Maturita ze základů spol. věd

Autor: Tereza Schwarzová Škola: G Opatov
Strany: 37 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 8448x Náhled zobrazen: 92342x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:

1B Stát

Stát jako mocenská organizace vzniká až na určitém stupni vývoji lidstva. Stát je organizace vyznačující se :
? sdružováním občanů na určitém územním celku
? určitým typem vlády, moci
? společnými dějinami
Teorie vzniku státu:
? náboženská - nejstarší teorie - stát je božského původu (nebo alespoň panovník)
? patriarchální - absolutní stát - stát vznikl z rodiny jejím postupným rozšiřováním (základem státu je rodina)
? mocenské pojetí státu - vláda silnějšího nad slabším
? smluvní - ztát vznikl na základě vzniku smlouvy mezi lidmi

Státní organizace (aparát)
? president
? parlament
? vláda
? orgány státní moci: policie - vnitřní
armáda - vnější

Funkce státu:
vnější:
? spolupráce s ostatními státy
? naplňování míru, bezpečnosti
? cestovní ruch
? vnější spolupráce v oblasti politické, kulturní ...
? ochrana celistvosti území
vnitřní:
? snaha o zachování vnitřního řádu (ústava, zákony)
? zabezpečení spravedlnosti

Formy státu:
? unitární stát - členěn na samostatné adminitrativní celky (kraje); 1 ústava; systém nejvyšších státních
orgánů; určité pravomoce v jednom celku
? centralizovaný stát - veškerý chod je řízen z ministerstev, velká závislost na řídících orgánech
? složený stát - skládá se z několika nezávislých celků; podle stupně nezávislosti:
- federace (spolkové) - společná ministerstva financí, obrany, zahraničí, spravedlnosti
- konfederace (ČR a SR od roku 1968 do roku 1992)

Forma vlády:
podle počtu suverénů:
? monarchie - vláda jednoho
? oligarchie - vláda několika
? demokracie - vláda lidu
podle toho, kdo vládne:
? monarchie - panovní, král
? sofokracie - vláda filosofů
? aristokracie - vláda urzených
? birokracie - vláda úředníků
? technokracie - vláda technické inteligence
? oligarchie - vláda nejbohatších
? demokracie - vláda lidu







10B Vývoj lidských práv

"A DEO REX, A REGE LEX." -Od boha král, od krále zákon.
"ĽETAT CEST MOI." - Stát jsem já. Ludvík XIV.

1215 - MAGNA CHARTA LIBERTÁTUM - první listina práv omezující moc panovníka; vydána v Anglii
Janem Bezzemkem
1679 - HABEAS CORPUS ACT - nezávislost soudu na panovníkovi
- 1. rozdělení na výkonnou mo a jurisdikci
- měla zaručit lidem možnost řádného soudu, možnost se obhajovat, stejný
trest
CHARLES LOUIS MONTESQUIE - každý člověk se rodí s přirozenými nezaměnitelnými, věčnými právy
- každý z nás pak dobrovolně odevzdává část svých práv státu, kerý by je
měl hájit
1776 - prohlášení nezávislosti amerických osad - vzniká dokument lidských práv s svobod
- ústava - "BRZD A VYROVNÁNÍ" - jeden orgán má jednu moc, moci navzájem nezávislé
1789 - Velká francouzská buržoazní revoluce - DEKLARACE PRÁV ČLOVĚKA A OBČANA
heslo: "Svornost, rovnost, bratrství."

roku 1944 úvahy o vzniku společnosti, která bude řešit problémy mírovou cestou: SSSR, USA, Fr, GB, Čína
24. 10. 1945 - OSN - Generální tajemník
- Valné shromáždění - zástupci všech účastníků - 2x do roka v New Yorku
- Rada bezpečnosti OSN operativní orgán - 5 stálých členů (zakládající státy); právo
veta

1948 - VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV
od roku 1993 součástí naší ústavy

LIDSKÁ PRÁVA:
? Občanské svobody
? Politické svobody - svoboda projevu, sdružování
? Sociální svobody - právo na práci, spravedlivou odměnu
? Právo na soudní a jinou svobodu

MOP - Mezinárodní organizace práce
- dodržování mezinárodního pracovního práva
- ČR je členem
- právo na práci, na podporu v nezaměstnanosti, právo žen, matek, nezletilých, minimální mzda

1975 Helsinky - KBSE - Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
- 33 evropských zemí + USA a Kanada
za nás ji podepsal Husák

1977 - CHARTA 77 - vystoupení lidí, kteří reagovali na nedodržování závěrů KBSE

VONS - Výbor na ochranu nespravedlivě souzených
- upozorňování na politické procesy

OMBUDSMAN - úřad
- ombud - zástupce
- instance, kam se lidé obracejí pokud jsou názoru, že jsou ohroženy jejich svobody
- (Polsko, Švédsko)

HELSINSKÉOBČANSKÉ SHROMÁŽDĚNÍ
- Praha - 1990 - Občanská práva, práva menšin, svoboda národů, hospodářská jednota





Demokracie

z řečtiny : démos - vláda kracie - lid
Forma politického řízení státu. Vychází z uznávání suverenity lidu. Uznává svobodu a rovnost občanů.
2 formy demokracie:
- Přímá demokracie (antika) - samospráva obcí; referendum - lidové hlasování o problému; plebiscit
- hlasování občanů o určitých otázkách (o změně hranic státu, o změně formy státu)
- Nepřímá demokracie - zastupitelská - zájmy občanů hájí zvolení zástupci
- volební právo pasivní - jsem volen
- volební právo aktivní - můžu volit
volební cenzus - omezení možnosti volit
? věková hranice - 18 let
? musím být občanem a v republice
? duševní zdraví - nesvéprávní občané nemohou volit

volební právo: 4 principy
? všeobecné právo- (počátek 20. století) - mohou volit i muži i ženy
? rovné - každý občan má jen jeden hlas
? přímé - volím osobně do každého stupně soustavy
? tajné

základní volební principy:
proporcionální = percentuální - (do poslanecké sněmovny) - volí se strany - podle počtu procent
strany ve volbách určí počet křesel; jednokolový
majoritní - (do senátu) - volí se jednotlivci; dvoukolové



































3B Trestní právo

Trestní právo - souhrn právních norem o trestání fyzických osob za vážná provinění
Trestní zákoník -vyjmenovány přestupky a jejich potrestání

Trestní čin: - nedbalostní - pachatel si je vědom co dělal, ale porušil zákon a doufá, že se na to nepříjde
- nevědomý - nevím, že se to nesmí
- úmyslný - pachatel vědomě porušil zákon za určitým cílem

Trestní odpovědnost:
- pokud spáchá trestný čin osoba mladší 15 let, není trestně odpovědná
- 15 - 18 let - mladiství - poloviční tresty, volnější režim ve vězení
- osoba starší 18 let nese plnou trestní odpovědnost

Trestné činy jsou rozděleny do skupin:
? trestné činy proti republice (vlastizrada, vyzrazení tajemství)
? trestné činy hospodářské (podvody, krádeže, ...)
? trestné činy proti pořádku a věcem veřejným (zneužití pravomoci veřejného činitele, křivé
svědectví, útok na veřejného činitele)
? trestné činy obecně nebezpečné - (toxikomanie)
? trestné činy hrubě narušující občanské soužití (výtržnictví, šíření poplašné zprávy)
? trestné činy proti rodině a mládeži (bigamie, opuštění dětí, zanedbání výchovy)
? trestné činy proti životu a zdraví (vražda, ublížení na zdraví)
? proti svobodě a lidské důstojnosti (znásilnění, vydírání, útisk)
? proti lidskosti (genocida, rasová nesnášenlivost)
? proti brannosti a civilní službě (nenastoupení služby v obranných službách)
? trestné činy vojenské (před vojenským soudem)

Za každý trestný čin se uděluje trest
druhy trestů - odnětí svobody- max. 15 let
- 15 - 25 výjimečný
- doživotí - nejvýjimečnější
podmínka - nejdéle 5 let
(podmínečné odnětí svobody)
30.6. 1990 zrušen trest smrti
- peněžité tresty - menší krádeže, zanedbání povinnosti -
- nejméně 2000,- , nahoru není stanoveno
- zákaz činnosti - max. na 10 let
- propadnutí majetku
- ztráta čestných titulů, vyznamenání, hodnosti
- propadnutí věci
- vyhoštění
- zákaz pobytu (poprvé max. 5 let, později trvale)
- beztrestnost - nutná přiměřená obrana
- krajné nouze
- osoba nenaplňující skutkovou podstatu
(mladší 15 let, mladiství - nedostanou plnou sazbu, osoba duševně chorá, žena v laktační psychóze,
osoby mající právo nosit a používat zbraň, když ji použili - vojáci)
- osoby s imunitou (poslanecká, presidentská, diplomatická - naše právní normy se nevztahují
na diplomaty cizích států)

Represivní orgány: 1) Policie ČR - vybírá pokuty za přestupky, za trestné činy, které
nepřesahují 2000,- kč a nejsou v zákoně
- odhalovat trestnou činnost
- vyšetřovat okolnosti

2) Inspekce a kontrolní orgány
ČOI- česká obchodní inspekce

4B Pracovní právo

Prameny pracovního práva - ve třech listinách
? Listina základních práv a svobod
? Zákoník práce - poprvé roku 1965, 17x novelizován
? Zákon o zaměstnanosti - pracovníci na úřadech práce

Pracovní poměr - nejvýznamnější pracovně právní vztah. Založen pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem. Nejdůležitější body:
? Právo zaměstnavatele dávat příkazy a jeho povinnost platit za práci mzdu.
? Zaměstnanec má právo na mzdu, ochranu zdraví při práci a povinnost vykonat práci osobně.

Druhy pracovního poměru:
podle délky pracovní doby - plná pracovní doba - 8,5 hod
- kratší pracovní doba

podle délky ukončení - na dobu neurčitou
- na dobu určitou
- s absolventy vysokých škol nesmí být uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou

podle vzájemných vztahů - hlavní a vedlejší pracovní poměr - není povinností zaměstnavateli na hlavní pracovní
poměr hlásit vedlejší pracovní poměr
- souběžné - 2 nebo více zaměstnavatelů, stejně hodnotné
- vedlejší pracovní činnost - pro téhož zaměstnavatele, zvlášť zaplacená
- vše je věc dohody

Pracovní smlouva
Vždy písemně
platná pracovní smlouva obsahuje:
- den nástupu
- místo výkonu
- druh práce nebo funkce
- bez toho je smlouva neplatná

Pracovní poměr začíná datumem uvedeným ve smlouvě ne nástupem.
Pokud zaměstnanec nenastoupí do nového zaměstnání bez omluvy, pracovní poměr je zrušen.
Tříměsíční zkušební pracovní lhůta - můžu odejít ze dne na den; zaměstnavatel mě může vyhodit.

Pracovní doba - 43 hodin týdně
mladší než 16 let - 33 hodin týdně, nenese žádnou odpovědnost

Zrušení pracovního poměru:
- rozvázání formou právních úkonů
a) Dohodou o rozvázání pracovního poměru: podává se písemně. Požádá-li zaměstnanec, nemusí udávat
důvod. Poměr končí k dohodnutému datu.
b) Výpovědí - výpovědní doba trvá 2 měsíce. Pokud se organizace ruší trvá 3 měsíce. Pokud podává výpověď
zaměstnanec, nemusí udávat důvody; zaměstnavatel musí udat důvod.
Důvody:
? zánik organizace
? reorganizace
? pracovník se stal nadbytečným
? neplní pracovní povinnosti (musí být přesně řečeno které, nebo musí být 1/2 roku předem upozorněn)
? neplní kvalifikační požadavky
? porušení pracovní kázně

- vlivem událostí
? okamžité zrušení pracovního poměru - obě strany písemně - jestli že je zaměstnanec trestně stíhán, pokud
hrubě porušil hrubě kázeň - předtím musí být 2x písemně upozorněn
zaměstnanec může odejít když - nedostane výplatu v dohodnutém termínu
- matka s dítětem do 10 let pokud dítě onemocní
- nemoc
? zrušení pracovního poměru ve zkušební lhůtě - písemná forma, 3 dny předem
? po uplynutí dohodnuté doby
? po ukončení dohodnuté práce
? úmrtí

Nárok na dovolenou:
- po 22 odpracovaných dnech - alikvotní část pracovní dovolené - placená dovolená

Práva a povinnosti zaměstnavatele:
? zajistit bezpečné pracovní podmínky
? mzdu
? zařízení pro osobní hygienu
? bezpečnou úschovu svršků a osobních věcí

Práva a povinnosti zaměstnance:
? dodržovat smlouvu
? pracovní dobu
? odpovídá za škodu způsobenou nedodržením pracovních povinností
? nezneužívat věcí v zaměstnání k vyřizování osobních záležitostí

Řešení sporů:
stávkou - zaměstnanec
výlukou - zaměstnavatel
Nezaměstnaným platí úřad práce 3 měsíce 60% poslední mzdy.


































6B Rodinné právo

Vztahy v rodině upravuje zákon o rodině. Nejnovější verze je z roku 1998 (předtím z roku 1960).

Manželství:
2 způsoby uzavření manželství.
1) Úřední - snoubenci jsou oddáni na obecním úřadě
2) Církevní - v některé z povolených církví
- oba sňatky jsou rovnoprávné a platné

Překážky znemožňující uzavření manželství:
? Bigamie - jeden ze snoubenců žije dosud v nezrušeném manželství
? Příbuzenství - přímé (bratr - sestra, otec - dcera, matka- syn)
? Nezletilost - jen ve výjimečných případech (těhotenství), musí být starší 16 let
? Duševní choroba - musí být papír na hlavu, člověk zbaven svéprávnosti

Zánik manželství:
? Smrtí
? Prohlášením za mrtvého (po 7 letech - soud)
? Rozvod - u soudu, který zjišťuje příčiny
alkoholismus
nevěra
nepřekonatelný odpor
ideologický rozpor
- na rozvod není právní nárok

Manželství je založeno na bezpodílovém vlastnictví. Dojde-li k rozvodu vlastnictví rozděleno dohodou; rovným
dílem.
Dědictví nepatří do bezpodílového vlastnictví.
Předmanželské smlouvy.

Určování rodičovství:
Matka je vždy jistá. Určování otcovství podle tří právnických domněnek.
1. Otcem dítěte je manžel matky.
2. Otcem je ten, kdo toto otcovství uzná před soudem (matrikou).
3. Otcem dítěte je ten, kdo s matkou dítěte souložil v době od které neprošlo od narození dítěte méně než 180
dní a více než 300 dní, pokud to nevylučují jiné faktory.
Krevní zkouška se provádí až po narození dítěte.

Náhradní péče:
Osvojení (adopce) - rodiče přijmou za vlastní cizí dítě, vzniká tak skutečný právní vztah jako k vlastnímu dítěti.
Pěstounská péče - individuální
- kolektivní
- u původních rodičů nezaniká vyživovací povinnost, pěstoun má omezená rodičovská práva, je jim vyplácena
státem odměna.
Opatrovnictví - rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, byli zbaveni rodičovských
práv. Soud určí opatrovníka.

Vyživovací povinnost: - zákon stanoví vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi, rodiči, prarodiči a dětmi
navzájem.









7B Občanské právo

- Pramenem je občanský zákoník. Upravuje občansko právní vztahy mezi občany navzájem a mezi
organizacemi a občany.
Principy občanského práva:
1. Princip rovnosti - rovnost před soudem
2. Princip smluvní volnosti - různé formy smluv
3. Zákaz takového práva, který je v rozporu s mravy
4. Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno

Fyzická osoba - každý jednotlivec, který má práva:
- způsobilost mít právo i povinnosti (od početí do smrti)
- způsobilost k právním úkonům (od plnoletosti; nemají ji někteří duševně choří)
Právnická osoba - sdružení lidí nebo účelové sdružení majetku nebo územní správní jednotky
- zájmy může hájit fyzická osoba

Prekluze - zánik práva po uplynutí doby (záruční doba)
Promlčení - zánik uplatnění práva po uplynutí promlčecí doby, pokud druhá strana nevznese námitku. Právo
nezaniká, jen se zeslabuje.

Smlouva - vícestranný právní úrok, na základě kterého vznikají účastníkům práva a povinnosti.
- písemná i ústní

Zvláštní část
vlastnictví - vztah k věci, který nám umožňuje v mezích zákona věc užívat, držet
spoluvlastnictví - bezpodílové - manželství
- podílové - jednotliví vlastníci se dohodnou, kolik kdo vlastní, jakým dílem
věcné břemeno - omezuje vlastníka v jeho vlastnických právech
dědictví - dědění ze zákona - dědí přímí potomci
- dědění ze závěti - musí být napsána vlastní rukou, notářsky ověřena, datum, podpis
Vydědit můžeme jen tehdy, pokud prokážeme, že by dědic žil nezřízeným životem, či se o mně patřičně nestaral.





























9B Vývoj ústavnosti

1500 - přijato Vladislavské zřízení zemské
1627 - Obnovené zřízení zemské - dědičně na trůnu Habsburkové
1867 - Absolutní monarchie změněna v konstituční monarchii, přijata ústava - 1. ústava s demokratickými prvky
stanovila 3 nejvyšší orgány - císař
- dvoukomorový senát - vyšší: panská sněmovna
- nižší: poslanecká sněmovna
- vláda - odpovídalo se panovníkovi, nikoli státu
Panovník mohl kdykoli rozpustit. Nebyl brán ohled na Čechy - politika pasivní rezistence.
28. 10. 1918 - vyhlášena samostatnost Československa - 1. republika. Přijata Recepční norma - nejvyšší právní
dokument.
13. 11. 1918 - přijata Prozatimní ústava - fungovala 2 roky
29. 2. 1920 - Stálá ústava - demokratická ústava platná do roku 1948. Výrazně byla obměněna roku 1945.
Zákonodárná moc - Národní shromáždění - 2 komory - senát (senátorem až od 45 let, volit do senátu
se smělo od 26 let.
- sněmovna (senátorem od 30 let, pasivní,
aktivní, volilo se od 21let)
Výkonná moc - president - volen na 7 let, nebylo omezeno, kolikrát může být zvolen. Slabý president
- malá pravomoc. Presidentem od 35 let.
- vláda - jmenoval ji president, zodpovídala se Národnímu shromáždění
Soudní moc
Za první republiky nebylo rovné hlasovací právo. Roku 1945 přijaty dva ústavní zákony:
1. Benešovy dekrety - majetky němců, zrádců a kolaborantů znárodněny
2. Košický vládní program - 4. 4. 1945 - znárodněny majetky, orientace v zahraniční politice na
SSSR. Pokus o znárodňování majetku.
2. ústava - přijata v květnu 1948 - Lidově demokratická ústava = asymetrická - na území Slovenska zřízeny
orgány, které v Čechách nebyly - Sbor poverenikov - obdoba vlády - do 50. let, Slovenská národní rada.
- ústava uznává 2 národy
- vedoucí postavení komunistické strany
- do popředí dělnická třída, rolnictvo, pracující inteligence
- upřednostňuje se společné vlastnictví
Červenec 1960 - 3. ústava - Socialistická ústava - ČSSR - nový název státu. Zrušila slovenské národní orgány -
symetrická ústava, upevněna moc komunistické strany. Dva typy vlastnictví - kolektivní, společenské.

Platná do 16. 12. 1992 - malé změny:
- 28. 10. 1968 - přijat zákon o federaci - federativní orgány: federativní shromáždění - 2 komory:
- sněmovna lidu - 200 poslanců
- sněmovna národu - 75 poslanců češi, 75
poslanců slováci
Obě komory volili presidenta na 5 let, president jmenoval federální vládu, vláda se odpovídala shromáždění.
Republikové orgány:
- Česká národní rada - jmenovala českou vládu
- Slovenská národní rada - slovenská vláda
federální soudy, republikové soudy
1989 - 2. úprava - vypuštěn článek o vedoucím postavení KSČ a dělnické třídy, připouští se soukromé
vlastnictví.
Prosinec 1992 - 4. ústava České republiky + deklarace lidských práv.












19B Ekonomika

Ekonomie a základní ekonomické pojmy.
Ekonomie - OIKOS = dům, NOMOS = pravidlo
Vzniká v roce 1776, kdy anglický vědec Adam Smith vydal knihu Bohatství národů - základ ekonomické vědy.
Ekonomie je společenská věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti v ekonomickém životě společnosti viděné
v jejich celku. Ekonomickou teorii definuje jako učení o tom, jak společnost užívá omezené zdroje k výrobě
různých druhů zboží či služeb a jak jsou tyto statky rozdělovány mezi spotřebitele.

Mikroekonomie - zkoumá chování jednotlivých subjektů ekonomiky - domácnosti, firmy, stát
Makroekonomie - zkoumá a analyzuje ekonomiku celku

Ukazatele sloužící ke srovnávání:
? míra inflace
? míra nezaměstnanosti
? tempo růstu reálného HDP
? saldo obchodní bilance

Ekonomické systémy:
? Zvykový - zkušenosti předcházející generace - primitivní
? Příkazový - centrálně plánované, direktivní zadávání
? Tržní - propojení výrobců a spotřebitelů, řízeno trhem
? Smíšený - funkce tržního a připouští působení státu

Ekonomické subjekty:
? domácnost - jednotlivci nebo rodiny vstupují do obchodních vztahů
? firmy - organizují výrobu či služby a nabízejí je na trhu za účelem dosažení zisku
? stát - cílem je ovlivňovat trh, jako prodávající (státní podnik); jako kupující zadává státní zakázky a
objednávky; předpisy, vyhláškami zákony, uspokojování potřeb - budovy, zaměstnanci






























18B Mikroekonomie

Trh - místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a utváří se cena zboží. Jednotliví účestnáci trhu vstupují do
vzájemných vztahů dobrovolně za účelem nejlepší směny.
Typy trhu:
1. místní
2. národní
3. mezinárodní
- z hlediska předmětu koupě
1. trh výrobních faktorů - půda, kapitál, práce...
2. trh kapitálu a peněz - finanční trhy
3. trh výrobků a služeb - trh produktů
- podle počtu prodávaného zboží
1. dílčí trh - jen jeden druh zboží
2. agregátní trh - prodej veškerého druhu zboží
3. individuální trh - trh jednoho kupujícího

V tržní a smíšené ekonomice je každý podnik spojen s trhem. Trh je přirozené prostředí, kterému se musí podnik
přizpůsobovat, ale i záměrně využívat pro své podnikatelské záměry.

Charakteristika trhu:
? v daném prostředí se střetává nabídka a poptávka; tržní instituce, které usnadňují vzájemné vztahy
nabídky a poptávky (instituce mají komerční charakter - propagace, reklama, zprostředkování...)
? objektem směny každého trhu jsou služby a výrobky
? cena je určována výhradně vztahem mezi nabídkou a poptávkou
? trh je regulován tak, aby nebyly narušovány zájmy prodávajících, kupujících a státu.
Poptávka - objem zboží, které je kupující ochoten koupit na trhu za určitou cenu
druhy:
1. celková - agregátní - souhrn všech zamýšlených koupí na trhu
2. individuální - kupující má zájem o produkci jediného výrobce
3. dílčí tržní poptávka - po jednom určitém druhu zboží
Poptávka má v grafu klesající charakter. Vlivy:
- důchodový efekt - cena výrobku roste, klesá reálný důchod, klesá poptávka
- substituční efekt - substitut - druh zboží, kterým můžeme nahradit zboží předchozí - substituty si
navzájem konkurují
- při zvýšení ceny lidé mění strukturu spotřeby
- nasycení trhu
- zvýšení ceny komplementu - komplement - výrobek související s prodejem výrobku
Zvýšení poptávky:
- zvýšení mezd
- snížení cen
- zvýšení počtu obyvatelstva
- móda

Nabídka - objem zboží, který je výrobce na trhu ochoten za určitou cenu prodat
druhy:
1. agaregátní - soubor všech zamýšlených prodejů na trhu, je určena objemem výroby, výrobců a
ceny, za kterou chtějí prodat
2. individuální - nabídka jednoho výrobce
3. dílčí trh - nabídka jednoho výrobku od různých výrobců
Křivka v grafu má stoupající charakter. Vlivy:
- cena výrobních nákladů - vstupy
- cena alternativních výrobků
- změna výrobních podmínek

nabídka menší než poptávka - cena roste, nenasycený, deficitní trh
nabídka větší než poptávka - cena klesá - nasycený, naturovaný trh
nabídka = poptávka - stabilní ceny - nasycený naturovaný trh


13B Transformace ekonomiky ČR

Transformace - proces při kterém dochází k přeměně centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní.
Vyžaduje určité časové období.
Základní kroky transformace:
- demokratizace veřejného života - pluralitní systém
- vytvoření legislativních podmínek pro podnikatelskou a obchodní činnost
- deetatizace - odstátnění, privatizace podniků - přeměna státního vlastnictví na soukromé
- liberalizace sen, obchodu vč. zahraničního
- odstranění monopolního dodavatele
- změna struktury výroby
- přestavba daňové soustavy
- vybudování soustavy bank odpovídající potřebám tržní ekonomiky
- přechod ke konvertibilní měně
- zřizování institucí nezbytných pro fungování tržní ekonomiky - živnostenské úřady, finanční úřady,
burzy...
Privatizace - přeměna státního majetku na soukromí
- různé formy privatizace - důležitý je faktor času
Základní formy privatizace:
1. restituce - navrácení majetku původním majitelům nebo rodinným příslušníkům
2. malá privatizace - přímý prodej celých malých podniků, nebo jejich částí formou aukce
3. velká privatizace - přeměna velkých státních podniků na akciové společnosti a prodej akcií na
burze
4. kuponová privatizace - specificky česká; 2 vlny, majetek rozdělen na základě investičních kuponů
5. transformace majetku družstev - vrácení majetku vkladatelům - soukromníci, společná družstva,
zemědělská družstva
6. privatizace bytového fondu

Další organizační opatření transformace:
- rozdělení velkých podniků na samostatné podnikatelské jednotky
- zvyšování počtu podniků - zakládání nových forem podniků - služby
- tvorba podmínek pro zahraniční kapitál
- postupné odbourávání ochranářských bariér, prostředí pro konkurenci
- důsledné dodržování protimonopolních zákonů

Postavení české ekonomiky ve světové ekonomice
- na počátku transformačního období dobrá situace, problém ve struktuře
- velká rána - rozpad východních trhů; hledání nových trhů
Ukazatele pro objektivní měření domácí ekonomiky:
- HDP
- tempo růstu ekonomiky
- míra nezaměstnanosti
- míra inflace
- vývoj obchodní a platební bilance
Jsme řazeni mezi vyspělé státy - lepší střed.
Roku 1995 - přidruženým členem EU - na základě asociačních dohod.
GATT - všeobecná dohoda o clech a obchodu
MMF












14B Hospodářská politika státu

Oblasti zásahu státu:
1. Obecně užitečné statky - státní školství, zdravotnictví, obrana státu, policie, komunikace, kultura
2. Ochrana životního prostředí - stanoví zákony, které určí přípustné normy negativního hospodářského
působení člověka na prostředí; žádá plnění limitů; uděluje pokuty
3. Odstraňování negativního působení civilizace
4. Stabilizace ekonomiky země - minimalizace průvodních jevů tržního hospodářství (míra nezaměstnanosti,
inflace, zahraniční kapitál, ...)

Nástroje vládní hospodářské politiky:
1. Fiskální politika (rozpočtová) - realizována pomocí státního rozpočtu - centralizovaný fond prostředků
státu. Dvě stránky - příjmy, výdaje. O státní rozpočet se stará vláda - tvorba, rozdělování; zveřejňuje se na
jeden kalendářní rok.
Tři druhy: - vyrovnaný - příjmy a výdaje jsou si rovny
- schodkový - přebytkový - příjmy převyšují výdaje
- deficitní - výdaje vyšší než příjmy
Hlavním zdrojem jsou daně.
Daně - přímé - daně z důchodů obyvatel - daň z příjmu, majetku, z dědictví, darovací, ze zisku
- daně progresivní
- nepřímé - spotřební daň „DPH" - stát daňově zatíží výrobek, službu - běžně 22%, někdy 5%.

2. Monetární - úvěrová a peněžní politika - prostřednictvím Centrální banky, která určí bankám povinné
rezervy, za jakých podmínek poskytovat úvěry.
3. Důchodová politika - cílem zajistit stabilitu cenové hladiny; cestou ovlivňování nominálních mezd. Dvě
formy: a) dobrovolná - v rámci tripartity - zástupci vlády, odborů, podnikatelů; domluví se jaký růst budou
předpokládat
b) nedobrovolná - vládní kontrola cen a mezd - minimální mzda, regulace cen, daňové
zvýhodnění, znevýhodnění
4. Zahraniční politika státu: - uzavřená ekonomika - převaha protekcionismu - omezování dovozu - výška
cla, max. množství
- otevřená - vysoká liberalizace, volný pohyb zboží, cen, kapitálu, osob




























15B Vznik a podstata peněz, bankovnictví

Peníze - zvláštní druh zboží
- prostředek používaný k usnadnění směny zboží
- zpočátku drahé kovy - trvanlivost, dělitelnost, přesnost - hodnota podle druhu kovu
- od 18. století ve Francii - papírové peníze - zprvu pouze bankovky - vydávány bankami, kryté zlatem,
dali se za zlato směnit
státovky - vydávané státem, nebyly kryté
zlatem a nedali se za zlato směnit
- v dnešní době peníze neplnohodnotné - nedají se směnit za zlato, nejsou kryté zlatem - podmíněné
nuceným oběhem

Základní funkce peněz
- prostředek směny: a) oběživo
b) platidlo
- zúčtovací (účetní) jednotka - míra hodnoty k ocenění jiného druhu zboží
- uchovatel hodnoty: a) prostředek akumulace při zvyšování kapitálu firmy
b) prostředek úspor domácností - zdroje pro nákup služeb a zboží

Formy peněz:
- mince z různých slitin
- papírové peníze vydávané Centrální bankou - emisní
- depozitní peníze = bankovní - cifra zapsána na účtu. Možnost vyzvednutí v hotovosti, využití v
bezhotovostním styku (šek, ...)
- termínované depozity - vklad a úspory s určitou výpovědní lhůtou (obligace, ...), je možno
přeměnit je na peníze s vyšším stupněm likvidity

Banka - právnická osoba - akciová společnost
- soukromá instituce
- státní instituce
- přijímá vklady a poskytuje úvěry
- musí mít povolení Centrální banky, že je bankou

1) Centrální banka - nad všemi bankami
- Česká národní banka
- reguluje množství peněz v oběhu
- stanovuje podmínky poskytování úvěrů (výše úroků)
- dozírá na činnost komerčních bank
- koordinuje činnost bankovního sektoru s vládou
- vydává bankovky, státovky
- v čele je guvernér jmenovaný prezidentem
2) Komerční banky - Investiční banka, Obchodní banka
- soukromé instituce, snaží se o nejvyšší zisk
- půjčují fyzickým i právnickým osobám - na úvěr - podle doby trvání a sumy stanovují úrok
úvěr - krátkodobý - splatnost do 1 roku
střednědobý - splátky do 2-4 let
dlouhodobý - nad 4 roky
3) Specializované finanční instituce - orientace na určitý druh služeb
- hypoteční banka
- spořitelna
- investiční banka

Bankoví operace:
? pasivní - klient je věřitel a banka dlužník (banka shromažďuje na účtech vklady věřitelů - vkladní
knížka)
- vydává bankovní obligace, certifikáty
- vklady jsou základním kapitálem banky
? aktivní - banka je věřitel a klient dlužník
- poskytování úvěrů, obchodování s cennými papíry
? neutrální - platební operace - úhrady inkas z mých účtů
- devizové operace - směnárenská činnost
- úschova cenných papírů, čehokoli
- správa investičních fondů

























































17B Základní makroekonomické veličiny

Makroekonomie - součást ekonomie zkoumající národní hospodářství jako celek.
Předmětem zkoumání:
- výše celkového produktu národního hospodářství
- tempo růstu
- vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- zahraniční ekonomické vztahy naší země
- cenová hladina
Výkonnost národního hospodářství - 4 cíle hospodářské politiky státu:
1) vysoká úroveň a tempo růstu
2) vysoká míra zaměstnanosti a nízká míra nezaměstnanosti
3) nízká míra inflace - stabilní cenová hladina
4) vyrovnaná bilance zahraničního obchodu

Hrubý domácí produkt - HDP:
- celková peněžní hodnota toku statků a služeb, vytvořená za dané období (1 rok)
- hodnota vytvořena výrobními faktory v daném národním hospodářství, bez ohledu na to, jsou-li
vlastněny občany státu nebo cizinci
- konečná HDP zjišťována 2 metodami:
1) Produktová - hodnota všech produktů, které firmy za určité období
prodali domácnostem
2) Důchodová - hodnota všech důchodů vyplacených firmami
domácnostem za určité období a odečteme zisky firem
Častěji se používá produktová.

Hrubí národní produkt - HNP:
- používaný převážně v severní Americe
- vyjadřuje hodnotu statků a služeb, vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví
občanů země, ať už jsou vyrobeny doma, nebo v cizině
- stejné způsoby počítání

Národní důchod - ND:
- ukazatel
- čistý národní produkt - od HDP odečteme odpisy ze znehodnocení kapitálu (amortizace)

Platební bilance státu - viz. 14B























16B Makroekonomické ukazatele

Nezaměstnanost - ti občané, kteří aktivně hledají práci a jsou zaevidováni v sprostředkovatelnách
Podpora v nezaměstnanosti - nejméně se vyplácí minimální mzda

Příčiny nezaměstnanosti souvisejí:
- s profesní orientací
- se strukturálními změnami v ekonomice (s. Morava, s. Čechy)
- zásahy odborů
Výpočet míry nezaměstnanosti: - vychází v procentech

počet nezaměstnaných
---------------------------------------------- x 100
počet ekonomicky aktivních obyvatel
Zdravá míra je do 3 %.
Ekonomicky aktivní jsou zaměstnaní i nezaměstnaní kromě:
- studujících
- důchodců
- žen v domácnosti
- trvale nemocní
- práci nehledající

Typy nezaměstnanosti:
1) a) frikční nezaměstnanost - normální jev, který doprovází vývoj tržní ekonomiky, plynulé
přecházení zaměstnance z podniku do podniku - nejvyšší na počátku 90. let
b) struktuální - vyplývá ze změny ve struktuře národního hospodářství, ve společnosti
přecházející z centrálně plánovaného na tržní hospodářství
c) cyklická - souvisí s hospodářským cyklem; cykly se pravidelně opakují

2) z hlediska úspěšnosti ekonomiky dané země
a) profesní - míra nezaměstnanosti v dané profesi
b) regionální - míra nezaměstnanosti v daném regionu

Stát může svými zásahy ovlivnit trh práce:
- vydává zákony upravující práva a povinnosti mezi zaměstnavateli a zaměstnanci - Zákoník práce
- vydává zákony a právní normy regulující trh práce - zákon o zaměstnanosti, vládní nařízení o
minimální mzdě
- vyplácí podpory v nezaměstnanosti, účastní se , organizuje a financuje rekvalifikace
- zvyšuje počet pracovních příležitostí - zřizování veřejně prospěšných podniků (úklidové, veřejné
práce)
- zřizuje a financuje úřady práce

Inflace - zvýšení cenové hladiny všech statků a služeb za delší časové období (1 rok)
- kupní síla peněz se vyvíjí nepřímo úměrně vývoji cenové hladiny (kupní síla klesá - koupím si
méně)
- měřena pomocí cenových indexů, nejznámější je spotřebitelský index:
t - (t - 1) x 100 = x %
t - 1
Inflaci vyjadřujeme pohybem cenového indexu v čase jako rozdíl cenové hladiny v roce „t" (1999) a v roce
dalším (2000). To celé dělíme cenovou hladinou v roce „t - 1" (2000) a násobíme 100 - v % vychází míra
inflace.

Druhy inflace podle míry inflace:
? mírná = plíživá - cenová hladina roste nejvýše o 10%
? pádivá - 10 - 100%
? hyperinflace - nad 100%
1/2 90. let mírná inflace, dnes těsně pod hranicí pádivé.
3% - zdravá míra inflace.


Stagflace - stagnace + inflace
- typický stav ekonomiky při transformaci (centrálně plánovaný na tržní)
- pokles výroby a výkonnosti, vysoká inflace a nezaměstnanost

Dopady na obyvatelstvo:
- pokles kupní síly peněz
- pokles reálných mezd
- růst sociálních nepokojů
- znevýhodňování věřitelů - dlužník nemusí splácet - odklady
- zvýhodňování dlužníků
- zhoršení situace pro ty, kteří pobírají tzv. fixní důchody - staré a nemocné (důchodci)
- nárůst extrémních stran - sil
















































5B Obchodní zákon

Podnikatel - osoba zapsaná v obchodním rejstříku
- není-li zapsán v obchodním rejstříku, musí podnikat na základě jiného oprávnění
- osoba provozující zemědělskou činnost a je registrována podle zvláštních předpisů
Podnikatel je právním subjektem. Uzavírá obchodně právní vztahy svým jménem. Je nositelem podnikatelského
rizika. Subjekt povinný vést účetnictví. Je samostatným provozovatelem podnikatelské činnosti.

Druhy živnosti:
- řemeslná - nutné vyučení
- volná - nemusí se prokazovat žádná zvláštní kvalifikace
- koncesní - podnikatel musí splňovat odbornou kvalifikaci a zvláštní přepisy (prodej zbraní,
pohřební služba). I když žadatel plní obě podmínky, nemusí mu být listina vydána. Vydává ji
živnostenský úřad.
Neoprávněné podnikání - když nemám živnostenský list, koncesní listinu.
Živností není: - lékař
- advokát
- soudní znalec
- tlumočník
- daňoví poradce
- burzovní makléři
- geodeti
- restaurátoři
- pořadatelé kulturních akcí

Způsoby obchodování - obchodní zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodně právní vztahy mezi nimi a
vztahy související s podnikáním.

Formy podnikání
1) Společnost s ručením omezeným - s.r.o.
2) Akciová společnost - a.s.
3) Veřejná obchodní společnost - v.o.s.
4) Komanditní společnost - kom.s.
5) Družstvo

Osobní společnosti:
v.o.s. - mohou ji založit nejméně 2 fyzické nebo právnické osoby, které potom vystupují pod společným
jménem. Ručí společně nerozdílně svým majetkem. Obchodnímu vedení je oprávněn každý ze společníků
(nedohodnou-li se jinak). Zisk si dělí stejným dílem (nedohodnou-li se jinak). Vodné pro malé firmy nebo
rodinné podnikání.

Přechodové společnosti:
komanditní společnost - zakládají ji alespoň 2 fyzické osoby. 1 je komandista, 2. je komplementář.
Komandista - dává vklad a ručí jen do výše svého vkladu. Nesmí obchodě vést společnost, ale
má právo nahlížet na hospodaření.
Komplementář - ručí celým svým majetkem. Je oprávněn jednat za společnost.
Zisk si dělí rovným dílem - pokud se nedohodnou jinak.

družstvo - spotřební
- stavební
- bytové (vlastníků, nájemníků)
- zemědělské
- Družstvo může založit minimálně 5 fyzických nebo 2 právnické osoby. Základní jmění
družstva je 50 000 Kč, získaných z vkladu nájemníků. Členové družstva neručí ničím, ale družstvo ručí svým
majetkem. Nejvyšším orgánem je členská schůze.
Statutární orgán - představenstvo.
Kontrolní orgán - kontrolní komise.
Po zapsání do obchodního rejstříku vystupuje jako právnická osoba.


Kapitálové společnosti:
s.r.o. - nejčastější a nejrozšířenější forma podnikání. Založit může 1-50 osob. Minimální vklad do
společnosti je 100 000. Minimální vklad jednoho účastníka je 20 000. 2 a více zakládajících - na poprvé stačí
zaplatit 30%. Když je jeden, musí zaplatit celou sumu najednou.
Orgány: Valná hromada
Jednatel, jednatelé
Dozorčí rada
Hlasování - společník má jeden hlas na každých 100 Kč svého vkladu. Dělení zisku je poměrné - podle podílu
na společnosti - pokud se nedohodnou jinak.

a.s. - zakládají ji minimálně 2 fyzické osoby nebo jedna právnická osoba. Základní vklad 1 milion
korun. Základní jmění je rozvrženo do určitého počtu akcií s nominální hodnotou (celkem jeden milion).
Reálná hodnota může být větší než nominální
stejná
menší
Za závazky ručí a.s., akcionář neručí. Při konání valné hromady musí být splaceno 30% jmění.
Orgány : valná hromada
představenstvo - jednatelé
dozorčí rada

Akcie - podíl na majetku akciové společnosti. Podle počtu vlastněných akcií je určeno postavení akcionáře ve
společnosti. Minoritní a majoritní akcionáři.
Zaměstnanecké akcie - vydává podnik svým zaměstnancům většinou za symbolickou cenu. Nejsou
převoditelné.
Prioritní akcie - vlastní je členové orgánů - vedení. Vlastníci mají prioritní právo na dividendu. Prioritní
dividenda je vyšší než mají ostatní. Může být vyplacena i v neziskovém roce. Pokud dostaneme dividendu v
neziskovém roce, nesmím se rok účastnit zasedání rady.

Dividenda = podíl na zisku.

Tantiena - cena, plat orgánů.

Zánik podniků - dohodou společníků - dohoda o dělení majetku, k jakému datu
- uplyne-li doba, na kterou byla společnost založena
- konkurz - vypisuje se na firmu, která dlouhodobě není schopná plnit své závazky. Vyhlašuje
ho pouze soud.
























12B Mezinárodní ekonomické integrace

Problém globalizace
- světová ekonomika nemůže být chápána jako součást jednotlivých národních ekonomik
- mnoho dalších faktorů
3 střediska
- Severní Amerika (USA)
- Evropa (EU)
- JV Asie (Japonsko)

Jednotlivé ekonomiky jsou propletené, vzájemně se ovlivňují a vzájemně se spojují ne trhu. Projevují se
tendence propojování států a vznikají ekonomické nadnárodní seskupení.

Evropská unie EU
Evropská unie vznikla roku 1993 z organizace Evropské hospodářské společenství (EHS - 1967). Roku 1991
bylo v Maastrichtu přijato 5 podmínek, které musí splňovat země usilujíc o vstup do EU:
- vysoká míra stability cen
- radikální snížení deficitu státního rozpočtu
- snížení státního druhu
- srovnatelná nízká úroveň minimálních úrokových sazeb
- stabilita měnového kurzu

OECD
Jsme členy od roku 1995. Sdružuje hospodářsky nejrozvinutější země světa. Využíváme výhody - liberalizace
trhu, volní platební styk.

MMF
Česká republika členem od roku 1944 (s přestávkami). Patříme mezi zakládající země. Hlavním úkolem MMF je
stabilizace mezinárodního finančního světa, snaží se udržet co nejvyšší zaměstnanost, nízkou inflaci, půjčuje
peníze členským zemím za relativně přísných podmínek.

GATT
Organizace byla založena roku 1947. Mezi 23 zakládajícími zeměmi byla i ČR. Všeobecná dohoda o clech a
obchodu. Dnes má 120 členů. 90% světového obchodu uskutečňují země GATT. Snaží se zjednodušit podmínky
mezinárodního obchodu.

CEFTA
Založena roku 1993. Středoevropská zóna volného obchodu. Členy jsou ČR, SR, Polsko, Maďarsko, od roku
1995 je členem i Slovinsko. 66 milionů spotřebitelů. Zabezpečuje snadnější obchodování v rámci zóny.





















21B Sociální struktury a procesy

Sociologie je společenská věda, která vznikla na začátku 19. století. Zakladatelem je August Commte.
Sociologie studuje a analyzuje společenské jevy. Studuje strukturu společnosti, společenské systémy, sociální
organizace, kulturu. Navazuje na filosofii, psychologii, historii, etnografii, antropologii. Je rozčleněna na směry,
proudy (oficiální, marxistický).
Sociální struktury a procesy - na základě profesní orientace, zájmů, náklonnosti, pohlaví ...

Mikrosociologie - zkoumá menší skupiny (rodina, třída, sportovní klub). Členové se většinou znají.
Makrosociologie - zkoumá velké skupiny (národ, studentstvo, ženy). Členové se většinou vzájemně neznají,
nemají citový vztah.

Každý člověk zaujímá ve skupině určitou pozici (status), která předepisuje chování, určuje roli.
Role je chování a jednání, které zaujímáme ve skupině. Může být určena oděvem (zdravotnictví, armáda,
soud...).

Sociální struktura - seskupení lidí, kde je relativně stabilní úroveň vztahů
- sociodemografická struktura - postavení žen a mužů ve společnosti, vztah mezi generacemi,
mezigenerační konflikty
- etické a národnostní vztahy - odlišnost kultur jednotlivých skupin, vnitřní a vnější vztahy,
nacionalismus, šovinismus, rasizmus, fašismus
- profesní struktura - dělení a vztahy lidí podle společenské dělby práce, povolání, stupně vzdělání,
rovnost a nerovnost mezi lidmi
- mocenská struktura - dělba práce, vztahy mezi vedoucími pracovníky a podřízenými, společenský
systém, uplatňování a využívání moci
- ekologická struktura - prostorové rozmístění obyvatelstva, dopad na ekologii, industrializace,
urbanizace a ekologie

Každý člověk je členem několika skupin a hraje několik rolí.
Sociální mobilita - existuje pohyb lidí mezi skupinami i ve skupinách:
- horizontální pohyb
- vertikální pohyb - změna společenského postavení

Druhy sociální mobility:
- minimální mobilita - ve velmi uzavřené společnosti, kde není povolen přesun z jedné vrstvy do
druhé (Indické kastovnictví)
- malá mobilita - může docházet k přesunům za velmi tvrdých a přísných opatření (cechovní systém)
- velká mobilita - moderní společnost, není determinace původem

Přístupy ke společnosti, sociálním strukturám:
- třídní přístup - lidé řazeni do tříd - dělnictvo, rolnictvo, pracující inteligence - antagonické
nepřátelské vztahy, cílem porazit ostatní třídy, nadřazenost tříd
- stratifikační přístup - rozděluje společnost na vrstvy, existuje možnost mobility mezi vrstvami,
žádná vrstva není nadřazená, neexistuje nepřátelství
















22B Sociální skupiny

Proces socializace - hledání místa ve společnosti, období sociálního přizpůsobení, zvládání pravidel chování,
dlouhodobý a složitý proces.
Proces socializace znamená:
- porozumět dané společnosti
- internalizace - přijmou za svůj takový soubor hodnot, které daná společnost sdílí, přijmout takové
normy chování, které daná společnost vyžaduje
- ovládnou základní způsoby chování v typických sociálních situacích - zvládnutí rolí

Funkce socializace:
- zajišťování kontinuity společnosti - duchovní i materiální hodnoty předávány dalším generacím
- vytvoření a upevňování kulturních tradic - do dalších generací se přenášejí jen ty kvalitní
- zajišťuje stabilitu společnosti - stabilitu společenského uspořádání

Sociální proces má tři složky:
- porozumění - pochopení systému
- enkulturace - začlenění do kultury, přijetí norem
- personalizace - jednání, jednání neopakovatelné svébytnosti, aktivní tvorba nových hodnot

Ne každý člověk zvládne proces socializace - člověk není schopen přijmout normy, které jsou často dané
zákonem - vznikají rozpory se zákonem. Někdy vůbec nedojde k socializaci - vlčí děti - děti vychované zvířaty
nejsou schopné projít procesem socializace.
Supersocializovaný člověk - člověk, který prošel procesem a je schopen toho využívat - konzumní společnost

Členění sociálních skupin:
A) - formální - vznikají účelově - pracovní kolektivy, školní kolektivy - projevuje se vztah nadřazenosti
a podřazenosti
- neformální - krátkodobější, vznikají spontánně na základě zájmů
B) - primární skupiny - pojem poprvé roku 1902. Znaky: založena na osobním bezprostředním kontaktu
členů (tváří v tvář), malé skupiny, členové se vzájemně znají, mezi členy vznikají důvěrné známosti, které jsou
základem soudržnosti, první a stálé vztahy, základním motivem členství je uspokojení, že jsem členem skupiny,
citové vztahy, dlouhodobé skupiny, člověk se angažuje jako celá osobnost. Nejzákladnější primární skupinou je
rodina.
- sekundární skupiny - 1) a) asociace - relativně dlouhodobé seskupení lidí, více či méně formálně
organizovaná, založená na dobrovolném členství (např. zájmová organizace, politická strana, klub)
b) asociace založená na nedobrovolném členství (věznice, armáda...)
c) asociace - členem na základě faktického členství - narodíme se a
nechají nás pokřtít
2) etnické skupiny - skupina založená na faktickém členství, svébytný typ
skupin (novodobý národ)
3) společenské vrstvy a třídy - 2 hlediska - makrostrukturální; problém
rovnosti a nerovnosti

Teorie referenčních skupin:
- Účastníci jedné skupiny pociťují rozdíl na základě psychických stavů. Srovnávají se mezi sebou a cítí
nepohodu.
- Jedinec se snaží být členem jedné skupiny, ačkoli se jím v životě nestane. Snaží se tak působit navenek. Může
nastat i případ nenávisti.











23B Kultura a společnost

Kultura - nejužívanější slovo v naší společnosti
- zahrnuje všechny možné činnosti našeho působení: kultura společenského života, komunikace,
vzdělanosti, duchovní kultura
- tradice, vzdělání, myšlení

Společný ukazatel - zásadní odlišnost od přírody
- opak přírody, všechno, co se samo neudělalo
- vše co vzniklo činností člověka

Základním předpokladem vzniku kultury je člověk. Člověk je tvůrcem kultury, ale bez kultury by nebyl dnešní
člověk.
Kultura je složitým společenským jevem (kultura daného okamžiku), je složitým společenským procesem (je
proměnlivá), je vztahem (odráží vztah člověka k okolnímu světu).

Vývoj kultur a odlišnost kultur
V sociologii má pojetí kultury několik rovin:
- aktivní tvůrčí činnost lidí - osvojení a poznání světa
- činnost lidí, kteří jsou v určitém seskupení - ve skupinách podle norem tvoří výtvory. Normy
vznikají dlouho, přenášejí se z generace na generaci
- oblast estetična - umění

Charakteristika kultury
Činnost obsahující lidské hodnoty. Kultura není vrozená ani zděděná ani intuitivní. Je naučená.
Vkus je estetická kategorie. Zkušenosti předávané z generace na generaci, něco zaniká, něco přežívá.
Kultura je kolektivním produktem (indiánská, černošská, evropská). Každá má typické znaky a od ostatních se
liší. Znakem kultury je, že si zachovává kontinuitu v čase, zachovává se to nejlepší. Obohacuje se a vyvíjí.
Kultura je adaptivní - přizpůsobuje se vnitřním a vnějším změnám - ne naráz a ne stejnou rychlostí.

Struktura kultury:
1) kultura materiální - oblast materiálního bohatství společnosti
- prostředky používané v materiální výrobě (nástroje, stroje, automaty,...)
- způsob používání těchto prostředků - technologie výroby
- potřeby k uspokojování výrobních potřeb pro jednotlivce a pro společnost (polotovary, uměle
vytvořené materiály)
- spotřební předměty - každodenní spotřeby, dlouhodobé spotřeby
- umělé materiální prostředí - stavební díla, stavební materiály
2) duchovní kultura - duchovní bohatství společnosti, soubor jevů, procesů, vztahů vedoucí k uspokojení
duchovních potřeb člověka. Soubor idejí, zvyků, zřízení, institucí, symbolů, představ, názorů a pod.,
předměty, do kterých byly všechny tyto ideje vtisknuty (socha, obraz, kniha ...)
Všechno má různý charakter - vědecký, estetický, etický, právní, náboženský ...
Podle charakteru rozeznáváme sféry: umění, věda, filosofie (životní názor), náboženství, morálka, právo ...
3) normativní kultura - specifická oblast kultury, hlavní složkou jsou společenské normy (právo, morálka).
Obecná pravidla a normy, podle kterých by se měl jedinec chovat ve společnosti, jaké jsou odměny z
dodržování a jaké jsou tresty za porušení. K porušování norem dochází. Normy se mění (historicky, místně).
Normy výhodné pouze pro část veřejnosti. Podspolečenské normy.

Funkce kultury:
- humanizační, civilizační - odlišování člověka, obohacuje biologickou část člověka
- poznávací
- výchovná
- socializační
- normativní
- regulativní
- navzájem úzce propojeny, umožňují poznávat a přizpůsobit se společnosti - enkulturace
- akumulativní - shromažďuje poznatky, kulturní dědictví
- kompenzační - sociální - terapeutická - zábavná - vytváří podmínky pro rozptýlení


Masová kultura
Vzniká až na určitém stupni vědeckotechnického vývoje společnosti. Vznikla v průmyslové revoluci 18-19
století v Americe. Je přístupná, dostupná a určená co nejširšímu okruhu lidí bez jakéhokoli rozdílu. Tisícové
série výrobku (jeden model oblečení, film, televizní pořad ...). Vytváří stejného člověka, popírá individualitu.
Znaky:
- masovost - velké množství toho, co je předkládáno
- standardizace - stejnost
Podmínkou pro vznik a fungování je industrializace a urbanizace.




















































20B Sociální normy a deviace

Sociologie má za úkol zkoumat sociální fakta - zkoumá způsoby jednání
- ustálené jednání
- jednání brané jako nátlak na jednotlivce
Společnost na člověka vyvíjí nátlak - vyžaduje se dodržování řádu. Lidé mají tendence k rozkladu, sami takové
tendence oživují. Sociologie (společnost) má poukazovat na škodlivé jevy. Tím se lépe udržuje řád.
Svět norem - meze pro relativně svobodné jednání.
Normy:
- zákony
- náboženské obřady
- školní řád
- pravidla pravopisu
- silniční předpisy
- rodinné zvyklosti
- národní tradice
- nepsané dohody
- společenské role
- umělecké žánry

Svět porušování norem, odchylky od norem - svět deviace
- krádeže
- podvody
- nedodržování dohod
- pití alkoholu
- užívání drog
- nevěra
- obžerství
Svět neřádu - lidé vědomě porušují řád - seskupují se, tvoří skupiny, gangy, podsvětí, černý obchod, extrémní
strany, sekty, skinheads
- tato společenství porušují normy a vytvářejí si své normy, které bývají přesným opakem.
Vytvářejí si svébytný svět norem - řád neřádu.

Pozitivní deviace - ne všechny panující řády musí být skrz na skrz dobré. Mohou se objevit zákony a normy
nedemokratické. Jedinci vystupují proti těmto normám, porušují je - pozitivní deviace - disidenti.

Zdroje pozitivní deviace:
- mocenská zvůle
- rozpad řádu, společnosti - 2 příčiny: - vnější - objektivní
- vnitřní - subjektivní
K rozpadu společnosti dochází, jestliže se tyto příčiny spojí.
- znejasňují se normy, řád, pravidla hry
- ve vnímání změn společnosti vzniká chaos
- vyskytující se problémy se zvětšují, zrychluje se jejich objevování, prohlubují se
- změny životních drah jednotlivců
- dochází k pocitům strachu z budoucnosti, problémy přizpůsobit se, pocity ohrožení
Vytvářejí se nové normy, pravidla zákony.
Pojetí norem:
- normy zvyklé a osvědčené - normy, které nám umožňují, že v každé nové situaci nemusíme hledat
nová řešení (pozdrav). Jsou vžité.
- normy přípustné - fungují na základě toho, že deklarují určitý způsob řešení problémů pro obě
strany vhodné řešení; velký rozdíl mezi generacemi; u každého jiná hranice přípustnosti; nejsou v
rozporu s obecnými normami
- normy právní, vyžadované, žádoucí - zákony, porušení těchto norem je trestáno sankcemi

Druhy deviace:
- přirozená a normální deviace - patří k dynamice růstu. Vyskytují se, když se střídají generace. Nutí
to k osamostatnění. Vzpoura proti slepé poslušnosti
- deviantní chování - dostávají se do konfliktu se zákony - záškoláctví, fluktuantství


12A FILOSOFIE
filo - milovat ; sofie - moudrost
Společenská (humanitní) věda. Předchůdci filosofie byly mýty, které pouze vyprávějí příběhy, ale filosofie je
také vysvětluje.
PANSOFIE - vševěda (Komenský)
V 6. století před naším letopočtem se z pansofie začaly vyčleňovat ostatní vědy. Roku 1879 se vyčlenila
psychologie, na přelomu 19. a 20. století se vyčlenila sociologie.
Filosofie zobecňuje poznatky všech věd.

FILFOSOFICKÉ DISCIPÍNY
I. ONTOLOGIE - snaží se zodpovědět otázku, co bylo prvotní - nauka o jsoucnu (o bytí)
a/ materialisté - svět vytvořen z hmoty
b/ idealisté - svět vytvořen z idei, myšlenky, principu
c/ monisté - připouštějí jen jedinou možnost začátku (a/ nebo b/)
d/ dualisté - připouštějí a/ i b/ a jejich vzájemné ovlivňování

II. GNOSEOLOGIE - nauka o poznání; otázka, jestli je svět poznatelný
a/ optimisté - svět je poznatelný
b/ skeptici - pochybují, zda je vše poznatelné (něco ano, něco ne)
c/ agnostici - existuje hranice poznání, svět není poznatelný

III. ETIKA - nauka o mravech, morálce; kdo stanoví pravidla etiky
IV. LOGIKA - věda o myšlení a usuzování (Aristoteles)
V. THEOLOGIE - nauka o víře a náboženství
VI. PŘÍRODNÍ FILOSOFIE - návrat k přírodě
VII. ANTROPOLOGIE - vliv společnosti na vývoj člověka

Vztah filosofie a náboženství
Úzký vztah, jedno ovlivňováno druhým.
Filosofie - snaží se dojít k závěrům, hledá, bádá. Rozumová věda, nestaví na víře. Mnohé problémy nemá
dořešeny (co je po smrti).
Náboženství - otázky co bylo prvotní, co je po smrti, jsou přesně dány - dogmata - zjevené pravdy o kterých se
nediskutuje. Ve středověku zcela potlačilo filosofii. Návrat v době renesance.

FILOSOFICKO NÁBOŽENSÉ SMĚRY STARÉ INDIE
4. - 3. tisíciletí před naším letopočtem vznik těchto směrů. 1. filosofickonáboženské směry v písemné formě1500
- 500 před naším letopočtem - VÉDY - védské období. Vzniká první směr Hinduismus.
Védy - knihy obsahující veškeré dosavadní vědění, popisují Hinduismus, základy filosofie.
- dělí se na : Mantry - nejjednodušší částí je aoum, nejstarší část, modlitební spisy.
Upanišády - přeloženo: sedět blízko mistra, vznikly kvůli potřebě vysvětlovat učení a naučit,
šířeno jen muži.
HINDUISMUS
Samsára - základní princip všech indických náboženství; převtělování duší - když zemře tělo, duše se převtělí
do formy, kterou si zaslouží svým současným životem.
Karma - osud; představují si ji jako stužku popsanou činy a životy Samsáry a úkolem života je přerušit koloběh
převtělování.
Nirvána - stav, osvobození od strastí života a návrat do minulých životů a uvědomění si špatných kroků.
Dosáhnout nirvány lze odříkáváním Manter a asketickým životem.
Átmán - můj osobní individuální duch.
Bráhmán - oduševňující princip.

BUDHISMUS
Představitelem Budha. Vychází ze stejných principů jako hinduismus. Zakladatelem princ Sídharta. Základem
učení o 4 zjevených pravdách:
? Všechno žití je strast.
? Strast má prameny v žádosti.
? Chceme-li odstranit utrpení, musíme odstranit žádosti.
? K cestě ušlechtilosti vede 8 stezek.


DŽINISMUS
Zakladatelem Máhávíra. Věří, že se na zemi každých 200 let objeví vykupitel. Samsára je v nich hluboce
zakořeněna. Uznává 2 principy: Dživa - individuální duše, oživená
Adživa - neživá hmota oživená při styku s Dživou
1. vypracovali vlastní etiku:
? Nelhat
? Nebrat co mi nepatří
? Zříci se světské rozkoše
? Nezabíjet živé

Základní rysy indické filosofie:
? Víra v převtělování.
? Asketický způsob života.
? Důraz na víru a tradici.
? Návrat k praktickému životu.

FILOSOFICKÉ SMĚRY STARÉ ČÍNY
3000 let př. n. l - zvyky, rituály
Základní rysy:
? Stojí na světském základě, minimální víra
? Odmítání extrémů a jednostrannosti, zlatá střední cesta
? Odmítají askezi
? 2 principy : JIN - mužský, světlý, denní, pozitivní
JAN - ženský,tmavý, noční, negativní

KONFUCIONISMUS
Zakladatelem Konfucius. Založeno na světském základě, na jeho zkušenostech. Usiloval o mravní ideál člověka
- sebevýchova. Odmítá askezi - člověk by neměl pohrdat věcmi, které si zaslouží vlastní prací, ale neměl by na
nich lpět.
Etické normy: dobro se má odměňovat dobrem, zlo se má odměňovat spravedlností.
64 významných písemných statí.




























13A FILOSOFIE VE STARÉM ŘECKU
6. stol. př. n. l. - 6. stol. n. l. (r. 529 Justinián zavřel a rozehnal filosofské školy)

1. období - Archaické
6. - 5. stol. př. n. l.
Období přírodní filosofie, všichni hledají arché (pralátku).

MÍLÉTSKÁ ŠKOLA
Zakladatelem Tháles Mílétský (624 - 545). Střediskem město Milét - významné obchodní centrum. Pralátkou je
voda.
Anaximenés (585 - 524) - žákem Tháleta. Domníval se, že základem života je vzduch.
Anaximandros - vymyslel si univerzální látku - apeiron - nemá hranice, neomezená, všude přítomná, vlastní
zákony.

PYTHÁGOREJSKÁ ŠKOLA
Zakladatelem Pythágoras (580 - 500) - matematik, astronom. Sídlo na Sicílii. Pokus spojit matematiku a
filosofii. Pomocí matematiky se snažil vyvrátit bohy, mýty. Základem všeho je bod, který se nalézt na číselné
ose. Vše se dá vyjádřit čísly.

ELASTÉSKÁ ŠKOLA
Sídlo v Eleate. Zakladatelem Xénofanés. Kritizoval polytheismus, strach z trestu od bohů. Nepíšící filosof. První
posun od materialistů k idealismu. Snaha nahradit bohy jedním kulatým, všeobjímajícím.
Parmedides ( 540 - 470) byl žákem Xénofana, sepsal jeho učení. Byl první, kdo byl nazván filosofem. 1.
skutečný filosof. Neuznával bohy, pohyb, posmrtný život. Z filosofického hlediska "nic" (nebytí) neexistuje.
Zenón z Eleje - vymyslel příklady aby dokázal, že neexistuje pohyb. Apórie : neoběhneš stadion, letící šíp
neletí.


Herákleitos z Efesu (540 - 480 př. n. l.)
Nejblíže byl k Ionské škole. Živelný dialektický materialista. Základem všeho je oheň. Existuje pohyb, vývoj -
boj protikladů. Každý jev potřebuje protiklad. Citát : " Panta rhea" - vše plyne (nikdy nevstoupíš do stejné
řeky).

ATOMISTÉ
Může být pralátek víc? Je mezi nimi nějaký zákon?
Empedoklés (490 - 435) - lékař, matematik, básník, šarlatán, konstruktér, filosof. Chtěl se rovnat bohům.
Vystoupil s myšlenkou, že základem jsou 4 živly: voda,vzduch, oheň, voda. Síla lásky - nositel dobra, slučování,
spojování; síla nenávisti - odpuzuje, zánik.
Anaxagoras (500 - 428) většinu života prožil v Athénách. Jeho žáci Periklés a Sokrates. Nařčen z neznabožství -
emigroval. Veškerý život vznikl z nekonečného množství prvků (semen) - rozdílná charakteristika semen, věci
podle převahy prvků mají různé vlastnosti. Zákon NÚS -na základě toho se mění prvky (rozum, duch).
Leukippos - nepíšící filosof. První pravý atomista.
Démokritos z Abdér (470 - 360) velké znalosti; pocházel ze slušných ekonomických podmínek. Říká: Svět
vznikl z nekonečného množství neviditelných, nedělitelných prvků = atomů. Věčný pohyb, možnost shlukovat
se, tvořit nové věci, pohyb je řízen principem řetězové nutnosti.
Konec prvního období.














14A 2. období antické filosofie - attické
5. - 4. století př.n.l.
objevují se řecko-perské války
Athény - centrum filosofie. Dominantní gnoseologie. Zájem o člověka, jeho možnosti, schopnosti. Období končí
smrtí Aristotela.

SOFISTÉ
"Moudří lidé, učitelé."Chodili od města k městu a šířili vzdělání. Zakladatelé pedagogiky, rétoriky, teorie státu a
práva, dějiny, filosofie.
Protágoras z Abdéry (480 - 410) jako první učil lidi prosazovat svou věc. "Není důležité, kdo má pravdu, ale
komu se dá za pravdu." Pravda není absolutní a objektivní, ale relativní a subjektivní. Zrnka absolutní pravdy -
datum narození. Zpochybnil existenci boha.
Gorgias z Leontýn (483 - 375) skeptik.

SOKRATÉS (470 - 399)
Pocházel z Athén. Otec byl sochařem, matka porodní bábou. On sám se vyučil sochařem a věnoval se mu.
Filosofem se stal až na základě věštby. "Vím, že nic nevím."Chodil od domu k domu a za učení nebral peníze.
Učil formou dialogu. Základy teorie státu a práva: jestli vláda většiny zaručuje demokracii. Zakladatel etiky - 3
pravidla: nelhat, neubližovat, ctít rodiče a učitele. Byl velmi oblíbený. Obviněn z bezbožnosti. Věřil, že duše je
nesmrtelná. Nepíšící filosof. Díla: (sepsal je Platón ) Faidon, Kriton, Obrana Sokratova, Dialogy.

PLATÓN (428 - 347)
Původně se jmenoval Aristokles. Pocházel z bohaté aristokratické rodiny. Nadaný a čtený básník. Od svých 20
let byl žákem Sokrata - jeho smrt bral jako politický proces. Procestoval Egypt, Itálii, Sicílii, kde se dal najmout
do služeb krále a chtěl vytvořit ideální stát. Vrátil se do Athén a založil vlastní školu - Akademie - věnoval se
všem vědám - filosofie byla nejvyšší, poslední. Jeho období : - pod vlivem Sokrata - sepisoval jeho myšlenky
- spor se Sofisty (Gorgiem) - kritizoval jeho skepsi
- vrcholná tvorba - jeho vlastní filosofie - opouští
formu dialogu
Názory Platóna na společnost:
- Neexistuje žádná ideální forma vedení státu; každá dosavadní změna vedla ke zhoršení.
- Individuální zájmy podřídit společnosti.
- Státní systém výchovy a vzdělání.
- Regulace soukromí - výběr partnerů a počet dětí nařízen; společné vlastnictví žen a dětí
- Odstranění "nekvalitních" dětí
- Vyvlastnění majetku
Duše = společnost - rozum, vzdělanost - vláda = filosofové
- cit, vůle - vojáci, strážci
- žádostivost - řemeslníci, obchodníci, rolníci
Jako první stojí na pozici idealismu - tvůrce objektivního idealismu. Idee - prvotní, vrozené, nezávislé,
samostatné, základní, předobraz hmotného světa. Smyslové vnímání je nepřesné, relativní, nestálé.



















15A ARISTOTELES
(384 - 322)
Jeho otec byl lékařem Filipa Makedonského. Aristoteles dosáhl encyklopedického vzdělání. Odešel do Athén,
kde studoval na platónově Akademii. Když bylo Alexandrovi Makedonskému 13 let, stal se Aristoteles jeho
učitelem. Alexandr ho velice podporoval na jeho cestách. Aristoteles si z cest přivezl velké množství
botanických exemplářů, založil muzea. V Athénách založil školu LYKEION (Lysseum) - peripatická škola - na
zahradách bylo podloubí, kde se žáci procházeli a diskutovali. Z 1. manželství měl dceru, manželka mu brzo
zemřela. Z 2. manželství měl syna - Nykomach - podle kterého pojmenoval knihu Nykomachova etika. V
Athénách nebyl oblíben a po smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti. Roku 423 utekl na ostrov, kde roku 422
zemřel.
Nebyl zastáncem objektivního idealismu. Byl názoru, že ve světě panuje jednota látky a formy (tvaru), jedno
neexistuje bez druhého. Vše se děje z nějaké příčiny, látka a forma se sjednocují pomocí pohybu.
4 příčiny existence (světa, látek):
? materiální (causa materialis) př. zlato
? forma (causa formalis) př. nákres šperku
? pohyb (causa efenciensis) př. zlatníci zhotoví šperk
? účel (causa finalis) př. vše se děje za nějakým účelem - chtěli jsme nový šperk
Aristotelova logika - Ze struktury jazyka lze odvodit strukturu myšlení. Stanovil si za úkol prostudovat zákony
myšlení. Vytvořil vlastní jazyk: výroky, výroková logika.









































16A 3. období antické filosofie

4. století př. n. l. - 529 n. l
Po pádu Alexandra Makedonského se rozpadla říše. Vytvořila se nová centra filosofie: Řím, Alexandrie. Roku
148 př. n. l. se Řecko stalo římskou kolonií. Vyskytly se nové filosofické směry:
? Stoicismus
? Epikureismus
? Skepticismus

Dominantní je v tomto období etika (Novoplatonismus). Všichni zpočátku čerpali ze Sofistů. Člověk chápán
jako prvek celého světa, kosmu (kosmopolitní). Začínají se osamostatňovat exaktní vědy - matematika,
geometrie, astronomie, medicína, hudební vědy.
Rokem 129 končí celá antická filosofie, která ovlivňovala a ovlivňuje filosofii dosud.

Stoicismus
rané období - zakladatelem Zenon z Kytia - v Athénách roku 300 př. n. l. zakládá školu. STOIA -
sloup; na zahradě školy měl sloupoví. Chrissipos ze Solui - poprvé stanovil etické normy.
Stoicismus = etická teorie. Stoici dělí věci na 2 skupiny. 1) Věci, jevy ovlivnitelné, můžeme k nim zaujmout
nějaký postoj
2) Věci, jevy neovlivnitelné - odmítají se jimi
zabývat, jsou lhostejní (vášeň, zdraví, bolest, úspěch,...)
Chtějí dosáhnout duševního klidu.
Stoicismus není překonaný směr.
střední období - školy přesunuty do Říma. Poseidonios - dopracovává Chrissipovy myšlenky.
mladší období - Markus Aurelius - císař, Seneca - intelektuál, vychovatel Nera, Epiktetós -
propuštěnec
Stoicismus je přijatelný pro všechny části společnosti.

Epikureismus
Zakladatelem Epikuros 341-270 př. n. l., pokračovatelem Atomismu. Založil v Athénách školu "Epikurova
zahrada," kde se zabýval logikou, etikou, fyzikou.
Za vrchol člověka je považována duševní slast.
" Slast je tam, kde není strast a strach. Je potřeba se zbavit strachu ze smrti a bohů. Bohové existují, ale
nezasahují tak aktivně do života lidí. Člověk si svůj život řídí sám. Lidská duše je smrtelná. Lidé by během
života neměli ubližovat a nespoléhat na posmrtný život. Smrt by neměla být chápána jako bolest, ale jako
přirozená věc."
Byl velice oblíbený.


Novoplatonismus
Zakladatelem Platýnos 204-270. Škola sídlila v Římě. Platýnos byl nepíšící filosof. Jeho myšlenky sepsal
Porfyrios do 6 knih, každá má 9 částí. Název knih Eneady (devítky).
Otázka bytí: „ Bytí je vrstvení jednotlivých sfér emanace od boha." Bůh = tvůrce - idealista.
Otázka poznání: „ Poznání je touha po návratu na počátek, navrátit se k bohu." Kontakt - zvláštní duševní
rozpoložení. Bůh = Jedno - papůvod. Cílem je splynout s „Jedním."

Skepticismus
Zakladatelem je Pyrrhon z Elidy 360-270. Je nutno o všem pochybovat. Vrcholem všeho je dosáhnout klidné a
vyrovnané mysli. Pochybovali o poznatelnosti světa, o pravdě.
Kladou si tři základní otázky:
? Jaké jsou věci ? - věci nejsou poznatelné
? Jaký postoj k nim máme zaujmout? - žádný
? Co tím získáme? - naprostý klid, nejvyšší stupeň blaženosti
Později skeptikové přesídlili na Platónovu Akademii.
Ainesilaos - Osm knih řečí Pyrrhonských, kde formuluje 10 trópů. Trópy jsou argumenty, jimiž skeptikové
zdůvodňují svoje pochybnosti o obecné platnosti poznání.
Trópy:
1. různě vnímající bytosti
2. různí lidé
3. různě ustrojené smyslové orgány u téhož člověka
4. různé stavy a situace, v nichž člověk poznává
5. různé polohy, vzdálenosti a místa poznávaných předmětů
6. různé souvislosti poznávaného a nemožnosti jeho izolace od těchto příměsí
7. rozdílné vzájemné vztahy mezi poznávanými jevy
8. relativita všech jevů
9. závislost na tom, zda se s jevy setkáváme často nebo zřídka
10. závislost poznání na zvycích, míněních a předsudcích













































17A STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE
3. - 15. století
Převaha víry nad rozumem.

I.Část - Patristika
Od 3. do 9. století . Upevňování pozic církve. Buduje se systém.
Raná patristika 3.-4. století
Tvoří se základní křesťanská dogmata, poučky, organizace. Vzdělávání, decentralizace moci, reformy, odpustky.
Vrcholná patristika 325 - poč. 5. stol.
Ucelený systém dogmat. Augustinus Aurelius 354 - 430. Narodil se v Tunisu. Jeho matka byla svatá Monika,
která šířila křesťanství. Studoval v Kartágu, Římě. Vedl bohémský život, měl nemanželské děti. Stal se učitelem
řečnictví a práva. Působil v Milánu, kde byl pokřtěn. Stal se knězem, později biskupem. Zemřel při misijní cestě.
Význam - Organizační a ideová jistota církve.
Augustinismus - Bůh je středem světa. Bůh stvořil svět z ničeho. Svět pochází od Boha a ne z boha. Stvořitel je
věčný a dokonalý. Úlohou člověka je poznat Boha.
Dílo: Vyznání.
Pozdní patristika
Šíření a rozvoj myšlenek Augustina Aurelia.

II. Část - Scholastika
9. - 15. stol. Scholatik - jméno pro církevního učitele.
Raná patristika 9.-12. stol.
Střety mezi filosofií a náboženstvím, nominalisty a realisty. Přou se o obecné pojmy - boj o univerzálie.
Vrcholná scholastika 12.-14. stol.
Oddělení filosofie od náboženství. Diskuse o učení Aristotela. Tomáš Akvinský.
Pozdní scholastika
Myšlenkový rozklad středověké filosofie. Úpadek společnosti církve - renesance, humanismus.

Spor o univerzálie - spor nominalistů a realistů
Nominalisté - nomen = jméno
Existují zde nějaké věci, kterým dáváme názvy, jména. Pojmy jsou druhotné. Kritici Platónovi filosofie.
Realisté - vycházeli z Platóna. Nejprve je pojem, pak obecná věc. Dodatečné přiřazování.
Umírnění realisté - Inspirovali se Aristotelem. Pojem a věc vzniká najednou.

Končí soužití filosofie a křesťanství. Přednost víry nad rozumem. Církevní školy při katedrálách, klášterech.
Pro chlapce do 15 let. Potom nastupují na univerzitu.
12.stol. - univerzity v Boloni, Padově, Paříži.
Artistická fakulta (filosofická) - sedmero umění: tritium - matematika, logika, rétorika
kvadritium - aritmetika, geometrie, astronomie, muzika
právo, medicína, theologie - specializace
- četba náboženských spisů, memorování
- vyšší ročník - diskuse

Mnišské řády (žebravé)
1. Františkáni - František z Assissi (1208) - z bohaté rodiny. Chudoba, odříkání - podoba Krista. Lidské city,
vzdělanost - přírodní vědy.
2. Dominikáni - konec 12 století. Svatý Dominik. Hájení ideologické čistoty církve. 1215 - Svatá inkvizice -
vyhledávání podezřelých osob.
3. Benediktíni - Nebyli tak vyhraněni. Tomáš Akvinský - později se stal Dominikánem.

Tomáš Akvinský 1225-1274
Bohatá italská šlechtická rodina. Otec ho poslal k benediktínum. Neapolská univerzita - domin. Zřekl se
světského života. Odešel na Sorbonu „Andolský učitel." 34 filosofických spisů. Nový filosofický směr
Tomismus (dnes novotomismus).
Podstatou všeho je bůh, víra stojí před poznáním, filosofie může existovat, ale musí uznat křesťanství,
víru nad rozumem. Smyslem je věřit a poznávat boha. Věřit, že bůh existuje, ale nepoznáme ho.




18A RENESANCE

Trvala asi 250 let. Přechod mezi středověkem a novověkem. Vznikají monarchie. Sociální střety (války,
reformace, vzpoury). Změna struktury obyvatel - vznik měšťanstva, nové sociální vrstvy. Ekonomický vliv
šlechty upadá, vliv měšťanstva roste. 1492 - zámořské objevy, knihtisk, vzdělanost. Zájem o medicínu, anatomii.
Vynález kompasu, střelného prachu, astronomie - heliocentrické myšlenky.
1. období - polovina 14. - polovina 15. století ve Florencii. Člověk se stal středem zájmu.
2. období - polovina 15. - polovina 16. století. Šíření renesance po celé Itálii. Myslitelé.
3. období - polovina 16. - polovina 17. století. Šíření do západní a střední Evropy. Přírodní filosofie.

Základní myšlenkové rysy renesance.
1. víra v možnosti člověka - individualismus (vynálezy, objevy, schopnosti)
2. antropocentrismus - středem zájmu je člověk
3. svoboda bádání a umělecké tvorby
4. světskost - především v myšlení
5. racionalismus a empirismus
empiria - zkušenost - smyslový vjem
racio - mozek - myšlenkové pochody

Sociální politické koncepce - představy
Niccolo Machiavelli 1469 - 1527
„Vladaři" - dílo psané na objednávku. Tvůrce politického realismu.
- existence silného státu je podmíněna silným panovníkem
- moc má panovník
- uznává politické jednání s cílem upevnit moc - jakýmikoli prostředky, ale musí počítat i s porážkou

Thomas Moore 1478 - 1535
„Utopia" - vysněný ostrov, kam umístil svou společnost. Později podle Utopie vznikl utopický socialismus

Francis Bacon 1561 - 1626
„Nová Atlantida" - vláda nejmoudřejších ve prospěch všech. Představitel empirismu - vědecké poznání
založeno na zkušenostech.

Thomas Campanella
Také idealistická vize, ale připouští problém. „Slunečný stát, Krásné, leč nerealizovatelné"

Přírodní filosofie
Mikuláš Koperník 1473 - 1543
Jan Kepler - kde je látka, tam je matematika. Jevy v přírodě se dají vypočítat. Podporoval Kopernikovu
heliocentrickou soustavu.
Galileo Galilei 1564 - 1642
Dovršení renesanční přírodní filosofie. Matematik, astronom. Deismus - filosofický směr. Věří v boha, uznává,
že bůh stvořil tento svět, ale od určitého okamžiku se svět řídí určitými zákonitostmi a bůh do vývoje
nezasahuje. Uznává heliocentrismus - před inkvizicí odvolal. „A přece se točí."
Giordano Bruno 1548 - 1600
Původně členem dominikánského řádu, později vyučoval na univerzitách. Byl upálen. Tvůrcem filosofického
směru panteismus: Bůh je obsažen ve všem kolem nás a všechno je v bohu. Všechno kolem nás má božské
vlastnosti. To se nelíbilo církvi. Antropocentrismus - vše by mělo být konáno ve jménu člověka, ne boha.
Individualismus - důraz na jedince. Zastánce heliocentrismu.









19A NOVOVĚK
17. - 18. století. Změna postoje ke vzdělání, vědě. Věda má být přístupná nejširší populaci. Člověk vzdělaný by
měl být lepší - předpoklad dobra. Objevuje se filosofický směr noetika.
Noetika se zabývá gnoseologií - čím a jak poznáváme.
- Empirismus - zakladatel Francis Bacon, John Lock, David Hume, John Berkley, Tomas Hobbes
- Racionalismus - René Descartes, Benedikt Spinoza, Johan Wilhelm Leibniz

Empirismus
Francis Bacon - zakladatel anglického empirismu. Ostře vystupoval proti scholastice. Obdivoval Aristotela, na
kterého navázal a nově klasifikoval přírodní vědy.
Nové Organon - induktivní metoda - metoda, kterou by se mělo pracovat: zaznamenání jevů - znaky společné
pro sledované jevy - ojedinělé znaky jevů - míra společných znaků - závěr.
Nová Atlantida - rozdělení vlády podle vrstev.

John Lock - studoval přírodní vědy, filosofii, lékařství, politologii. Šéf úřadu pro obchod a kolonie. O lidském
rozumu - dílo zkoumající původ lidského chování, vystupuje proti myšlence vrozených ideí. Zastánce
empirismu. Upřednostňuje smyslové poznání - uznává jeho nepřesnost.

George Berckley - Skot, studoval na univerzitě v Dublinu. Učitel theologie. Kritizoval Newtonovy zákony.
Zakladatelem filosofického směru solipsismus (nemá pokračovatele) - solus = jediný, ipse = sám. Být je být
vnímán (smysly). Reálně existuji já a okolí vnímám - má představa. Existenci věcí zajišťuje bůh, když zrovna
věci nevnímám.

David Hume - pochází ze Skotska, kde byl knihovníkem v Edimburgu. Napsal dějiny Anglie. Patřil mezi
skeptiky. Vypracoval dílo o získávání poznatků. Jak se třídí vědomí: 1. imprese - vznik dojmů, počitky -
informace od smyslů
2. ideje - představy - jednoduché, složité
Jednoduché idee - vybavování imprese
Složité idee -na základě asociačního principu - idee vybavovány na základě podnětu

Racionalismus
17. století, upřednostňuje myšlení
René Descartes - Francouz, vychováván u jezuitů, ale utekl od nich a byl jimi pronásledován. Byl pozván
švédskou královnou, aby provedl reformu školství.
„ Je nutné o všem pochybovat. Vše o čem pochybujeme se odhazuje a zůstává jen to, o čem nelze pochybovat.
Pochybovat nelze o pochybování. Pochybování = myšlení." Citát: Cogito ergo sum.
Je zastáncem vrozených ideí - rodíme se už s nějakým poznáním.
„Existuje pravdivost boží: Bůh je garantem existence světa." Smyslové vnímání podává zkreslené informace.
Myšlení je důkazem existence člověka.

Benedikt Spinoza - Portugalec židovského původu, proto musel s celou rodinou uprchnout a usadil se v
Amsterodamu. Pokračovatel Descarta. Cílem života je poznání. Poznání nás vede k větší svobodě. „Svoboda je
poznaná nutnost."

Gottfried Wilhelm Leibniz - byl vzdělaný v mnoha disciplínách - matematik, polyhistorik, organizátor
vzdělávání. Inspiroval se Komenským. Učení o monádách - učení o jednotách. Monády - duchovní prvopočátky
všech jevů. Bůh seřídil jednotky na určitou dobu, kdy se mají na světě objevit. Teorie teodiceje - i za války může
bůh, proč je připouští?










20A OSVÍCENSTVÍ
Vzniká v Anglii, pak se dostalo do Nizozemí. 18. století. Nejznámější představitelé Francouzi. Změna postojů ve
společnosti. Filosofie není jen vědou vzdělanců. Začíná řešit společenské problémy. Dostává se do každé vědy -
lidský rozměr vědy. Myšlenky co nejširšího vzdělání, široké vrstvy - Komenský.

Charles Louis Montesquie 1689 - 1755
Filosof, politolog, sociolog, cestovatel. Dílo Perské listy satirické srovnání Francie za vlády Ludvíka XIV a
východní despocie. Otázky státní moci. Hledal způsob jak uchovat demokracii. Rozdělil státní moc:
? legislativa - 1 státní orgán, přijímá zákony
? exekutiva - výkonná moc - 1 orgán (vladař)
? jurisdikce - soudní moc - systém soudů, kontrolují dodržování zákonů
V demokracii jedna moc brzdí a vyrovnává druhou.
Dílo O duchu zákonů

Jean Jacques Rousseau
dílo: Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi
nerovnost - přirozená
- mravní, politická (založena na vlastnictví)
O společenské smlouvě neboli zásady státního práva
Základem všeobecného blaha je svoboda, rovnost.