U2
| Autor: Felix | Škola: Gy Sy |
| Strany: 33 A4 | Obrázky: ano |
| Dokument stažen: 1919x | Náhled zobrazen: 7188x |
| Stáhnout zazipovaný dokument » | Zpět na seznam » |
| Textový náhled: Seznam Úvod................................................................................................. str. 2 Členové kapely: Bono Vox ....................... ................................... str. 3 The Edge ...................... ................................... str. 4 Larry Mullen jr............ ................................... str. 5 Adam Clayton.................................................. str. 6 Historie.......................................................................................... str. 7 Alba: Boy....................................................................................... str. 15 October.............................................................................. str. 16 War..................................................................................... str. 17 Under The Blood Red Sky.............................................. str. 18 Unforgettable Fire.......................................................... str. 19 Wide Awake in America.................................................. str. 20 The Joshua Tree.............................................................. str. 21 Rattle And Hum................................................................ str. 22 Achtung Baby.................................................................... str. 23 Zooropa............................................................................... str. 24 POP....................................................................................... str. 25 The best of 1980 - 1990................................................ str. 26 All that you can't leave behind...................................... str. 27 Vybrané texty s překladem....................................................... str. 28 Použitý materiál........................................................................... str. 33 Úvod Když jsem vybíral téma své ročníkové práce, nemusel jsem se dlouho rozhodovat, protože skupina U2 je pro mě jasnou jedničkou na hudební scéně. Jelikož poslouchám hudbu velice často, a zároveň jsem jejich veliký fanoušek, už si život bez této skupiny ani nedovedu představit, ani jsem jinak volit nemohl. Když mi bylo asi deset let, tak jsem ještě muziku cíleně neposlouchal. Jelikož mě však zaujal gramofon, začal jsem procházet všechny gramofonové desky a narazil jsem na jednu písničku, která se mi hned zalíbila. Byla to jedna z hitovek Karla Gotta. Nahrál jsem si ji na kazetu, abych si ji mohl pouštět na přehrávači, který jsme měli v dětském pokoji. Ale v tomhle okamžiku mě ovlivnil můj bratr. Ten je o čtyři roky starší, a tak "mu Kája lezl krkem". Zjistil jsem, že volný čas si mohu zpříjemnit jinak než omalovánkami. A bratr si stále pouštěl své oblíbené skupiny jako třeba Queen, Lucii, Wanastovi Vjecy, Chinaski a občas i U2. Ale já jsem z toho ještě neměl rozum, a tak jsem se nezajímal o názvy skupin. O nějaký čas později hráli v televizi písničku Staring At The Sun z alba POP. Já jsem ji vyslechl s konstatováním, že je pěkná. Brácha mi oznámil, že to jsou U2, ale mně tento název nic neříkal, tak jsem odpověděl, že to neznám. Brácha za chvíli pustil přehrávač s kazetou The Best of 1980 - 1990. Řekl mi, že tohle jsou U2 a že je občas poslouchá. Od té doby jsem cíleně poslouchal celé album od jedné skupiny. O rok později mi dal bratr k narozeninám kazetu s názvem U2 - POP. Před třemi roky jsme si koupili do dětského pokoje náš první CD - přehrávač, ale alb na "cédéčku" jsme měli jen málo a navíc žádné od U2. Z ničeho nic začali hrát v televizi píseň Beautiful Day. To měl být pilotní "singl" nového alba All That You Can't Leave Behind. Jelikož pilotní píseň byla perfektní, zakoupil jsem si album hned první den, co bylo k dostání. Postupně jsem si začal shánět ostatní alba z let dřívějších. V dnešní době mně chybí pouze asi dvě nebo tři. Nechal jsem si taky nahrát na video koncert z Bostonu, který je jeden ze sítě Evolution Tour. Za půl roku, co jej mám, jsem ho zhlédl asi desetkrát. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale zatím to vypadá, že toto nadšení ve mně bude přetrvávat dlouho. BONO VOX Vlastním jménem PAUL HEWSON Otec se jmenuje Bobby Hewson a pracuje jako strážník. Matka, která zemřela, když bylo Paulovi 14 let (+10.10.1974) se jmenovala Iris Hewson. Paul se narodil 10.5.1960 jako druhé dítě (první byl Norman) čtyři dny po incidentu se špionážním letadlem U-2. Rodina Hewsonova žila v části Dublinu nazvané Ballymun. Sám se narodil v nemocnici Rotund. Paul byl nesmírně živé dítě, které se neustále snažilo upoutat pozornost ostatních. Léta jeho puberty byli označené jako konfliktní mezi katolíky a protestanty (jeho matka byla protestantka a jeho otec katolík). Paul žil s vražednými pokusy IRA a protestantských odvet. Když zemřela Paulovi matka ztratil její ochranu. Později na její počest napsal písně jako Tommorow, I will follow a Mofo. Že byl Paul velmi činorodé dítko dokládá také jeho vlastní vzpomínka na vlastní diskotékový klub The Web, který si coby adolescent otevřel v počátku sedmdesátých let v budově školy, kterou navštěvoval. Už tehdy si prý přál být slavný a o to víc byl zklamaný, když jeho podnik v krátké době zkrachoval. Smutek ale brzy vystřídala nová naděje - Paul se dozvěděl o plakátu vyvěšeném na nástěnce ve škole Mount Temple comprehensive school. Přidal se ke skupině, kterou tvořil on, zakladatel Larry Mullen, Adam Clayton, Dave Evans a jeho bratr Dick Evans. Bono byl však mizerný hráč a ve zpěvu také měl co dohánět. Ale byl podzim roku 1975, blížila se punková revolta a instrumentální schopnosti v té době nehrály roli. Hudba přestávala být o technice a kytara začala sloužit v první řadě jako vyjádření osobního postoje a přesvědčení, že každý může dělat, co se mu zachce. Hned na začátku založení skupiny Feedback (později The Hype a pak U2) dostal Paul novou přezdívku Bono Vox, jméno převzaté z názvu jednoho blízkého obchodu s hudebními nástroji (Bonavox hearing aid shop).Dne 21.8. 1982 se Bono oženil s přítelkyní Alison Stewart s kterou má dnes dvě dcery Jordan a Memphis Eve a nedávno narozeného syna s šíleným jménem: Elijah Bob Patricious Guggi Q Hewson :-) . Dodnes s Ali žije a pro změnu na její počest jí složil k narozeninám (neboť na ně zapomněl a nekoupil žádný dárek) píseň Sweeatest thing. THE EDGE Vlastním jménem DAVE HOWELL EVANS Dave se narodil 8.8.1961 v Londýně. Dave byl prostřední dítě Garvin a Gwenda Evansových, měl o dva roky staršího bratra Dick a jeho sestra Gill se narodila na přelomu roku 1962/63. Rodina se přestěhovala do Malahide, části kde žila také rodina Claytonových. Dave nastoupil do školy Mount Temple a byl o rok pozadu za Bonem. Dave byl uzavřený a divný,ale také uměl hrát na kytaru jako nikdo jiný. Po spatření letáku ve škole se stal spolu se svým bratrem Dickem členem skupiny.Edgova první kytara byla vyrobená jeho bratrem a jím samým, ale moc dobře nezněla. The Edge se poté stal jedním z nejlepších kytarových hráčů v historii muziky.. Vytvořil některé opravdu neuvěřitelné hudební doprovody, od Sunday Bloody Sunday, a není také možné zapomenout na jeho famózní sóla jako např. All I wantis you, Where the streets have no name atd. Navíc Dave často předělává staré hity, jednou sám řekl: "Chtěl bych předělat každé album U2". Nebo také řekl, že by rád napsal písně, které napsal na album Boy, ale jak sám přiznal, už neví jak. Dave také napsal písně Van Diemen´s land, Numb a vytvořil skvělý doprovod k písním Sunday Bloody Sunday a Wake up Deadman. The Edge se oženil s Aislinn O´Sullivanovou a mají spolu tři dcery: Holly (nar.1985), Aaron (nar.1986) a Blue angel (nar. 1989). Rozešli se v r.1991, ale nerozvedli se. LARRY MULLEN jr. Narodil se jako druhé dítě Maureen a Larrymu seniorovi Mullenovým, po jejich dceři Cecelii (nar. v r.1957) a před jejich další dcerou Mary (nar. v r.1964) která však nečekaně zemřela v r.1973 dne 31. Října 1961. Mullenovic rodina žila ve městě Artane. Stejně jako Adam Clayton, mladý Larry měnil neustále školy. Nakonec skončil ve škole Mount Temple. Začala se mu líbit muzika, hlavně klavír, ale brzy začal hrát na bicí. Nesnášel hudební pravidla a učitelova nudná hudební cvičení. Jeho sestra Cecelia mu věnovala jako dárek bicí soupravu, aby se mohl zlepšovat. Larry dostal nápad založit si skupinu. Ve škole vyvěsil papír ve kterém doslova stálo: "Utratil jsem peníze za bicí soupravu, udělá někdo stejnou věc s kytarami a chtěl by se mnou tvořit skupinu?" O několik dní později se v jeho kuchyni sešlo pět kluků. Ale jediný kdo byl schopný "doopravdy hrát" byl sám Larry..... Na škole také poznal svou přítelkyni Ann Achesonovou a z nějakého důvodu se dosud nevzali. 4.října 1995 se jim narodilo dítě, kterého pojmenovali Aaron Elvis. Možná se divíte proč Elvis? Larry miloval (a miluje) Elvise Presleyoho, a jestli jste viděli film Rattle and Hum, mohli jste vidět jak Larry seděl na Elvisově motorce.... Larry není jenom sexy bubeník (jak řekl "Boy George": Bono, jestli si ještě nenašel to co hledáš, podívej se za bubny!), ale navíc také člen skupiny, který dal impuls k jejímu založení a stal se její nenahraditelnou součástí. ADAM CLAYTON Adam se narodil 13. března 1960 v Chinner v Anglii. Když bylo Adamovi pět let, se jeho rodina (Brian a Jo Claytonovi, jeho sestra Sarah Jane) přestěhovala do Malahide, začal chodit do školy. Adam nikdy neměl rád školy, pravidla a nařízení. Když začal chodit do školy Mount Temple stal se ještě větším rebelem a tak trochu hipíkem. Nikdy nemohl přehlédnout jeho kulaté brýle a afgánský kabát. Našel budoucnost v muzice Jeho život se stal slavným když mu Bono představil Naomi Campbellovou, do které se rychle zamiloval ale stejně rychle také spolu skončili. Je považován za nejdivočejšího člena U2, je známa jeho láska k alkoholu a kouření. Nemůže zapomenout jak byl zatčen pro držení marihuany a nesměl se v Americe na jeden rok objevit...... Historie První kapitola historie U2 se stala v Artaně, na předměstí irského hlavního města Dublin, přesněji na MOUNT TEMPLE COMPREHENSIVE SCHOLL.V této škole vyvěsil nadaný hudebník Larry Mullen inzerát v němž shání hudební nadané lidi, kteří by byli ochotni hrát ve skupině. On sám hrál na bicí a stačil projít už dvoumi seskupeními Artan Boys Band a Post Office Band. Do obou skupin však přišel až poslední, byl proto nucen respektovat požadavky ostatních kapelníků a navíc ani hudba ani jedné ze skupin mu příliš nezamlouvala. Na škole však poznal kytaristu Alberta Bradshawa, který mu ihned představil dalšího s excelentním hudebním sluchem. Jmenoval se Dave Evans (později mu Bono dal přezdívku The Edge - prý podle jeho hranatého obličeje). Dave byl inteligentní typ, trochu introvertní a sarkastický, který žil jako protestantský ostrov v moři katolíků. Spolu s mladším bratrem Dickem interpretovali písně od The Beatles. Larry vzpomíná: "Dick a Dave neměli žádnou kytaru. Rozhodli se, že si ji vyrobí. Byla to ta nejneuvěřitelněji vypadající mašina jakou jsme kdy viděli." K bratrům Evansovým se připojil člověk posednutý elektrickou kytarou - Adam Clayton. Adam též studoval nějaký čas na Mount Temple school, ale byl slabým žákem. Po problémech s učením se jeho kytara koupená za drahocenných 12 liber, přičiněním jeho rodičů rozletěla nárazem o dlážku. Dál do skupiny přišel nepříliš dobrý hráč a zpěvák Paul Hewson (později přezdívaný jako Bono Vox podle). Od malička měl sklony k umění. Teď, když začala éra punk, nevydržel doma nečinně sedět. Na první zkoušce se střetla tato sestava - Paul Hewson - zpěv, Adam Clayton - basová kytara, Larry Mullen jr., Dick a Dave Evansovi - kytara. Dick však už na začátku startu skupiny z kapely odešel, takže nakonec zůstala čtveřice hudebníků, kteří spolu hrají dodnes. První spory začali okolo názvu skupiny. Adam navrhoval The Feedback a The Hype, ale Bonovi vrtal v hlavě stále název U2. Tento název měl spousty významů. U-2 bylo americké špionážní letadlo, které v Rusku roku 1960 pár dní před Bonovým narozením sestřelili, U2 byla americká vojenská ponorka, a vyslovovalo se to anglicky "You too" - vy také. Nejlepším způsobem jak rozhodnout o názvu skupiny, bylo rozdělit jeden koncert na více částí vystoupení, jedno jako Hype a druhé jako U2 a nakonec se publika zeptat, který název se jim líbí víc. Události začali mít rychlý spád. Na základě demokazety si je vybrala společnost Island records, která vytušila možný úspěch. Ještě předtím však stihli v září 1979 vydat singl U2-3 a Another day, které byli k dostání jen v Irsku. Začali spolupracovat s manažérem Paulem McGuinessem a s producentem Stevem Lillywhitem. V březnu 1980 vyšlo první album Boy. Island vsadili na jejich kartu a poslala je na turné po USA, kde se dostavil okamžitý úspěch. Skladby jako I will follow či Twillight přivedlo obecenstvo vždy do varu. Pak po prvním turné navštívili více nahrávacích studií, kde vznikli nové písně jako Gloria, Tommorrow a October. Nejdříve provizorně pojmenovaný jako Scarlet vychází nové album v listopadu 1981. Definitivní název však zní October. Kritici skupiny ho označili jako silně křesťanské album. Dosáhlo však 11. místa v britském žebříčku a ve GB se ho prodalo 250 000 kusů a to i přesto, že na jeho propagaci v Evropě nepohnuli U2 ani prstem a zaměřili se víc na americký kontinent. Po 12 měsících jeli na další a to třetí turné. Financovala ho firma Warner Brothers, která vydávala jejich alba v USA. U2 se stali mýtem. Věci se zkomplikovaly tehdy, když je americká část fanoušků nutila přizpůsobit se více americkému stylu hraní. Nové album War (březen 1983) je už plné amerického rocku. U2 se představují jako pacifisti, kteří jsou proti vojně, násilí a terorizmu. Otevřeně kritizují Falklandský konflikt, vraždění v Jižní Africe a rozpory v Palestině. Skladba New Year´s Day je vzdaním holdu odborové organizaci Solidarita, kterou založil Lech Walesa v Polsku. V listopadu 1983 Island vydává EP Under a blood red sky. Na Cd je 8 písní nahraných na živo v Red Rocks v Denveru, ale i z jiných koncertů. Na stejnojmenné videokazetě je jedenáct z původních dvanácti, které se odehráli na vzpomínkovém koncertě v Denveru. V květnu roku 1984 vyhlásil časopis Rolling Stone U2 za skupinu roku právě v čase, kdy se kapela vydala do studií na nahrávání alba The Unforgettable fire, kdy název byl převzán z pojmenování výstavy v Chicago Peace muzeum, kde ti, co přežili bombardování Hirošimy a Nagasaki vystavovali svoje díla. Na albu se nacházejí skladby jako Bad a Pride. Ta je jakýmsi manifestem pacifismu a oslavou lidí, mezi kterými U2 vyzdvihli Martina Luthera Kinga. Tomu také patří píseň MLK. Album The Unforgettable fire je vyhlášené za nejlepší album 80-tých let. V roku 1985 se skupina zúčastňuje koncertů při příležitosti 25. Výročí Amnesty International. Hrají spolu s hvězdami jako Sting, Joan Baez, Peter Gabriel, Bryan Adams, Bruce Springsteen či Annie Lennox na koncertě artistů proti Apartaidu. Bono navštívil Etiopii a Střední Ameriku na podporu humanitárních akcí. V roku 1987 vychází album The Joshua Tree a objevili se skladby Where the streets have no name, With or without you. Bullet the Blue Sky, One tree hill. Hudební veřejnost je nazývá novými mesiáši. V 8.listopadový den roku 1987 zaútočila IRA na Enniskillen a zabila deset civilistů. U2 se právě nacházeli v Denveru, stát Colorado. Na koncertu Bono přerušil na chvíli hudbu v písni Sunday Bloody Sunday a povídal: "Tak jsme tu, Irové v Americe. Irové přicházejí do Ameriky už roky. Někteří legálně a někteří ilegálně. Někteří přicházejí za prací, jiní utíkají před násilím v Severním Irsku a šílenými akty terorizmu, jaký je dnes v Enniskillenu" a Bono spustil píseň... V dubnu 1988 odcházejí U2 do Los Angeles na natáčení filmu Rattle & Hum, ke kterému nahráli i stejnojmenné CD, které obsahuje šest živých a devět studiových nahrávek. Album Rattle & Hum je vrcholem tvorby U2 v 80-tých letech. Z jasných důvodů existuje čas před a po Rattle & Hum a U2 to dobře věděli. Dostali se na vrchol svých možností. Nastal čas rozhodování o budoucnosti. Kapela stojí na pokraji rozpadu.... U2 přiletěli do Berlína posledním letadlem, které ještě přistávalo v rozděleném Německu. Evropa procházela překotnými změnami a U2 se rozhodli zde hledat inspiraci pro své nové album. Předchozí deska Joshua tree je dostala do nezáviděníhodné pozice - celosvětově opěvované album nemělo už podle názoru novinářů nikdy najít rovnocenného následníka a oddálení okamžiku pravdy v podobě dvojalba Rattle and Hum, částečně pořízeného ve studiu, částečně nahraného na americkém turné, zavedlo U2 až k nejvzdálenějším kořenům jejich tak specifického stylu. Takže - kam dál? Bono byl přesvědčen, že berlínské studio Hansa, kde vznikla jeho oblíbená alba Davida Bowieho, bude výtečnou inspirací pro kapelu ve slepé uličce. Idea to byla hezká, ale každá myšlenka se alespoň v něčem odlišuje od reality. Nešlo ani tak o to, že studio od dob návštěvy Davida Bowieho značně zchátralo a dva producenti, Daniel Lanois a Floood, si museli dovézt své vlastní nahrávací zařízení, jako spíš o neshody uvnitř kapely. Adamovi Claytonovi a Larrymu Mullenovi se totiž příliš nelíbily nové písničky, které jim The Edge a Bono přehrávali. Styl, směřující k taneční hudbě, je nijak nelákal. The Edge byl v té době v zajetí experimentální hudby, noiseových a alternativních kapel a elektronických kytarových zvuků. K jeho nejoblíbenějším čerstvým objevům patřili Nitzer Ebb, Nine Inch Nails, KMFDM a Front 242. Larry přiznal, že ani jedno z těch jmen nezná a na Edgeovu otázku, co tedy poslouchá, odpověděl, že Led Zepppelin a Jimiho Hendrixe. Pochopitelně. Podobně jako spousta jeho vrstevníků, kteří si v pubertě prošli punkovou revoltou, objevoval ty kdysi nenáviděné rockové dinosaury až s odstupem času a dnes už by mu patrně nevadilo hrát to, co tehdy hrávali oni. Jenže byl v příliš progresivní kapele a Bono stál při Edgeovi, když zdůrazňoval, že by se U2 měli pokusit alespoň o podobný taneční rytmus, jaký mají manchesterské kapely typu The Stone Roses a Happy Mondays. Adam, pravidelný návštěvník klubů a diskoték, namítal, že Manchester už je pasé, Bono odporoval. Spory pokračovaly a velmi brzy se vytvořila ostrá hranice mezi Edgem a Bonem na straně jedné a Adamem a Larrym na straně druhé. Lanois, od Unforgettable fire jakýsi pátý člen kapely, se přidal na stranu zastánců konzervativního přístupu k budoucnosti. "Můžeš být jen to, co skutečně jsi a my víme, co jsou U2. Tak proč zkoušet předstírat něco jiného?" V podobně vypjaté situaci se kapela ocitla prvně a neshody zašly dokonce tak daleko, že se stále častěji dostávala na přetřes otázka, zda měla kapela vůbec po Rattle and Hum pokračovat. U2 s sebou sice měli demosnímky, pořízené koncem léta v malém dublinském studiu, ale Larry a Adam byli přesvědčeni, že ty skladby nejsou nijak zvlášť dobré. Larry později přiznal, že byl proti jakýmkoli dalším pracím na těchto skladbách. "Myslel jsem si, že když už jsme se pokoušeli na nich udělat to nejlepší v Dublinu a k ničemu to nevedlo, tak jaký by mělo význam vracet se k nim znovu v Berlíně?" Ty náčrty měly pracovní názvy Acrobat, Real Thing, Love is Blindness a Tryin´ to throw your arms around the world. Bono se nejvytrvaleji snažil pohnout s další skladbou, nazvanou Who´s Gonna Ride your wild horses, ačkoli všichni ostatní byli přesvědčeni, že by bylo nejlepší ji rovnou hodit do koše. Bono se ale nechtěl vzdát refrénu : "It´s alright, it´s alright, it´s alright..she moves in mysterious ways, byť by se napasoval na kteroukoli ze skladeb. The Edge dokonce začal vymýšlet novou melodii, jen aby vznikla alespoň nějaká celá písnička. Druhá polovička kapely nad těmito snahami jen krčila rameny. "Uvědomil jsem si, že s Edgem nemůžeme na Larryho a Adama jít tak ostře, jak jsme původně zamýšleli. Chtělo to svůj čas a my to zpočátku hodně uspěchali," svěřil později tisku Bono. Hádky nabíraly na intenzitě a zatímco autorské duo bylo stále nadšenější svými výsledky, rytmika se tvářila o to nepřístupněji. Jeden z četných sporů na toto téma zakončil Larry slovy: "O čem to tady, do prdele, pořád mluvíte? Vždyť je to celý strašně jednoduchý - nenapsali jste vůbec žádný pořádný písničky ! Kde máte nějaký skutečný písničky?!" Samozřejmě, že v tom hrála podstatnou roli uražená ješitnost. Nesváry se totiž vyhrotily přesně v okamžiku, kdy Bono a The Edge začali porušovat dlouholetou tradici společného skládání a přinášeli své vlastní skladby takřka hotové. Larry byl první, kdo si začal stěžovat, že nejsou s Adamem dostatečně zapojeni do tvůrčího procesu, ale jen zneužívání k dokončování už předem dané struktury. Hádky mezi Bonem a Larrym, reprezentanty dvou protipólů v kapele, vypukly naplno. Zatímco Bono byl nejotevřenější všem novým postupům, technologiím a hudebním stylům, Larry brzdil Bona v přílišných experimentech, Bono zase Larryho povzbuzoval k větší přístupnosti. Střetávali se někde uprostřed a výsledek byl jen ku prospěchu věci. Tentokrát tomu bylo naopak a ani jeden z nich nechtěl ze svých názorů slevit. Bill Flanagan ve své knize U2 At The End Of The World zaznamenal hádku, kdy Larry vyčetl Bonovi, že ani pořádně neví, kým vlastně je. Bono mu odpověděl, že Larry to naopak věděl vždycky, protože se nikdy nezměnil. "Deset let sis nebyl schopnej změnit ani účes," křičel prý tehdy Bono na zakladatele skupiny. Mnohem později se Bono nechal slyšet, že je přesvědčen že skutečně neví, kdo je. "Nevím, jestli jsem takovej nebo onakej nebo jakej vůbec, ale proč bych nemohl být vším? Kdybych věděl, kdo jsem, nemohl bych být umělec, nemohl bych být v kapele a nemohl bych psát texty. Rytmika pracovala na dublinském demosnímku společně s Bonem a Edgem, ale ti si pak vzali kazetu s nahranými základy a už sami napsali slova, melodie, kytarové dohrávky a doplnili většinu potřebných partů. "Vážně jsem chtěl natáčet rytmickou desku, vždyť jsem baskytarista! Proč bych to neměl chtít? Přiznávám, že toho o industriální muzice moc nevím, ale pokud je tady písnička, natočím rytmiku. Jestli ti dva chtějí změnit výsledný zvuk na industriál, fajn. Je pravda, že jsme se s Larrym po natočení základů už o nahrávky dál nestarali, ale to bylo jenom proto, že jsme ty věci z Dublinu nepovažovali za něco mimořádného," obhajoval později svůj a Larryho postoj Adam Clayton. Zarputilost, s jakou se Bono a The Edge drželi i přes připomínky svých spoluhráčů těchto přípravných materiálů, vyvolávala jen další a další spory. Přitom Bono tvrdí, že mu tehdy o rytmiku šlo v první řadě. "Jestliže se U2 zabývají exotikou, musí se odrazit v hudbě stejně jako v textech, a právě rytmus je dneska součástí jazyka. " Obě strany to ale chápaly poněkud odlišně, což Bona přimělo zeptat se přede všemi The Edge, zda si myslí, že Adam úmyslně svou pomalou hrou sabotuje nový styl kapely, který se oni dva snaží zformovat. Adam podal Bonovi basu a řekl: "Ukaž mi, co mám hrát, a já to zahraju. Nebo to chceš zahrát ty? Fajn, jdi do toho." V popisování dalších hádek by se dalo dlouho pokračovat, byly na denním pořádku. Výsledkem bylo, že ani po třech měsících ve studiu neměli U2 žádnou konkrétní představu, jak svoji hudbu přesunout přes práh devadesátých let. Jediné téma, které se stále častěji vracelo na mysl všech členů kapely, byly úvahy o rozchodu. "Možná jsme to skutečně měli po novoročním koncertu udělat a pak by se vidělo, co by se stalo," připustil tehdy průběhem natáčení znechucený The Edge, pro něhož byl poslední kapkou absolutní nezájem Daniela Lanoise o další vývoj kapely. "Jednou odpoledne jsem zašel do studia a našel jsem tam Dannyho, jak si hraje na kytaru a zpívá nějakou písničku nazvanou Down All The Day. Zněla, jako by byla z Joshua Tree, a toho chlapa snad vůbec nezajímalo, že se snažíme přesně od tohoto zvuku odříznout. Nakonec to byl The Edge, kterého napadla spásná myšlenka povolat někoho objektivního, jenž by kapele pomohl ze začarovaného kruhu. Volba padla na spoluproducenta dvou předcházejících mistrných studiových alb, Briana Ena. Bylo na něm, aby rozřešil spor mezi zastánci konvenčního zvuku - Larrym, Adamem a Lanoisem - a tvrdohlavými průkopníky nových směrů, reprezentovanými Bonem a The Edgem. Eno to udělal s taktem vlastním zkušenému producentovi. Když si vyslechl vzniklé nahrávky, rychle se mu podařilo nalézt smírnou cestu. Dobře si vědom Edgeových ambicí a Lanoisova odporu k experimentům, strávil s kapelou dva měsíce předváděním nejrůznějších studiových triků, využití vrstvení nejmodernějších zvuků, hlasových efektů, samplerů a smyček. Verdikt byl velmi jednoduchý - U2 mohli zůstat věrni svým osvědčeným postupům, ale díky těmto studiovým možnostem mohli dodat nově vznikajícím nahrávkám zcela čerstvý sound. To napomohlo čtveřici rozhádaných muzikantů nalézt opět společnou řeč - během jediného odpoledne se podařilo natočit nejsilnější skladbu Achtung baby, hitovku One. Tři další skladby vznikly během následujícího týdne... Berlínské studio Hansa se tak po letech opět mohlo pyšnit dalším vynikajícím albem. Achtung Baby nakonec překonalo veškerá očekávání a dokázalo to nejdůležitější - s U2 je třeba počítat i v devadesátých letech. Prvním singlem z nové desky byla skladba The Fly, vybraná údajně proto, že nezněla jako nic, co by připomínalo U2. A to právě kapela chtěla. U2 spoléhali na to, že když tak dlouho nevydali žádný nový singl, vezmou teď od nich rádia cokoliv, co jim dají - "tak proč jim nedat něco hodně podivného?" ptal se Bono. Jeho předpoklad byl zcela správný a skladba The Fly se rozbzučela étery v takové míře, že se stala celosvětově nejhranějším podzimním hitem roku 1991. Potíže nastaly až s klipem. Jestliže aktuální singl přinesl tak převratnou hudební změnu v dosavadním stylu U2, musela tomu odpovídat i progresivní image. S novým zvukem mohli U2 směle vyrazit do deváté dekády, těžko by ale obstáli se svým ´přirozeným´ zjevem. Ten už svou povinnost splnil v osmdesátých letech - dlouhé vlasy, kožené boty, kovbojské klobouky, džíny a košile nebo vesty rovnou na tělo, stejně jako klipy natáčené na ulici za účasti nadšených chodců, to všechno stavělo U2 do role antihvězdných typů. Tak jako měla rockové bicí nahradit rytmika připomínající strojový automat, a jevištní reflektory, které při turné k albu Joshua Tree decentně nasvěcovaly členy kapely, vystřídaly lasery a stroboskopy, proměnili se i jednotliví protagonisté. Doba si žádala své... K natáčení klipu The Fly se Bono nechal ostříhat a zvolil černý kožený oděv a velké vypouklé brýle, téže barvy. Vypadal jako obří lidská moucha, což ho fascinovalo natolik, že se rozhodl používat tento kostým na celém turné. Svým způsobem inspiroval nejen ostatní členy kapely, ale především Willieho Williamse, který byl hlavním pódiovým designérem a kterému zpěvák líčil své představy budoucí scény. Bono si představoval pódium koncipované jako model futuristického města s několika televizními věžemi a velikánskou obrazovkou v pozadí. S návrhem souhlasili i Adam a Larry, kterým se líbila myšlenka jejich kostýmu ve stylu speciálních vojenských uniforem. Nejzvláštnější úkol v této ´hře´, ale dostal The Edge. Jako kytarista měl vypadat co nejtřpytivěji a nejnablýskaněji a byl mu proto zhotoven zvláštní oblek, zdobený třpytkami ve tvaru hvězd. Módní návrhář Fintan Fitzgerald měl navrhnout kostým, který by z The Edge dělal kytarového hrdinu - něco mezi cetkami ověšeným Hendrixem a návštěvníkem z jiné planety. Pověstný Edgeův klobouk nahradila slušivá čepička, případně šátek, a navrch dostal dva masivní prsteny s emblémem skupiny. Proměna byla kompletní a přesně ladila s pódiovými dekoracemi - 29. února 1992 se v Lakelandu na Floridě mohli vyprodanému amfiteátru konečně přestavit zcela noví U2. Začínalo turné, které mělo trvat bezmála dva roky, a v jehož průběhu vzniklo i sedmé studiové album... WELCOME TO ZOO TV!! WATCH MORE NEWSPAPER! Skladby, které se později objevily na albu Zooropa, vznikaly průběžně během turné Zoo Tv. Původně U2 zamýšleli vydat na jaře nebo v létě roku 1993 pět a šest skladeb jako EP, ale s postupem čase se stále jasněji začala utvářet konkrétní představa dlouhotrvající desky. "Album Zooropa mělo zachycovat Evropu na počátku devadesátých let tak, jak jsme ji viděli během našeho víc než ročního turné," vysvětluje Bono s odkazem na tehdejší výrazné politické změny v Evropě. Rozpad Československa a Sovětského svazu, národnostní spory v Jugoslávii, výrazný výskyt extremistických a teroristických skupin v západní Evropě, to všechno Bona utvrzovalo v názoru, že z Evropy se stala jedna veliká Zoologická zahrada, v níž se všechna zvířata dostala s klecí a teď nastává boj o přežití. "Stále častěji jsme si na cestách všimli neonacistických nápisů na zdech, dozvídali se o propukajících válkách a statisících uprchlíků," říká Bono. "Potřebovali jsme to prostě nějak komentovat." Tříměsíční přestávku v turné tedy vyplnili nahráváním nové desky, která zaskočila celý svět, nejvíc, ale vydavatelskou firmu Island Records. "Nečekali jsme,že by se tak brzy po Achtung Baby mohlo objevit nové album. Když nám kapela oznámila, že bych chtěla vydat v červenci další desku, zaskočilo nás to. I proto měla Zooropa mnohem menší propagaci než předchozí desky - nebylo prostě dost času na přípravu pořádné reklamní kampaně," vysvětloval nedávno mluvčí Island Records, který tím reagoval na otázku, zda firma nebyla zklamána výrazně nižším prodejem posledního alba. Přiznal dokonce, že z komerčního hlediska nebylo vydání desky v průběhu turné nejšťastnějším tahem - lidi neměli čas, aby se jim po oblíbené kapele začalo stýskat, jako tomu bylo během tříleté odmlky mezi alby Rattle and Hum a Achtung baby. Ostatně o uspěchanosti (i co se týká samotného nahrávání) hovoří i Flanagan. Jeho slova potvrzuje skutečnost, že ačkoliv nové turné (nebo druhá část Zoo Tv, jak chcete) Zoo Tv - Zooropa započalo už 9.května, teprve 7. Července byli U2 schopni hrát první skladbu z nové desky. "Neměli jsme čas si před zahájením turné nacvičit nový repertoár tak, abychom ho mohli hrát na živo. Dohánělo se to proto během zvukových zkoušek v průběhu turné s tím, že novinky budeme do koncertního repertoáru zařazovat postupně," přiznává Bono. Paralelně s natáčením alba vznikala opět nová image -jak členů kapely, tak celého turné. Základ pocházel z předchozí části Zoo Tv -od přepínání televizních kanálů, vystoupení břišních tanečnic a popíjení šampaňského s vybranou fanynkou na pódiu - jen show už neotvíral ohňostroj laserů, ale archivní záběry jedenáctiletých členů Hitlerjugend, hrajících na bubny na berlínských olympijských hrách v roce 1936, a sestřihy nedávných evropských událostí, Bono nebyl Muším mužem, ale Satanem, která rád telefonuje uprostřed koncertu různým světovým osobnostem, nebo si alespoň objedná v nedaleké pizzerii třicet tisíc Capriccios. Tak vznikla nová postava, která měla v průběhu vystoupení všechno s patřičným nadhledem komentovat. Bono ji nazval - MacPHISTO. V rock´n´rollu je velká hromada sraček, ale spousta z nich je vcelku v pohodě," vyjádřil se v roce 1993 Bono k otázce, týkající se jeho podivných pódioných stylizací. "Rock´n´roll je show a show znamená stylizaci, což mě baví." Na závěr předchozí části využíval Bono Mirrorball Mana, klasického amerického televizního evangelistu, a teď se snažil nalézt určitý ekvivalent této postavy, která by byla Evropanům srozumitelnější a přitom měla podobnou moc. Gavin Friday mu poradil, ať použije postavu ďábla, což Bono odmítl jako velmi laciný nápad. Když ale Finstad Fitzgerald přišel se zlatým oděvem, vysokými botami ve stylu sedmdesátých let natřenými zlatou barvou a prototypem růžků, Bono neodolal. "Bono je komediant, takže když se oblékl do těch zářivých šatů, nabílil si tváře, zvýraznil rty a nasadil červené rohy, vypadal fakt báječně. A to rozhodlo," vzpomíná na vznik postavy návrhář Fitzgerald. Bono pečlivě vytvářel přesný charakter své nové role - ďábel jako poslední rocková hvězda. "Nechtěl být jen figurínou navlečenou do zářivých šatů a ztělesňující nějakou postavu. Šlo mu o to, aby tahle nová image nebyla prázdná, ale měla své jasné poselství," vysvětluje The Edge. Předobrazem Bonova ďábla neměl být jen klasický Goethův Faust, ale jakýsi kříženec mezi Joelem Grayem, hvězdou berlínského kabaretu třicátých let, a Elvisem Presleym. Podle Bonova názoru tihle všichni s ďáblem směnili své nesmrtelné duše za pochybné znalosti a schopnosti, což ho nesmírně fascinovalo. "Občas mívám sen, ve kterém se mi zjevuje Elvis a jen se vševědoucně usmívá. Vždycky potom přemýšlím, jestli jsme taky v určitém období nezaprodali naše duše ďáblovi," vysvětluje Bono, který si jako závěrečnou skladbu koncertů turné Zoo tv vybral právě Elvisovu I can´t help falling in love with you. "V té písni je jeden moment, kdy Elvis zpívá trochu neskutečně, a v tu chvíli můžeš slyšet, jak se blíží jeho duch - tlustý, potící se a přecpaný hamburgery." A tak dostala Bonova postava jméno MacPhisto - jako složenina z názvu restaurací MacDonald´s a Mefisto. MacPhista Bono představil hned na prvním koncertu pokračujícího turné Zoo Tv. Bylo to 9. Května 1993 v Rotterdamu. V předvečer Bonových třiatřicátých narozenin. Druhý den mu bylo stejně let jako Ježíšovi, když ho ukřižovali - a on stál na jevišti coby ztělesnění Satana. "Podívejte, co jste ze mě stvořili!" křičel Bono na překvapený dav. "Udělali jste mě slavným a já vám za to děkuju. Vím, že jste šťastní, když vás vaše popová hvězda vzrušuje, takže jsem koupil tohle!" a Bono pozvedl nohu a ukázal publiku svou zlatě zářící botu, která se zároveň mnohokrát zvětšená objevila na obří obrazovce. Publikum bylo nadšené. Stejně, jako když Bono ve skladbě a The Fly pravidelně odhazoval růžky se slovy: "Pryč s tou maškarádou, teď začíná skutečná rock´n´rollová show!" Svou zbylou image ale neodložil - naopak. Postupem času si z obličeje jen částečně smazával líčidla, která mu stékala po zpocené tváři a stírala jemnou hranici mezi skutečným Bonem a fiktivním MacPhistem. Vrcholné číslo ale měl připravené až na samotný závěr. V poslední skladbě osaměl na předsunutém jevišti a v záři jediného reflektoru odzpíval Presleyho skladbu I can´t help falling in love with you. Pak se teatrálně otočil a zatímco prostory stadiónu rozezvučela z reproduktorů puštěná původní verze tohoto slavného hitu, Bono se skloněnou hlavou kráčel sledován kuželem bílého světla zpět na hlavní pódium, kde zmizel ve tmě a na obřím plátně v tu chvíli naskočil obraz Elvise Presleyho - jako by se poslední rocková hvězda protla s první. Bono byl na tenhle dramatický závěr náležitě pyšný a v nejednom rozhovoru vysvětloval, že skladba I can´t help falling in love with you nemusí být vždycky jenom o lásce k ženě. "Většina lidí miluje víc slávu, postavení a peníze, než svou lásku," soudí Bono, což se snažil demonstrovat později přidaným výstupem s bankovkami ZooECU, které rozhazoval při skladbě Desire a celý výstup doprovázel slovy: "Tady máte svoji lásku." A lidi se bavili. Byla to přece jenom krásná stylizace - a to je show. Naposledy se takhle U2 předvedli 10. Prosince 1993 v Tokiu, kde odehráli závěrečný, stopětasedmdesátý koncert turné Zoo Tv. Znamenal rozloučení na čtyři roky, během nichž se zprávy o U2 přesunuly z hudebních časopisů na stránky společenských rubrik bulvárních plátků. Nastal čas na akademické debaty na v(d)ěčné téma ´Kam dál?´, které provázejí delší mlčení každé slavnější kapely. A pochopitelně příležitostně problesknuvší fámičky o rozchodu kapely. Záminka se najde vždycky, bonovu sólovou coververtí Cohenovy Hallelujah na tributu Tower of Song počínaje a nedávnou úpravou původní melodie na soundtrack k filmu Mission: Impassible dvojice Clayton - Mullen konče....Na přelomu 1994-1995 nahráli U2 pod názvem Passengers hudbu k fiktivnímu filmu Original Soundtracks 1. Nachází se zde známá píseň Miss Sarajevo. Je to protest proti násilí v bývalé Jugoslávii. Na nahrávání Popu dělali hudbu s ještě větší intenzitou jako doposud. Tlak navíc pramenil z odhodlání překonat navždy ten styl, který je proslavil.. Dalším popudem toho byl delší čas mezi Zoo Tv a nahráváním, který jednotlivý členové skupiny využili na individuální práci. Clayton trávil čas v New Yorku a vrátil se do Dublinu, kde jeho dlouholetá družka přivedla na svět syna. Bono strávil čas s rodinou, ale též procestoval svět a setkával se s hvězdami jako je Frank Sinatra a Pavarotti. The Edge začal nový vztah ke kytaře, z které pomocí nejmodernější elektroniky vytahoval nové zvuky, pazvuky a mozek zatemňující hluky. Bono: "Chtěli jsme udělat album, který by odrážel váš život." Clayton: "Snažili jsme se vytvořit nový styl hudby, který doposud neexistoval, ne jen skládáním nových typů písní." U2 se spojili s géniem zpoza mixážních pultů Howiem B, spolupracovali i producenti Dayid Morales, Stave Osborne a David Holmes, který se prezentoval hned na více remixech písně Discotheque. Dalšími výběrovými skladbami jsou Staring at the sun, Last night on Earth a Please. Na poslední jmenované písni je vidět typický přístup skupiny U2, neustále pracovat nejen na nových skladbách, ale i na těch , kterých albumovou verzi možno pokládat za konečnou a nevylepšitelnou. U2 to zkoušejí například na tzv. soundcheckov před samotnou show. Tu se rozhodli představit na Popeleční středu 12.2.1997 v K-marketu. Vyrazili na velkolepou show..a poprvé navštívili Prahu, kde se něco podobného do té doby nezažili. Po koncertu se překvapený Bono zeptal publika. "Může mi někdo říct, proč jsme tu ještě nikdy nehráli?" Popmartu navštívil snad celý svět. U2 se nechali v roce 1998 ukecat společností a uzavřeli s Polygramem smlouvu na albumy Best of 1980 - 1990 (v omezené sérii vyšel i jako dvojalbum s b-stranami singlů ze stejného období) a Best of 1990 - 2000. U2 tímto neřekli poslední slovo a zprávy hovoří o nových projektech. Bono si však myslí, že i když Popmart měl velký úspěch, do budoucnosti zkusí upustit o mega show a udělat něco menšího... Jenže to už říkali i po velkolepé show Zooropa, tak uvidíme.....V roce 1999 se dává Bono dohromady s Jeanem Wycliffem /Fugees/ a skládá na dobročinné účely píseň New Day.V roce 2000 Bono vytvořil scénář k filmu "One million dollar hotel". K tomuto filmu vytvořili U2 společně s ostatními interprety soundtrack se stejnojmenným názvem. Boy říjen 1980 Punková revolta se rozpadla po všech stránkách. To, co zbylo na hudební scéně, se začalo nazývat postpunk a jeho budoucnost nevypadala nijak růžově. Přesto právě z těchto kořenů vznikla řada vynikajících kapel osmé dekády - The Cure, Siouxsie & The Banshees, Echo & The Bunyman... a samozřejmě U2. Epicentru punkové exploze sice byli vzdáleni, nicméně v jejich počátcích se tento trend v jejich hudbě svým způsobem odrazil. I když velmi zvláštně. Debutové album Boy čerpalo z punkové údernosti, ale ke klasikům tohoto žánru mělo stejně daleko, jako je z Dublinu do Londýna. Zásluhu na tom měl Bonův vokál, zdaleka ne tak vzletný jako dnes, ale už v té době s nezvykle širokým rozsahem, klenutými melodiemi a charakteristickou barvou. V době jednoduchých a nejčastěji vyřvávaných popěvků to bylo něco neslýchaného. Podobně odlišně zněla i kytarová hra The Edge. Žádné tři akordy na naboosterovanou kytaru, ale na první poslech složité instrumentální party, postavené na jednoduchých, ale velmi účinných vyhrávkách a nezanedbatelné hře se zvukovými efekty (právě ty měly později z The Edge učinit proslulého zvukového kouzelníka). Nejpunkověji na první desce U2 zněla rytmika, ale tu producent Steve Lillywhite odlišil přidáním cinkavých zvonků, řadou rytmických přechodů a nepunkovými chemickými zvuky. Je s podivem, že na to, jak složitě (a díky Bonově vypjatému vokálu i nezpívatelně) většina z prvních jedenácti albových skladeb dodnes působí, se album setkalo s velkým ohlasem a v Británii se dokonce vyšplhalo až na dvaapadesátou příčku. Vedle pozdějších pečlivě propracovaných kompozic sice dnes zní trochu jednoduše, ale to neznamená, že by nemělo cenu se k němu vracet. Ostatně sami U2 se na koncertech ještě před lety vraceli aspoň k úvodní I Will Follow. Skladby: 1. I Will Follow 03:37 2. Twilight 04:22 3. An Cat Dubh 04:47 4. Into The Heart 03:27 5. Out Of Control 04:13 6. Stories For Boys 03:02 7. The Ocean 01:35 8. A Day Without Me 03:13 9. Another Time, Another Place 04:33 10. The Electric Co. 04:47 11. Shadows And Tall Trees 04:34 October říjen 1981 Osobitý styl stačil U2 během jednoho roku získat takový ohlas, že když v červnu roku 1981 koncertovali v Hammersmith Palais, odložil Bruce Springsteen svůj odjezd do USA, jen aby mohl ten nový zázrak spatřit na vlastní oči. A bylo se na co koukat a co poslouchat, což o tři měsíce později dosvědčilo druhé album October. Na jednu stranu mnohem dynamičtější, ujasněnější po stylové stránce a propracovanější po skladatelské, hráčské, pěvecké a v neposlední řadě i zvukové (opět v produkci Stevea Lillywhitea). Vedle našlápnutých rockových skladeb (Gloria, I Fall Down, With A Shout nebo Through A Window) se zde objevuje i krásně gradovaná Tomorrow, předznamenávající později podobně vrstvené opusy z desek Unforgettable Fire a Joshua Tree a dojemná klavírní balada October. U2 jakoby se zde našli, přesně vycítili v čem jsou nejsilnější a to začali pečlivě propracovávat. Oba géniové kapely - Bono, muž velkého hlasu a The Edge, muž originálního kytarového stylu - vytvořili perfektní symbiózu postavenou na neustále se měnícím rytmu, což dohromady postupně formovalo nejzajímavější kapelu osmé dekády - kapelu, které byla navíc dána schopnost neustále se vyvíjet a kráčet k nepoznanému. Proto je důležité brát diskografii U2 jako komplet a nevytrhávat z ní jednotlivé desky. Každá z nahrávek je totiž nakročením k té další, každá posouvala U2 k stále osobitější hudbě. A tak je třeba nahlížet i na October, byť z dnešního pohledu patří k průměru - ale díky ní se U2 dostali k svému prvnímu "velkému" albu nazvanému War. Skladby: 1. Gloria 04:12 2. I Fall Down 03:39 3. I Threw a Brick Throgh a Window 04:54 4. Rejoice 03:38 5. Fire 03:51 6. Tomorrow 04:39 7. October 02:20 8. With a Shout 04:02 9. Stranger In a Strange Land 03:58 10. Scarlet 02:52 11. Is That All? 02:56 War březen 1983 Po letech snažení se U2 konečně podařilo dobýt britskou první příčku. Bono tady totiž prvně ubral ze svých hlasových eskapád a, aniž by jeho hlas ztratil cokoli ze svého kouzla, přidal v několika případech na zpěvné melodičnosti (což neznamená, že by jste si jeho písničky mohli jakkoli věrněji zpívat - pokud tedy nemáte rozsah bezmála tří oktáv). U2 se na War ocitají na křižovatce - jedné straně ještě stále tkví v postpunkovém období rychlých skladeb, na druhou stranu se už začínají orientovat na stadionové popěvky, které sice nepozbývají jejich originálního rukopisu, ale jsou přijatelné stále širšímu okruhu posluchačů. Proto se na War objevuje jak Like A Song, skladba která by klidně mohla být na předchozím October a zároveň majestátní pochodová Sunday Bloody Sunday, na vypjatém Bonově vokálu (tak charakteristickém pro další období) postavená New Year's Day, či magická Surrender s repetitivním závěrem. Vedle toho se zde opět ozývá klavír (vítečně skloubený s kytarou v New Year's Day), přibývají saxofony a sboristky (Red Light, Surrender) a mnohem častěji se s druhým vokálem přidává The Edge. Ten taky dostává mnohem více prostoru pro své kytarové vyhrávky a podivně zkreslené riffy - to, co bude dále rozvíjet až k maximálnímu vrcholu na Joshua Tree. Kořeny tohoto unikátního alba totiž bezesporu sahají až sem, což jasně potvrzuje i následující studiová deska Unforgettable Fire. Skladby: 1. Sunday Bloody Sunday 04:37 2. Seconds 03:11 3. New Year´s Day 05:36 4. Like A Song 04:47 5. Drowing Man 04:14 6. The Refugee 03:41 7. Two Hearts Beat As One 04:03 8. Red Light 03:45 9. Surrender 05:33 10. "40" 02:34 Under The Blood Red Sky listopad 1983 Jediné koncertní album v historii U2; o to více ale existuje bootlegových nahrávek, bohužel velmi rozdílné kvality zvuku. Under The Blood Red Sky je cenným důkazem, natolik byli U2 již v roce 1983 sehranou a improvizací schopnou kapelou. Nekonečné šňůry je dokonale naučili, co od sebe vzájemně mohou očekávat a U2 toho bohatě využili (což ostatně dělají dodnes). Rovněž je tady náznakově zaznamenané stále vzrůstající Bonovo showmanství a komunikace s lidmi. Z alba je jasně patrné, nakolik je Bono schopen svými projevy koncerty oživit a vyhecovat publikum ke zpěvu, skandování až extázi (mnohem líp to je ale vidět z neautorizovaných bootlegů, kde Bono pravidelně promlouvá na nejrůznější témata, od osobních, přes sociální až po politická, a prokládá vlastní texty úryvky slavných skladeb). Krásně je to vidět jak v hitovkách Gloria, Iwill Follow nebo Sunday Bloody Sunday, tak i relativně neznámé (vyšla pouze na singlu jako B strana A Celebration) Party Girl. Tak jako jsou U2 ve studiu nepřekonatelní coby zvukoví mistři, pak v energii a všepohlcující atmosféře se jim na koncertech, jak dokazuje každé nové turné, vyrovná málokdo. Skladby: 35:28 1. Gloria 2. 11 O´Clock Tick Tock' 3. I Will Follow 4. Party Girl 5. Sunday Bloody Sunday 6. The Electric Co. 7. New Year´s Day 8. "40" The Unforgettable Fire říjen 1984 V pořadí čtvrtá studiová nahrávka (produkovaná Brianem Enem a Danielem Lanoisem) prokreslila zpěvnost mainstreamově působivých písní. U2 jakoby nechali vyznít na dříve probleskovaných okamžicích - zvukově pestré skladby, monotónní rytmus a kytaru ( za všechny lze jmenovat třeba mistrovskou Bad). Písničky tím dostaly větší dramatičnost, naléhavost a působivost, včetně dodnes jednoho z největších hitů, hybné Pride ( In The Name Of Love). Opět, ale v mnohem důkladněji propracované formě se zde objevuje gradování skladeb, navíc za použití dalších aranžérských prvků, včetně smyčců (skvěle použitých v titulní The Unforgettable Fire) a více hlasů. Není divu, že album bylo okamžitě po vydání první v britském žebříčku a dvacet tisíc lístků na koncert v newyorském Madison Square Garden v roce 1984 neleželo dlouho v pokladnách. Směřovali k vrcholu jednoho svého tvůrčího období - pozvolna, ale s jasnou představou. Skladby: 1. A Sort Of Homecoming 05:28 2. Pride(In the name of love) 03:48 3. Wire 04:19 4. The Unforgettable Fire 04:56 5. Promenade 02:33 6. 4th Of July 02:13 7. Bad 06:09 8. Indian Summer Sky 04:17 9. Elvis Presley And America 06:23 10. Mlk 02:32 Wide Awake In America květen 1985 Nejde o skutečné album, ale o čtyřskladbové minialbum vydané pro americký trh. Obsahuje dvě nové studiové nahrávky a koncertní záznamy skladeb A sort Of Homecoming a Bad, písně, která v té době nemohla chybět na žádném koncertu U2 a během let prošla velmi svéráznými úpravami. Stala se podkladem pro Bonovo dlouhé řečnění a později byla podle atmosféry prokládána tu skladbami od Rolling Stones, tu od Boba Marleyho. Verze z Wide Awake In Amerika je sice mnohem decentnější, ale přesto i tohle emotivní podání vyvolává mrazení v zádech. Navíc novinky The Three Sunrises a Love Comes Tumbling nejsou žádnými odpadky, ale skladbami, které by neudělali žádnou ostudu ani na albu Unforgettabel Fire. Skladby: 1. Bad (Live version) 07:59 2. A Sort Of Homecoming (Live) 04:02 3. Three Sunrises 03:47 4. Love Comes Tumbling 04:44 The Joshua Tree březen 1987 Těžko se ještě dnes píše něco nového o jednom z nejlepších alb osmdesátých let, desce, která má nepopiratelné místo na předních příčkách všech anket o nejlepší alba hudební historie. Předznamenané se totiž stalo skutkem a sedm let natáčení vyvrcholilo jasným majstrštykem, stejně propracovaným uceleným, originálním, nezaměnitelným a těžko napodobitelným, jako beatlesovský Sergeant Pepper. Všechny tři první skladby - Where The Streets Have No Name, I Still Haven't Found What I'm Looking For a With Or Without You - patří dnes už k naprosté klasice, srovnatelné s takovými klenoty, jako jsou Satisfaction, Yesterday nebo Stairway To Heaven. Ale to je tak jediné, co se dá o téhle desce, která U2 vynesla nejen na špičku všemožných hitparád, hvězdný Olymp a vrcholek vlastního stylu, říct. U2 na Joshua Tree dokončili jednu cestu, vyčerpali všechny možnosti tohoto stylu a jedinou možností bylo, vydat se jiným směrem. Nebo se pochopitelně začít opakovat, ale to nepatří k nejoblíbenějším činnostem U2. Skladby: 1. Where The Streets Have No Name 05:28 2. I Still Haven´t Found What I´m Looking For 04:38 3. With Or Without You 04:56 4. Bullet In The Blue Sky 04:32 5. Running To Stay Still 04:20 6. Red Hill Mining Town 04:54 7. In God´s Country 02:57 8. Trip Trough Your Wires 03:33 9. One Tree Hill 05:23 10. Exit 04:13 11. Mothers Of Disappeared 05:08 Rattle And Hum říjen 1988 Nekonečné turné podporující album Joshua Tree poskytlo polovinu koncertních nahrávek na album Rattle And Hum, druhou částí pak jsou studiové novinky, pořízené během šňůry. Výsledek je stejně pestrý a rozmanitý, jako bylo Joshua Tree hodnotné a celistvé a je nejlepší ho brát jako soundtrack ke stejnojmennému celovečernímu filmu, jenž zaznamenává a vysvětluje, proč se na Rattle And Hum objevují coververze The Beatles a Boba Dylana, skladby natočené s gospelovým sborem, B.B. Kingem nebo Sterling Mageem, ale i výtečné novinky Desire a Hawknoon 269. Nebudeme-li Rattle And Hum brát jako další řádné album, ale spíše jako dokument o jedné dlouhé a vyčerpávající šňůře, na níž vzniklo několik pěkných nových skladeb a došlo k pár zajímavým spolupracím, není to zas tak špatné album. Skladby: 01. Helter Skelter 03:08 02. Van Diemen's Land 03:04 03. Desire 02:59 04. Hawkmoon 269 06:22 05. All Along The Watchtower 04:24 06. I Still Haven´t Found What I´m Looking For 05:55 07. Freedom For My People 00:36 08. Silver And Gold 05:50 09. Pride (In The Name Of Love) 04:27 10. Angel Of Harlem 03:49 11. Love Rescue Me 06:24 12. When Love Comes To Town 04:15 13. Heartland 05:03 14. God Part II 03:15 15. The Star Spangled Banner 00:43 16. Bullet The Blue Sky 05:37 17. All I Want Is You 06:29 Achtung Baby listopad 1991 Čtyři roky čekání na novou desku vyvolalo v posledních okamžicích před půlnočním otevřením dublinského obchodu s deskami mezi fanoušky U2 takovou nedočkavost, že za své vzalo několik výkladních skříní a nakonec musela zasahovat policie. Po pravdě řečeno byla ale zvědavost na místě. U2 jakoby udělali za svojí minulostí tlustou čáru - tak jako odložili svojí kovbojskou image, vzaly za své poklidné, táhlé skladby a na místo nich se z nové desky rozezněly rytmické skladby postavené na tanečním základu, nezřídka využívajícím samplery a computery, stejně jako The Edgeův kytarový zvuk zněl ostřeji a pod diktátem doby mnohem kovověji, razantněji a techničtěji. Ty tam byly mrholivé tóny jeho kytary a na jejich místo nastoupily úderné riffy a mnohem precizněji zvukově upravené vyhrávky. Změnil se i Bonův zpěv, na místo poklidného vzletného vyprávění to byl útočný hlas, který ještě umocňoval energii hudby a skvěle doplňoval aranže, které tentokrát zavrhly smyčce a saxofony a daly přednost různým ruchům, praskotům skřípěním a šumům. U2 se tak snažili vyrovnat s nastupujícím tanečním trendem a aniž by se podbízeli vkusu publika, pokoušeli se nové technologie implantovat do svých skladatelských postupů a osobité hudby. A to se jim podařilo. Nezanevřeli totiž na písničku jako celek a jen nahradili rockový sound tanečním. Výsledkem byl nanejvýš moderní zvuk a zároveň zpěvná melodie, jak to dokazovaly skladby Who's Gonna Ride Your Wild Horses, Mysterious Ways, Even Better Than The Real Thing, The Fly a další. Tohle bylo vykročení osobité kapely do nových teritorií, které si dokonale podmanila a tím posílila svoji pozici na hudebním výsluní. Podařilo-li se totiž některé kapele vytvořit most mezi hudebním světem osmé a deváté dekády, tak to jsou právě U2. Skladby: 1. Zoo Station 04:36 2. Even Better Than The Real Thing 03:41 3. One 04:36 4. Until The End Of The World 04:38 5. Who´s Gonna Ride Your Wild Horses 05:16 6. So Cruel 05:49 7. The Fly 04:29 8. Mysterious Ways 04:03 9. Tryin´ To Throw Your Arms Around The World 03:52 10. Ultra Violet (light my way) 05:31 11. Acrobat 04:30 12. Love Is Blindness 04:23 Zooropa červenec 1993 Překvapivě brzy (jen dva roky po Achtung Baby) vydané nové album, navíc v době, kdy U2 objížděli svět se svou show Zoo TV, zaskočilo snad všechny fanoušky U2. Ostatně kapela sama dnes připustí, že šlo o poněkud uspěchanou práci. Původně se sice U2 rozhodli vydat jen nové EP, ale v průběhu natáčení se objevovaly nové a nové nápady a skladeb začalo přibývat. Nakonec z toho vzešlo nové řadové album, překvapivě poklidné a přitom mnohem víc postavené na tanečních základech, využívalo samplery (ve skladbě Daddy's Gonna Pay For Your Crashed Car vtipně použité fanfáry z alba Leninovy oblíbené písně), znělo elektroničtěji a poněkud sofistikovaně. Pro nejednoho fanouška, který si U2 zamiloval už v osmdesátých letech, byla tahle deska déle tráveným soustem. Kdo se však dokázal zbavit předsudků a zapomenout, že U2 kdysi bývali rockovou kapelou, našel po častějším poslechu to, co tuhle kapelu provází v celé její kariéře - nezaměnitelný kytarový styl a melodický Bonův zpěv. I pod všemi nánosy elektronickým zvuků a ruchů to byli stále U2, jen v jiném hávu. Moderním, ale slušivém. To proto, že U2 se nesnažili o křečovité vypořádání s nastupujícími trendy, ale dostali se k nim přirozenou cestou, postupným vývojem a hlavně přitom nezapomněli na své písničkářské kořeny. Skladby: 1. Zooropa 06:31 2. Babyface 04:02 3. Numb 04:20 4. Lemon 06:58 5. Stay (Faraway, So Close!).mp3 04:58 6. Daddy´s Gonna Pay For Your Crashed Car 05:20 7. Some Days Are Better Than Others 04:17 8. The First Time 03:45 9. Dirty Day 05:24 10. The Wanderer 05:41 POP březen 1997 Naopak na tuhle, jedenáctou desku se čekalo po právu nedočkavě. Zvláště když se datum jejího vydání několikrát odsouvalo a doba zpoždění nakonec dosáhla skoro půlroku. Podle kusých zpráv, které před vydáním probleskovaly tiskem, bylo možné od desky očekávat v podstatě cokoli. Nakonec došlo k jakémusi kompromisu a z dvanácti nových písniček část rozvíjela současné taneční směřování U2, část se (byť opět zvukově velmi progresivně) vracela k jednoduché melodické údernosti. Písničky z této desky zní rozhlasovými étery ještě poměrně často, i když je to už 5 let. Skladby: 1. Discotheque 05:18 2. Do You Feel Loved 05:07 3. Mofo 05:47 4. If God Will Send his Angels 05:22 5. Staring At The Sun 04:36 6. Last Night On Earth 04:45 7. Gone 04:26 8. Miami 04:53 9. The Playboy Mansion 04:40 10. If You Wear That Velvet Dress 05:15 11. Please 05:02 12. Wake Up Dead Man 04:52 The Best Of 1980 - 1990 Otázka: Celé album působí jako řadová deska, není přísně chronologické, což bývá v těchto případech docela obvyklé. Bono: To byla Edgova práce. The Edge: Bylo to, jako když dávám dohromady seznam skladeb na koncert. Tak jsem se dívali na toto album. Řadili jsme za sebe skladby, jako bychom je chtěli takhle zahrát na živo a zdálo se nám to tak nejsmysluplnější. Naše rané písně zní tak moc odlišně od pozdějších věcí, že vlastně neexistoval způsob, který by fungoval. Myslím, že se to celkem zdařilo. Otázka: Jsem si jistý, že spousta fanoušků bude diskutovat na téma, proč jste tam nedali tu či onu písničku... Zcela jistě tu chybí některé skvosty z vaší tvorby. Bono: Myslím si, že jsme zvolili melodie, které jsou s U2 nejčastěji spojovány. A navíc tak, aby to všechno dohromady znělo nějak správně.Cílem asi nebylo udělat nějaký výběr "Best of". Není to asi to nejlepší od nás, ale je to určitě to nejvíc známé. Museli jsme souhlasit, že existuje mnoho posluchačů, kteří neznají tvorbu U2 v osmdesátých letech, ti, kteří si nás spojují až s albem Achtung baby a už nemají možnost slyšet starší věci. Otázka: Něco o obsahu CD. Proč jste tam nedali nic z alba October? The Edge: Album October je reprezentováno titulní písní, ale není zmíněná. Je to skrytá píseň. (kdyby to někdo nevěděl, nachází se kousek za poslední písní - All I want is you, pozn. aut.) Skladby: 01. Pride (in the name of love) 03:48 02. New year's Day 04:16 03. With or without you 04:55 04.I Still Haven't Found What I'm Looking For 04:38 05. Sunday Bloody Sunday 04:40 06. Bad 05:49 07. Where the streets have no name 04:34 08. I Will Follow 03:36 09. Unforgettable fire 04:52 10. Sweetest thing 03:01 11. Desire 02:57 12. When love comes to town 04:18 13. Angel of harlem 03:49 14. All I want is you 06:29 All That You Can't Leave Behind Říjen 2000 Album "All That You Can't Leave Behind" je desaté studiové album irské skupiny U2. Podle jejich slov jejich nejlepší album. U2 existují už 20 let a za tu dobu vyzkoušeli už mnoho stylů. Na této desce se po několika nepříliš vydařených pokusech skupina vrací k dříve osvědčené taktice "čtyři muži ve studiu". Obsahuje hned několik velice vydařených hitů, jako jsou Beautiful Day, Stuck In Moment You Can't Get Out Of, Elevation nebo Walk On, podle které album dostalo své jméno. Skladby: Beautiful Day 04:06 Stuck In Moment You Can't Get Out Of 04:32 Elevation 03:46 Walk On 04:55 Kite 04:23 In A Little While 03:37 Wild HOney 03:45 Peac On Earth 04:46 When I Look At The Wordl 04:15 New York 05:28 Grace 05:31 Vybrané texty s překladem With Or Without You See the stone set in your eyes See the thorn twist in your side I wait for you Sleight of hand and twist of fate On a bed of nails she makes me wait And I wait....without you With or without you With or without you Through the storm we reach the shore You give it all but I want more And I'm waiting for you With or without you With or without you I can't live With or without you And you give yourself away And you give yourself away And you give And you give And you give yourself away My hands are tied My body bruised, she's got me with Nothing left to win And nothing else to lose With or without you With or without you I can't live With or without you Překlad: S Tebou Nebo Bez Tebe Vidím skladbu kamenů ve tvých očích Vidím trnitý svitek na tvém boku Čekám na tebe Lest ruky a spletitost osudu Na lůžku z hřebíků mě nutí čekat S tebou nebo bez tebe S tebou nebo bez tebe Přes bouři dosáhneme břehu Dostáváš vše, ale já chci víc A čekám na tebe S tebou nebo bez tebe S tebou nebo bez tebe Nemůžu žít S tebou nebo bez tebe A ty se obětuješ A ty se obětuješ Mé ruce jsou svázané Mé tělo je otlačené, má mě Nezůstalo nic, co by se dalo vyhrát A nic, co by šlo prohrát S tebou nebo bez tebe S tebou nebo bez tebe Nemůžu žít S tebou nebo bez tebe Beautiful Day The heart is a bloom Shoots up through the stony ground There's no room No space to rent in this town You're out of luck And the reason that you had to care The traffic is stuck And you're not moving anywhere You thought you'd found a friend To take you out of this place Someone you could lend a hand In return for grace It's a beautiful day Sky falls, you feel like It's a beautiful day Don't let it get away You're on the road But you've got no destination You're in the mud In the maze of her imagination You love this town Even if that doesn't ring true You've been all over And it's been all over you It's a beautiful day Don't let it get away It's a beautiful day Touch me Take me to that other place Teach me I know I'm not a hopeless case See the world in green and blue See China right in front of you See the canyons broken by cloud See the tuna fleets clearing the sea out See the Bedouin fires at night See the oil fields at first light And see the bird with a leaf in her mouth After the flood all the colors came out It was a beautiful day Don't let it get away Beautiful day Touch me Take me to that other place Reach me I know I'm not a hopeless case What you don't have you don't need it now What you don't know you can feel it somehow What you don't have you don't need it now Don't need it now Was a beautiful day Překlad: Nádherný den Srdce je květ Střílí nahoru skrz kamennou zem Není tu žádný pokoj Žádné místo k pronajmutí v tomto městě Jsi mimo štěstí A důvod, že by ses měl starat Doprava je ucpaná A ta se nikam nehýbeš Myslela sis, že sis našla přítele Který by tě vzal z tohoto místa Někdo, komu bys půjčila svou ruku Odplatu za přízeň Je nádherný den Nebe padá, cítíš se Jako by byl nádherný den Nenech to odejít Jsi na cestě Ale nemáš žádné cíle Jsi v blátě V bludišti svojí představitosti Miluješ tohle město Dokonce i když nezní pravdivě Dostala ses za to Už je to všechno za tebou Je nádherný den Nenech to odejít pryč Je nádherný den Dotkni se mě Vezmi mě na to jiné místo Dotkni se mě Vím, že nejsem beznadějný případ Viď svět v zelené a modré Viď Čínu přímo před sebou Viď kaňony zlomené o mraky Viď přeletět tučňáka vyklízejícího moře Viď Bednínské plameny v noci Viď olejová pole v prvním světle A viď ptáčka s lístkem ve své puse Po potopě všechny barvy vystoupily. Byl to nádherný den Nenech ho odejít Nádherný den Dotkni se mě Vezmi mě na to jiné místo Dotkni se mě Vím, že nejsem beznadějný případ To co nemáš, to teď nepotřebuješ To co nevíš, nemůžeš nijak cítit To co nemáš, to teď nepotřebuješ Použitý materiál 1) http://st.vse.cz/ 2) http://www.mujweb.cz/kultura/achtungu2web/ 3) http://www.sweb.cz /u2/ 4) http://www.u2.com/ 5) http://www.u2.sk/ - 1 - | |