Problematika oceánů
| Autor: Silvie Jandová | Škola: Gymnázium Rožnov p.R. |
| Strany: 3 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 896x | Náhled zobrazen: 2270x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Problematika oceánů Naše Země je vodní planeta. Světový oceán zabírá 71% jejího povrchu. Když se díváme z plující lodi na oceán, vidíme obrovské rozlohy vody, ale málo života (tzv. oceánské pouště). Mezi vlnami jen občas zahlédneme živé organismy. Na první pohled se rozhodně nezdá, že oceán je nesmírně bohatý ekosystém. Oceán je podobný pralesům: Má vysokou rozmanitost druhů a má vliv na globální klima. Tlumí sezónní výkyvy, mořské proudy oteplují, nebo ochlazují pevninu (např. Golfský proud záp. Evropu – ohrožen globálním oteplováním). Oceán je tzv. biologickou pumpou – cca 10% fytoplanktonu klesá ke dnu nerozloženo – zachycení části uhlíku z atmosféry. V oceánech je vázáno dvacetkrát více uhlíku než v pevninských ekosystémech.V důsledku rychlého rozvoje průmyslu roste podíl moderního člověka na chemizaci prostředí; v biosféře je obsaženo stále více nežádoucích chemických látek, které se rozptylují v atmosféře a odtud spadají na ekosystémy, nebo se rozpouštějí ve vodách. Tímto procesem dochází ke znečištění. Souvislost mezi pevninou, sladkými a mořskými vodami je tak plynulá,že znečištění jedné sféry se dotkne i druhé: toxické látky, které dopadly na pevninu, jsou unášeny potoky nebo prosakují do řek a dospějí do oceánu, kde se hromadí. Tak postupuje řetězec znečištění. Napomáhá k tomu také vítr, který odvane půdu do oceánu a obyvatelé pevniny jsou pak často intoxikováni požitím vodních živočichů. Ty škodliviny, které jsou rozptýleny v atmosféře, ovšem rovněž padají nepozorovaně na všechny pozemní i vodní ekosystémy a mohou je narušit. Znečištění: Živinami z kanalizačních splašků, zemědělství, z atmosféry – spalováním fosilních paliv (dusík, fosfor) ? tzv. vodní květ – nadměrný rozvoj mořských řas (rozklad – vyčerpání kyslíku hubí ostatní organismy) Půdními částicemi – Půdní eroze těžbou, bagrováním, lesnictvím a zemědělstvím ? kalí vodu, brání fotosyntéze v hloubce, dusí ryby a jsou nositeli toxických látek a živin. průsak ze skládek ? kontaminace potravy, mohou se hromadit v tucích, v potravním řetězci a mají dlouhodobé působení. Ropa – Asi polovina jí přichází z automobilů, průmyslu, strojů na pevnině, třetina z běžného provozu cisternových lodí a pouze 13% z havárií cisternových lodí. Plasty – Z rybářských sítí, odpad z lodí, odpad z pevniny ? zraňují mořské živočichy, dlouhodobé působení – pomalý rozklad. Nečistoty se dostávají do oceánu řekami a také přímo z pevniny ve formě spadu, odvanutého větrem (DDT). Oceán má však i vlastní zdroje škodlivých látek: vždyť po něm plují milióny lodí a člunů všech typů. Z lodí se vyhazují rozmanité odpadky, které se pak vyplavují k pobřeží. Suchozemské zdroje se podílejí na znečišťování moří ze 70 procent, zatímco mořská doprava a vyhazování odpadů do moří přispívají každé 10 procenty. Celkově je lidská činnost na pevnině odpovědna asi za ? znečištění oceánů Poškození pobřeží: Pobřežní zóny jsou nejcennější pro hojnost potravy a proto, že slouží k rozmnožování mořských živočichů. Je ale také nejvíce ohrožené. Na pobřeží migrují ročně desítky miliónů lidí z vnitrozemí. Více než polovina světové populace žije do 100 km od moře. Města – stavební činnost a znečištění, na venkově jsou rybí a granátové farmy. Likvidace kanálů, ústí řek, pobřežních lagun, slaných mokřadů. Polovina znečištění pobřežních zón pochází z vnitrozemí. Dopad globálního oteplování: Ohrožení života korálových útesů – pokles druhové rozmanitosti, dopad na zaměstnanost, ohrožení pobřeží, které útesy chránily, jsou ohroženy mořské proudy ovlivňující klima. Havárie ropných tankerů Znečišťovatelem číslo jedna je ropa. Je to ropa jednak z motorů a jednak ta, která vytéká při čištění cisteren.Odhaduje se, že se do moře dostává každý rok 1% dopravované ropy, tj. 3 milióny tun. Hlavní světové zdroje ropy jsou většinou mimo centra průmyslové výroby. Proto se ropa dopravuje potrubím nebo cisternovými loděmi často tisíce kilometrů. Do 50. let 20. století velikost ropných tankerů nebyla příliš velká a jejich havárie pouze lehce ohrožovala mořské organismy. Množství ropy, které se dostávalo do moře při vymývání tankerů zpravidla nepřesahovalo únosnou hranici, kdy ropa byla v krátké době bakteriální činností rozložena. V roce 1950 existoval pouze jediný tanker s nosností nad 50 tisíc tun. Za 15 let již existovalo 47 tankerů o nosnosti 50 až 200 tisíc tun. K rychlému nárůstu počtu supertankerů došlo během války s Izraelem v roce 1967, kdy byl vyřazen z provozu Suezský průplav, který byl znovu otevřen až v roce 1975. Supertankery jsou těžko ovladatelné a mají dlouhou brzdnou dráhu. Koncerny průmyslových zemí, které tankery vlastní, se vyhýbají přísným bezpečnostním předpisům a daním tím, že opatřují svým tankerům registrace v různých rozvojových zemích, jako je Libérie. Na palubě tankerů bývá někdy nekvalifikovaná posádka včetně velících důstojníků. Řada tankerů má nevalný technický stav a jejich ztroskotání je díky vysokému pojištění pro majitele takových tankerů přínosem. Cisternová loď Torrey – Canyon narazila na skaliska a čtvereční kilometr pokrylo 118 000 tun ropy odporným povlakem. Tento tanker měl kapacitu 100 000 tun. Dnes se stavějí lodě na 300 000 –800 000 tun , takže si dovedete představit, co se stane, když některý ztroskotá blízko pobřeží. Z tankeru Exxon Valdez vyteklo v roce 1989 celkem 41 600 tun surové ropy. V roce 1978 z lodi Amoco Cadiz, plující po-dél anglických břehů směrem k Francii, vyteklo dokonce ještě 8krát více ropy. Hlavní cesta ropných tankerů dnes vede přes jihozápadní část Indického oceánu od Arabského poloostrova kolem jižní Afriky do západní Evropy nebo od Arabského poloostrova do Japonska. Značný provoz tankerů je také v karibské oblasti. Podle odhadů odborníků uniká do moře při normálním provozu tankerů a při čištění jejich nádrží asi 35 tisíc tun ropy ročně. Již toto množství představuje zátěž pro mořské organismy. Existuje však jedno velké nebezpečí: industrializace moře. V 70. letech 20. století začaly být prováděny podmořské ropné vrty v pobřežních šelfech. Při samotných ropných pracích ropa uniká volně do moře. Ropné věže se nemohou vyhnout silným bouřím, které mohou vést k jejich závažnému poškození a k mohutným únikům ropy do moře. Vrt u Santa Barbary takto znečistil množstvím 8 miliónů litrů ropy velkou část kalifornského pobřeží. Ropné skvrny plující po hladině oceánu se dostávají k pobřežím (tzv. černý příliv) a pobřežní ekosystémy pak ztrácejí značnou část flóry a fauny. Hynou tisíce mořských ptáků, zvlášť těch, kteří plavou nebo se ponořují za potravou. Jejich peří nasákne ropou, takže je jim chladno a nemohou létat. Na Nové Zemi – v Antarktidě – došlo za dva roky ke ztrátě 250 000 tučňáků. Na volném moři ztěžuje obrovská tenká vrstva ropy výměnu látek s atmosférou, brzdí sluneční aktivitu a výměnu CO2 a O2, jež je nezbytná pro fotosyntézu a další děje. Samozřejmě znečištění oceánů a moři se projevilo poklesem úlovků ryb. V Černém moři rybáři lovili 30 druhů ryb. Nyní jich zůstalo jen 5 druhů.V letech 1985 až 1994 celkový roční úlovek ryb v Černém moři poklesl z 700 000 tun na asi 100 000 tun. Situace je velmi vážná, a proto je u svého vzniku nová věda: ekologická chemie, která má za úkol zkoumat znečištění a škodliviny, které znečištění způsobují. Má se zabývat také řešením těchto otázek a hledat možná východiska. | |