Psychologie

Autor: Theresa Cervkova Škola: SIŠ podnikatelsko-manažerská
Strany: 2 A4 Obrázky: ne
Dokument stažen: 9413x Náhled zobrazen: 86325x
   
Stáhnout zazipovaný dokument » Zpět na seznam »
  
Textový náhled:


-psychologie – je věda o duši
Psyché – duše
Logos – věda

- je to věda o prožívání a chování
A) Prožívání
- je přístupné seberealizaci
- relaxační techniky nám pomáhají zůstat sami sebou bez vnějších podnětů.
- Imaginace – umožňuje prožívat představy, které slouží k odpočinku a rozvažování
- Meditace – ponoření do myšlenek, většinou s náboženským obsahem . od relaxace se liší tím, že má
duchovní cíl.
- Umění – přináší veselou nebo smutnou náladu
- Podnětová deprivace – pozitivní formou podnětové deprivace je možnost stáhnout se do ústraní, udělat si
jasno sami v sobě a ve světě a získat lepší náhled.
- Sny – jsou pokusy zpracovat myšlenky, které si vědomě nepřipouštíme a prožitky na které neradi
vzpomínáme. Sny se nám zdají ve spánku přibližně každých 90 minut a to je doprovázeno tzv. REM-fází
spánku a určitým mozkovým vlnění.

B) Věda o chování
- pro obecně psychologické výpovědi potřebujeme mít možnost srovnávat pokusné osoby, které nevědí, že
jsou pozorování.
- Elektricky vyvolané chování a prožívání ukazuje na závislost mozku na těchto procesech.
- Split Brain – je zvláštní operace mozku, která odhaduje asymetrii mozku.
- Psychosomatika – ukazuje na široké pole souvislostí mezi tělem a psychikou a tzv. psychosomatická
onemocnění představují velkou část nemocí v medicíně.



Stres
- stav vrcholové aktivace organismu
- zdraví škodlivý tehdy, pokud ho prožíváme jako nepříjemný – distres – a pokud přetrvává delší dobu

EEG
- elektroensefalogan – zviditelnění elektrických aktivit mozku a ty vypovídají o míře aktivit mozku

plalebo efekt
- Označujeme jím jev, kdy sami o sobě neúčinné prostředky léčí, je-li pacient přesvědčen o jejich účinnosti

Hypnóza
- Sugestivní technika zaměřená na dosažení zmíněného stavu vědomí
- Hypnotizér buduje úzký a sugestivní stav k hypnotizovanému a může v něm vyvolat změnu tělesných
postojů, změn v prožívání
- Má posthypnotickou sugesci


Člověk, produktem svého okolí
- Nejsme na světě sami
- Účastníme se procesu vzájemného působení
- Souvislosti mezi tělesným a duševním nazýváme psychotické koreláty
- Často konstatujeme, že prožívání a chování spolu souvisí, ale nevíme jak

Parapsychologie – věda o jevech v psychické oblasti, které nelze vysvětlit obvyklými metodami ( UFO,
předpovědi, telepatie, jasnovidectví)


Soustava psychologických disciplín
A) Teoretická odvětví
1. obecná psychologie – předmětem zkoumání jsou obecně platné zákonitosti psychologického dění,
zabývá se myšlením, vnímáním, učením, motivací, emocemi atd.
2. psychologie osobnosti – vysvětluje a popisuje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
3. vývojová psychologie – zabývá se změnami v psychice člověk, které probíhají v čase prenatálním
( před narozením)
4. sociální psychologie – věnuje se sociálním skupinám, vlivy skupin a společnosti na jedince
B) Praktické odvětví
1. klinická psychologie – zabývá se pacienty, kteří trpí duševními chorobami, ale i pacienty, kteří trpí
somatickými ( tělesnými) chorobami
2. pedagogická psychologie – představuje aplikaci mnoha psychologických poznatků do výchovy a
vzdělávání v různých směrech . prosazování účinných forem vyučování, nové způsoby organizace
školství, zabývá se příčinami neúspěšnosti žáků a účastní se přípravy na zaměstnání
3. psychologie práce – řeší problémy spojené s pracovním procesem a využívá poznatky z jiných
psychologických disciplín
4. psychologie dopravy – zabývá se chováním řidičů, zjišťování předpokladů pro úspěšné zvládání
vozidla, správné umístění dopravních značek
5. psychologie reklamy –
6. psychologie sportu
7. forenzní psychologie – soudní
8. psychologie životního prostředí
Závěr – psychologie studuje člověka a vše co je sním spojeno a pomáhá v praxi všude tam, kde potřebujeme
poznávat lidi, působit na lidi, uspořádat věci a podmínky ve kterých lidé žijí a pracují.
Lépe poznat sebe sama a využít toho k lepšímu porozumění s lidmi.


Fyziologický základ psychiky
Nervová činnost řídí činnost všech orgánů to znamená, že zajišťuje jednotu vnitřního prostředí a umožňuje
jednotu vnitřního prostředí s vnějším.

Dělení: - centrální nervová soustava – mozek, mícha
- obvodový nervový systém – mozkomíšní nervy – 12 párů
- útrobní – vegetativní nervstvo ( sympatikus, parasympatikus)
Základ
Neuron – nervová buňka dostředivá, která má vlákna, které vedou dostředivě vzduch do buňky
Bílá hmota – vlákna
Šedá hmota – těla buněk
Synapse – spojení mezi neurony

Reflexní oblouk
Reflex – je základem všech nervových činností. Podnět působí na nervové zakončení, soustředivá vlákna
k výkonnému orgánu

Dělení:
a) nepodmíněné – vrozené a stálé (dýchat, kašlat)
b) podmíněné – získané – dočasné reflexy
c) kladné – výsledky je pohyb a vyměšování
d) utlumené – brzdí pohyb a vyměšování

reflexy zabezpečují rychlé a pružné přizpůsobování činnosti především těch orgánů, které jsou nezbytně
zapotřebí pro záchranu života.

Centrální nervová soustava
Mozek – je rozdělen na dvě polokoule – hemisféry.
- rozděluje se na laloky – čelní, temenní, týlní, spánkové
Nejdůležitější částí mozku je šedá kůra mozková
- nezáleží na velikosti mozku, ale na jeho členitosti
- mozek plave v dutině lebeční v mozkomíšní moku
- mozkem stále protéká krev (přináší kyslík a živiny)
- mozková tkáň obsahuje 12 – 14 miliard buněk
- ve 20 letech je vrchol mozkové činnosti
- mozek využíváme ho na 4 – 10%
- sídlo myšlení je v prostoru čela
Dělení mozku – zadní, přední, střední

Zadní – je zde soustředěno mnoho míšních ústředí, řídí dýchání, krevní oběh, trávení
Mozeček má vliv na napětí kosterního svalstva a na udržování vzpřímeného držení těla

Střední mozek – čtyřhrbolí a mozkové stonky, centra pro řízení pohybu očí a hlavy, zraková a sluchová centra

Přední mozek – hemisféry, jsou spojené mozkovým svalstvem

Mícha – je uložena v páteřním kanálu
- při úrazu páteře může ochrnout
- ve středu je šedá hmota
- okolo je bílá hmota
- sahá od otvoru týlní kosti až po druhý bederní obratel
- ústřední pro reflexy, které se týkají trupu a končetin

Vývojová psychologie
Fylogenetický vývoj – od nejjednodušších organizmů po nejsložitější organismy
Historický vývoj – vývoj celé společnosti od nejjednodušších po nejsložitější
Ontogenetický vývoj – vývoj člověka od dětství po dospělost

Na vývoj člověka působí několik faktorů:
a) vnitřní – geny, vlohy – genotyp
b) vnější – fenotyp

Vývojová stádia
1. prenatální období – od početí do porodu
2. novorozenecké – od narození do 28. dne
3. kojenecké – do 1 roku
4. batolící – od 1 do 3 let
5. předškolní – od 3 do 6 let
6. školní – mladší – od 6 do 9 let
- od 9 do 12 let
- od 12 do 15 let
7. dospívání - od 15 do 21 let
8. dospělost – mladší – do 35 let
- střední – od 35 let
9. stáří – od 65 let

Novorozenecké období
- přibližně prvních 8 týdnů od narození
- od narození se musí dítě přizpůsobit odlišným fyziologickým podmínkám, než ve kterých žil dosud
- hmotnost většinou 3000 – 4000g o délka 48 – 52cm
- postupně se začíná učit jednoduché pohyby
- rozvíjí se i jeho smyslová citlivost
- ke konci tohoto období se pokouší i o zraková a sluchové soustředění
- novorozenec prospí až 20 hodin denně
- matka dokáže rozpoznat proč dítě pláče

Embryo
- matka může stres a různé negativní jevy přenášet na dítě
- plod je připravován pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití a pro jeho interakci se zevním
prostředím
- plod je aktivní a vykazuje schopnost sociální interakce
- reaguje na zvukové, světelné podněty a dokáže se také učit

Novorozenec
Odlišná fyziologická změna, začíná vidět


Kojenec
Zuby a hlas – broukání, směje se, sedá si, převaluje se, kolem jednoho roku má umět alespoň 5 slov

Batole (1 – 3 roku)
Rozvíjí se řeč, chůze, dítě se prudce tělesně vyvíjí. Základní činností dítěte je hra – učí se tím. Období
vzdoru. Ve 2 roce souvisí to s vlastním uvědomění „já"

Předškolní věk (věk 3 – 6let)
Řada tělesných i psychických změn
Důležitá příprava na školu
Vhodná příprava do školy

Školní věk
Závisí na inteligenci, citová složka dítěte sec musí umět tlumit, impulsivní reakce musí být konečně
stabilní. Musí umět komunikovat s vrstevníky


Osobnost
Každý člověk si v průběhu svého života klade určité základní otázky.
V charakteristikách se objevují : - biologické znaky
- psychologické znaky
- sociální znaky
Osobnost je individuální jednotou biologických, psychologických a sociální znaků. Je utvořena ve vztazích mezi
lidmi a ve společnosti a v ní se také projevuje. Osobnost se vždy projevuje jako celek, všechny charakteristoky
jsou navzájem spojené.

Vlivy, které působí na osobnost
- Vlohy a prostředí
- Záleží na postavení ve společnosti a v rodině

Rozdíly mezi pohlavími
- příslušnost k pohlaví se neprojevuje pouze v našeho prožívání pouze sebe sama, ale pouze v příslušnosti
jsem také nadřazeni

Typologie osobnosti
- je to pokus uspořádat různé psychické formy jevů. Učení typologických problémů nám umožní poznat
chování určitých skupin lidé a naučit se sníží jednat.

Typologie podle tělesné stavby
- Kretschnen konstatoval, že existují souvislosti mezi tělesnou stavbou a určitými vlastnostmi člověka a
nemocemi

1. Zakulacený typ – dobrý sociální kontakt, citovost, snadná odklonitelnost, kolísavost mezi veselostí a
depresí – maniodepresivní psychóza
2. Hubený typ – orientace na sebe, těžká přispůsobivost, obtížně odklonitelný, schizofrenie
3. Atletický typ – je klidný, pohodlný, stabilita, houževnatost, menší přispůsobivost, myšlení a cítění

Temperament
- je to souhrn psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka a
zvláště tím jak snadno vznikají city, jak jsou silné, jak živě se projevují na venek a jak rychle se střídají.
Nejstarší teorii temperamentu vypracoval řecký lékař Hypokrates a domníval se, že se člověk chová podle
toho, která tekutina v jeho těle převládá
- sangvinik – krev
- melancholik – černá žluč
- flegmatik – hlen
- cholerik – žluč


I.P.Pavlov – teorie o vyšší nervové činnosti
- 3 základní vlastnosti nervových procesů
- síla
- pohyblivost
- vyrovnanost
- živý – sangvinik
- klidný – flegmatik
- silný
- vyrovnaný – sangvinik, flegmatik
- nevyrovnaný –cholerik
- slabý – melancholik

Gustav Yung – dle orientace na okolí
1. extrovert – introvert
2. labilita – stabilita
většinu lidí nelze jednoznačně zařadit do určitého typu. Setkáváme se se střední mírou temperamentních
vlastností. Každý typ má kladné a záporné vlastnosti

Temperament – je spíše vrozený, ale vlivem výchovy a sebevýchovy může dojít ke změnám v temperamentu
Flegmatik – pasivní, obezřetný, rozvážný, ovládá se, spolehlivý, vyrovnaný
Cholerik – náladový, neklidný, útočný, vznětlivý, impulsivní, aktivní
Sangvinik – společenský, přístupný, čilý, hovorový, bezstarostný, dobrý vůdce
Melancholik – náladový, úzkostný

Typologie pojetí života
1. rodič – vůle
2. dospělý – rozum
3. dítě – cit

Osobnost člověka má tři základní a odlišné stavy, na nichž se jednotlivé mohou odehrávat a v nichž
zásadně člověk odlišně vystupuje

Schopnosti
Jsou to psychické vlastnosti, které umožňují člověku naučit se různým dovednostem a vykonávat je. Utváří
se na základě vloh a jedná se o biologický, vrozený předpoklad

Dovednosti – vyšší stupeň schopností
Talent – nejvyšší stupeň schopností
Genialita – rozvinutý talent

Druhy schopností
1. intelektové – tam kde je třeba řešit nějaký úkol.
Inteligence – je to schopnost učit se a používat a používat naučeného
2. tvořivost – je to přístup k činnostem, který přináší nová neotřelá řešení různých problémů
3. senzonotorické
4. umělecké

Bariéry tvořivosti – je vidět pojmy v jiných souvislostech – funkční fixace

Učení – je to složitá činnost ve které jsou obsaženy psychické procesy od vnímání přes citové procesy v vůli

Učení – učební styly
1. vizuální – lépe si zapamatuje, když danou věc vidí
2. auditivní – lépe si zapamatuje věci když je (nebo o nich) slyší
3. kinetický – lépe si zapamatuje, když si na věc může sáhnout

Vlivy, které působí na efektivitu
a. vnitřní
b. vnější

Charakter
- termínem charakter označujeme tu část osobnosti, která umožňuje řídit chování člověka podle
společenských zejména morálních požadavků
- formuje se především působením výchovy

Vlastnosti
- vztah k lidem:
- žárlivost
- pomocnost
- tolerance
- vztah k práci:
- pečlivost
- rychlost
- spolehlivost
- sebehodnocení:
- přeceňování
- podceňování

- vše co člověk dělá závisí do jisté míry na tom jaký vztah má k sobě. Jak sám sebe zná, zda dobře zná své
síly, schopnosti, vytrvalost, odolnost k zátěži atd.

- Svědomí
- je to složka osobnosti, která hodnotí a řídí naše jadnání