavost,
vzájemná pomoc v podzámčí, panský pes × utrpení
dětí, přepych × chudoba, zápas s cholerou
realistický pohled na skutečnost (popisný, detailní
realismus), ale v závěru idealizace (romantická
představa světa usmířeného = vliv utopického
socialismu)
Pohorská vesnice
Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší
míra idealizace

nástup nové literární generace = májovci
almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi;
redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek,
Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf
Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský,
Jakub Arbes;
ze starší generace přispěli do almanachu Sabina
(buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus),
Erben (lidovost)
zásady májovců
? svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i
národnostnímu (zájem o přítomnost)
? lidovost (tvorba pro lid a o něm)
? realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
? úsilí povznést českou literaturu na světovou
úroveň ("dohánění Evropy")

Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných
ženských hrdinek – vzory pro národní společnost
(dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)
– tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen,
prožívajících konflikt mezi láskou a mravní
povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o
realismus, ale ještě prvky romantismu:
– romány Vesnický román, Kříž u potoka,
Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
– povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v
úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově
stejnojmenné opeře
– povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z
dob mládí autorky
– román s historickou tematikou (z doby josefinské)
Zvonečková královna

Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář
– román Kandidáti existence – pokus pomoci
dělnictvu (vliv utopického socialismu)
– román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z
pražských barvíren kartounů
– tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s
dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a
výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny
logicky, vědecky
např.
Newtonův mozek – o stroji rychlejším než
světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do
minulosti plné bojů) ? protiválečné zaměření
Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v
malostranském kostele sv. Mikuláše

Jan Neruda
– prozaik
fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány
pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk;
soubory fejetonů (i cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé
a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky
soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy;
kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na
stavbě železnice; tragické osudy
Povídky malostranské – vrcholný soubor (13
próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova
mládí; pronikání kapitalistických vztahů do
strnulého způsobu života;
zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události,
tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné;
příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan
Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek);
autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše,
Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě;
autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s
některou postavou (Jan Hovora ve Večerních
šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách,
Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé
postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor
Kazisvět aj.)

p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského
činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím,
zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i
chudina (Žanynka, mládenec);

forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela
(Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o
letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky)

kompoziční podobnost novel:
detailní popis a charakteristika postav na začátku,
vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o
počasí, překvapivý závěr

Vítězslav Hálek
prozaik – povídkář
témata:
? vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na
vejminku
? touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost
vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p.
Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli)
? sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p.
Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí:
blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka,
rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí





12. Rozmach kulturního a literárního života u nás v 60. - 80. letech 19. století
Výsadní postavení poezie
a) po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu ? policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny
(žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár,
Čelakovský, Havlíček, Tyl
b) nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva;
rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí
české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání)
c) rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců);
1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her),
1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a
politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík,
Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín
Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)
d) nástup nové literární generace = májovci
almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá,
Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes;
ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)
zásady májovců
? svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)
? lidovost (tvorba pro lid a o něm)
? realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
? úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň ("dohánění Evropy")

1) Poezie
Jan Neruda (1834–1891)
? Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.
Dílo
– novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog ? fejetony)
– kritik (literární a divadelní)
– básník – 6 básnických sbírek
sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost
od prvotiny Hálkovy)
sb. Knihy veršů – trojdílný soubor:
1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před
fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k
bezcitnosti
2. část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně
rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)
3. část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem ?
zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén:

"... a čím jsem byl, tím jsem byl rád"

sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku;
např.:
báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin
(měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské;
báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu
báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského
rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora

"My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!"

báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu:

"Viz: jsou tam (ve vesmíru) i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!" –
"... bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!"

sb. Balady a romance – vrchol lidovosti;

moto: "Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste"

útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří ? lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští
tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy);

náměty:
? biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance
štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová
? národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem
(Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)
? tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze
zacelit Kristovy rány)
? balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará

sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) ? proměny přírody paralelou s proměnami
v životě lidském; tón lidové poezie

sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma –
žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův
vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz
moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen

– prozaik
fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i
cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky
soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy
Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání
kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života;
zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné
buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše,
Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan
Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé
postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)

p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální
zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec);

forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník,
zápisník (Figurky)

kompoziční podobnost novel:
detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý
závěr

Nerudův přínos:
? po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním
? tvůrce sociální balady
? rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová)
? vynikající fejetonista
? novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus
? zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy
? život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled
? rozmanitost forem
? jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině

Vítězslav Hálek (1835–1874)
? Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie
Dílo
novinář: Národní listy
organizátor kulturního života (Umělecká beseda)
básník
– zpoč. vliv Máchy a Byrona ? lyrickoepická báseň Alfred
– epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)
– lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové
verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;
lyrika:
? osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský
motiv (modlitba, sepjaté ruce)
? přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi
smysly)
? společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát
zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)
sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů
prozaik – povídkář
témata:
? vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku
? touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o
lásce, které rodiče nepřáli)
? sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba,
sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí

Adolf Heyduk (1835–1923) – přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky
– sb. Cimbál a husle – vztah k Slovensku; inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody

Rudolf Mayer (1837–1865)
– autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi)

Václav Šolc (1838–1871)
– sb. Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova, ocenění významu lidské práce – b. Píseň o ruce mozolné)

2) Próza
úsilí o současný společenský román i o témata historická
venkovská próza:

Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci
osobního štěstí a obětovat se)
– tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru
vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:
– romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
– povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře
– povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky
– román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna

sociální román:
Gustav Pfleger – Moravský (1833–1875)
– román Z malého světa – obraz života pražských dělníků (rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře); sociální i národnostní
konflikty (čeští dělníci, německý továrník); romantické motivy, úsilí o realismus

Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář

– román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)
– román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
– tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou;
zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky
např.
Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) ?
protiválečné zaměření
Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše

další vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva, ale spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasívní opozice) a
mladočechy (aktivita) v boji státoprávním; vznik Českoslovanské sociální demokracie (1878) – boj o rovné volební právo;
rozmach národního hnutí v celé Evropě


1) Poezie
formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce:
a) ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest
položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta;
v tvorbě:
v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství,
historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)
b) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem;
v tvorbě:
úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek
umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní)
2) Próza
rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J.
Holeček); metoda kritického realismu
3) Drama
obraz minulosti (A. Jirásek); současná vesnice (L. Stroupežnický, bratři Mrštíkové, G. Preissová)
Významné osobnosti:
Svatopluk Čech (1846–1908)
? Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)
Dílo
a) epika – epopeje
? historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)
? venkovská témata:
Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí
sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota)
Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému
kapitálu
Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku
? alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby)
? satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní
lhostejnosti)
b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)
sb. Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti

"Jsme malí, slabí – Dosti těchto řečí!" –
"Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malý ten, kdo zná jen malý cíl."

skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická
forma; 3 oddíly skladby:
? lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)
? epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)
? vrchol – závěr (básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled
zpět, do skutečnosti)
rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory
c) próza – satiry (broučkiády)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů;
komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově;
jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a
odhodláním husitů (Janek od zvonu)
Čechův přínos:
rozvíjí dědictví Kollárovo (ideové – slovanství, formální – útočnost, patos) a Havlíčkovo (satira, humor)

Eliška Krásnohorská (1847–1926)
– literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců)
– básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu
– libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
– překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron)

Josef Václav Sládek (1845–1912)
? Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel
Lumíra)
Dílo
– básník
a) osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první
ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie
např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků)
b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických
kolonialistů (ironicky "příchod osvěty", civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody
b) sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální
nespravedlnost;
b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí;
b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší
budoucnost

Byli jsme a budem,
jak jsme byli dosud,
ranami a trudem
nezlomí nás osud."

c) oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské
písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a
modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly
d) klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz,
zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka
e) překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových
Sládkův přínos:
? básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu
? hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru
? prostý, hutný, střídmý jazykový výraz
? zakladatel české básnické tvorby pro děti

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
? Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80
bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)

Dílo
a) poezie – asi 4 tisíce básní
– intimní lyrika
? v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně
? pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie –
manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech)
např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá
lásku, ale touží po ní
– přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb. Strom života
– vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka;
rétorika a patos
– formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás
dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem
např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře
– epika
cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva,
zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava
řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;
závěr: "Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit,
co křížů ještě se vztyčí!"

sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15.
– 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda);
b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů
Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy
b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy
b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí
úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav
b) drama
veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;
melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt
Hippodamie); čerpá z řecké mytologie
c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso,
Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.
Vrchlického přínos:
? výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)
? upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě
? obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
? v překladech uvedl ve známost řadu autorů
? připravil půdu pro impresionismus a symbolismus
? největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily
hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury

Julius Zeyer (1841–1901)
? Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku;
cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou ??záliba v cizích
látkách, zájem o historii


Dílo
a) poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin –
Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)
b) próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila
(starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky
(tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v
Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)
c) drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle
opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla





14. Umělecká a literární moderna konce 19. a počátku 20. století



konec 19. stol.
dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval
optimistický pohled na skutečnost; koncem století –
změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj,
katastrofické představy, chaos a desorientace ? růst
napětí, neshod a kritické pozornosti ke každodenní
realitě, odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti
19. stol. ? pesimistický životní pocit, beznaděje;
vliv filozofie Arthura Schopenhauera; něm. filozof
Friederick Nietzsche: obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k
moci, odmítnutí demokracie, útok na křesťanství; nový
životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost)
odraz v literatuře ? proměny směrů, zvl. v poezii
(hledání nového uměleckého slohu, cest), vyjádření
odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu;
zdůrazňování svobody jedince (individualismus);
prosazování nových estetických norem ? rozmanitost
stylů, směrů, žánrů a různá východiska: idealistické
teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory

společné rysy:
? soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu
(citovost smyslů a nervů na podněty)
? právo na osobité vidění světa, pravdivé a
nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků,
nálad bez falešných ohledů, zábran morálky

1) impresionismus
z lat. impressio = dojem
původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E.
Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C.
Debussy;
Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce
na mořské hladině
v malířství:
jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního
dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika
barev, neurčité kontury
v literatuře:
? sdělení bezprostředního subjektivního dojmu,
vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle
(smutek, radost, melancholie, nostalgie)
? potlačení rozumové účasti na obsahu
? volné řazení zrakových a sluchových dojmů
(melodičnost)
? v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy
(uvolnění kompozice, oslabení příběhu,
fragmentárnost)
fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K.
Hlaváček, v próze F. Šrámek

2) symbolismus
reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
? vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových
pojmenování (přenášení významů, vyslovení
abstraktní nebo skryté představy, nečekané
spojování představ ? rozvoj básnické obraznosti)
? důraz na hudebnost verše
? podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
? volný verš
fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud,
S. Mallarmé aj., v české literatuře O. Březina, A.
Sova, K. Hlaváček

3) dekadence
z fr. décadence = úpadek
? zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy,
marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti
(únik z reálného světa, který básníkům připadal
těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice –
víra v nadpřirozený svět, v Boha)
? úsilí o "čisté umění" (lartpourlartismus – umění
pro umění)
fr. básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel
O. Wilde, v české literatuře Karel Hlaváček, Jiří
Karásek ze Lvovic

tzv. "prokletí básníci"
ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním
postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali
cestu nové poezii

Charles Baudelaire (1821–1867)
básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny
přeložen poprvé Vrchlickým;
protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži
– lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních
důvodů k pokutě)
titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron);
provokující otevřenost, pobuřující cynismus ? hledá
krásu i v ošklivosti
např.
b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby
× závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast:
život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu)
b. Co povíš dnes večer – intimní zpověď, čistá
lyrika; pocity smutku, samoty × touha po kráse a
plném životě
b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná
zklamání × uctívání krásy; láska × pohrdání;
láska přináší radost, ale i zklamání;
naturalistická přirovnání
b. Vztahy – vztah člověka k přírodě = harmonie;
bohatá obrazotvornost, fantazie, citlivost; v
přirovnání – dojmy sluchové, čichové, vizuální,
chuťové; forma sonetu
b. Epigraf na odsouzenou knihu – útok na
čtenáře, kteří autora nepochopili; báseň v próze
Koláč – doklad básníkova sociálního cítění

Baudelairův přínos:
? hledání harmonie, čistoty × skutečný svět
? touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově
otřesném) vyjádření
? bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená
forma
? cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky

Paul Verlaine (1844–1896)
představitel symbolismu
bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem;
za jeho postřelení vězněn
– programová báseň Básnické umění
– formulace principů symbolistické poezie:
? obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke
skutečnosti, obraz nemá přímo zachycovat realitu)
? básnění náznakem a odstínem
? vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita
? hudebnost

("Především hudbu,
ta buď vším v tvých verších")

? představivost a sen
? vsugerovat čtenáři pocit ? nálada okamžiku

b. Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena
mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, Jelínek aj.);
pocity vzbuzené podzimní přírodou ? nejistota,
beznaděje
smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité
nálady, volně řazené představy, náznakovost,
symboly; hudebnost (využití dlouhých vokálů,
dvojhlásky ou, sykavek); rytmus verše

Jean Arthur Rimbaud (1854–1891)
"božský rošťák" (F. X. Šalda)
dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech;
uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal
posmrtně P. Verlaine)
b. Mé bohémství – výraz odporu k soudobé
společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý
střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost,
roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu
("Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu") –
zvukomalba
b. Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha
šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující)

"Jsem jako anděl v rukou kadeřníka
a držím džbánek piva se žlábky..."

zákl. umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s
realitou, která bolí:

"Mé sny jak trus.....mně
tvoří sladké připáleniny..."

obě básně
– budovány na všestranném smyslovém vnímání
– bezprostřední subjektivní prožitek
– forma sonetu
– využití zvukomalby:

"A milý jako bůh ve svatostánku
očím do výše a kupředu
se souhlasem svých slunečnic a vánků"

– všední slova

b. Opilý koráb
– snová báseň (nikdy neviděl moře) ? fantazie,
obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby
– řetězec metafor, které přecházejí do
symbolického vyjádření ? symbolický obraz
básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)

"mne, zbloudilou loď", "...já, koráb z mlhovin"...

b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s
barvou:

"A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek"

b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka;
závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý
voják); forma sonetu

Rimbaudova poezie:
? budována na bezprostředním osobním zážitku a
fantazii
? metafory často kontrastní, barvité
? propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba)
? vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
? kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující
otevřenost

Stéphane Mallarmé (1842–1898)
– hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek,
ale hudebnost poezie v její podstatě

Émile Verhaeren (1855–1916)
– obraz průmyslového velkoměsta i venkova (Flandry);
symbolismus a civilismus ? sociální revolta; obavy o
člověka a budoucnost světa; sbírka Chapadlovitá
města

Oscar Wilde (1854–1900)
dramatik, básník, prozaik; představitel anglické
dekadence

– jediný román Obraz Doriana Graye
(jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie)

– pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné
pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální
manžel, Jak je důležité míti filipa aj.


Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu
severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie
(b. O sobě zpívám)
sbírka Stébla trávy
– nový obsah: moderní život, civilizace
oslava všedních věcí, přírody, lidské práce,
družnosti, člověka
rozmanitost světa a života, jeho protiklady
snaha vsugerovat představu krásy i radosti ? oživit
život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar);
tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní
patos (zvolací věty)
? nové pojetí krásy a pravdivosti
– nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová
obraznost: pásmo dojmů a představ ? lyrické pásmo
(zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé
samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost
pochodu), náznaky – symboly, fantazie
– volné členění básně
– prozaizace poezie ? volný verš = na rozhraní
poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik,
přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která
ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš
nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)

Rainer Maria Rilke (1875–1926)
rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k
hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti)
– sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi
b. Závěrečný zpěv (Nové básně)

"Velká je smrt
a my jsme její radostný hlas.
Když zdá se, že život zní nejplněji,
tu slyšíme ji,
jak vzlyká v nás."

Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921)
představitel symbolismu
Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové
revoluci 1917)

Čechy
prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou
svobodu národa, sociální rozpory) ? rozchod kultury s
vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a
osamocenosti ? program negace dosavadních
společenských a uměleckých ideálů
mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem
České moderny (1895)
J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar,
F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj.
? bez jednotného uměleckého programu (různorodost
zaměření spisovatelů)
? jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou,
nonkonformismus; polemické srážky s představiteli
politiky
? odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti
lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a
Nerudu
? individualismus, právo na osobité pojetí tvorby;
senzualita

krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost;
pronikání nových uměleckých směrů = "otvírání oken
do Evropy"

Významní představitelé české literatury 90. let
Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká
moderna, básník, představitel realistické subjektivní a
politické lyriky, satirik
? Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém
politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou
nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce
názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice

raná tvorba:
b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se,
vyznávám) – společenská a politická lyrika;
polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s
dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro,
nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní
otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky,
falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie,
výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu;
jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového
jazyka

sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření
pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje
individualismus, dokazuje nelhostejnost,
charakterizuje smysl své tvorby

b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika
předchůdců, otevřená polemika se vznešeným
rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté
metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou
stránku poezie (sdělení); nutnost přímého
pojmenování a kritičnosti

sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
– lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z
vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do
budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo

sbírka Zde by měly kvést růže
– veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti –
pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen,
jejich otrocké postavení ve společnosti;
prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma
nadsázky, ironie, sarkasmus

totéž v románě ve verších Magdaléna

pozdní lyrika – obrat:
po letech odporu a negace hledá pozitivní
východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v
antice (ideál harmonie osobnosti) ? básnický cyklus
Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického),
např. sbírka V záři helénského slunce – starověké
Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám,
nepokořeným, s lidskou důstojností

Přínos Macharův:
? odvážná kritika měšťácké společnosti (lhostejnost,
pokrytectví, prázdné vlastenectví)
? kritika církve
? realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a
provokující pohled na skutečnost
? subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika (důraz
na významovou stránku poezie), individualismus
? forma: satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; záliba v
sonetu; prozaizace poezie
? návaznost na Havlíčka, Nerudu

Antonín Sova (1864–1928)
představitel České moderny, impresionista a
symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
"největší moderní básník lásky" (J. Hora)
? Pacov, obliba jižních Čech

1) impresionistická přírodní lyrika
sbírka Květy intimních nálad
b. U řek – lyrická krajinomalba, básnický
impresionismus – zachycení okamžiku: barevné
odstíny a subjektivní nálady (viz titul), bolestné snění;
ne objektivní obraz krajiny ? do ní promítá své
duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost
verše; podobně i b. Olše

sbírka Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji,
barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak),
impresionistická vnímavost – detaily přírodních
proměn i projev sociálního cítění (chudoba, drsnost
krajiny)

sbírka Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu,
vzpoury (b. Suchopar); hudebnost (b. Píseň)

sbírka Zlomená duše (b. Smetanovo kvarteto Z
mého života) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že
každá radost musí být vykoupena hořkostí a
smutkem (skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia,
uštvaného okolím); volný verš

2) symbolistická poezie
sbírka Ještě jednou se vrátíme
b. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová
neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost,
snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku;
melodičnost
2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby
– oba časově určeny ročním obdobím: jarem a
podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření
duševního stavu lyrického hrdiny
(smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné a
velké životní představy); ne přírodní, ale intimní
lyrika; forma vyjádření – střídání tázacích a
oznamovacích vět

sbírka Údolí nového království – vrchol
individualismu
– vidina budoucí společnosti – šťastná země
sociálního vykoupení; motiv poutníka – básník se z
hor snů vrátil k zemi:

"... v údolí, kde jsem byl zrozen. Tam hlína voněla,
lidská bolela srdce a duše marně toužily."

návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění,
ale citové disonance; patetický, široce stavěný volný
verš
sbírka Zpěvy domova – reakce na 1. světovou
válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k
válce

3) próza
– Ivův román, Výpravy chudých, novela Pankrác
Budecius kantor; lyrizace epiky

Sovův přínos:
? citlivý vztah k rodnému kraji
? básnický impresionismus a symbolismus, lyrika
přírodní a intimní
? své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny
? sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru
? mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost
? patetický verš i píseň

Otokar Březina (1868–1929)
představitel České moderny, symbolista
? Počátky; učitelem v Nové Říši na Moravě a v
Jaroměřicích
– myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k
sociální humanitě;
– básník přesvědčen o existenci nadpozemské
skutečnosti, odvrací se od pozemského života,
navazuje kontakt s duchovním světem
sbírka Tajemné dálky
b. Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední
postava = sám básník: zpověď z bolestných zážitků,
hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty
sbírka Svítání na západě (titul – oxymóron); západ – smrt
je vykoupením z pozemského utrpení
b. Tys nešla – neurčitost tématu (čekání na ženu,
inspiraci, matku, smrt?); obraz duševního stavu
lyrického hrdiny, smyslově konkrétní obrazy
(zapojeny všechny smysly – rozsvítil lampy, natrhal
kvítí, vůně v plamenech šlehají krví; vína, v nichž
slunce minulá svítí, vína hořkla) osobitý výraz, široký
proud obraznosti
sbírka Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu
života: soucit, bolest, láska
sbírky Stavitelé chrámu a Ruce – spojení člověka s
vesmírem, optimističtější víra v budoucnost;
– mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol
spojených rukou)

"... ruce milionů potkávají se, magický řetěz,
jenž obmyká všechny pevniny... vzpíná se k bratřím."

2 knihy esejí: Hudba pramenů, Skryté dějiny
Březinův přínos:
? bezmezné obrazové bohatství (napětí mezi světem
pozemským a metaforickými představami)
? zhuštěný, hymnický výraz, patos
? citovost (bolest, stesk)
? Březinovo kosmické vizionářství × Whitmanovo
pozemšťanství, Sovův návrat k zemi
? bohatý jazyk (náboženské pojmy, biblické parafráze),
složitá stavba dlouhých souvětí
? hudebnost verše


Karel Hlaváček (1874–1898)
představitel české dekadence; skupina kolem časopisu
Moderní revue (též Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze
Lvovic)
sbírka Pozdě k ránu
– úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový
měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou
obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru,
marnosti
sbírka Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny;
symbol odboje – motiv gézů (z nizozemského odboje proti
Španělům)
b. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
b. Hrál kdosi na hoboj
tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu,
pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná
monotónnost; hudebnost, melodičnost verše
(eufonie, opakovací figury, rým)

František Xaver Šalda (1867–1937)
– profesor světových literatur na Filozofické fakultě
Karlovy univerzity;
– básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik
(Zástupové, Dítě), největší literární kritik 19. století;
– nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba,
rovnocenná umělecké činnosti; velký společenský
význam kritiky; ? zvědečtění kritiky (od zachycení
dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí
literárních jevů)
studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje
nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý
pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek)

Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě,
psychologie umělecké tvorby;
význam literatury:
? schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a
chápání reality
? výchovné poslání
? intenzivní prožitek života

Duše a dílo – medailony českých a světových autorů
(např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina,
Ibsen, Flaubert aj.)
– zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého
projevu; Šaldův metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté
parafráze, blízkost básnickému vyjádření
– nový žánr – kritická esej o umění (menší literární
útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách
filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní
uměleckého a vědeckého, zdůrazňuje autorovu
osobitost)
– studie Mácha snivec a buřič (3 osobní symboly
Máje – poutník, vězeň, země)

O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro
nejmladší literární talenty (Wolker)

Šaldův zápisník (1928–1937) – časopis s vlastními
kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky
na uměleckou hodnotu díla

tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se
životem; vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu
člověka, odmítnutí autority státu), antimilitarismu (hnutí
odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a
civilizace) a vitalismu (oslava života, přírody; radost,
citové a smyslové prožitky); odpor k společnosti,
pesimismus ? buřičství ? skupina tzv. anarchistických
buřičů – dočasně spojeni negací soudobé společnosti;
časopis Nový kult (1897–1905), založen S. K.
Neumannem; pak hledání nových cest a životních jistot,
např. v přilnutí k rodné zemi (K. Toman), ve vitalismu (F.
Šrámek), v socialismu (S. K. Neumann); originální
sociální poezie (P. Bezruč), satira a skepse (V. Dyk, F.
Gellner);

další dočasná skupina výrazných individualit uměleckých
a literárních – kolem Almanachu na rok 1914 - odmítnutí
individualismu a symbolismu, obrat k světu moderní
civilizace (S. K. Neumann, K. Čapek, O. Theer, O.
Fischer, P. Křička, malíři J. Čapek, V. Špála, E. Filla aj.)

Viktor Dyk (1877–1931)
básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik,
reflexivní lyrik; právník a politik
a) poezie – výraz negace, vzpoury, skeptických nálad
(po potlačení hnutí Omladiny), odmítavý
individualistický postoj
– sbírky A porta inferi, Síla života, Marnosti – osobitý
výraz: ironie, sebeironie, aforistická a epigramatická
úsečnost, sevřenost, vyhraněná pointa i paradox;
výrazný rým; vliv symbolismu a macharovské útočné
kritičnosti
– sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice
– satiry na politický a společenský život v Čechách,
ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků
– skladba Milá sedmi loupežníků – balada o lásce,
žárlivosti, zradě a pomstě; vliv tradic romantické
literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení
prožitku mládí, úsilí zbavit se pout a dobových
konvencí; vliv anarchismu; lyrické postavy,
dialogizovaná forma, kult vášně a síly
– sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno,
Poslední rok = tzv. "válečná tetralogie" –
inspirovány 1. světovou válkou; základní téma:
myšlenka národa a státní samostatnosti; výzvy k
odvaze, činu ? vliv na národní sebevědomí v době
vzniku sbírky i později; obavy o osud národa
např. b. Země mluví – zákl. myšlenky jednotlivých
strof: těžký osud lidí, utrpení; odsouzení lhostejnosti
a nečinnosti; výzva k obraně vlasti, k boji za
svobodu; budoucnost je v rukou národa:

"Chraň si mne. Haj si mne. V moci tvé všecko:
aby ztroskotala loď, anebo přistála."

varování před zradou; povinnost občana bránit zemi,
jeho zodpovědnost i za příští generace;
nutnost oběti – zrada je zkázou národa ? závěr:

"Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!"

– alegorická sbírka Devátá vlna – rozpor ideálů a
skutečnosti, melancholie, předtucha smrti

b) próza, např. novela Krysař – podle staré německé
pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od
krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl
zvukem píšťaly obyvatele do propasti – pomstil se za
jejich lakotu; neštěstí přežili jen blázen a nemluvně –
symbolický význam: oslava toho, co popírá rozum
(dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil); autorovo
vyjádření odporu k malosti, vzpoura proti ní;
dramatizace novely E. F. Burianem v D40
c) drama, např. Zmoudření dona Quijota; vliv
symbolismu; osobitě přetvářená látka Cervantesova
románu – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu
mezi snem a skutečností; ztráta iluzí = zmoudření,
které však člověka zabíjí (ztrácí smysl života);
autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena
do postav osamocených, bouřících se jedinců
(donkichotský zápas za ideál)

František Gellner (1881–1914)
padl v prvním roce války; kreslíř, karikaturista a ilustrátor,
žurnalistický satirik, básník a prozaik; bohémský způsob
života (anarchistická revolta)
– sbírky Po nás ať přijde potopa! a Radosti života –
doklad antiliterárního stylu:
? využití dobových forem lidové zábavy (kuplety,
šansony)
? pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény)
? blízkost k hovorovému, prozaickému sdělení
? neobrazné vyjadřování, převážně přímé
pojmenování (= odlišnost od symbolistů)
? obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky,
hospody) ? odpor k měšťáckému světu, falešné
morálce a pokrytectví
? zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický
útok (zastírá touhu po silném citu a bolest, hořkost,
zklamání, rezignaci)

"Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká."
(b. Přetékající pohár, sb. Po nás ať přijde
potopa!)

? otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled
(vliv Havlíčka, Machara)
? forma osobní zpovědi ? lyrický hrdina
(neúspěšný student, bohém, piják)

"Má řeč je hrubá jako můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi."
(b. Což, páni spisovatelé, sb. Radosti života)

Fráňa Šrámek (1877–1952)
básník, prozaik a dramatik
? Sobotka, gymnázium v Písku a Roudnici, vojenská
služba v Českých Budějovicích ? odraz v tvorbě; vězněn
za antimilitaristické postoje; v 1. světové válce na frontě v
Itálii, Haliči a Rumunsku; hluboký vztah k rodnému kraji
a) poezie
sbírka Života bído, přec tě mám rád – básníkův
vztah k životu, provokující buřičství, výsměch
(vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost
přizpůsobit se)
– b. Curriculum vitae, b. Píšou mi psaní -
rebelantská píseň, humor a ironie:

"Voják je voják,
musí bojovat –
vloží k líci pušku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své,
oh, srdce své."

"... já jsem rezervista,
básník anarchista,
zpívám si a proklínám,
oh, proklínám."

sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na
společnost, na rakouský militarismus;
b. Raport – forma vojenského hlášení; paralela:
umírající voják a umírající kůň ? protiválečný protest
V obou sbírkách: osobitý, prostý jazyk, veršová
písňová forma
sbírka Splav – milostná lyrika (poezie mládí a lásky),
vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života,
ale i odraz válečných hrůz; oslava domova a rodného
kraje; lyrika zpěvná, prostá, citová, vliv vitalismu

"Těch neznám slov, jež řekl bych a plakal.
Však zahrádku mám krásnou, z růží sad,
a kdyby vás tam někdy v noci slavík vlákal,
tam z oněch slov je růží sad.

?????

Snad máte hvězdy radši. Umru rád,
sad růží mých se v louky hvězdné změní.
Však umřít nedejte mi. Není, ach není
slov krásnějších, než našeptá vám z růží sad."
(b. Čtrnáctiletý)

sbírka Rány, růže – verše z doby konce 1. republiky
a okupace – vlastenectví, odpor k fašismu
b) próza
– povídkový soubor Prvních jedenadvacet –
námět ze života buřičů, ztroskotanců, společensky
deklasových, ale citlivých lidí; kritika a ironie
– impresionistický román Stříbrný vítr – příběh
dospívajícího studenta Jan Ratkina, střetnutí s
pokryteckou měšťáckou společností a morálkou ?
jeho vzpoura proti ní (čistota, křehkost mládí ×
nepochopení a necitelnost dospělých);konflikt lze
překonat jen díky hlasu "stříbrného větru" = symbol
věčného mládí a naděje;
rysy impresionismu: postavy bez pevných rysů,
dvojznačné, tajemné; uvolněná dějová stavba –
řazení detailů a epizod, zachycení dojmů,
smyslového vnímání; postižení citové atmosféry,
odstínů nálady; lyrizace prózy; snovost a neurčitost
vitalistický román Tělo – chvála plného života (×
válka, která ničí štěstí lidí); ženský protest proti válce
povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků,
nesmyslnosti války
c) drama, zvl. impresionistické
Léto – lyrická oslava mládí a lásky (Jeník Skalník a
Stázka) v kontrastu s měšťáckým světem, koketérií a
nudou intelektuálů; lyrická atmosféra horkého letního
večera
Měsíc nad řekou – pocit rezignace a stesku
stárnoucí generace; dějiště – malé město (zřejmě
Písek) při sjezdu abiturientů; ironický úsměv nad
někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír ×
svět jejich synů a dcer (rozhovor Villyho a Slávky) –
nadšení, okouzlení; zachycení nálady okamžiku,
působivost základní scenérie (viz titul) na city
člověka
Šrámkův přínos:
? smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus,
oslava prostých životních hodnot

Karel Toman (1877–1946)
básník, redaktor Národních listů
– ač předkové byli rolníci, jako by se narodil tulákem;
vliv anarchismu – bohémský život (nedostudoval
práva, neschopen se podřídit); dobrodružné toulky
po celé Evropě – nespokojenost se světem
omezujícím člověka, projev vzdoru; v cizině si
uvědomil svou náležitost k rodné zemi ? návrat,
cesta k smíru a harmonii, chvále života
– dílo nepříliš rozsáhlé (7 sbírek), ale vzácně
dokonalé, trvale kvalitní; úzkostlivá, přísná
autokritika, tvůrčí kázeň, hutnost výrazu; vznik lyriky
z hlubokého osobního prožitku
– sbírka Pohádky krve – vliv dekadence a
symbolismu; subjektivní ladění; láska k ženě, k životu
× kritika měšťáctví; b. Píseň – významové a zvukové
složky v dramatickém napětí: obraznost, kontrasty ×
melodická stavba, písňové prvky – báseň je zpěvem
(kantiléna – i mstivá)
– sbírka Torzo života – lyrika erotická a revoltující,
počátek boje s individualismem, o životní aktivitu;
sen o svobodném životě, soucit s trpícími,
harmonizující tendence i ve formě výpovědi (rytmus,
melodičnost, přesný rým)
– sbírky Melancholická pouť a Sluneční hodiny
– prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i
touha po domově; boj se smutkem
– sbírka Verše rodinné a jiné – převaha harmonie
– vrchol tvorby – sbírka Měsíce – 12 básní s obrazy
proměn přírodního dění a lidské práce; oslava
domova, syntéza reálného a symbolického obrazu
skutečnosti; b. Září – spojováno se svátkem sv.
Václava ? závěr:

"Svatý Václave,
nedej zahynouti
nám ni budoucím"

– sbírky Hlas ticha a Stoletý kalendář – z obd.
meziválečného; osudy lidí, koloběh života; b. Vlastní
podobizna – odhaluje podstatu buřičství Tomanovy
poezie: motiv hlubokého lesa, v něm vyvěrá zpěvavý
pramen; motiv světla rodícího se z tmy a motiv
života, tiché a zádumčivé písně, motiv snu zástupů,
který mu v srdci zpívá
Tomanův přínos:
? vyjádření hloubky prožitku, vývoj od bohémství,
tuláctví a neklidu k harmonii, přilnutí k rodné zemí;
zhuštěný, strohý výraz

Stanislav Kostka Neumann (1875–1947)
básník, prozaik, publicista, překladatel, politik
– složitý básnický vývoj od dekadence a symbolismu
přes anarchismus, civilismus, naturismus, účast v
poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské
poezii, dogmatickým stalinským postojům v 2. pol.
30. let a k protifašistickému hnutí; redaktor časopisu
Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci)
aj., spoluredaktor Almanachu na rok 1914
Dílo
1) vstup do literatury – sbírky Jsem apoštol nového
žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva
mezi námi – vliv symbolismu, dekadence, satanismu
b. Vypučel jsem nad bahna – abstraktní alegorie,
individualismus, dekadentní nálada, stylizace do
postavy Satana = symbol síly, pýchy, vzpoury, ale i
pozemskosti, života, radosti a krásy
sbírka Sen o zástupu zoufajících – cesta od
individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke
konkrétním pojmenováním; obraz velkoměsta,
každodenního všedního života, lidské radosti
(Whitmanův vliv – civilismus)
sbírka Kniha mládí a vzdoru – projev anarchismu
2) Odchod na Moravu (Řečkovice, Bílovice u Brna) –
mezník v tvorbě: důvěrné poznání přírody a oslava
člověka – sbírka Kniha lesů, vod a strání – přírodní
a milostná lyrika (vliv vitalismu, naturismu);
forma básní – parafráze modliteb, např. b. Vstupní
modlitba nebo Jarní zvěstování:

"Zdrávas, země,
plná milosti,
požehnaná jsi mezi světy,
země,
požehnaný plod života tvého
člověk"

totéž i v publicistice – fejetony S městem za zády,
programová stať Ať žije život! a sbírka Láska

3) sbírka Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky,
moderního života, velkoměsta; vliv civilismu;
= novost tematická, nová umělecká forma –
whitmanovský volný verš, nová obraznost: prolínání
přírodních a civilistních motivů, např. skřivan jako
pracující pilka (b. Skřivan), rotačka přirovnána k
důstojnému slonu (b. Chvála rotačky)
4) sbírka Rudé zpěvy – proletářská poezie; agitační,
revoluční, politická lyrika; adresné apostrofy
(oslovení), strohá údernost politických výzev
(revoluční hesla), náboženské symboly, ale politický
obsah
přívrženec zásad socialistického realismu ? sbírky
Srdce a mračna (obdiv k SSSR), Sonáta
horizontálního života (varování před fašismem,
odraz španělské občanské války, básníkova
polemika s Halasem – b. Staří dělníci); polemický
pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi
– Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí
5) tvorba za okupace ? sbírky Bezedný rok (reakce na
Mnichov), Zamořená léta (obraz války, okupace) –
vyšly po válce
6) populárně odborná próza historická – knižní cykly
Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce;
román Zlatý oblak (oslava lásky, života ve volné
přírodě)

Petr Bezruč (1867–1958) – syntéza všech proudů poezie
přelomu století – realistického, symbolistického,
impresionistického i sociálního
? Opava, syn slezského buditele Ant. Vaška
autor jediné básnické sbírky Slezské písně (první básně
v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo); obraz
sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem
pod horami), výzva k odboji; bída havířů, beskydských
horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich
pomahačů: německá škola, polský kostel, odrodilci
(Bernard Žár), krčmáři a lichváři
úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným
rudým květem = symbol vzpoury, vlastního osudu (bez
lásky), nebo obraz jediné sbírky
nový typ sociální balady: b. Maryčka Magdónova
(citová účast básníka na krutém osudu – refrén), b.
Kantor Halfar - autor svědkem krutého příběhu učitele,
který vzdoroval odnárodňování, učil česky
básníkova autostylizace:
b. Já (věštec, mluvčí slezského lidu, lidový bard,
šílený rebel), b. Ty a já, Horník, Ostrava (výraz
vzdoru, nenávisti)

"přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!"

b. Škaredý zjev (vliv dekadence), Kdo na moje
místo?, b. Jen jedenkrát (paralela: nešťastný osud
země a osud básníkův)
intimní lyrika – b. Labutinka aj.
samostatná skladba (po odmlčení) Stužkonoska modrá
– vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice
Bezručův přínos:
? prolínání lyričnosti, epičnosti a dramatičnosti, ironie,
útočnosti i melancholie, intimního a společenského,
subjektivního a objektivního, symbolického a
realistického vyjádření ? originální, celistvý tvar,
zdroj sociální poezie
? souvislost s tvorbou Erbena, Nerudy, Vrchlického
(balada), Čecha (vlastenectví, sociální motivy),
Machara (realistické obrazy, ostrá kritika), Sovy a
Březiny (obraznost, symbolismus, impresionismus v
obraze přírody), Gellnera, Tomana a Šrámka
(písňový pamflet, útočnost, revolta, provokace)
? jazyk – nářeční prvky (lašská slova kopalna, robit,
vráz)
? forma – obsahová hutnost ? krátké, úsečné verše;
rým, převaha daktylského rytmu; vzrušené apostrofy,
hyperbola, otázky, výsměšná ironie
















16. Avantgardní umělecké směry ve světově literatuře 1. poloviny 20. století



rozvoj techniky a civilizace; 1. světová válka; pak úsilí o
nový řád vede k vítězství fašismu (Itálie, Německo) a
komunismu (Rusko po říjnové revoluci 1917); rozpad
Rakouska-Uherska, vznik samostatného
československého státu – 1. prezident T. G. Masaryk;
samostatnost národa už požadoval Manifest českých
spisovatelů z roku 1917; poválečná konjunktura
vystřídána světovou hospodářskou krizí 30. let, příprava
dalšího válečného konfliktu, španělská občanská válka, 2.
světová válka
vitalismus – z lat. vita = život
směr v české literatuře: reakce na válku, vyjádření
radosti z nejprostších maličkostí, z pouhé existence;
jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz – F.
Šrámek, K. Čapek, J. Wolker
civilismus
obraz technických vymožeností, moderního života a
světa, oslava všedních věcí, lidské práce; americký
básník W. Whitman, belgický básník a dramatik É.
Verhaeren, v české literatuře např. S. K. Neumann
expresionismus – z lat. expressio = výraz
protiklad pozitivismu, naturalismu a impresionismu;
literární, výtvarný a divadelní směr (V. van Gogh, E.
Munch, P. Gauguin); umění výrazu, vyjádření obavy
o osud člověka; chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí;
vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí; v
české literatuře Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J.
Weis aj.
futurismus
do umění přítomnosti a budoucnosti (lat. futurum =
budoucí) proniká moderní život; obraz světa v
pohybu, který je zachycen rozložením do časově
následných fází (italský básník Filippo Tommaso
Marinetti); osvobození (izolace) slov a vět
zdůrazňuje rychlost pohybu; výrazná grafická podoba
básně (viz např. Majakovskij); odstraněna
interpunkce
kubismus
v malířství (Pablo Picasso); úsilí postihnout podstatu
věcí ? rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky,
geometrické tvary (kubus = krychle);
mnohopohledovost (z více stran), tlumené barvy
kubofuturismus
v literatuře (Guillaume Apollinaire) – spojení
futuristického dynamismu a kubistické
mnohopohledovosti; zachycení složité skutečnosti z
mnoha úhlů pohledu; polytematičnost (uvolnění
dějových souvislostí, spontánní proud představ),
prolínání časových rovin; zdůraznění grafické podoby
básně ? obrazové básně (kaligramy)
dadaismus
vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života;
zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivitu (dada v
dětské řeči = hračka); princip náhodnosti věcí a
nesmyslnosti vztahů; zakladatel – francouzský
básník rumunského původu Tristan Tzara; úsilí
šokovat, burcovat, provokovat
poetismus
výlučně český avantgardní směr (od pol. 20. let 20.
stol.); Karel Teige – autor Manifestů poetismu;
měsíčník ReD (Revue Devětsilu); skupina Devětsil
(založena 1920) – literáti, kritici, výtvarníci,
hudebníci, dramatici;
využití obraznosti, fantazie; princip lyrismu,
kompoziční metoda volné asociace (řetězení)
představ, narušena logická stavba básně,
odstraněna interpukce, inspirační zdroj – lidová
zábava (cirkus, kino, varieté); odmítnutí původního
tendenčního umění: místo obrazů dělnického boje a
práce obraz dělníka uprostřed zábavy; úsilí poznat
krásy světa – "umění žít" (Teige), "aby svět byl básní"
(Nezval); obohacení výrazové stránky poezie
(experimenty se slovy);
programová díla poetismu: V. Nezval, Podivuhodný
kouzelník, Pantomima, Papoušek na motocyklu;
potom i K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura aj.
surrealismus
z fr. surréalisme = nadrealismus; zakladatel André
Breton; využití obraznosti, fantazie; psychický
automatismus (volný tok obrazů bez rozumové
kontroly a zábran); vliv Freudovy psychoanalýzy;
vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů,
fantazie a snu; obohacení citové stránky poezie (o
způsobu tvorby surrealisty – viz povídka K. Čapka
Básník); u nás vznikla surrealistická skupina v r.
1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938
existencialismus
z fr. existence = bytí, jsoucno; vychází z filozofických
výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného
jedince; obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami;
v mezních situacích životního ohrožení prožívají
beznaděj, zoufalství, pocit hnusu ? snaha osvobodit
se; život chápán jako směřování k smrti; J. P. Sartre,
A. Camus, (předchůdce F. Kafka), v čes. literatuře
J. Orten
proletářská literatura a socialistický realismus
marxistické směry; Neumannův časopis Červen,
Kmen, Proletkult, Nejedlého Var (Wolkrova stať
Proletářské umění – 1922; = program: umění třídní,
revoluční, stranické, tendenční, optimistické); vliv
Maxima Gorkého; obraz společenských rozporů, sny
o spravedlivější společnosti, patos, hrdinství,
kolektivismus; první sbírky proletářské poezie:
Neumannovy Rudé zpěvy, Wolkrova Těžká hodina
poezie:

Guillaume Apollinaire (1880–1918)
– vliv na moderní světovou poezii, básník, prozaik,
dramatik, představitel kubofuturismu; rysy poezie:
? vliv války
? obdiv k moderní technice, civilizaci, městu
? krása je v nejvšednějším životě
? obraznost, fantazie, volná asociace představ,
polytematičnost
b. Pásmo (sbírka Alkoholy) = polytematická báseň –
spontánní proud představ, obrazů, skutečnost
zachycena z mnoha pohledů, prolínání časových
rovin (tempo moderního světa), narušena logická
souvislost veršů, bez interpunkce; stírají se rozdíly
mezi lyrikou a epikou; verše o Praze (okouzlení
Prahou)
sbírka Kaligramy = básně obrazy; text spojen s grafickým
uspořádáním v optický celek – vizuální lyrismus
(působivost)

André Breton (1896–1966)
– básník, esejista, zakladatel surrealismu; důraz na
svobodu osobnosti, její cit; využití psychického
automatismu

Paul Éluard (1895–1952)
– autor protiválečných básní, pak stoupenec
surrealismu,
např. sb. Veřejná růže

próza:
Marcel Proust (1871–1922)
– román Hledání ztraceného času (8dílný) –
nekonvenční postup – detailní vyjádření zážitků a
pocitů vypravěče, psychických procesů (vnitřní
monolog)

Romain Rolland (1866–1944)
– představitel humanistické tradice; Nobelova cena;
prozaik, hudební vědec, autor životopisů
významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.);
– předválečná tvorba – 10 dílný cyklus Jan Kryštof
(román – řeka) – životní osudy geniálního
německého hudebníka
– protiválečné zaměření: novela Petr a Lucie –
založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět
dvojice milenců, problémy války × rozvíjející se cit
lásky; lyrické, poetické ladění příběhu,
shakespearovský motiv; dějiště – válečná Paříž, od
ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt
v kostele při náletu ? obžaloba nesmyslnosti války
– tentýž protiválečný postoj i v románě Okouzlená
duše a Dobrý člověk ještě žije

Henri Barbusse (1873–1935)
– román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled
"zdola"), vlastní zážitky z fronty; netradiční román –
pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny


Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)
– francouzský hrabě, letec v 2. světové válce, autor
pohádkové prózy Malý princ – setkání letce s malým
princem z neznámé planety; proklamace nutnosti
přátelství a odpovědnosti; projev víry v člověka a
jeho velikost; rozdílnost pohledu na svět: dítě ×
dospělý člověk
– tzv. letecké romány, např. Noční let

James Joyce (1882–1941)
– irský prozaik, novátor v próze; osobitý styl: metoda
volného proudu vědomí, mnohovýznamový sled
dojmů a obrazů, působivý jazyk; vztah k rodné zemi
(povídky Dubliňané); román Odysseus – parafráze
antického mýtu, obraz současného Dublinu a vztahů
mezi lidmi (prázdnota, banalita všedního života, ale i
jeho neopakovatelnost)

John Galsworthy (1867–1933)
– vrchol tradice anglického kritického realismu;
– trilogie Sága rodu Forsythů – život vyšších vrstev
společnosti viktoriánské Anglie; návaznost mají
romány Moderní komedie a Konec kapitoly

Georg Bernard Shaw (1856–1950)
– Nobelova cena; světový dramatik, autor např.
dramatu Pygmalion (sázka profesora fonetiky
Higginse, že v krátké době vychová a uvede do
vznešené společnosti nevzdělanou květinářku Lízu
(námět pro muzikál My Fair Lady);
– v dramatech kritika hlouposti, pokrytectví, falešné
morálky

Thomas Mann (1875–1955)
představitel humanistické a demokratické prózy;
Nobelova cena
generační román Buddenbrookové – o vzestupu a pádu
lübecké podnikatelské rodiny (inspirace vlastními
životními zážitky); tetralogie Josef a bratři jeho
– převyprávění biblické legendy, obecně o
mezilidských vztazích

znalosti poměrů rodného města Lübecku využil i starší
bratr Heinrich Mann (1871–1950)

Erich Maria Remarque (1898–1970)
– generační román Na západní frontě klid (ironický
název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel
Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí
všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít;
drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i
svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného
života
– volné pokračování – román Cesta zpátky - osudy lidí
zničeny válkou; návrat domů a konec frontových
přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a
vykořeněnosti
– totéž román Tři kamarádi; romány Jiskra života,
Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce

Lion Feuchtwanger (1884–1958)
– autor historických románů se současným podtextem;
zvl. z židovských dějin, např. Židovka z Toleda,
trilogie Židovská válka; z francouzské historie –
Lišky na vinici, biografický román Bláznova
moudrost (o J. J. Rousseauovi); biografický román o
španělském malíři Goya; trilogie Čekárna – obraz
soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance
(útěk před Hitlerem do Ameriky)

Bertolt Brecht (1898–1956) – dramatik, režisér, divadelní
teoretik; tvůrce tzv. epického divadla (snaha rušit
divadelní iluzi, otevřená scéna, vypravěčský komentář,
oslovování publika, výmluvné texty a songy); autor dramat
společensky kritických, protiválečných a protifašistických,
např. Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a
bída třetí říše

Franz Kafka (1883–1924)
– pražský rodák židovského původu, autor povídek,
aforismů, deníkových záznamů (fragmenty), vliv
existenciální filozofie; vrcholná díla (nedokončená)
Proces a Zámek; vyjádření pocitu úzkosti, odcizení
člověka v moderní společnosti, úvahovost;
nebezpečí zmechanizování života a neschopnost
člověka vzdorovat = provinění, bezvýchodnost ?
zkáza (smrt)

Franz Werfel (1890–1945)
– dramatik a prozaik; biografický román Verdi, román
Píseň o Bernardettě; náboženské motivy lásky k
bližnímu, morální čistoty a dobra; dokonalá
charakteristika postav

Egon Erwin Kisch (1885–1948)
"zuřivý reportér", novinář, autor reportáží a drobných próz,
např. Pražská dobrodružství; kriminalistická studie
Pražský pitaval, autobiografie Tržiště senzací – lehkost
stylu, nadhled, bezprostřednost zážitku

Arnold Zweig (1887–1968)
– román Spor o seržanta Gríšu – obraz 1. světové
války

Vladimir Majakovskij (1893–1930)
– vývoj od kubofuturismu k socialisticky orientované
poezii; za 1. světové války autor poemy Oblak v
kalhotách – vlastní prožitky a postoje; víra v revoluci
(poema Správná věc)

Sergej Alexandrovič Jesenin (1895–1925)
– představitel básníků – imažinistů (smyslová
obraznost, volný verš)
– Píseň o velikém pochodu (téma občanské války),
sbírka Zpověď chuligána (bohémství), lyrická
skladba Anna Sněgina

Ivan Bunin (1870–1953)
– mistr povídky; přilnutí k venkovu, obraznost

Maxim Gorkij (1868–1936)
prozaik a dramatik; "most" mezi ruskou a sovětskou
literaturou; povídky a romány psychologické,
socialistickorealistické, generační

Isaak Babel (1894–1941)
– povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti,
tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života,
složitých konfliktů, dramatičnost

Jevgenij Zamjatin (1884–1937)
– próza My – úvahovost, ironie, výsměch sovětské
moci; podobně satirický pohled u Michaila
Zoščenka, Michaila Bulgakova aj.

Michail Šolochov (1905–1984) – Nobelova cena;
– 4 dílný román Tichý Don (o životě kozáků v 1.
světové válce a po ní), román Rozrušená země (o
kolektivizaci po říjnové revoluci, drsný obraz
skutečností), novela Osud člověka (tematika války a
poválečného světa)

Ernest Hemingway (1899–1961) – Nobelova cena
– představitel prózy tzv. "ztracené generace" = američtí
spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti –
dobrovolníci s představou boje za svobodu a
demokracii; brzy pochopili svůj omyl, "vystřízlivěli";
válka jako první velký životní zážitek je natrvalo
poznamenala - pocit vykořeněnosti
– román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a
vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů ?
upínají se proto k základním hodnotám individuálního
lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest);
hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního
Švýcarska)
– román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou
občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava –
americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn,
čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života
(láska k španělské dívce)
– symbolická novela Stařec a moře – obraz zápasu s
přírodou a zlem do posledních chvil života; vzdát se
= ztratit lidskou důstojnost; kubánský stařec
Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný
boj s mořem a žraloky o svůj úlovek; smysl novely:
oslava lidské aktivity a nezdolnosti
– novátorský Hemingwayův styl: skrytá dramatičnost
zdánlivě střízlivých popisů; v podtextu zachycena
atmosféra situace i charaktery hrdinů; hutnost a
strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou
souřadně připojené věty); hrdinové prokazují morálně
lidské kvality

William Faulkner (1897–1962)
– obraz amerického Jihu, sociální a rasové problémy
(román Divoké palmy); složitý styl, epizodičnost,
mozaika žánrů a citových zabarvení

John Steinbeck (1902–1968)
Nobelova cena; zobrazuje osudy kalifornských drobných
farmářů v době hospodářské krize ? ztráta půdy,
vystěhovalectví, cesta na Západ, marné hledání obživy –
v románě Hrozny hněvu – venkov jako útočiště před
civilizací; mýtizace přírody a půdy; vypravěčské umění

Frederico García Lorca (1898–1936)
básník a dramatik, za občanské války zastřelen fašisty;
drama Krvavá svatba – proti násilí, zvůli; v poezii
folklorní tradice Andalusie (Cikánské romance)

















17. Vývoj české meziválečné poezie



? doznívá prožitek války (Dyk, Sova, Toman)
? poč. 20. let – nový proud – proletářská poezie
(přiblížení dělnictvu, boj proti sociálnímu útlaku a
válce, sny o revoluci, kolektivnost, tendenčnost;
programový manifest – stať J. Wolkera Proletářské
umění (Var 1922); Wolker, Neumann, počáteční
tvorba Hory, Hořejšího, Seiferta, Biebla
? avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně
program proletářských básníků, pak poetismus;
sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník
ReD (Revue Devětsilu); K. Teige, V. Nezval, J.
Seifert, V. Vančura, Voskovec a Werich aj.
? v 30. letech
– surrealismus (Nezval, Biebl, Teige aj.)
– reflexivní a meditativní lyrika (Hora, Halas,
Holan)
– poezie duchovní křesťanské orientace
(Hrubín, Reynek aj.)
– pokračuje sociální linie (Neumann)
? konec 30. let – ohlas španělské občanské války,
odraz Mnichova 1938, ohrožení národa ? sjednocení
básníků – poezie domova, rodné země

Významné osobnosti poezie

Jiří Wolker (1900–1924) – představitel proletářské poezie
? Prostějov, nadání literární, hudební i výtvarné už na
gymnáziu, studium v Praze, předčasná smrt (onemocněl
tuberkulózou)
Dílo
a) poezie
– sbírka Host do domu = tvorba z mladších let; vliv
vitalismu (Šrámek); tzv. poezie prostých věcí,
chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a
zdůvěrnění, pocit radosti ze života (vliv domova);
časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí;
metafory, personifikace; prostý verš – např. b.
Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku),
Věci (láskyplný pohled na svět)

"...miluji věci a také miluji celý svět"

– závěr – b. Svatý Kopeček (pův. samostatná) –
odlišnost: autor opouští idylické pojetí světa (vliv
politických událostí 20. let), změna výrazu: je
bohatší, první báseň pásmo (=polytematická báseň)
v naší literatuře
– sbírka Těžká hodina = proletářská poezie; úvodní
stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce
chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce
a mozoly, statečnost);
sociální balady – epická šíře, sociální tematika,
dramatičnost – např. Balada o snu: obraz sociálních
rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po
lepším světě (sen Jana a Marie); dialog,
nepravidelný verš; kompozice: od reportážního
civilního začátku k patetickému závěru; podobně i
Balada o očích topičových, U rentgenu, Tvář za
sklem aj.
– odraz básníkovy nemoci: b. Epitaf, Umírající
b) próza
– povídky, moderní pohádky (O milionáři, který
ukradl slunce, O kominíkovi), drama – 3 aktovky,
kritické a programové stati (Proletářské umění)

Josef Hora (1891–1945)
básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin,
Blok)
? Roudnicko, studium v Praze, novinář socialistické
orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ; vývoj od proletářské
poezie k osobité sociální a intimní poezii
Dílo
a) poč. 20. let
– sbírky Básně, Strom v květu – vliv civilismu a
vitalismu, pak proletářská poezie – sbírky Pracující
den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – obraz
společenských rozporů, představa revoluční změny
(= akt spravedlnosti), např. b. Dělnická madona –
básníkův soucit, úcta k práci; teoretická stať O
proletářské poezii (Proletkult), romány
Socialistická naděje (téma politických bojů 20. let) a
Hladový rok (téma 1. světové války)
b) od poloviny 20. let a v 30. letech
– reflexivní a meditativní lyrika
– sbírka Itálie – obraz země slunce a barev, slavná
minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy;
změna stylu – metaforická zkratka, přímé lyrické
vyjádření, sevřený rytmický verš;
– sbírka Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní,
nově motiv plynoucího času – nehmotný pojem
času přetvářen v konkrétní představu; stesk z
pomíjivosti života
– sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty
ticha – vzpomínky, útěk do vlastního nitra, pocit
samoty
– sbírka Máchovské variace – 16 jambických
básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma
lásky, země, domova, času
c) konec 30. let
– b. Španělsko v nás (ve sborníku Španělsko) –
reakce na politickou situaci; sbírka Domov –
poezie rodné země, obava o její budoucnost –
b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů × země
rozkvétající; slavné tradice (refrén), obraz
nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa:

"A tak jdem,
mrtví, živí, nezrození,
nekonečné pokolení.
Z bouřných mraků nad světem
stoupáš s námi, ostrov štěstí,
nekonečný život náš,
na němž je nám růst i kvésti,
držet stráž."

– lyrickoepická b. Jan houslista – návrat českého
hudebníka ze světa domů, aby prožíval utrpení,
kterým osudově prochází jeho země

Jindřich Hořejší (1886–1941)
proletářský básník, překladatel francouzské poezie
– sbírky Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník,
Den a noc – obraz sociální bídy velkoměstské
periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika –
láska spojena s občanskou aktivitou; epizující
tendence

Jaroslav Seifert (1901–1986) – Nobelova cena (1984)
– básník, prozaik, novinář, překladatel;
? Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po
r. 1948 nucen několikrát se odmlčet
Dílo
a) proletářská poezie
– sbírka Město v slzách – představa světa bez
bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s
chudými, vidiny lidského štěstí
– sbírka Samá láska
b) poetismus
– sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně,
Poštovní holub
– neproblematické vidění světa, krása života,
poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot,
smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory
c) 30. léta
– intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce
Venušiny, Jaro sbohem – rozpor snu a skutečnosti,
melancholické vzpomínky, zvl. na matku, ztracený
svět dětství; krása české krajiny; obraznost,
soustředění na detail, melodický verš (mistr
kantilény)
– sbírka Zhasněte světla – reakce na
mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje;
krása jazyka

d) za okupace
– sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího
osudu), Světlem oděná, Kamenný most – Praha
minulosti a básníkova mládí; symbol existence
národa; citová vroucnost
e) po válce
– sbírka Přilba hlíny - 3 cykly: Osm dní (inspirace
úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z
let války), S otevřenou náručí (zážitky z května
1945)
– sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována
kresbami M. Alše a českou krajinou
– skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu
Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové;
jímavá písňová forma; sbírka Maminka vzpomínky
na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé
životní hodnoty
f) 60. léta
– tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika;
zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové
formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná
próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání,
nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu,
pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti
– sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa,
Odlévání zvonů
g) 70. a 80. léta
– publikace v samizdatu – vzpomínky, životní
bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky
Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti
básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa
Seifertův přínos:
? zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota
poezie, krása češtiny

Vítězslav Nezval (1900–1958)
– představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního
proudu poezie; básník, prozaik, dramatik
? Biskoupky na Mor., dětství v Šamikovicích;
nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu
Dílo
– různorodost způsobů básnického umění, spontánní
lehkost tvoření, inspirace: zážitky z dětství, obraz
vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací; tvůrčí
zdroje: životní pocit radosti, obrazotvornost
a) 20. léta
– vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova
symbolismu – sbírka Most (b. Podzim = báseň
obraz); poetismus – skladba Podivuhodný
kouzelník (ve sborníku Devětsil) – básnický
autoportrét, "čaroděj" učí člověka chápat krásu světa
– sbírka Pantomima (1924) – programová
manifestace poetismu; členitě sestavený celek:
drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické
scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu
čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda – 4–2
verší, asociace představ z tvaru písmen; hravost
– závěr poetistického období – sbírka Básně noci
– její součástí je skladba Edison – vážnější, hlubší
pohled na skutečnost (vliv společenských událostí);
oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako
dobrodružství, hrdinství; polytematická báseň;
inspirace – osobnost vynálezce žárovky; autorovo
básnické vidění moderního světa a člověka
– dvojí pocitová atmosféra: radost – smutek, život –
smrt ? refrén:

"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života a smrti"
×
"Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života a smrti"

– vývoj směrem k převládajícímu pocitu radosti (viz
i první verš jednotlivých zpěvů);
– kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů: výchozí
konkrétní zážitek – toulky po pražských mostech v
noci, přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis
ve starých novinách
– 1. zpěv – motiv sebevražedného stínu (rub
chaotického tempa moderní doby), 2. zpěv – obraz
života mladého Edisona, 3. zpěv – obraz moderního
světa techniky (mění se podstata refrénu), 4. zpěv –
vrchol, největší štěstí je štěstí z objevů, touha
přetvářet, 5. zpěv – pocit radosti

"zapomnění na stesk života a smrti"

– pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace
(výčet), využití refrénu; volná návaznost – báseň
Signál času: inspirace Edisonovým úmrtím, reakce
na hospodářskou krizi
b) 30. léta
– 2 linie tvorby: politická (sociální) – vliv krize a
surrealistická
– sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět
prstů a hra Milenci z kiosku – ještě hravost
poetismu, ale i kritika doby a revoluční tendence
– sbírka Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po
Francii a Itálii, pocit štěstí
– od r. 1934 mluvčím surrealismu (vliv André
Bretona, Paula Eluarda):
–sbírka Žena v množném čísle – paralelní
řazení subjektivních představ, využití
obrazotvornosti a fantazie (např. b. Litanie)
– sbírka Praha s prsty deště – okouzlující
lyrická krása Prahy, mnohostrannost
skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání
minulosti a přítomnosti (b. Město věží)
– sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost
posloužila pro výraz odporu k fašismu
–souběžně vznikl jiný typ poezie (anonymně),
např. sbírka 52 hořkých balad věčného
studenta Roberta Davida = sociální poezie,
společnost viděna očima nezaměstnaného
studenta (společenská krize, nebezpečí
fašismu); klasická forma francouzské (villonské)
balady
c) tvorba konce 30. let a za okupace
– základní motivy: vztah k matce, rodné zemi,
domovu – sb. Matka naděje – motiv matky = symbol
statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti;
úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami
o budoucnost národa
– sb. Pět minut za městem (1939) – výraz odporu
k okupaci (b. Černý družba)
– b. Óda na návrat K. H. Máchy – inspirován
manifestačním převážením ostatků Máchových z
Litoměřic do Prahy; umělecké využití motivu země
milované z Máje
– divadelní hra Manon Lescaut (poetická adaptace
Prévostova románu) – kouzlo básnického jazyka,
lyrický půvab verše = symbol národní nezdolnosti
– cyklus Historický obraz (1945) – verše z doby
Mnichova, okupace a osvobození (3 oddíly)
d) poválečná tvorba
– oficiální dobová "socialistická" poezie: poema
Stalin, sbírka Veliký orloj, skladba Zpěv míru –
budovatelské nadšení, revoluční elán, touha po míru
(proti válce)
– sbírky Z domoviny, Křídla, Chrpy a města –
znovu důvěrný vztah k rodné zemi, vesnici z dětství
(b. Na břehu řeky Svratky); posmrtně vydaný
soubor Nedokončená
– drama Dnes ještě zapadá slunce nad
Atlantidou – varování před zneužitím atomové
energie, před nebezpečím neomezené moci a násilí
e) teoretické práce
– např. Moderní básnické směry, Manifesty
poetismu (s K. Teigem)
f) paměti – Z mého života
Nezvalův přínos:
? přední představitel avantgardy (poetismus a
surrealismus) i sociální (a socialistické) literatury
? bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající pocit
radosti ze života, optimismu
? teoretické stati o moderním umění, překlady
? různorodost tvorby, rozmanitost žánrová, formální

Konstantin Biebl (1898–1951)
po maturitě vojákem rakouské armády, na balkánské
frontě zraněn; ve 20. letech cestoval (Sumatra, Jáva,
Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkrem
Dílo
a) počáteční tvorba
– se strýcem Arnoštem Rážem – sbírka Cesty k
lidem; poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu
na svět;
– proletářská poezie – sbírka Věrný hlas
(věnovaná památce Wolkrově), Zlom, Zloděj z
Bagdádu – tlumený, skromný výraz, jemná, hluboká
citlivost, melancholie, soucit s trpícími
b) poetistické období
– hravá obraznost i vliv války a sociálních
problémů; zkušenosti z cest, vztah k domovu –
sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu
– b. Škála – hravost, experimenty se slovy,
zvukosled

"Tyčinky v tichých a bílých liliích
ve světle zeleném světle zeleně
tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá
Lolo Lolo
žluť smutku purpur strun
jdou loukou tmou"

– vrchol poetismu – skladba Nový Ikaros (4 zpěvy)
– polytematická báseň; volný proud podvědomých
představ ? mnohotvárnost současného světa;
obrazy z dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky,
válečné hrůzy, smutek a tíha života; básník = mytický
mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času
– surrealistické sbírky – Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo
noci
c) poslední tvůrčí období 1940–1950 (po odmlčení a
do tragické smrti)
– sbírka Bez obav - tematicky pestrá – vzpomínky,
zážitky z okupace i současná budovatelská tematika

František Halas (1901–1949)
básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie,
překladatel;
? Brno; přátelství s J. Mahenem a kritikem B. Václavkem
Dílo
a) do poloviny 30. let
– vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt
? tragický životní pocit, skepse (× Nezval)
– sbírky Sépie, Kohout plaší smrt – sice stopy
poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a
zmaru; překvapující rafinované obrazy,
nemelodičnost, dojem přerývanosti verše
– sbírky Tvář a Hořec – melodičtější výraz, úsilí
zbavit se pocitu hrůzy – b. Doznání – rozpornost
opravdového hlubokého citu - štěstí i bolest lásky;
útěk do vlastního nitra a samoty
– b. Staré ženy – snaha postihnout s krutou
reálností bolestnost stárnutí; virtuózní forma litanie;
motivy smrti, nicoty × Neumannova polemika – b.
Staří dělníci (jejich dojemná krása a aktivita)
b) 2. pol. 30. let a obd. okupace
– změna: jasnější životní pohled; boj proti zlu
– sbírka Dokořán – obraz dramatického světového
napětí (reakce na španělskou občanskou válku)
– sbírka Torzo naděje – poezie ve službách
společenského zápasu
– b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji
s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská
tradice = posila národního sebevědomí
– b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu
– b. Zpěv úzkosti – využití zvukomalby (refrén):

"Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon
Čí ruce ho rozhoupaly
Francie sladká hrdý Albion
a my jsme je milovali"

– naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a
násilí:

"Meč tvůj ať zvoní brzy"

– účinné metafory, dramatické kontrasty,
myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy
(oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek);
metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)
– sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) –
osud ženy bojovnice – vzor národní hrdosti a síly;
symbolická krása její řeči
– sbírka Ladění – výrazová prostota dětských
říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka
c) po válce
– sbírka V řadě – oslava hrdinství bojovníků na
barikádách a sbírka A co? – vydána posmrtně,
představa budoucího života
– básnická próza Já se tam vrátím (1939, vydána
1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. =
pevná životní jistota; melodičnost a zpěvnost výrazu
Halasův přínos:
? osobitá poezie – hledání odpovědí na základní
filozofické otázky a smysl života
? překonání pocitů skepse a pesimismu, vývoj k životní
aktivitě
? zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů ve
verších se záměrně nelibozvučnými rýmy a
asonancemi, rušivou kakofonií (opak eufonie) k
veršům melodickým, libozvučným, s účinnými
metaforami, působivými gradacemi, biblickými
přirovnáními nebo prostým básnickým sdělením (s
využitím formy říkadel, lidových rčení i neologismů);
spojování konkrét s abstrakty

Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska
? Hrabová u Ostravy ? vztah poezie a rodného kraje
– sbírky Panychida, Siréna – svět hornické a hutnické
práce, prosté, srozumitelné obrazy, nemelodický verš
– sbírky Cesta pěšky, Hradní věž – sociální témata,
reakce na společenskou situaci (nebezpečí fašismu)
– poválečná tvorba
– sbírka Povstání z mrtvých – básně z
protektorátního období a osvobození
– sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v
člověka, rodný kraj
– vyzrálé sbírky ze 70. let:
– Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky
na dětství, autobiografická zpověď
– Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní
hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu
života a poezie

Vladimír Holan (1905–1980)
– originální moderní básník světového významu, tvůrce
náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z
francouzštiny, němčiny, polštiny)
? Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)
Dílo
a) do r. 1938
– experiment, úsilí o tzv. absolutní poezii – sbírky
Triumf smrti, Vanutí, Oblouk (z poč. 30 let) –
originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o
nejniternějších otázkách člověka: tematika lidského
bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu
života; vliv barokní poezie, francouzské moderní
poezie a Kantovy filozofie
– vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní
spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně
tonout) a slovesné vazby (ležet kříž odříkání);
zašifrovanost výpovědí, neologismy, spojení abstrakt
s konkrétním pojmenováním, napětí protikladů, věty
zvolací a tázací
– sbírka Kameni, přicházíš (1937) – ohlas
světového dění, zvl. španělské občanské války
b) konec 30. let
– obrat k občanské poezii, reakce na ohrožení
národní existence; souborné vydání – sbírka
Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz
mobilizace, Odpověď Francii – odezva na
mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní
Prahy, Zpěv tříkrálový - věnovaný památce mrtvých
v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli
– patetický verš, velká obraznost, naléhavá sdělení
– vedle toho vznikla sbírka intimní lyriky –
Záhřmotí a lyrickoepické příběhy První testament,
Terezka Planetová, Cesta mraku – tragické osudy,
základní filozofické otázky, hledání jistot, lásky a
krásy, smyslu života i tvorby
c) poválečný soubor Dokument - 4 skladby, ohlas
konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému
svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských
mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem
(jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida =
pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci –
portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití
detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka
Tobě – útočné glosy dobových událostí
d) od 60. let
– po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech
nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu
člověka, meditativní lyrice i k příběhům
rozvíjejí se 2 linie:
– expresivní lyrika, např. sbírky Bez názvu, Na
sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány
sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná
provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost,
útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se
slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky
nesnadně přístupná a srozumitelná
– tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a
meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem
Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s
touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka
s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí,
dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

"Umění je nářek,
něco pro někoho,
nic pro všecky; – –
Atonální harmonie."

Holanův přínos:
? osobitá, filozoficky laděná náročná poezie
? bohatství jazykových prostředků – novotvary
(kráčivec, loučenec, obsvětí, trialog),
mnohovýznamová pojmenování, slova z technických
oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklý
způsob vyjádření ("Budu křížit slova")

Richard Weiner (1884–1937)
básník a prozaik (psychologická próza)
? Písek; chemický inženýr; pobyt v Německu a Francii, za
1. světové války na frontě; vliv expresionismu, témata a
postupy blízké existencialismu a surrealismu
a) počátek tvorby
– soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné
prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a
zla; motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny
– povídkový soubor Škleb – úvahy o
zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic),
otázky svědomí, smyslu života
b) tvorba z konce 20. let
– 3 vrcholné básnické sbírky:
Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci, tmy,
samoty, beznaděje; nemelodický verš
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami –
zkonkrétnění výrazu, prostší, poetičtější jazyk
Mezopotamie – hledání ráje v srdci člověka,
hudebnost až eufonie, rým, odstraněna
interpunkce
– próza Hra doopravdy – 2 texty (Hra na čtvrcení
a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a
imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti; potřeba
lásky bez lži; úzkost z bezmocnosti člověka v
absurdním světě
R. Weiner označován jako "lichý člověk" literatury
(výlučnost, nezakotvenost)

František Hrubín (1910–1971)
lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl.
francouzské poezie)
? Praha, mládí v ,šanech, sepětí s Posázavím
Dílo
a) vstup do literatury v 30. l.
– sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě –
milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava lidského
života;
– sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země
sudička, Cikády aj. – spirituální ladění, duchovní
lyrika s prvky sociálními; motiv ohrožení; oslava
chudoby, motiv země a vesmíru, vztah k domovu =
jistota a posila

b) obraz války a osvobození
– triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s
ocelí, Pražský máj) občanská poezie
– poema Jobova noc (5 dílná skladba) –
básníkova představa nového světa, obraz osudu
národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty; v 3. zpěvu
vyznání lásky k rodné zemi – motiv zlidovělé písně
"Čechy krásné, Čechy mé" – jako refrén
c) poválečná tvorba
– pocity ohrožení, nejistoty paralelně vedle obrazu
každodenního života
– skladba Hirošima – varování, hrozba atomové
smrti × touha žít; připomínka osudu japonského
města
– sbírka Můj zpěv – intimní zpověď člověka
překonávajícího smutek a úzkost
– b. Zpěv lásky k životu – okouzlení světem,
přírodou, láskou; prožitek života všemi smysly; krása
jihočeské krajiny (máchovské obrazy); vědomí
významu a trvalosti lidského díla
– skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin:
mytické, dávné (mýtus o Daidalovi a
Ikarovi)
reálné, současné (letní neděle u vody,
novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou)
– střídání obou v krátkých záběrech (těžištěm
skladby je významové napětí mezi nimi)
– Daidalos – symbol touhy člověka po volnosti,
vynalézavosti, ale i tragédie člověka (problém
zneužití rozumu a tvůrčích schopností); tragický let
Ikarův - přízrak atomového mraku; obraz lidského
davu – netečnost k hrozivé zkáze; zavazující
poznání: "Ale nic se neděje bez nás"
d) tvorba od 60. let
– sbírka Až do konce lásky – milostná lyrika a
úvahy o poezii a životě
– poema Romance pro křídlovku – prostředí
Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a
sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka,
Viktor; příběh mladé chlapecké lásky motivovaný
osobním básníkovým prožitkem prvního poznání
lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti)
= příběh (zážitek) celého lidského života; vztah k
Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a
osudové nedorozumění
– spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o
svatbě i o pohřbu
– složité prolínání časových rovin – minulosti a
přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda
montáže, filmového střihu a detailu
– sbírka Černá denice – věnována památce rodičů
a sestry, Lešanské jesličky – vánoční balada, opět
protiklad života a smrti (kolébka – rakev)
e) próza
– vzpomínková próza U stolu a Lásky – medailony
o přátelích; novela Zlatá reneta – o návratu
pražského knihovníka do kraje svého mládí; životní
bilance
f) drama
– zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské)
ladění
– Srpnová neděle – lyrická hra z jižních Čech;
obraz mezilidských vztahů; kritika sobectví,
omezenosti, lhostejnosti a vnitřní prázdnoty; zvláštní
dialog – spíše nesouvisející monologické proudy –
výpověď postav o sobě = obraz vztahů v období
totality ("doba monologů")
– postava redaktora a spisovatele Alfréda Moráka,
dvojice manželů Vachových, paní Mixová – složité
vztahy mezi nimi × svět mladých (výstřední, ale
citlivý a zdravý vztah k životu); barvitý obraz přírody
(třeboňský rybník), proměny: modrý opar, plné
slunce, soumrak, měsíční záře
– Křišťálová noc – prostředí vesnice, tematika
vztahu k práci a k majetku, životní odpovědnosti
člověka;
– banální životy, zklamání a bezútěšnost
– metaforická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé
spiknutí v Čechách – inspirace historií, ale aktuální
otázky moci, násilí, života a smrti
g) tvorba pro děti
– např. Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky,
Hrajte si s námi (poezie), Špalíček pohádek,
Pohádky z tisíce a jedné noci atd.
– pohled na svět očima dětí, čistota a krása
jazyka, vypravěčské mistrovství

Poezie křesťansko – humanistické duchovní
orientace – katoličtí autoři: víra v absolutní jistotu božské
autority a v bezvýhradnou platnost náboženských
mravních zásad

návrat k poetice barokního umění, k odkazu Březiny;
hledání východisek z krizového stavu světa a
společenské morálky; blízkost ke katolicismu – J. Seifert,
F. Halas, V. Holan, F. Hrubín aj.

Bohuslav Reynek (1892–1971)
– básník metafyzické a spirituální linie, grafik,
překladatel (z francouzštiny);
– sepětí s francouzskou kulturou (manželka – básnířka
Suzanne Renaud)
– žil v rodném Petrkově a ve francouzském Grenoblu
Dílo
– prvotiny
– idylická oslava života, křesťanský prožitek
– poválečná poezie
– nový zorný úhel, vliv expresionismu ? pocit úzkosti,
osamění, smutku a melancholie ? básnické
imaginace, obrazotvornost
– např. sbírky z 20. let – Rybí šupiny, Had na sněhu,
Rty a zuby – kult rozkladu a zániku, barokní
kontrasty zla a dobra; litanický charakter básní,
výtvarná barevnost veršů; krása přírodního jevu ×
poznání zrůdnosti
– sbírky z 30. a 40. let
– Setba samot, Pieta – motiv rodného kraje, venkova;
ztajemnění přírody, mlhavost, splývání obrysů (častý
motiv zamrzlého okna)
– sbírka Podzimní motýli – meditativní, snové básně
– tvorba z 60. let
– sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně – znovu
metaforičnost, expresivita
– sbírka Odlet vlaštovek – původně vyšla v samizdatu
a exilu
– ďáblova vítězící přítomnost, lidská pýcha, tupost a
zloba světa = obraz období normalizace;
– motiv smrti = vykoupení, únik z utrpení a bolestí
života, odměna za prožité hrůzy











































18. Vývoj české meziválečné prózy



? pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais,
T. Nováková, A. Stašek), naturalisté (Mrštíkové, K.
M. Čapek-Chod), vrchol impresionismu (F. Šrámek)
? obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J.
Hašek, K. Konrád), legionářská literatura (R.
Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl)
? vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner,
J. Weis, J. Váchal aj.)
? demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E.
Bass)
? imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K.
Schulz)
? katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J.
Čep)
? společenská, sociální próza (I. Olbracht, M.
Majerová, K. Nový, M. Pujmanová)
? ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V.
Martínek, A. C. Nor, J. Vrba, J. Morávek)
? psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R.
Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová)
? historická próza (J. Durych)
V 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza
lyrická, utopická a reportážní, v 30. letech dominantní
postavení prózy, zvl. románu společenského,
psychologického a historického, zesílení epičnosti,
tradiční žánr balady (baladická próza)

otřesné zážitky z fronty

Jaromír John (1882–1952)
prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil
Markalous)
– povídkový soubor Večery na slamníku – monology
stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do
války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy
sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po
domově (idealizovaná představa); oslava dovednosti
a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie
– prózy Zbloudilý syn – sadista za války, pak
počestný živnostník, nakonec nacista, Rajský ostrov
– o budování Národního divadla, Moudrý Engelbert
– obraz životního zklamání, obžaloba měšťáckého
pokrytectví; povídky Dořini milenci – satirická a
humoristická próza, autorův smysl pro lidské slabosti

Jaroslav Hašek (1883–1923)
? Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu; bohémský
život a tuláctví odpor k společnosti, měšťáctví;
předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za
války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí,
vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci
1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník,
novinář); 1920 návrat do Čech
Dílo
– humoresky k zábavě a satirické povídky (např.
soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se
psy aj.)
– satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za
světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální
satira na rakouský militarismus, světový humoristický
román o válce;
– hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné
doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost:
prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá
idiotství, válce se brání svým chytráctvím);
rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny
rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel
– vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř;
intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát
válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového
odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování
člověka
× Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské
armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet
Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj.,
představitelé vládní moci (byrokraté rakouského
státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou
(ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti
nebo chorobné ctižádostivosti)
– význam:
obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch,
protest proti ní
– forma:
uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody,
Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po
odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
– dokumentaristické postupy – citace vojenských
rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek,
přísloví, průpovídky, písně
– jazyk:
lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační)
germanismy;
román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E.
F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem
Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a
Rudolfem Hrušínským)
postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu
grotesek antimilitaristického zaměření: Dobrý voják
Švejk a jiné podivné historky (původně "pitomec u
kumpanie", dobrák, horlivý loajální český voják v
rakouské uniformě), pak během války – Dobrý
voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský
postoj)

Legionářská literatura – zobrazení války jako historické
události; tematika zahraničního odboje, působení
našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně
odpůrců říjnové revoluce; autoři byli většinou
účastníky bojů

Rudolf Medek (1890–1940)
účastník bitvy u Zborova
– 5 dílný románový cyklus Anabáze – kronikářské
líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů
československých legií na straně protibolševických
sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a
chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř
do Vladivostoku a návratu domů; řečnický patos,
dramatičnost, epická šíře, básnické vyjádření
– tragédie Plukovník Švec, oslavná báseň Zborov

Josef Kopta (1894–1962)
redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války
– románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na
magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup
malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do
Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka; lidové
typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově,
hrdinství
– básnické sbírky Cestou k osvobození, Nejvěrnější
hlas

František Langer (1888–1965)
vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik
– próza Železný vlk (listy z kroniky legií), pro děti Pes
druhé roty; drama Jízdní hlídka – o skupině
legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky;
– po válce autor veseloher: Velbloud uchem jehly,
Obrácení Ferdyše Pištory aj., pro děti psal loutkové
hry, detektivku Bratrstvo bílého klíče a
protifašistickou knihu Děti a dýka

Jaroslav Kratochvíl (1885–1945)
důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2.
světové války zahynul v Terezíně; kritik legionářské
legendy
– Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z
legionářského odboje
– 2dílný román Prameny – složitý obraz poměrů v
carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce;
autor sympatizuje s ruskou revolucí

tematika války též v díle K. Čapka, V. Vančury, F.
Šrámka, J. Durycha, R. Weinera, B. Benešové aj.

životní pocit rozkladu hodnot, odcizení člověka, úzkosti,
absurdity světa

Lev Blatný (1894–1930)
– povídky Vítr v ohradě - motivy války, smrti,
rozklad lidského nitra

Ladislav Klíma (1878–1928)
– zájem o filozofii, neschopen existenčně pevně
zakotvit, život v bídě, alkoholismus
– filozofické dílo Svět jako vědomí nic – vliv
Berkeleyova subjektivního idealismu,
Schopenhauerova pesimismu a Nietzscheho učení o
nadčlověku, vůli k moci;
– próza – Velký román I. – III. (torzo) – o cestě
člověka k božství na zemi; novela Slavná Nemesis –
o touze poznat tajemství života a smrti

dalšími expresionisty jsou např. Richard Weiner,

Jan Weis (zakladatel české science – fiction), Josef
Váchal aj.

Karel Čapek (1890–1938)
světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku),
překladatel
? Malé Svatoňovice, dětství v Úpici; studium filozofie v
Praze, zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy
je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým
úmyslem); novinář – Národní listy a zvl. Lidové noviny;
záliba v cestování, práci na zahradě (Zahradníkův rok),
vztah k zvířatům (Měl jsem psa a kočku);
bratr Josef Čapek – malíř, spoluautor několika děl
(Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Lásky hra
osudná aj.)
Dílo
a) do r. 1921
– povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky
svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání
pravdy, motivy tajemství, záhad
– hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s
opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo
na lásku, výsměch měšťáckým konvencím
– překlady moderních francouzských básníků –
Francouzská poezie moderní doby
b) do pol. 20. let
– dramatické a románové utopie; převratné vynálezy
ohrožují člověka
– alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování
techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález
umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva);
řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů
Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost –
cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický
závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým
novotvarem
– hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) –
prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a
nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů
hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy
lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti,
lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje
hmyzí hemžení, hledá smysl života
– utopický román Továrna na absolutno – vynález
síly, která mění lidi; konflikty ? válka a ničení
– utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně
účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní
postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn
poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů
dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné
práce pro lidstvo (humanistický závěr) myšlenka
odpovědnosti vědce
– utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka)
– téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti
c) přelom 20. a 30. let
– drobné prózy, fejetony, sloupky
– povídkové soubory Povídky z jedné kapsy,
Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro
zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní
zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky
vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo
(filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý
hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření
na detail
– cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy,
Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na
sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest
d) 30. léta
– románová noetická trilogie (noetika = nauka o
poznání)
– Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po
návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn)
– Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá
nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní
fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka ? vyznívá v
názorech, že mohl být kariéristou, básníkem,
pedantem i romantikem)
– Obyčejný život (autobiografie železničářského
úředníka v penzi, retrospektivní pohled)
– společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha
vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna
poznatelná pravda)
e) konec 30. let
– ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly
proti fašismu
– román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní
utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán
van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu,
představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba
robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické
bytosti)
– román První parta – z hornického prostředí, o lidské
solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický
význam – proti zkáze se lze bránit
– protifašistická a protiválečná dramata:
– Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor
Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor
Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu
demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci
zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou
zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý
individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem;
varování před rozpínavostí fašismu
– drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se
všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni
zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů
(Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání
krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom:
matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává
Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva
k boji proti násilí a nelidskosti
– nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna
– mozaika charakterových rysů samolibého
muzikanta diletanta
f) tvorba pro děti
– např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero
pohádek (s J. Čapkem)
Čapkův přínos:
? demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele
světové úrovně
? rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k
hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený
bohatý jazyk
? novinář – tvůrce "sloupku" (= kratší text v pravém
sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování,
tištěn kurzívou)

Karel Poláček (1892–1944)
prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny)
? Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny ?
zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na
frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře
Osvětim
novinář
– v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky -
vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu
próza
– satirický obraz českého maloměšťáka v období
kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje
lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)
– román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna
Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana
Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie;
psychologie a vášnivost klubových fanoušků
– román Hostinec U kamenného stolu – humoristická
próza o venkovských lázních, letních hostech; za
okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady
– román Dům na předměstí – společenská kritika a
satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve
vlastní rodině) a nájemnících
– románová pentalogie Okresní město, Hrdinové
táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5.
díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního
města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště,
maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství
figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch.
příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší
Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun,
poslanec Fábera aj.
– podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a
opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a
prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na
učitele Krále ? pocit pýchy, moci; surový správce
chudobince Wagenknecht – postrach vojáků;
zákopový život
– forma: publicistické prvky, charakterizační funkce
jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s
tragikou
– varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je
nejvhodnější pro totalitní systém
– Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za
protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta
viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta:
vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák
Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda
– svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna,
chudobinec
– situační komika (dobrodružství, "vynálezy",
klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní
humor
– jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů
– vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil)
se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními
(nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem,
dolejzá)
Poláčkův přínos:
? umění zobrazit typ malého českého tyrana
? přesně odpozorované detaily chování, psychologie i
jazyka maloměšťáka
? jazyková, situační a charakterová komika přechází z
humorné polohy v pranýřující satiru ? kritika
maloměšťáctví

Eduard Bass (1888–1946)
novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér
? Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař
v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista,
redaktor Lidových novin
– publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky,
fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka) ?
všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a
pravdu ? vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč,
cit pro jazyk)

"Svou čest mám v novinách,
svou čest mám při knize,
já mohu vize mít, však nikdy provize"

– pro děti – Klapzubova jedenáctka – fotbalové
mužstvo synů českého chalupníka, které se
proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a
důvtipem
– vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí –
Cirkus Humberto
– ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka,
jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný,
ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele
cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba
největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí
(exotika i těžká dřina);
– záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti,
inteligence; úspěšnost v cizině
– novely Lidé z maringotek – satirický dekameron –
milostné příběhy, rámcová próza

vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda
asociace, lyričnost, obraznost)

Vladislav Vančura (1891–1942)
prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda
Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji,
v době heydrichiády zatčen a popraven
Dílo
a) v 20. letech
– vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá,
formálně neobvyklá, originální
– román Pekař Jan Marhoul – tragický osud
zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění);
poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to
potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě
sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět,
apeluje na čtenáře (patetické výzvy);
– jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy,
archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický
styl; narušena dějová linie
– řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola
– román Pole orná a válečná – odsouzení
nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj –
volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace
poetismem, lyrickým polytematickým pásmem);
postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů,
idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku
(blázen a vrah) ? ironický závěr: je se všemi poctami
pochován jako neznámý vojín – hrdina
– novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3
přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel
Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz
poklidného radostného života; klid narušen příjezdem
kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou ? konec
sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků;
jazyk postav
– spisovné, knižní výrazy ? komický účinek
b) v 30. letech
– baladický román Markéta Lazarová – z doby
loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to,
co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí –
žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají
ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní,
milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty
k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je
smyslem života); básnická próza (lyrická); využití
kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
– kompoziční prostředky: narušení dějové linie
vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k
postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení,
odvádí od citové roviny);

"Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá?
(k Markétě)
Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?"
(k čtenáři)

– zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)
– záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví
– povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do
Budína, Konec starých časů, Tři řeky ? návrat k
dějovisti, posílení epického prvku
c) za okupace
– Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940,
torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky
nebo cykly (novela Kosmas); význam národní
minulosti (poučení, posila sebevědomí);
monumentální styl, dokonalý jazyk
d) dramata
– např. Jezero Ukereve – z afrického exotického
prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina –
námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí
konzervatoře
– jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů,
např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.
Vančurův přínos:
? osobitost, originálnost; důraz na svébytnost
uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý
námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy,
stylu)
? působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost,
parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí
(humanistická perioda)
? účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí
("Život je výchova a cíl literatury")
? boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce
? 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční
uživatelé života, nespokojenci a rebelanti

lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád
(1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,

Karel Schulz (1899–1943) – román Kámen a bolest (o
Michelangelovi) aj.