Tvarosloví
| Autor: David Vyhlídal | Škola: G Opatov |
| Strany: 3 A4 | Obrázky: ne |
| Dokument stažen: 2049x | Náhled zobrazen: 13741x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Tvarosloví (Morfologie) -nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy, mluvnickými tvary, významy, kategoriemi -principy tvoření slov: ? Tvoření slov odvozováním a skládáním -odvozování = tvoření slov ze slova základového a to pomocí předpon a přípon -tvary slov ohebných (1-5) mají vždy dvojčlennou stavbu - kmen + koncovka (kuřátk1o) -kmen = slovo bez koncovky; velice často bývá kmen složený z předpon a přípon; kmen, který se nedá dále dělit nazýváme kořen -skládání (kompozice) = slov vzniklá skládáním nazýváme složeniny - obvykle obsahují dva kmeny (tlakoměr) -složeniny ® vlastní = nedají se rozdělit na dvě samostatná slova; kmeny jsou spolu spojeny spojovacím vokálem (vysokoškolský) ® nevlastní = dají se rozdělit na dvě slova, aniž by se upravovali (oka1mžik; pravdě1podobný) ® hybridní = první slovo je původu domácího a druhé slovo je cizí; nezáleží jestli se dají rozložit na dvě slova nebo ne (elektrospotřebič, mikrospínač) ? Zkratky a zkratková slova -zkratka = mají ráz značek; zastupují plné slovní názvy; tvoří se z prvních písmen slov, které zastupují; vyslovují se slabičně (ČR, PNS, OSN); v řeči běžně mluvené někdy zkratky přecházejí ve zkratkové slovo (NATO, DIK) -zkratkové slovo = vznikají z počátečních slabik několikanásobného slovního názvu a to tak, aby vzniklo slovo dobře vyslovitelné a skloňovatelné (SETUZA, SAZKA, ČEDOK) ? Univerbizace a multiverbizace -univerbizace = proces, při kterém z víceslovného pojmenování vytváříme pojmenování jednoslovná; tato pojmenování jsou pak často hovorová nebo až nespisovná (jednosměrná ulice ® jednosměrka) -multiverbizace = proces, při kterém z jednoslovného pojmenování vytváříme pojmenování víceslovné; tyto procesy se provádí hlavně v odborné oblasti -principy třídění slov ? sémantické (věcně obsahové) -slova plnovýznamová (význam věcný i gramatický) = podstatná a přídavná jména, slovesa, příslovce, citoslovce -slova neplnovýznamová (význam gramatický) = předložky, spojky, částice, některá slovesa ? morfologické (tvaroslovné) -ohebnost (flexe) -skloňování (deklinace) -časování (konjugace) -neohebnost ? syntaktické (skladebné) -větným členem jsou (podst. a příd. jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce) -větným členem nejsou (předložky, spojky, citoslovce, částice) -podstatná jména: -jsou to názvy osob, zvířat, věcí, dějů -podst. jm. -neodvozená = jsou to slova, která se rovnají svému slov. základu -odvozená = vznikají odvozením , příponami, předponami, skládáním, zkratky -podst. jm. -konkrétní = názvy osob, zvířat a věcí, které můžeme vnímat -abstraktní = názvy vlastností a dějů,které nemůžeme vnímat -podst. jm. -obecná = neoznačují určitou osobu, zvíře… (žák, kůň, lípa) -vlastní = označují urč.osobu, zvíře...(Jiřina,Kutná Hora) -mluvnické kategorie jmen: a) pád (kasus) b) jmenné číslo (numerus) 1. jednotné číslo (singulár) 2. množné číslo (plurál) 3. duál (dvojné číslo) - existoval ve staré češtině, pro označení lidí a věcí v páru ? z toho dnes zbytky: na ramennou, rukou, nohou; rukama, očima, ušima, očičkama 4. zvláštnosti - mluvnické číslo není totožné s označením počtu a. jména pomnožná (pluralia tantum) - tvar mn.č. označuje jed.č. (ústa, kalhoty, kamna, spalničky, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice, Čechy) b. jména hromadná (singularia tantum) - tvar jed.č., ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek (uhlí, stromoví, kamení, vojsko, bratrstvo, studentstvo, lidstvo, bratrství, mládež, skot), koncovky -í, -stvo, -ctvo, -oví c. jména látková (materiální) - tvar jed.č. označuje věci, jejichž části jsou shodné s celkem (písek, mák, hrách, žito, káva, čaj, ropa, mléko, voda x dvě vody (2 sklenice vody)) c) jmenný rod (genus) a. přirozený rod aa mužský (maskulinum) ab ženský (femininum) ac střední (neutrum) b. gramatický rod ba životná (animata) - lidičky, rodiče, koně, nebožtík, páni, muži, občané, mužové, kněz, vítěz, Evropané, venkované, obyvatelé, andělé, manželé, sousedé, dědové, předsedové, houslisté, gymnasté bb neživotná (inanimata) - dobytek, hmyz, skot, národ, kašel, chmel, plevel, ukazatele/é, násobence/i, ledoborce/i, činitele/é, sledě/i, slanečky/čci, draky/ci, mikroby/i c. kolísání v rodě: škodlivý/á rez, hřídel - rezu (hrad), rzi (kost) d. přechody v rodě: dítě (neutrum) - děti (femininum), oko-oči, ucho-uši e. dvourodost - kedluben/na, prostor/a, řádek/ka, brambor/a, šál/a f. rod podle přirozeného rodu: choť (muž i žena), nešika, Vlasta, Stáňa -typy sloves: 1. a) plnovýznamová (mají samostatný věcný význam) b) pomocná (jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými) 1. vlastní pomocná slovesa (být, bývat, mít, mívat, stát se, stávat se) - byl bych šel, mám napsáno, stal se nemluvným 2. modální (způsobová) slovesa (chtít, mít, (povinnost), moct/moci, smět, muset) - spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa - musím zpívat, chci přijít, mohu číst ? 3. fázová slovesa (začít, začínat, počít, přestat, ustat, zůstat) - začal jsem číst, přestal se učit 2. zvratná slovesa (reflexiva) - myji se, přeji si, rozumět si, navštěvovat se, smát se, bát se 3. a) slovesný vid nedokonavý - slovesa nedokonavá (imperfekta), děj neohraničený, mohou vyjadřovat přítomnost (čte, padá) a budoucnost (budu číst, ponesu) b) slovesný vid dokonavý - slovesa dokonavá (perfekta), děj je časově omezen, vyjadřují děj uskutečněný (dočetl jsem, padnul jsem) nebo ještě neuskutečněný (dočtu, padnu) c) obouvidovost - absolvovat, věnovat, obětovat d) vidové dvojice - hodil a házel (vhazoval) -tvary sloves: 1. a) určité (finitní) - vyjadřují osobu, číslo, čas, slovesný vid, slovesný rod = tvary oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího způsobu b) neurčité (infinitní) - přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné 2. a) jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa, aktivní tvary aa oznam. způsob času přitom. (indikativ prézenta) ab budoucí čas (futurum sloves) ac rozkaz. způsob (imperativ) ad přechodník přítomný a minulý ae příčestí minulé a trpné af infinitiv b) složené - obsahují navíc pomocné sloveso ba oznam. způsob času min. (indikativ préterita) bb budoucí čas (futurum sloves nedokonavých) bc tvary opisného pasiva (opisné tvary trpné) bd kondicionál přítomný a minulý (podmiňovací způsob) be pasivní tvary přechodníků bf infinitiv pasivní -mluvnické kategorie sloves: a) Způsob (modus) - vyjádření děje ke skutečnosti (děj je reálný, možný nebo nutný; skutečnost, hypotéza, apel) 1. způsob oznamovací (indikativ) - vyjadřuje děj reálný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti -př. cestoval jsem, cestuji, budu cestovat (poběžíme) 2. způsob podmiňovací (kondicionál) - vyjadřuje nereálnost obsahu (podmínka, přání, nejistota) 1a kondicionál přítomný - vyjadřuje potenciálně možný děj (podmínka, přání) -př. Kdybych měl peníze, cestoval bych. Kéž bych nemusel cestovat 1b kondicionál minulý - vyjadřuje neuskutečnitelný děj -př. Kdyby byl poslechl, nic by byl nezmeškal. Kdybych si byl (býval) nechal poradit, bylo by to (bývalo) dopadlo jinak. 3. způsob rozkazovací (imperativ) - vyjádření výzvy (apelu) - pokyn, rada, rozkaz apod. -tvoří se z kmene přítomného, má 3 tvary: 2. os. sg. - nes, tiskni, kryj, dělej 1. os. pl. - nesme, tiskněme, kryjme, dělejme 2. os. pl. - neste, tiskněte, kryjte, dělejte b) slovesný rod (genus verbi) - vyjádření vztahu mezi původcem (případně cílem) děje a podmětem věty 1. rod činný (aktivum) ? podmět = původce děje (předmět = cíl děje); podmět něco dělá -př. Žák píše 2. rod trpný (pasivum) ? podmět = cíl děje; s podmětem se něco děje -př. Žák je chválen 2a pasivum opisné (pomocné sloveso být + příčestí trpné) - vyjadřuje stav, výsledek děje -př. Obchody jsou zavřeny - prézens -př. Obchody budou zavřeny (sloveso dokonavé) - futurum -př. Obchody byly zavřeny - préteritum -př. Obchody by byly zavřeny - kondicionál přítomný -př. Obchody by byly bývaly zavřeny - kondicionál minulý 2b pasivum zvratné (sloveso nezvratné + se) - vyjadřuje pakovanou činnost, děj -př. Obchody se zavírají večer (sloveso nedokované, podmět věcný) -př. Těchto léků se užívá... -př. Těsto se nalije do formy. c) slovesné třídy a vzory 1. třídění podle kmene přítomného ? 5 tříd podle tvaru 3.os.sg. přít. času, oznam. způsobu I. -e tvrdé - nese/nesl,bere/bral, měkké - maže/mazal, peče/pekl, tře/třel II. -ne tiskne/tiskl, mine/minul, začne/začal III. -je kryje/kryl, kupuje/kupoval IV. -í prosí/prosil, trpí/trpěl/trp!, sází/sázel/sázej! V. -á dělá/dělal 2. třídění podle kmene minulého ? 6 tříd I. -0- nést, péct, krýt, třít II. -nou-/-nu- tisknout, minout, tnout III. -e-/-ě- trpět, sázet IV. -i- prosit V. -a- volat, mazat, brát VI. -ova- kupovat nepravidelná slovesa: být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít, jít -slovesné tvary neurčité: a) přechodníky (transgresivy) - vyjadřují číslo, čas, slovesný rod, vid a jmenný rod -mají tři tvary: rod mužský, číslo jednotné rod ženský a střední, číslo jednotné pro všechny tři rody, číslo množné 1. přechodní přítomný - od kmene přítomného sloves nedokonavých (nes-e) -vyjadřuje současnost -př. Pavlík sedě na lavici, poslouchá dědovo vyprávění -tvary: rod muž., číslo jed. rod žen. a stř., číslo jed. všechny rody, mn. č. -a (nesa) -ouc (nesouc) -ouce (nesouce) -e/ě (maže) -íc (mažíc) -íce (mažíce) -eje (sázeje) -ejíc (sázejíc) -ejíce (sázejíce) -aje (volaje) -ajíc (volajíc) -ajíce (volajíce) 2. přechodník minulý - od kmene minulého sloves dokonavých (seskoči-l) -vyjadřuje předčasnost před dějem přísudku -př. Seskočiv z koně, prošel bránou -tvary: rod muž., číslo jed. rod žen. a stř., číslo jed. všechny rody, mn. č. -0 (přines) -ši (přinesši) -še (přinesše) -v (seskočiv) -vši (seskočivši) -vše (seskočivše) -ustrnulé tvary přechodníků: chtě nechtě, vstávaje lehaje, vyjma, nemluvě -přechodníky slouží k těsnějšímu vyjádření, mají ráz knižní až archaický; vyskytují se v projevu - odborném,uměleckém; ve větě jsou doplňkem -adjektiva slovesná: beroucí, tisknoucí, minoucí, kryjící, sázející, vykvetší b) infinitiv - slovníková forma slovesa, od kmene infinitivního koncovkami -t (starší -ti), -ct, (-ci) -je nositelem vidu (číst - dočíst, hodit - házet) a rodu (pozorovat/infinitiv aktivní - být pozorován/infinitiv pasivní) c) příčestí (participia) - od kmene minulého 1. příčestí minulé - (l -ové), činné -koncovky: -l, -la, -lo; -li, -ly, -la -koncovky: nesl, nesla, neslo; nesli, nesla 2. příčestí trpné - (n/t -ové) -koncovky: -(e)n, -(e)na, -(e)no; -(e)ni, -(e)ny, -(e)na -koncovky: nesen, nesena, neseno; neseni, neseny, nesena -koncovky: -t, -ta, -to; -ti, -ty, -ta -koncovky: bit, bita, bito; biti, bity, bita 3. adjektiva slovesná z příčestí -neseny, zapadlý, viděný, , čtený 4. podst. jm. slovesné (substantivum verbální) -patří k podst. jm. dějovým, tvoří se od příčestí trpného (čten, viděn, sázen) koncovkou -i -př. vidění, čtení, sázení, krytí, vedení -některá podst. jm. se od sloves významově vzdálila a znamenají i věci, např. psaní = činnost i dopis (výsledek činnosti) | |