Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů
| Autor: Salao | Škola: - |
| Strany: 2 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 2991x | Náhled zobrazen: 12809x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Bedřich Smetana pocházel z Litomyšle, studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Plzni, v Praze byl žákem slepého Josefa Proksche. Patřil ke generaci umělců Národního divadla. Musel v padesátých letech z existenčních důvodů opustit vlast a živit se koncertní a pedagogickou prací ve Švédsku. Později se Smetana se vrací, stává se sbormistrem Hlaholu, řídí hudební školu, je dirigentem opery v Prozatímním divadle. Svými operami Braniboři v Čechách a zejména Prodanou nevěstou na libreto Karla Sabiny dosáhl skutečného ideálu české národní hudby, jenž pak cílevědomě rozšiřoval do dalších oblastí kompozičního umění. Jeho České tance pro klavír, Z domoviny, sbory Věno, Rolnická, Píseň na moři, Odrodilec, Tři jezdci, Tři ženské sbory, kvartet Z mého života aj. jsou díla, jež vývoj české hudby orientovala k pozitivním národním hodnotám. Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast je svým rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý ve světové hudební literatuře vůbec. V operách Dalibor, Dvě vdovy, Libuše, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, autor dokázal hudebně individualizovat slohovou výlučnost jednotlivých oper podle charakteru jejich námětů. Vrcholem Smetanovy operní tvorby byla nejen Prodaná nevěsta, jež skladateli v roce 1892 na světové výstavě ve Vídni zajistila světovou slávu, ale též Libuše určená ke slavnostnímu otevření Národního divadla v roce 1881. Sedm let Smetana obětavě čekal na provedení díla, byť již potom jako neslyšící tvůrce. Druhým jedinečným vrcholem Smetanovy tvorby je již zmíněná Má vlast. (Vyšehrad, Šárka, Tábor), (Vltava, Z českých luhů a hájů), Blaník. Bedřich Smetana se po svém ohluchnutí v roce 1874 uchýlil do samoty myslivny a okolních lesů u svého švagra v Jabkenicích, kde dožíval svůj život. Přesto v absolutní hluchotě, jež mu byla údělem na posledních deset let života, tvořil svá vrcholná díla, nejen Mou vlast a všechny další opery počínaje Hubičkou, ale i klavírní cykly Sny a České tance a též orchestrální Pražský karneval, poslední autorovo dokončené dílo vůbec. Smetana dožil svůj věk v ústavu pro choromyslné v Praze a byl pochován na Vyšehradském hřbitově. Antonín Dvořák (1841 - 1904) pocházel z rodu sedláků a malých živnostníků kolem Nelahozevsi nad Vltavou. Prosazoval se těžce. Hudbu studoval u venkovských kantorů a na varhanní škole v Praze, ale nakonec musel jedenáct let hrát na violu v Komzákově kapele a v orchestru Prozatímního divadla a často dával hodiny z hudby málo talentovaným slečnám z bohatších rodin, aby sebe a svou rodinu vůbec uživil. Po pět let za sebou se spokojoval se státním uměleckým stipendiem, jen aby se mohl věnovat výhradně uměleckému tvoření. Komponoval vše - od symfonií a oper, písní a komorních skladeb nejrůznějšího obsazení až po duchovní hudbu oratorního a kantátového zaměření. Pak se stal téměř zázrak. Po prostudování jeho děl rozhodl se člen stipendijní poroty, vídeňský mistr Johannes Brahms, že Dvořákovi pomůže: doporučil ho jako mimořádně talentovaného umělce svému nakladateli do Berlína, aby mu vydal některá díla. Když krátce nato vyšly Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance, měla tato díla takový úspěch, že se Dvořák takřka přes noc stal slavným umělcem. Byl autorem i velké opery na námět z ruských dějin Dimitrij. Dvořákova díla jako Slovanské tance, Slovanské rapsódie, Smyčcový kvartet Es dur, Smyčcový sextet A dur , Klavírní trio "Dumky" aj. nás o "slovanské" inspiraci výrazně přesvědčují. Dvořák byl v roce 1892 byl pozván do Ameriky, aby zde vychovával mladé tvůrce hudby na Národní konzervatoři v New Yorku. Svou IX. symfonií Z Nového světa, Smyčcovým kvartetem F dur, zvaným Americký, Smyčcovým kvartetem Es dur, Suitou A dur a dalšími díly z Ameriky se Dvořák stal nejpopulárnějším autorem tohoto kontinentu. Cestu do Ameriky otevřela Dvořákovi jeho známost či sláva nejen v Německu a Rakousku, ale především v Anglii, kde od dob Händelových byla stále živá tradice velkých vokálně instrumentálních děl a kterou si náš autor podmanil už v roce 1883 svou Stabat mater. Pro Anglii pak v průběhu dalších deseti let vytvořil celou řadu velkých vokálně instrumentálních děl (kantátu Svatební košile, oratorium Svatá Ludmila, Rekviem aj.). Antonín Dvořák byl však i pozoruhodným tvůrcem oper, jež dnes tvoří kmenový repertoár každé české operní scény (Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida apod), Je naším nejznámějším a ve světě nejhranějším umělcem vůbec. Leoš Janáček (1854 - 1928). Po vystudování pražské varhanické školy a prohloubení svého vzdělání v Lipsku a ve Vídni se usídlil v Brně, kde se podílel na budování hudebního života i školství. Umělecky vyšel z tvorby Křížkovského a Dvořáka. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců zkomponoval i on své Lašské tance. Navíc studoval i intonaci mluvy, její závislost na konkrétních životních situacích, což mu pomáhalo nalézt adekvátní deklamačně-melodický výraz v operní tvorbě. Janáček byl především hudebně dramatickým autorem. Po operách Šárka, Počátek románu a Osud pracoval deset let na své nejpopulárnější opeře Její pastorkyňa. Opera, ač její premiéra odezněla v Brně v r. 1904, čekala 12 let na uvedení v Praze. Teprve pražská inscenace a o tři roky později nastudování ve Vídni udělaly z autora světoznámého mistra Toto dílo reprezentuje nejen mezník ve vývoji Janáčkova stylu, ale patří - spolu s další operou Káťa Kabanová - k vrcholům světové moderní opery vůbec.. Jeho další opery Výlety pana Broučka, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu jsou výtvory zralého mistra. Těžké krize svého života překonával takřka nadlidskou prací. Z mimooperní tvorby zasluhují pozornosti orchestrální rapsódie Taras Bulba , pětivětá Symfonietta a Glagolská mše. Významné jsou i jeho sbory na sociálně cítěné básně Petra Bezruče - Kantor Halfar, Maryčka Magdónova, aj. Bohuslav Martinů (1890 - 1956) se narodil v Poličce. Už v r. 1923 odešel do Paříže k Albertu Rousselovi, jehož hudba mu doslova učarovala, aby u něho studoval. Od té doby zůstal ve styku s francouzskou modernou, s hudbou Pařížské šestky i tvorbou Stravinského. Největšího úspěchu tehdy dosáhly jeho orchestrální skladby Half-Time, La Bagarre apod. Martinů se postupně obrací k hudbě domova, aby se pod jejím vlivem propracoval k osobitému uměleckému výrazu. Na této cestě důležitou úlohu sehrál zpívaný balet Špalíček, kantáta Kytice, Madrigaly aj. Po rozhlasové opeře Hlas lesa, Veselohře na mostě, Autor dospěl ke svému vrcholnému projevu, opeře Julietta. S okupací Francie změnil se i osud Bohuslava Martinů: Před fašismem se autor uchýlil do USA, potom se vrátil do Evropy, ale nikoli domůUž v období tzv. mnichovské krize Martinů upoutal světovou veřejnost svým Concerto grosso, Tre ricercari a rezistenčně cítěným Dvojkoncertem pro dva smyčcové orchestry. Na atmosféru druhé světové války reagoval Polní mší a orchestrálním Památníkem Lidicím, Dále zkomponoval VI. symfonii-fantazii, v níž se autor nadobro loučil s tehdy již nereálnou představou návratu do vlasti. Jeho díla na náměty z ciziny - Parabol a Tři rytiny, v nichž autor ztvárňuje dojmy z pobytu v Itálii - a opery Mirandolina, Řeckých pašije, antická Ariadna a celovečerní epos Gilgameš. A díla, v nichž nikdy nezapomněl na svůj domov - Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek, Mikeš z hor aj. | |